Moc ráda bych byla sama sebou, i když ty strachy, co tomu řekne společnost a mé bloky tomu brání.
Hledání sebe sama je myslím pro většinu lidí celoživotním úkolem.
Párkrát se mi myslím podařilo být sama sebou, kdy jsem najednou věděla, že to jsem já a bylo mi sama se sebou moc krásně. Smála jsem se od ucha k uchu a byla nesmírně šťastná a vyrovnaná.
Takhle bych si představovala, aby to bylo pořád. Abych měla k sobě tak krásně blízko

Adelle napsal(a):

Zbytecna prace, vim 

Tak nějak...

Judyna napsal(a):

Já si myslím, že člověk nemůže být absolutně sám sebou, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vždy jsme nějak ovlivněni okolím, lidmi, výchovou, prostě vším možným.

To jo, ale ten průsečík vlivů a sil je jedinečný a navíc u sebe-vědomého člověka to nikdy není jen ten průsečík vnějších vlivů - podle mě každý má předpoklady pro svou jedinečnost i sám v sobě, má nějaké založení, k něčemu směřuje, a často si to uvědomí díky bezprostřednímu okolí, které s ním jeho touhy a zájmy nesdílí...

Líp se mi asi uvažuje o tom, co to znamená a obnáší STÁT se sám sebou, podle mě je to proces, proměna na základě toho, jak si já vyhodnotím a zpracuju informace z okolí (celý vliv prostředí včetně prostředí společenského), co s tím já udělám, co za sebe a ze sebe tomu okolí nabídnu.

Být sám sebou, Hirondel, znamená především poznat sebe a plnit si svůj životní úkol.
To nám přinese radost, vnitřní naplnění a každý náš čin tím získá smysl.

No, tak vidíš. Na co ses tedy vlastně ptala?..

Vidíš, už v tom je rozdíl našeho chápání. Neptám se na věci, které vím. Ale odpovím, když se jiný zeptá. Věc do placu bych hodil jen v tom případě, pokud bych měl nějaký zevrubnější výklad, který bych si přál, aby ostatní slyšeli. Myslím, že jedna holá věta tento parametr určitě nesplňuje. Takže bych takové vlákno neotevíral. Kdybych tak přesto učinil, připadal bych si jako lhář, že jim nemám co nabídnout, tak ať si to dají sami. Ano, sám sebe bych potom vnímal jako bytost s pochybným charakterem, který ty druhé lidi jenom mystifikuje a zdůrazňuje na jejich úkor svou vlastní osobu. Tedy tak to vnímám já, proto tak jednat nemohu. Ovšem Ty to vidíš úplně z jiné perspektivy. A preferuješ zcela odlišné hodnoty. Připadá Ti velmi přínosné, když ostatní budou hledat a Ty jen sem tam usměrníš tok jejich myšlenek, až společně dospějete k vytouženému résumé cíle.

Ale řekni: Kam se mezitím podělo Tvé hledání?.. Anebo myslíš, že na tom stromě můžeš sedět celý život, pozorovat, jak se jiní potýkají s proudem řeky, sotva se někdy drže nad hladinou, přitom se usmívat nad jejich pachtěním a snažit se být indiferentní od všeho?..

Tvůj bývalý Mistr by Tě nepochválil. Indiferentní ano, ale od svých tužeb a přání, ne od bolesti druhých, která vzniká vynaloženým úsilím na jejich Cestě. To víš, z té výšky člověk může nepostřehnout rozhodující vlivy, které nás určují. Obzvláště, když se jen stěží přes propast zrození rozpomínáme na to, co bylo.

Ahoj Crabe

A také prosté sdílení s druhými je radostí

Ahoj Maripose! Prosté sdílení je tajemství života.

Mari,rado se stalo.

Crabat napsal(a):

Vidíš, už v tom je rozdíl našeho chápání. Neptám se na věci, které vím. Ale odpovím, když se jiný zeptá. Věc do placu bych hodil jen v tom případě, pokud bych měl nějaký zevrubnější výklad, který bych si přál, aby ostatní slyšeli. Myslím, že jedna holá věta tento parametr určitě nesplňuje. Takže bych takové vlákno neotevíral. Kdybych tak přesto učinil, připadal bych si jako lhář, že jim nemám co nabídnout, tak ať si to dají sami. Ano, sám sebe bych potom vnímal jako bytost s pochybným charakterem, který ty druhé lidi jenom mystifikuje a zdůrazňuje na jejich úkor svou vlastní osobu. Tedy tak to vnímám já, proto tak jednat nemohu. Ovšem Ty to vidíš úplně z jiné perspektivy. A preferuješ zcela odlišné hodnoty. Připadá Ti velmi přínosné, když ostatní budou hledat a Ty jen sem tam usměrníš tok jejich myšlenek, až společně dospějete k vytouženému résumé cíle.

Ale řekni: Kam se mezitím podělo Tvé hledání?.. Anebo myslíš, že na tom stromě můžeš sedět celý život, pozorovat, jak se jiní potýkají s proudem řeky, sotva se někdy drže nad hladinou, přitom se usmívat nad jejich pachtěním a snažit se být indiferentní od všeho?..

Tvůj bývalý Mistr by Tě nepochválil. Indiferentní ano, ale od svých tužeb a přání, ne od bolesti druhých, která vzniká vynaloženým úsilím na jejich Cestě. To víš, z té výšky člověk může nepostřehnout rozhodující vlivy, které nás určují. Obzvláště, když se jen stěží přes propast zrození rozpomínáme na to, co bylo.

Koukám, že se umíš také vyjádřit přímo! Gratuluji, málokdo to umí. Jinak pro mě být sama sebou není problém, problém je opačný, splynout s davem.

Upravil(a) Vladena (27. 9. 2010 17:12)

Věř mi, dělám to strašně nerad, Vladěno, ale občas je to naprosto nevyhnutelné.

Hmm.., tak dobrá. Vždyť konec konců mluví za nás činy.