Úplněk by měl být zítra po 11 hodině.  A síla?? No, já cítím při každým úplňku pořádně silnou rozmrzelost, protože mě budí ze spaní.  Závidím každému, komu úplněk přináší pozitivní pocit.   On je ten zářijový nějak pozitivnější než ty jiné? A dá se ten pocit nějak charakterizovat?

Já se také vzbudila a cítila energii. Bylo to příjemné.

Při dnešním úplňku jsem samonasírací, bez nálady  až skoro depkoidní . Už jenom chybí aby mě začala bolet hlava .

haiel napsal(a):

Úplněk by měl být zítra po 11 hodině.  A síla?? No, já cítím při každým úplňku pořádně silnou rozmrzelost, protože mě budí ze spaní.  Závidím každému, komu úplněk přináší pozitivní pocit.   On je ten zářijový nějak pozitivnější než ty jiné? A dá se ten pocit nějak charakterizovat?

Takže takovej noční budíček, jo? No jo no, když mu řekneš, aby tě nechal spát, tak to s ním asi moc nepochodíš. Já jsem dost citlivej a tu a tam cejtím nějakou vibraci. Ptal/a ses jestli je ten zářijový nějak pozitivnější. Jo to já nevím, ale myslím si, že z takového toho duchovního hlediska je silnější, když porovnám třeba jaro a léto. Ale na někoho to může působit jinak či vůbec. Charakteristika - aniž bych se nějak sám od sebe ladil či zaměřoval na já, jiného pozorovatele či všudypřítomnou energii či jinak to napsat, tak mě to samo zasáhlo (asi jako by ve mě něco umíralo bo co, to v jiném období tak silné nebylo). Málokdy se stane, že přijde něco samo, aniž bych dal impulz... Jako tyhle vlivy jsou fajn, když má člověk možnost to vnímat nebo třeba žije v přírodě, která jej může taky jaksi povznášet, ale stejně se nejedná o nějakej ducho-orgasmus. Stejně cejtím že jako člověk se můžeme rozhodnout pro all-the-time bdělost bez nějakejch přílivů a odlivů energií z vesmíru. Ale jó, ty vhodné "vstupy" taky nejsou k zahození. Podívej na noční bezhvězdnou oblohu - ten bílý bod tam vypadá jako paprsek všeho a ničeho.

Upravil(a) giorgino (23. 9. 2010 20:28)

haiel napsal(a):

Závidím každému, komu úplněk přináší pozitivní pocit.
A dá se ten pocit nějak charakterizovat?

Pocit naplneni silou. Pocit proudeni citu. Pocit blizkosti a tajemstvi.

To co je jindy skryte (neviditelne) se ted ukazuje cele. 

        Ten mesic na obloze i kdyz je ho videt jenom pul,
           je presto stale cely.Je tam i ta skryta strana.
           Vic je takovych veci.
           
Ty skryte veci jsou mnohdy pri uplnku videt prave ve snech. 

Mesic=zensky princip.
Slunce=muzsky princip.

Oboji je potreba pro rovnovahu.  
Kdo se klani vice k jedne ci k druhe strane, vychyluje se z rovnovahy.

Lúthien napsal(a):

Nemyslím si, že to takhle striktně musí být.

Tomuhle nerozumim.

Ja osobne miluju oboji- slunce i mesic.

Já mám úpněk ráda. Mám ráda to bledé světlo a "do měsíce" koukám o večerech docela často. Ale že by na mě úplněk nějak působil, tak to ne. Dříve jsem sice občas byla náměsíčná, ale to myslím s úplňkem nesouvisí.
Píšete o zářijovém úplňku, mně se ale nejvíc líbí ty zimní. Když je sníh, velký mráz, jasno a úplněk, tak to nemá chybu.
A když vychází měsíc při úplňku, tak je to skoro hezčí než když vychází slunce. Alespoň pro mě.

Lúthien, ale právě naopak! Ten, kdo se přiklání ke slunci, má v sobě silnější ženskou stránku, a proto, aby ji alespoň částečně vykompenzoval a aniž by to nějak dokázal vnitřně uchopit, vysvětlit, miluje slunce! Vždyť to respektive v předchozím příspěvku (13) sama říkáš.
A kdo je vyrovnaný vzhledem k oběma pólům, ten to má vyvážené. Hmm...

Lúthien, Tvé jméno mi připomíná báseň Tinúviel. A jakmile Ti chci cokoliv napsat, vybaví se mi ty verše. Ale k věci:

Abychom se do těch pojmů nezašmodrchali. Píšeš: "Myslím to tak, že se nedá jednoznačně říct, že ten, kdo se víc přiklání ke Slunci, má silnější mužskou stránku." A já Ti na to odpovídám: "Ne, nemá, má silnější ženskou stránku a aby ji podvědomě vykompenzoval, proto ho to táhne ke slunci." A vzápětí v následující větě poznamenávám: "A kdo je vyrovnaný vzhledem k oběma pólům, ten to má vyvážené. Hmm..." Kde ono "hmm" vyjadřuje pochyby, že to tak skutečně je. Což přesně ladí s Tvými slovy. Nejsem si tím v posledku vůbec jistý. Osobně si totiž myslím, že tím, jak je přitahován sluncem, se už vyrovnává. A čím více ho to někam táhne, tím silnější je jeho oscilace opačným směrem. Z čehož bychom pak logicky mohli usoudit, že vyrovnaný je nakonec každý. Ovšem každý s trochu jinou oscilací. K tomu bych se asi nejspíš přikláněl.

Teda Maripose, to bylo jak zjevení. Úplně jsem Tě na té šňůře viděl.

Crabat napsal(a):

Lúthien, Tvé jméno mi připomíná báseň Tinúviel. A jakmile Ti chci cokoliv napsat, vybaví se mi ty verše. Ale k věci:

Abychom se do těch pojmů nezašmodrchali. Píšeš: "Myslím to tak, že se nedá jednoznačně říct, že ten, kdo se víc přiklání ke Slunci, má silnější mužskou stránku." A já Ti na to odpovídám: "Ne, nemá, má silnější ženskou stránku a aby ji podvědomě vykompenzoval, proto ho to táhne ke slunci." A vzápětí v následující větě poznamenávám: "A kdo je vyrovnaný vzhledem k oběma pólům, ten to má vyvážené. Hmm..." Kde ono "hmm" vyjadřuje pochyby, že to tak skutečně je. Což přesně ladí s Tvými slovy. Nejsem si tím v posledku vůbec jistý. Osobně si totiž myslím, že tím, jak je přitahován sluncem, se už vyrovnává. A čím více ho to někam táhne, tím silnější je jeho oscilace opačným směrem. Z čehož bychom pak logicky mohli usoudit, že vyrovnaný je nakonec každý. Ovšem každý s trochu jinou oscilací. K tomu bych se asi nejspíš přikláněl.

Tak a jsem doma! Teď jsi to napsal i za mě, Crabate

Ještě musím mrknout na ty verše Tinúviel, jak to přesně je...