Ja myslím, že nenamýšľaš - že čakala. Aspoň ja by hej...

tohle je ale smutný téma :-/

Mě mrzí, že jsem tohle něvěděla dřív. Taky o tom nebylo s kým mluvit...dlouho jsem to stravovala..Ale asi to taky tak mělo být, pak jsem si spoustu věcí uvědomila..
A už vím, že ví, vím, že oni všichni vědí.. a milují nás i s těmi chybami i zapomněními.. My se jen chceme zbavit své viny, vidíme to tak a litujeme kvůli sobě, ne kvůli našim zamřelým.
To je výsledek mého letitého koumání.

Wiki, oni jsou přece my a jak by mohli sobě samotným neodpustit?..
Wiki, to my je nevidíme správně, proto se nenalézáme a pak si na jejich místě musíme dát rozhřešení.
Duše přestupuje ze zrození do zrození, zatímco v jednotlivých etapách na sebe vždy přejímá patřičnou roli, která jí byla určena. Ale sama není tím dítětem, dospělým, starcem, sama je volná, nespoutaná a zářící. Takhle se na ní podívej v kterémkoliv jejím projevu a uvidíš, jak Tě prostoupí vnitřní radostí a světlem. A to je odpověď, kterou Ti Tví předci přináší. A to je odpověď, kterou si v nesčetných zrozeních jako štafetu předáváš sama sobě. Aby se v Tvých očích rozjasnilo a Tvá mysl konečně došla klidu naplněna radostí.

Maio,
To nejdulezitejsi jsi stihla udelat v tu pravou chvili. 

  Predtim bylo pro Tebe tezke uvedomit si to, co sis uvedomila prave v tu chvili,kdy jsi citila ze prichazi opravdu konec, pri kterem se Tve srdce otevrelo uvedomenim-ze maminku milujes,ze jsi ji vdecna. 

Kdyz lide odchazi z naseho zivota,zustane zde fyzicky prazdne misto,ale uvnitr nas v sdci ,prazdne zustat nedokaze. 

maia napsal(a):

je to take tazke, hlavne rana, vzdy ked som sa rano zobudila bola predsa tu (poslednych niekolko rokov sme mali spolocnu izbu, aby som bola poruke, keby nieco), ked som rpisla z prace, bola tu. velmi mi chyba a je to cim dalej tym horsie

Maio,
ano,to neni snadne. Je to prirozeny proces.
Podivej se ale Maio do sveho srdce,tam je Tva maminka. 

Aj to prejde, neboj sa A až ťa zasa prepadnú výčitky, spomeň si na jedno - v tej najdoležitejšej chvíli si bola PRESNE TAM, KDE SI MALA BYŤ. Čo je oveľa viac, než by mohla povedať väčšina populácie.

To má každý - ale aby si to NAOZAJ v reále bola robila, musela by si pravdepodobne vedieť, kedy zomrie - a myslím si, že to by si nechcela - alebo hej? Ak to nevieme, nemožme predsa žiť tak, ako by každý mal každú sekundu umrieť - to by bolo emočne také vysilujúce, že myslím, že by to nik dlho neprežil

Upravil(a) lupina montana (31. 10. 2010 20:05)

hir, viem je to sebecke, chcela by som ju tu mat. snazim sa ako najlepsie viem, pre istotu vyhladam aj odbornu pomoc, aby som to nefiltrovala vsetko cez mojho priatela. dakujem

Nevím, jestli odborná pomoc pomůže tím správným způsobem. Tohle je proces smíření a proto by spíše pomohla duchovní pomoc, než pomoc psychologa. Každopádně je z toho patrné, co zde uvedla Wiki: "My se jen chceme zbavit své viny, vidíme to tak a litujeme kvůli sobě, ne kvůli našim zemřelým." Což je hluboká pravda. A na to já jí odpovídám svým článkem 133.

Pokud ho Maio pochopíš, jak byl myšlen, rozpustí se to, protože si uvědomíš provázanost se všemi. Uvědomíš si, že právě tohle odevzdáš a přijdeš znovu, abys to přijala. Ty sama, takže i Tvá máma. Věděla do čeho jde i Tys to původně věděla. A všechno to, co prožíváš nyní, je schopna z druhého břehu vnímat. Ale ona tam vstoupila, aby se naplnila její radost. Sen vstupu do hmotné sféry tím pro Duši končí, konečně se probouzí do reality a zjistí, že je neomezená. Nic jí nebolí, nic netrápí a může všechno. I vnímat ten právě prožitý sen, jak se pro ostatní odvíjí dál, jen vstoupit už do něj nemůže. A tak strašně ráda by Ti řekla: "Tak si odpust! Stejně to vrátíš, stejně přijdeme znovu a třeba si prohodíme role, tak proč se trápit, to všechno, radost i bolest na nás teprve čeká, až budeme zase spolu tam."

Slyšíš to?.. Máš se radovat, vzpomínat na to krásné, co bylo, dokud se zase nesejdete.

To je jasné, Hir, ale právě tato životní etapa ji staví před možnost porozumět. Jakoby skokem, naráz, protože cítí vnitřní bolest a ta bolest souvisí s láskou. Takže nás neuzavírá, ale otevírá prostoru a jeho vyšším vibracím.

Ano i to je možnost. Proto na začátku říkám, že spíše než psychologa raději někoho duchovně zaměřeného. Psychologie nás poněkud sráží na materiální, mnohdy až zvířecí úroveň. Ono to většinou pomůže, protože toho zvířete je v nás dost, ale duševně (respektive duchovně) si tím naopak ublížíme.