scarlettt - věčná otázka co je a není nevěra... podle mě je psychická odloučenost, zamilovanost jinde a zatajování v podstatě více "nevěrou" než fyzické pomilování se jinde.

Muž, který sdílí svoje důvěrnosti, nálady a pocity jinde, takový muž je pro mně už jen mužem nikoli partnerem.

je

Pro mě ano a také to tak beru..sama mám něco podobného.

Never aje to, čo si človek - alebo pár - ako neveru definuje. Niekedy sa ťažko dokazuje (napr. duševná nevera v predstavách...), ale tá nedokázateľná býva niekedy nebezpečnejšia ako tá prostá, telesná a hlavne jednorazová. .

Scarlett,psaním to začíná,postelí končí a když se zamiluje,tak to už není pouhý úlet,ale vztah.Takže je na tobě do jaké míry ti to vadí a jestli budeš čekat co se z toho vyvine anebo si s ním promluvíš,ale pokud to dělá už s tím jen tak nepřestane,baví ho to,jen otázkou zůstává jestli zůstane jen u toho psaní...ale mně by vadilo už to psaní a řešila,že něco není v pořádku

Naprosto souhlasím. Je to těžké to slyšet , ale je taky těžké s tím žít. Myslím si, že je to jen začátek. Pokud s ním chceš ale být, zkus si s ním promluvit, co mu chybí. Není to jenom o tom hned bezhlavě křičet, ale taky mu naslouchat. Proč by to jinak dělal, kdyby mu nic nechybělo?

Musím potvrdit, že jsou i tací, co jim nic nechybí a přesto podvádí... A ne, že si to myslím. Ptala jsem se. Většina je ale opravdu nespokojená ve vztahu, někteří sami se sebou a pak jsou právě ti, co jim nic nechybí, jsou vesměs spokojení a na otázku proč tedy jsou nevěrní řeknou, že sami nevědí...

PPavlaa napsal(a):

ty ses na to ptala

Jo, jsem tlama, mě to fakt zajímá.
Víš, když začne chlap, jak je jeho žena taková a maková...  to nemusí být ani milenec, stačí kámoš, něčí manžel... taky jsem jich slyšela. Vím, co vyprávěl můj muž svojí milence a tak... klasika. Ale teď mě právě překvapilo, že nic - žádný stesky, žádný viditelný komplexy... a přesto. Tak jsem se zeptala a prej o tom přemejšlel a neví.
Ono to může ještě vyplout, spokojenej člověk (ženská i chlap) většinou fakt nepodvádí... třeba krize středního věku, stereotyp, málo volnýho času, moc volnýho času... něco za tím bude, ale pro mě je podstatný, že je mu se mnou hezky. A že i doma, o starost míň. Fakt. Já nic měnit nehodlám.
A abych nebyla , tak mě by vadilo i sdílení důvěrností a pocitů partnera s někým jiným opačného pohlaví. Tím to vesměs totiž začíná.

PPavlaa napsal(a):

jo ty mluvíš přímo o tom tvém, já myslela, žes prostě jen sondovala
já ti se kolikrát divím, co že si to ti chlapi dokážou nabrnknout, doma mají pěknou ženu a když vidím tu milenku

Jo, ptala jsem se konkrétně jeho ale i tak - není jedinej, koho znám, co podvádí.
A ty výběry - já jsem samosebou krasavice - ale kolikrát... proto vždycky když tu holky na nevěře řešej, co je to za hnusnou ženskou, co si nabrnk.... ono to není o vzhledu.
Jeden v ulici má s každou změnou ošklivější a tlustší partnerku... a je spokojenej.
My, co jsme znali první ženu nechápem, kdo zná jí říká, že je to prima holka... ale co mu poprvý chybělo... čert ví. On neví. Dokonce, když ho ta druhá, co kvůli ní odešla první opustila, chtěl tu první zpátky.
Pak se v tom vyznej.

PPavlaa napsal(a):

jav, někteří nehledají jen třeba silnější a ošklivější. já kolikrát čučím jak puk, když si chlap nabrnkne takovu, co mělo půl okresu, šmudlu první třídy a když mluví, padá z ní samá pi*a, vole apod. při tom on vypadá intelignetně, doma hezká, fajn žena. a já teda už nechápu vůbec nic

K takový odešel po cca 25 letech manželství strýc... a ještě si ji pojistil dítětem. Vyhlášená po celý čtvrti. To asi nikdy dost dobře nemůžeme pochopit. Když to teta řešila, ptala se: co prej má, co já nemám... když jsem jí vyjmenovala jisté choroby a přihodila mini zvířátka, smála se.
Tyhle věci tě zocelí. Já byla tehdy mladá, ale to období bylo školou života. V práci jedna samoživka vedle druhý, do toho tahle příbuzná... pak po mě nemůže manžel chtít abych se hroutila když si najde milenku, který tlačí nějaký ... Lehko mi nebylo, ale koukal jak puk. Takový věci se holt dějou, jde o to je přežít a jít dál. Už jsem dál, než bych kdy čekala a když se ohlídnu, ani to tak nebolelo.

PPavlaa napsal(a):

já to teda nesla hůř, myslela jsem, že se to může stát všem okolo, ale nám určitě ne

Když budu upřímná, nečekala jsem, že spolu budem až do konce života. Jemu se ženský vždycky líbily... a tak. Na jeho (provalený) nevěře mi vadilo, že jsem si uvědomila, že jsem si vzala někoho, kdo neumí řešit problémy jinak, než útěkem. Když se rozhodl, že s námi zůstane, protože mě najednou vlastně miluje tak jsem byla ráda - měla jsem ho ráda, byly tu děti... no a prozření po letech, že zůstal ze srabáctví a lenosti už mi ani nepřišlo... Tož tak v kostce. Jasně, že jsem si pobulela, ale pro mě se toho až tak nic nezměnilo, takže to šlo.
Nechci tady teda strašit holky, co řeší kamarádku na kafíčko... ale co si budem povídat - ona mu ták rozumněla, ráda ho viděla, těšila se na něj, a bla, bla, bla... společný zájmy... bla, bla, bla... Jak přes kopírák.

PPavlaa napsal(a):

jojo, ta naše exovi taky tááák rozuměla. a on ji musel chránit, chudinka malá, týraná ... a já si tenkrát říkala, jak bych tu mrchu s chutí chytla pod krkem

Já se ti nedivím. Zničeho nic je to mazec. Nám už to lehce haprovalo, takže já jí spíš litovala. Byla sama s dvěma dětma... skočila mu na lep... no jo, fakt se pak po letech zkontaktovali a prchla. Už to ukazuje, jak musela být sama - najdeš si chachara, kterej chudák má strašně nechápavou ženu, žije víceméně vedle ní kvůli dětem. Pak ho jeho nechápavá žena nechá, aby teda šel a on to utne - co jí nakukal nevím, ale ukončil to. A po letech se ozve a začne chrlit další kecy.... a ona mu na to skočí, sebere děti a jede s ním na výlet s našima dětma... aby pak zjistila, že pán je věčně v tahu, peníze má jen ve snu a jeho žena je víceméně normální baba - viděly jsme se při předání dětí. No není holka spíš k politování.
Tak mi řekni - ty by ses nezeptala "a proč sem chodíš? ", když to máš za sebou plus co člověk vidí kolem sebe. Nemám iluze, ale za blbku bejt ouplně taky nechci. Nic, uvidíme, jak se to vyvrbí. Třeba potkám někoho neodolatelnýho bez závazků... a bude. Nemám to tak, že nekoukám co je k mání... pořád se taknějak rozhlížím, ale pohled je to víceméně tristní...