Selimo, to chápu. No teda tu fušku ti teda nezávidím, nějak si nedovedu představit, jak bych to realizovala . Tak kdyby znali pozůstalí stav bakovního konta (který by byl v zajímavém plusu), tak bych se vůbec nedivila, že by mě najednou všichni milovali .

Taky si myslím, že láska a srdce se má projevovat neustále a nemusí čekat na to, až zaklepu bačkorama .

IŠTAR napsal(a):

Napadlo vás, proč vlastně máme tak nutkavou potřebu říci sbohem? Já osobně mám pocit, že ať člověk odejde kdy chce, stále budu mít toho tolik, co bych chtěla s tím druhým udělat, co mu říci.....

Já si myslím, že je to o tom, propustit toho člověka ze svého života, taková jakoby tečka. Jeho otisk v nás nějakým způsobem zůstane, jeho blízkost občas můžeme cítit, ale s ukončením jeho hmotného života se potřebujem jaksi srovnat, vypořádat - a slouží nám k tomu nejrůznější obřady a rituály.

Crabat napsal(a):

Konec konců zahyne jen tělo a duše se může po určitou dobu smažit ve vlastních představách. Proto nám Bardo Thodol vysvětluje jako základní ponaučení, "jsi to ty, který vše kolem sebe vytváří vlastní myslí". A ještě dodává: "Upni svou mysl k Dhjáni Buddhovi středu, cele se na něj soustřeď, aby tě jediná myšlenka nestrhla stranou, a jsi vysvobozen."

Ano. Je to vsak vysoke uceni.   Uvedomit si co se deje kdyz se to deje a predevsim po smrti je nesmirne tezke.

Kdo o tomhle nic nevi a netrenuje svoji mysl,nemuze byt po fyzicke smrti vysvobozen.
Kdo o tomhle nic nevi z pozustalych ve svete fyzickem,ten privolava duse mrtvych,kdy oni trpi nejen svoji vlastni odhalenou mysli ale i tim ze je ostani nechteji pustit ze sve mysli.

Vladena napsal(a):

naše spřízněná duše naopak setrvává na místě a chce nás stále chránit i ve smutku. Není rvána prostorem, ale chce, aby jsme o její existenci věděli. Viz abnormální jevy-zastavení hodin, skřípot dveří, upadnutí určitěho předmětu. Citlivá osoba na energii to prostě vnímá a pokud umocníme ,,rozhovor" plamenem, tak naše vnímání energie je silnější. Proč se odjakživa zapalují za mrtvé svíčky?

Vladko,
duse setrvava na miste z mnoha a mnoha duvodu. Casto si po fyzicke smrti duse ani neuvedomuje ze uz nezije.
Casto zde setrvava i proto ze chce delat neco co delavala i za ziva.(at je to cokoli na cem lpi)
Nebo setrvava proto ze nas chce ochranovat,ale beda jestli jeji pritomnost pozustaly nevnima,pak trpi a trpi. Duse slysi narek pozustalych(napr. takove narky- "proc si nas opustil a nechal si nas ve stichu? " ) ale pozustaly pak neslysi ji.
Pokud clovek zde zijici svoji mysli privolava duse mrtvych,dela jim to hodne tezky.

Napriklad me se stalo ze me duse zemreleho dala znat ze je u me. A protoze vim ze je u me,pak me i slysi.
To je ten okamzik kdy mu muzu pripomenout aby se osvobodil a nezustaval tady.

Hir, já vím, že se to hodně říká, ale nejsem si úplně jistá, jestli je to neoblomné pravidlo. Mám na mysli to "přivolávání duše tím, že na ni myslíme". Mně se takhle ozvala moje milovaná teta asi já nevím...dva? Tři roky po smrti. Jen dala vědět a odšuměla - při bdělém vědomí (mém, plela jsem růže a rozhodně nemyslela na tetu ) Já jsem z toho pochopitelně byla rozrušená a chtěla jsem ji vyloženě přivolat aspoň na chvilku, zeptat se jí třeba, jak se jí daří - ale prd a vořech - byla pryč jak vítr.
Koneckonců je velmi dobře možné, ba pravděpodobné, že my ta pravidla teprve TVOŘÍME tak bychom možná měli mít nejakou představu, co vy na to?

Ahojky Lupi! To bylo moc pěkné zamyšlení. A předem Ti mohu říci, není to neoblomné pravidlo. Jen jakýsi standart, jak bychom měli na věc pohlížet. A protože z něj existuje hned v zárodku jedna výjimka (láska), tedy celá ta oblast je do jisté míry vlastně otevřena novým možnostem, v nichž my ta pravidla teprve tvoříme. Ano, to jsi řekla moc hezky.

Tá stena je podľa mňa hlavne v našich hlavách... ale mňa to nedesí, nai nijako mi to žily netrhá. My máme svoje úlohy tu, oni svoje úlohy INDE. Ak sa im zachce prísť nás pozrieť - prečo nie? Ja ich privítam. Inak, niežeby som mŕtvych ťahala za nohu z ich sveta do nášho, ale občas poprosím starých rodičov o pomoc, keď je nejaká situácia pre mňa nerpehľadná, alebo keď si nie som istá, ako ďalej. Vždy mi dobre pomáhali....
A psina mi prišla vyslovene odpustiť (ale tú som naozaj JA ťahala za nohu odinakiaľ), aby som mohla žiť ďalej bez neznesiteľných výčitiek. Ale bolo to do týždňa po smrti, takže sa tu možno ešte motala, napriek peknému kresťansko-pohanskému pohrebu, ktorý som jej vystrojila a ktorým som sa s jej dušou rozlúčila.

Crabat,ale já psala úplně o něčem jiném. Nevadí, máme možnost nespočet názorů....nepotkaly se.  Jinak otázka: jak chápeš tvrzení : Vybrala si karmický život.

dodatek:
Ju?.. Možná se přišel rozloučit a poprosit za odpuštění.., ale Tys ho neslyšela. Každopádně to udělal. A jeho čin existuje někde v prostoru jako otisk, který nezaniká, a Ty se ho jednou dovíš.
Do těchto extrému jsem nezacházela...pokud mne nebo já někoho nemám ráda, neznamená, že jsem musela (on musel) něco provést a žádat  o odpuštění. Tudy moje myšlenky nešly v příspěvku.

Upravil(a) Vladena (28. 9. 2010 14:09)

Vzpomínáš si Vlaďko, jak jsi včera psala, že chápeš vnímání druhé strany (duchů) positivně?.. Kdežto já jsem tu uvedl jakoby negativní pohled na věc. Alespoň tak se Ti to zdálo. (#81) Vidíš a teď se to celé přepólovalo. Proč myslíš, že k tomu došlo?..

Tvrzení, že si někdo vybere karmický život, chápu ve smyslu, že je v souladu se svou karmou. Tj. nejprve ono pochopení kým jsem a jaké klíčové události se odehrály v předchozích životech. Pochopím to, porozumím souvislostem, ocitnu se v souladu s tím. A začnu přijímat nastalé životní situace s tím vědomím, že to vlastně napravuji a posouvám dál. Tedy nerozhořčuji se, když mě potrefí nějaká rána, ale vstupuji s tím do harmonie, chápajíc, že právě takhle to má být. - Je to veliké umění i nabytá moudrost, když tak dokážeme jednat.

Crabat napsal(a):

Moc krásné pojetí, Selima, souhlasím s Tebou ve všech bodech.
Takhle nějak je to tvůrčí i přínosné pro všechny, navíc nám zůstává čistý štít.
Je vidět, že tanec Ti rozkryl prostor a víš přesně, kam máš klást nohy.

Tanec ma zaviedol všelikam a ukázal mi veci nevídané-neslýchané(ale hlavne prostredníctvom učiteliek, resp. učiteľov...), ale cesta, ktorú vnímam pre seba ako pravú, je ešte niekde ďaleko. Raz sa mi ukázala za zákrutou, ale potom

Do těchto extrému jsem nezacházela...pokud mne nebo já někoho nemám ráda, neznamená, že jsem musela (on musel) něco provést a žádat  o odpuštění. Tudy moje myšlenky nešly v příspěvku
K dodatku: Zatím tudy nešly (tedy Tvoje myšlenky), ale to neznamená, až rozšíříš svůj pohled, že se tudy ubírat nebudou. Možná právě tam leží odpovědi, které jsou prozatím skryté, jelikož jsi ještě dostatečně nerozšířila svůj záběr.
Psala jsem: doslova v příspěvku a ty mi tu dáváš kázání o nedostatečném záběru či potřebu si rozšířit svůj pohled. Pokud o něčem nepíšu nebo se zaměřím na pozitivní stranu, neznamená, že druhá stránka mince je mi utajena.
Kdežto já jsem tu uvedl jakoby negativní pohled na věc. Alespoň tak se Ti to zdálo. (#81) Vidíš a teď se to celé přepólovalo. Proč myslíš, že k tomu došlo?..

Odpověď: K žádnému přepólování nedošlo, já jsem psala a popisovala své zážitky v souvislosti se smrtí osoby milované a blízké. Chtěla jsem ostatním naznačit, pokud se nestačili rozloučit, že mají ještě možnost po smrti.
Mám zážitky pouze pozitivní a strašně si jich vážím a obohatily mi můj život. Hru o přepólování a proč došlo k obratu v diskuzi nehraji, odmítám.

Upravil(a) Vladena (28. 9. 2010 15:45)

Crabat napsal(a):

V pořádku, Vladěno, je to jen nedorozumění. Jak jsi konečně psala v předchozím příspěvku, že se ty názory nepotkaly. Nyní Ti, s malým zpožděním, dávám za pravdu. Prostě mi nedošlo hned, jak to myslíš.

Přijímám omluvu.

Óm je luk a duše šíp
a brahmani je šípu terč,
jejž neomylně stihnout má.

Poznáš, kdo ta slova napsal
a kde je uvedl?..