Já to znám takhle:

Balancování u dvou možností

Z jedné strany propast, z druhé strany propast.
A kdo by se odvážil pohledět dolů, spadne do ní.
Zatímco vysoko, vysoko na skále po jejím hřbetu,
který se táhne pořád dál a dál,
se právě hledající odvážil prvého kroku.
A velmi opatrně nakročil do prostoru,
přenesl váhu svého těla na pravou nohu,
odhodlal se a učinil,
aby pak na okamžik stanul v tichém rozjímání.
A viděl, že to bylo dobré.

Následný krok je vlastně negací prvého,
toliko učiněný stejným směrem..,
dotažený svou rozhodností a vůlí,
kdy ještě chodec sám neví, co z něj povstane.
Ale třetí krok je zase již známý,
neboť navazuje na ten prvý,
jen se k němu musíme odhodlat
hned vzápětí po tom předchozím.

Tak vzniká posloupnost kroků,
skrze něž se člověk stává jdoucím,
tehdy v sobě rozkryje novou Naději i směřování,
tak vzniká jeho dávno předurčená Cesta.

Crabat napsal(a):

Tak co, našla Tinúviel.., tedy chci říct Lúthien?..

Našla jsem jen tuhle. Je to zvláštní, myslela jsem, že Lúthien je můj vlastní výtvor a on to jméno už někdo vymyslel

Píseň o Berenovi a Lúthien

     Bujný byl list, tráva zelená,
     vysoký kvetl bolehlav,
     a mýtinou zář světelná
     hvězd ve stínu se chvěla.
     Tinúviel se vznášela,
     píšťalka zněla ztajená,
     vlas hvězdný měla jako háv
     a zář se v šatu odrážela.

     Sem přišel Beren z chladných hor
     a ztracen bloudil v listoví,
     kde elfí řeka pěla chór,
     tam kráčel sám a smuten byl.
     Skryt v bolehlavu vyhlíží
     a žasne: zlatem kvete bor,
     kde vlaje plášť ten kvítkový
     a vlas jak stín se rozvlnil.

     Kouzlem únava z něj padá,
     okřívá poutník sudbou hnaný;
     pospíchá, kam ho srdce žádá,
     a lapí - louče měsíce.
     Již zakletými houštinami
     prchá mu, nerada i ráda.
     Dál bloudí sám a nevítaný,
     zaslechnout cosi snaží se.

     Zaslechl často letmý zvuk
     nožek jak listí lípy hravých,
     podzemní hudby prýští hluk,
     v ukrytých prohlubních jak zněl.
     Uvadlé klesly bolehlavy,
     listr za listem již střásá dub,
     a jeho ševel naříkavý
     se zimním lesem zkřehle chvěl.

     Hledal ji stále, bloudil v dáli,
     přes loňské listí v závějích,
     na cestu hvězdy bleskotaly
     v prokřehlém nebi mrazivém.

     Její plášť v loučích měsíčních
     viděl, když nožky tancovaly
     v dáli a výši na kopcích
     a jejich třpytem skvěla zem.

     Když přešla zima, vrátila se,
     svou písní jaro probudila,
     jak skřivánek, jak sprška zase,
     či jako vody tající.
     Spatřil, jak elfí kvítí sila
     u nohou svých, a zdráv byl rázem:
     toužil, aby s ním zatančila
     na trávě štěstím vonící.

     Prchala zas, však rychlý byl.
     Tinúviel! Tinúviel!
     Elfím jménem ji oslovil,
     a zůstala stát v naslouchání.
     Jen stanula, již kouzlem zněl
     Berenův hlas; ji omámil.
     To sud byl Tinúviel -
     v náruč mu padnout bez váhání.

     Když do očí jí pohleděl,
     ve stínu jejích temných vlasů
     hvězdný svit chvějný uviděl,
     jak třpytí se, jak zrcadlí se.
     Tinúviel svou elfskou krásu,
     nesmrtelnou - jak každý elf -
     kolem něj vine stínem vlasu
     a pažemi, jež stříbrem skví se.

     Osud jim určil dlouhou cestu
     přes šedé hory studené,
     přes kobky, k železnému městu,
     přes hvozdy noci bez svítání.
     Dělící moře mezi ně
     vešla, a přec si našli cestu
     a dávno spolu svobodně
     odešli v kraje nestýskání.

Giorgino jo - to teda byl výživnej úplněk! Až jsem myslela, jestli není ve Štíru, ale ne, byl v Beranu.
A to si představ, že moje jedna malá kamarádka se během něj vdávala

To jsou dokonce nějaký semináře - s tancem za úplňku, ne? Hele, ale na břehu moře...to by bylo hezký.....

A tak to jsi na mě moc rychlá...leda bys to svolala, Hir

Síla úplňku byla tentokrát násobena rovnodenností, což nebývá zase tak časté.

lupina montana napsal(a):

Giorgino jo - to teda byl výživnej úplněk! Až jsem myslela, jestli není ve Štíru, ale ne, byl v Beranu.
A to si představ, že moje jedna malá kamarádka se během něj vdávala

Kamarádka se vdávala za úplňku, jo? Jak koukám na tvou fotku, říkám si, že to musí bejt taky nějaká vlčice.

giorgino napsal(a):

Totiž jeden jde na denní, zatímco druhý jde na noční. Ale dokážu si představit, že v jiné galaxii, kde je Slunce jinou hvězdou, to mají jinak - jako že se třeba přes den chvíli vidí, např. že když zapadá slunce, tak vychází měsíc.

Jak tohle myslis giorgino ? 

Slunce a mesic se take schazeji. .

giorgino napsal(a):

(totiž prý dotyčná holčina bude mít dětˇátko se svým klučinou a to uklidnilo jejich problémy)no, trochu mě to dostalo, ale brzičko to bylo ok a ani nemusím záklatat nějaké skuhrací vlákno.....

Pokud dovolis giorgino zde na duchovnim reknu k tomu neco podle sebe,ze veci se casto deji presne tak jak maji.  
Slunce a mesic je opravdu pekna dvojka.    Pekny priklad pro harmonicky vztah lidsky. Souhlasim.

hirondel napsal(a):

giorgino napsal(a):

(totiž prý dotyčná holčina bude mít dětˇátko se svým klučinou a to uklidnilo jejich problémy)no, trochu mě to dostalo, ale brzičko to bylo ok a ani nemusím záklatat nějaké skuhrací vlákno.....

Pokud dovolis giorgino zde na duchovnim reknu k tomu neco podle sebe,ze veci se casto deji presne tak jak maji.
Slunce a mesic je opravdu pekna dvojka.    Pekny priklad pro harmonicky vztah lidsky. Souhlasim.

Děkuji za reakci. Asi máš pravdu. Osud nebo náhoda, je to jedno, neboť náhoda je pseudonym pro Boha, když se nechce podepsat.