Konečně mám čas napsat jak přišlo na svět naše druhé sluníčko Tomášek. Je to už sice přes měsíc, ale to snad nevadí.
Mé druhé těhotenství začalo někdy v prosinci 2009. Byla jsem moc ráda, že se tak zadařilo, protože jsme o prázdninách 2009 o jedno miminko přišli. Celé těhotenství probíhalo bez problémů, bylo mě i méně špatně než s Ondráškem. Naposledy jsem byla v poradně 4.8. Ptala jsem se pana Dr. jestli se to už chystá a on, že ne, že se uvidíme po jeho dovolené 25.8. Po dobu 14 dnů měl domluvený záskok, takže by o nás bylo dobře postaráno. TP jsem měla určený na 28.8. Když jsme jeli se sestrou z kontroly, tak jsme se ještě podívali po obchodech, zašli se synkem k MC Donaldovi na nezdravý hamburger. Nic mě nebolelo, nohy jsem oteklé neměla, no prostě až na pálení žáhy a občasné ztvrdnutí břicha mi bylo dobře.
Na začátku týdne koukal manžel na Televizní noviny a tam ukazovali, že 4.8. bude nějaká zvláštní erupce na slunci. Tak mě hned volal, že prý budu rodit, že to na to působí jako bouřky. No já se mu vysmála co šílí, že jsem byla na KO a že se nic neděje. Večer jsme ještě koukali na oblohu, ale nebylo nic vidět. 5.8. kolem 2.30 hod. k nám do ložnice přišel Ondra, že se bojí. Tak jsem ho uložila k sobě do postele a jelikož jsem cítila, že mě nějak pobolívá břicho, tak jsem si skočila na WC. Pak abychom se nemačkali, jsem zalezla k Ondrovi do pokojíku. Jak tak ležím, tak si říkám, že mě to břicho bolí stále. Byli to takové MS bolesti. Byla jsem z toho překvapená, protože jsem poslíky za celé těhu neměla. Snažila jsem se spát, ale bolelo mě to do kříže. Tak jsem si ve 4.30 napustila teplou vanu, že to jako přejde. Teplíčko bylo moc příjemné a jak jsem vylezla z vany, tak bolesti začali být po 10 min. To už mi opravdu připadalo divné, ale lehla jsem si do postele a po očku sledovala jak se to bude vyvíjet. Bolesti byli stále a zkrátili na se po 8 min. Někdy kolem 7 hod. jsem si vlezla znovu do vany a pak byli bolesti již po 5 min. Takže to nebyli poslíci, ale řádné kontrakce. Došla jsem tedy vzbudit manžela, že se pojedeme podívat do porodnice. On jen tak pootevřel oko a se slovy, že co blázním, že se prý podle Dr. nic neděje se otočil na druhý bok. Já mu říkám, že asi ano, že mám už bolesti po 5 min. a on okamžitě vyskočil z postele. Tak jsem ho uklidnila, že jsou ještě v pohodě a že mu jdu uvařit kafe a že se nasnídáme. Hned jsem volala mé sestře, aby přijela pohlídat Ondru. Ta dorazila kolem 8.00. Pak jsme sedli do auta a jelo se. Cesta trvala asi 40 min, v Hradci jsme chytli na semaforech červenou vlnu a já už začínala klet. Kontrakce už byli po 4 min. a už jsem je musela začít rozdýchávat.
Když jsme dorazili do porodnice, tak měli na příjmu jednu maminu, pak přede mnou čekala ještě jedna. Takže mě vzali na příjem až někdy po 10 hod. Dle Dr. jsem byla otevřená asi na 3 cm. Po klasické přípravě jako doladění oholení, Yelu jsme dostali nadstandardní porodní pokoj. Já si sedla na balon, manžel mi masíroval záda. Bolesti byli po 3-4 min., už řádné a pěkně do kříže. Po kontrole, kde zjistili, že to nepostupuje mi zavedli čípek proti bolesti a píchli injekci, abych se uvolnila a prospala. Někdy před 17 hod. jsem byla stále otevřená na 3cm s kontrakcemi po 3 min, tak poslali manžela domů a mě dali na čekací pokoj. Tam mi stále točili monitor. Ptala jsem se, co se mnou udělají, že už to trvá dlouho a já mám velké bolesti do kříže. Tak bohužel dělat se nic nedalo jen čekat, jak to samo postoupí. Jelikož jsem byla 36+5tt, tak bylo miminko ještě mírně nezralé a porod mi nemohli uměle vyvolat. Také mi nemohli dát nic a zastavení kontrakcí, protože to bylo od 34tt kontraindikováno. Na pokoji jsem byla asi hodinu a půl, pak se střídala směna. Přišli nové por. asistentky, koukli na monitor, pak mě přišla Dr. vyšetřit a že tedy půjdu na por. box. Tam jsme si dala teplou sprchu, hopsala na míči a světe div se já se konečně začala pomalu otvírat. Před 20 hod. přišel na kontrolu takový mladý sympatická lékař a s úsměvem mi řekl, že jsem otevřená na 5cm a že mi píchne vodu. Mě se hrozně moc ulevilo. Nejdříve musel na jiný box, protože se zrovna rodilo a 106. Ve 20.40 mi tedy píchl vodu a já volala manžela, že ať sedne do auta a jede, že mi píchli vodu a prý to teď už půjde rychle.
Opravdu to šlo rychle, během půl hodinky už začali být bolesti snad neustále a navíc začali ty klasické tlaky. Manžel stále nikde a já měla strach, že to nestihne. Velice mi pomohla jedna asistentka, která se mnou tlaky prodýchávala a rozptylovala mě, abych netlačila. Nebyla ještě totiž zašlá branka. Někdy kolem 21.10 jsem to u nemohla vydržet a začala si přitlačovat. Dr. mi to dovolil a pomohl odhrnout lem. Sestřička mi říkala ať ještě netlačím, že se tatínek převléká. No to se jí řeklo. Já se opravdu snažila. Najednou se za mnou ozvalo, miláčku už jsem tady. No mě se ulevilo, manžel mi přitlačoval hlavu na hrudník a já na jednu kontrakci pořádně zatlačila a byla venku hlavička, pak ještě jednou a já slyšela ten nejkrásnější zvuk na světě. Křik svého druhého syna Tomáška. Vážil 3080g a měřil 49cm. Hned jsme se ptala, jestli je v pořádku a že prý ano, Dr. mi ho ukázal a pak si ho odnesli na ošetření. Placenta šla tentokrát pomaleji. Museli mi připíchnout Oxytocin. Dr. mi vždy zmáčknul břicho, ale nakonec vyšla celá. Nechala jsem si jí ukázat. Ještě mě Dr. vyšetřil, zda nedošlo k nějakému poranění. Vše bylo OK bez nástřihu či poranění.
Pak mi broučka na chvilku přinesli, přisát se nechtěl. Tak jsme se pomazlili a Tomík šel do svého nového vyhřátého domečku, do inkubátoru. Tam si poležel 2 dny. Já jsem ho chodila kojit po 3 hod., ale pil jen velmi maličko. Vždy tak 5ml, takže dostával příkrm. Jelikož byl dříve narozený, tak byl hodně spavý. Pak dostal novorozeneckou žloutenku, takže se ještě 4 dny svítil.
12.8. nás propustili domů.
Doma se na nás všichni moc těšili. Ondra je z brášky nadšený, stále ho chce chovat a pusinkovat. Také mi pomáhá s koupáním. Jsem ráda, že ani moc nežárlí. Prostě je to VELKÝ BRÁCHA!!!!!

Chtěla bych moc poděkovat všem por. asistentkám, které mě tak pomohli a také lékařům a dětským sestřičkám. Všichni byli moc ochotní a usměvaví.
Také moc děkuji manželovi, který tam se mnou byl a který se nakonec ani nestavil pro benzín, když jel za mnou. To by totiž příchod na svět svého druhého syna Tomáše neviděl!
Lukáši moc tě miluji!!!!!!