Ty nie si ochotná alebo shcopná tolerovať ho takého, kaý je (hulenie k nemu bohužiaľ zjavne patrí... ) a on nie je ochotný alebo schopný zmeniť sa. (Nehodnotím, kto je v práve a kto nie, čo je morálne a čo nie...). Nevidím to ružovo na akýkoľvek vzťah. Mmch, obaja mi pripadáte ako ešte nezrelé malé deti. No, asi radšej choďte od seba a pokúste sa každý sám dospieť.

Upravil(a) Selima (18. 9. 2010 12:15)

greisi napsal(a):

... Ale včera vyplulo ještě napovrch, že si tajně s někým píše sms a když jsem se zeptala s kým, řekl mi, že mi do toho nic není, že si píše s lidma, kteří ho berou jaký je a nic mu nezakazují (taky mi řekl, že mu jsou proto milejší jak já). Než by mi řekl, s kým si tajně píše, radši si zbalil věci a za dramatické scény kdy jsem ho nechtěla pustit (protože pokud jednou odejde, už ho nikdy nevezmu zpátky) a snažila se ho zadržet (kvůli malému, aby nevyrůstal v rozvedené rodině)která se podobala rvačce odešel.
Udělala jsem chybu a jela jeho rodičům říct, že od nás odešel, jeho táta se bez mého přičinění zbalil, našel ho a domluvil mu, ať se vrátí...

greisi, i kdybys byla sebevíce v právu, řešíš ze svojí strany váš vztah naprosto nešťastně.
Přečti si po sobe, co jsi napsala a co jsem si dovolila vytučnit, aby sis toho všimla a zamyslela ses nad tím.
Ty manžela kontroluješ, špehuješ, děláš mu scény, pereš se s ním, abys mu zabránila v odchodu a navíc do celé záležitosti povoláváš jeho rodiče. Copak takhle mezi sebou řeší problémy dva dospělí lidé, proboha?!? Mně to připadá jako úroveň dvou žáků druhého stupně základní školy, nezlob se na mě
Jediné, co ti můžu doporučit je návštěva manželské poradny, kam můžeš jít buďto sama za sebe, nebo s manželem a kde ti odborníci pomůžou jak s řešením vaší manželské krize, tak i s prací sama na sobě.
Nezlob se na mě, ale s dryáčnickým řešením manželských problémů ještě žádná ženská nikdy nezvítězila a dáváním nožů na krk, vyhazováním manžela z domova a žalováním jeho rodičům si žádná ženská taky ještě nikdy nepomohla, byť by její důvody k takovému jednání byly stokrát oprávněné

Některé věci upřesním, já ho nekontrolovala, věřila jsem mu všechno, jinak bych na to nejspíš musela příjít sama,jen od té chvíle co jsem se dozvěděla, že mě léta podvádí jsem v tom chtěla mít jasno a vědět, co všechno mi ještě tají a tak jsem se ho na to zeptala, ale on než by mi to prostě v klidu řekl, tak se radši sebere a odchází (já ho nevyhazovala),chtěla jsem,aby zůstal a v klidu jsme si o tom promluvili,ale jeho jediné řešení je útéct od problémů a nic neřešit. A protože ho znám, a vím, že by se mu to rozleželo a vrátil se za čas a škemral že chce zpátky a já už bych ho nevzala, tak jsem se mu v tom snažila včas zabránit. A kontrolovat ho se mě samotné příčí.
A jeho rodičům sem se jela vypovídat /máme s tchýní dobrý vztah a vždy bývá při mě, protože ví, co mi provádí/  moji zrovna nebydlí poblíž, nevěděla jsem, co jeho otec podnikne,ani o to neprosila a bylo mi to i nepříjemné.
Prostě ztratil moji důvěru a já nevím, jestli mu dát šanci, aby ji nějak získal zpátky,narovinu napíšu, že nebýt malého, tak nad tím ani neuvažuju a odcházím hned.

Upravil(a) greisi (18. 9. 2010 13:28)

Ty greisi, Selima ti to napsala dobře.

Ty nejsi schopná brát svého muže takového, jaký je. Ty ho nechceš takového, jaký je, ty ho chceš změnit podle svých představ. Kdybys ho nenutila aby přestal hulit, nemusel by tě podvádět, aby tě neztratil.

Když on sám nechce se změnit, zbytečně ho nutíš. A jak je vidět, nestojíš mu za to, aby se změnil.

Co s tím? Řekni si upřímně: chci ho takového, jaký je, se všemi jeho špatnými vlastnostmi (at už důvodem je třeba "jen" to, že spolu máte syna a chceš udržet rodinu)? Pokud ano, tak začni pracovat na sobě, změn sama sebe, abys s ním dokázala žít i s jeho chybami a netrápila se při tom.

Pokud  jeho zápory převažují klady (klidně si to sepiš), tak není co řešit a radši se s ním rozejdi a neztrácej čas.

Existuje jedno britské přísloví: Ženy si myslí, že se jejich muž po svatbě změní a ono se tak nestane nikdy, a muži si myslí, že se jejich žena po svatbě nezmění a ono se tak stane vždycky....

Upravil(a) Sedmi Kráska (18. 9. 2010 13:34)

Kdyz tak tady ctu ty prispevky co jste napsali  Grejsi,zasnu.Me by se taky nelibilo,kdyby me manzel kouril marihuanu.Vim co to obnasi kouri me ji syn.Jen se divim,ze to Grjsi neodhalila vcas,ze ji nekdo musel rit,ze v tom pokracuje.Kdyz si syn zakouri marjanu poznam to pokazde je to citit.Ten zapach je me po*n.Ja nevidim na Grejsi vubec nic spatneho.

Upravil(a) eremuruss (18. 9. 2010 16:10)

eremuruss napsal(a):

Kdyz tak tady ctu ty prispevky co jste napsali  Grejsi,zasnu.Me by se taky nelibilo,kdyby me manzel kouril marihuanu.Vim co to obnasi kouri me ji syn.Jen se divim,ze to Grjsi neodhalila vcas,ze ji nekdo musel rit,ze v tom pokracuje.Kdyz si syn zakouri marjanu poznam to pokazde je to citit.Ten zapach je me po*n.Ja nevidim na Grejsi vubec nic spatneho.

Děkuji Mě nepříjde normální, aby 2leté dítě vychovával zhulený tatínek, tak proč to tolerovat a nepokusit se to radši nějak napravit než rozbouráním rodiny. No já to moc nepoznala hlavně proto, že to třeba kouří když je na fuškách, vrací se večer, nebo jede brzy ráno na ryby, dá si a než se vrátí domů, tak to asi vyprchá, a nebo většinou příjde domů, vymluví se, že je unavený z práce a chodí spát dřív než syn. Nikdy se mnou moc nemluvil, prostě se nají, vyvalí na sedačku a za chvíli jde spát a mě nenapadlo ho nikdy nějak zkoumat, neměla jsem důvod ho z něčeho podezírat.

Upravil(a) greisi (18. 9. 2010 17:54)

Greisi, až na tu trávu váš vztah funguje?

Greisi myslím, že momentálně uvažuješ rozumě..

Upravil(a) Innka (19. 9. 2010 10:04)

Aneri napsal(a):

Tak mě by se hulič nelíbil ani v rodině, ne tak jako partner, či táta mého dítěte. V žádném případě,lhář a  stále pod drogami, tak to musí být spíše peklo.....pokud si ničí svůj život, prosím. Rychle pryč od něho s dítětem!

To když mu řeknu, že je to droga, tak se jen směje jak bláznivej, že jaká droga.

greisi napsal(a):

sandra napsal(a):

Greisi, až na tu trávu váš vztah funguje?

Funguje...?....no spíš tak nejak normálně, občas jsou i hezký chvilky, ale je jich pomálu. Asi takhle, neznám pohlazení, obejmutí, jen tak pusu, na sedačce sedíme každej na jiný straně, stejně tak i v posteli. Skoro žádný fyzický kontakt, kromě sexu. Nikdy neuslyším "pochvalu", nebo že mi něco sluší...Malého má rád, to jo, občas s ním blbne, ale aby s ním šel ven nebo si hrát to né.

Já když to tak po sobě čtu, tak vůbec nevím proč a za co ho mám vlastně ráda..nebo to není láska ale zvyk...?

A to byl k tobě takový i před svatbou?? Nebo před narozením malého?

Hm, dobrý rozbor greisi. V mnohém funguješ jako jeho matka - a to opravdu není partnerství. Pokud si potřebuješ ujasnit svoji situaci, napiš si, jak si myslíš že vypadá partnerský vztah a pak si zkus napsat jak funguje ten váš.


Ty mu dáváš, teplo domova, jídlo, čisté prádlo, sex, dy se mu zachce...co dostáváš? Je ten vztah rovnocenný? Nebo se chová jako vzdorný puberťák k mamince?

Snažím se ti naznačit, jako holky, že ten váš vztah není partnerský a tady je chyba i v tobě.

greisi napsal(a):

Aneri napsal(a):

Tak mě by se hulič nelíbil ani v rodině, ne tak jako partner, či táta mého dítěte. V žádném případě,lhář a  stále pod drogami, tak to musí být spíše peklo.....pokud si ničí svůj život, prosím. Rychle pryč od něho s dítětem!

To když mu řeknu, že je to droga, tak se jen směje jak bláznivej, že jaká droga.

tO SAME TVRDI I MUJ SYN