29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Kubula napsal(a):
luminka napsal(a):
A dívali jste se na to z pohledu toho vampíra? On má celá léta problém, a ještě se všichni od něj "odstřihnou", takže mu nepomohou a dokonce ani nevyslechnou, aby jim chudáčkům nevysál energii, tak je pak na všechno hrozně sám.
A není to logický, že když mi někdo ubližuje, snažím se mu v tom zabránit?
Není tady
POkud má Luminko celá léta problém, je to jeho problém a jen on jej může změnit. To co dělá s ostatními je pouhé parazitování. A copak dělá s parazity naše medicína? Snad nechceš říci, že by je měla litovat a parazitům dovolit žít na úkor jiného a tím zapříčinovat jeho problémy....
Není tady
PavlaH napsal(a):
Já bych neházela - tam , nevím proč, mám představu agrese, jábych prostě zahltila... jakože dáváš, co potřebuje bez obezliček.... Oni ti upíři s tím dáváním vůbec neumějí zacházet. Navíc energie nejde z tebe a je to všecko jaksi klidnější...
Pavli, ja to jako agresivni cin nevnimam.
Zkousela jsem jiny zpusob, jak jej svetlem zahltit, ale nedarilo se mi to, svetlo skoncilo, nez k nemu dorazilo. Prenos v podobe koule, ktera pri doteku s jeho hlavou jej celeho zalije, mi funguje.
Není tady
Ani, řídím se tvými slovy a tohle je jiný popis. Mrskat někoho a přenést k němu kouli. Pro mě je v tom propastný rozdíl. Tady nemůžu využít jiných výrazových prostředků k tomu, abych posoudila "jak" k tomu přistupuješ. Pokud je to neagresivní ale rychlý přenos energie, pak v poho a ber to za můj omyl.
Není tady
luminka napsal(a):
A dívali jste se na to z pohledu toho vampíra? On má celá léta problém, a ještě se všichni od něj "odstřihnou", takže mu nepomohou a dokonce ani nevyslechnou, aby jim chudáčkům nevysál energii, tak je pak na všechno hrozně sám.
Není - takoví lidé si najdou náhradní zdroj hned.
Není tady
luminka napsal(a):
A dívali jste se na to z pohledu toho vampíra? On má celá léta problém, a ještě se všichni od něj "odstřihnou", takže mu nepomohou a dokonce ani nevyslechnou, aby jim chudáčkům nevysál energii, tak je pak na všechno hrozně sám.
Chudinka majinká upírovatá...to jsou ale vošklivý oběti! Ani ho nenechají vysávat - fuj!
Není tady
lupina montana napsal(a):
luminka napsal(a):
A dívali jste se na to z pohledu toho vampíra? On má celá léta problém, a ještě se všichni od něj "odstřihnou", takže mu nepomohou a dokonce ani nevyslechnou, aby jim chudáčkům nevysál energii, tak je pak na všechno hrozně sám.
Chudinka majinká upírovatá...to jsou ale vošklivý oběti! Ani ho nenechají vysávat - fuj!
Ba ba...mít nějaký rozum, tak už mi nad takovýmhle postojem zůstal někde v dááááli stát
Není tady
Jak říká Sel: všelijakých nás pámbožko má...
Není tady
Není - takoví lidé si najdou náhradní zdroj hned.
Taky bych to tak viděla.
Není tady
Tak tohle téma mě opravdu zaujalo.
Ačkoliv s touto otázkou jsem nikdy problémy neměl, přesto si poslechněte následující příběh. Jasně, s někým se cítíme dobře a s někým úplně příšerně, ovšem dotyčný odchází a nám se uleví. O vampírismu můžeme hovořit až tehdy, kdy dotyčný odchází a nám se přitíží. Pokud se s někým cítíme nepříjemně, je to náš životní úkol, v sobě obsáhnout jeho polaritu, pochopit ho, porozumět. Když se nám to podaří, už se s ním (a jeho podobným typem) nebudeme cítit špatně. Ale teď k tomu příběhu.
Mám přítele, který má docela slušné problémy sám se sebou. A jelikož se duchovní oblasti věnuji dlouhá léta, napadlo mě, zkusím mu některé pojmy vysvětlit, trochu ho popíchnout, inspirovat, rozkrýt před ním vyšší cíle. Ale kámoš je tuhý oříšek, jen tak se nedá, takže s touhle ideou pro mě začala pěkná makačka. A stalo se: Přítel se ukázal být natolik vnímavý, že jakmile mě napadne myšlenka, jak bych mu to vysvětlil, on jí zachytí. Znáte to, takový ten záblesk, kdy se vám v hlavě rozsvítí nápad a vy už přesně víte, jak to formulovat, jak vysvětlit celou tu složitou situaci, aby ten druhý pochopil. Jenomže v okamžiku, kdy se nadechnu, abych tedy začal, on mě přeruší a spustí svými slovy.
Zpočátku jsem si říkal, "ale no to je báječné, já vlastně jenom upřesním, doladím některé pojmy, a protože to celé bude vycházet z něho, tak už to vlastně ví." - Ó, jak hluboce jsem se mýlil! Protože on nezačal říkat to, co jsem měl na mysli já, ale jakousi parafrázi toho, posunutou ke svému egu, a jelikož začal tímhle způsobem, výsledek směřoval někam úplně jinam. Dobrá, pátral jsem tedy, kde je chyba. Když skončil, zaposlouchal se do něj a hledal cestu, jak to tedy vyjádřit jiným způsobem, který by zohlednil i tenhle aspekt, co tu právě proběhl. Po nedlouhé době jsem opět nalezl způsob.., v hlavě zajiskřilo.., a bum bác, už ho slyším, jak si zase bere slovo.
Nikdy mně nedovolil to vysvětlit. Nikdy mě nenechal říct ani půl věty! Ale museli byste rozumět. Pokud v mé hlavě nezajiskřilo, seděl tam úplně prázdný, bez nápadů, bez inspirace, jakoby vyhaslý a napůl mrtvý. A jelikož jsem ho tímhle neuvěřitelně inspiroval, vedle mě totiž měl myšlenky, vedle mě roztával a byl plný nápadů, začal ke mně chodit každý den. Nejprve mě podněcoval, abych se tedy chytnul, a jakmile se mi to podařilo, vzal si slovo a začal rozvíjet svoje doslova pochybné nápady.
A já ho musel poslouchat, dívat se na to, jak mrší každou mou ideu a pokud jsem chtěl zasáhnout, musel bych křičet, abych ho přehlušil. Jo.., zkoušel jsem i to, ale jak všichni víme, v křiku se myšlenkám nedaří. A tak jsem to pomalu začal vzdávat. Jedné věci jsem si ale po čase povšimnul. (Trvalo to totiž dlouho, hodně dlouho, snad více než rok!) Vždycky, když odešel, já se zhroutil. Byl jsem absolutně vyčerpaný a neschopný další existence. Zatímco on odcházel pln energie a nápadů, které si ještě odnášel s sebou, aby pak, až z něj vyprchají, zase hned další den spěchal ke mně.
Ano.., chtěl jsem mu jenom pomoci a málem se tím zničil.
Řeknete: "To jsi měl ale dlouhé vedení, když jsi k tomu potřeboval více než rok!" Ale ne, já tolik usiloval všechno pochopit, zařadit do správných souvislostí, že jsem zkrátka úplně zapomněl na sebe. A prostě odmítal vidět, co to se mnou dělá. Až jednoho dne, právě takhle vyždímaný jako citron a odhozený někam do koutka, jsem vystoupil nad sebe a podíval se na celou situaci střízlivýma očima. Nu a okamžitě jsem to viděl. Naběhl jsem si sám svou snahou ho otevřít duchovnímu světu. Nejspíš je na něm navázaný nějaký inkarnát, který si mě zkrátka podal. A to je všechno.
Začal jsem tedy směrem k němu vystupovat bez nálady a odřezával ho od sebe, až si našel jiné lidi ve svém okolí. Ale poslyšte, co se nestalo letos v létě: Objednal se ke mně, jelikož už jsme spolu dlouho nehovořili, že mě přijede na pár dnů navštívit. Dobrá, obrnil jsem se trpělivostí a přijal ho v dobrém rozmaru, zatímco jsem čekal, co se bude dít. Přitom ale nevycházel směrem k němu, abych mu něco ze sebe předal. A nic. Ani na okamžik se nechytil, nenalézal totiž ve mně potravu pro svůj rozlet. Končilo to dokonce tím, že u mě na dva dny usnul. Dostal jakousi spavou nemoc a úplně se propadnul do prázdna. Nechal jsem ho tedy odpočinout, ať se jeho mysl toulá. Pak jsem ho probudil (docela pěkná fuška), ještě jsme si popovídali, rozloučili se a on odjížděl. Na cestu jsem ho provázel přáním všeho dobrého i čisté mysli, aby se mu snad při jízdě něco nestalo. Dojel v pořádku. Později jsme se ještě jednou viděli a to je všechno.
Není tady
"....že jsem zkrátka úplně zapomněl na sebe. A prostě odmítal vidět, co to se mnou dělá...."
Crabe, tohle je vodítko jako prase
Řekla bych, že možná i zcela nejdůležitější. Škoda, že to tak málo lidí vidí.... nemuseli by se ve finále tolik trápit
Není tady
Nenazvala bych to, že se člověku přitíží, když vampýr odejde - je to spíše stav vyčerpání, což je přesné. Protože dokavad vampýr čerpá, dokavad to teče, tak se nehroutíme - to až pak. Je to trošku podobné jiným vypjatým a stresovým situacím.
Není tady
Jo jo, tak nějak děvčata. Ale byla to tedy trpce nabytá zkušenost. Tím spíše, že by to člověk neočekával, a už vůbec ne takhle kuriosním způsobem. Ze začátku mě to ani moc nepokládalo, jsem totiž zdrojový (velice snadno se napojím na zdroj a vyvolám ho v sobě), a docela mi i působilo radost, když jsem ho mohl trošku nadopovat, ale později, se ztrátou naděje, že bych mu cokoli vysvětlil, mě to začalo ničit. Ten člověk soustavně nepřijímal nic a energeticky zvrátil všechno, co pocházelo ode mne. Kdybych nebyl ve svém úmyslu tak zatvrzelý (jak trefně poznamenala Pan), všímal bych si zpětné reakce, ale já ji prostě odmítal vidět, jelikož jinak bych se svého úmyslu musel vzdát.
Zkrátka jsem předpokládal, že když uvidí Pravdu, stane se pro něj tak oslnivou jako pro mě a to ho změní. A nějak jsem vůbec nebral v potaz, že k tomu ještě nemusel dozrát. Nojo, vždyť se jednalo o přítele! A tomu jsme ochotni nabídnout úplně všechno, slepí a hluší ke skutečnosti, že tam ještě nemusí dosáhnout.
Není tady
"Ale byla to tedy trpce nabytá zkušenost."
A proc trpce Crabate?
Není tady
lupina montana napsal(a):
Nenazvala bych to, že se člověku přitíží, když vampýr odejde - je to spíše stav vyčerpání, což je přesné. Protože dokavad vampýr čerpá, dokavad to teče, tak se nehroutíme - to až pak. Je to trošku podobné jiným vypjatým a stresovým situacím.
No lupiš, jak víme z drákulovských filmů, tak každá taková upíří oběť se stává na svém vampýrovi závislá.... Když vampír zmizí, není pro koho "páchat dobro", takže se takové oběti může i přitížit
Není tady
Crabat napsal(a):
Jo jo, tak nějak děvčata. Ale byla to tedy trpce nabytá zkušenost. Tím spíše, že by to člověk neočekával, a už vůbec ne takhle kuriosním způsobem. Ze začátku mě to ani moc nepokládalo, jsem totiž zdrojový (velice snadno se napojím na zdroj a vyvolám ho v sobě), a docela mi i působilo radost, když jsem ho mohl trošku nadopovat, ale později, se ztrátou naděje, že bych mu cokoli vysvětlil, mě to začalo ničit. Ten člověk soustavně nepřijímal nic a energeticky zvrátil všechno, co pocházelo ode mne. Kdybych nebyl ve svém úmyslu tak zatvrzelý (jak trefně poznamenala Pan), všímal bych si zpětné reakce, ale já ji prostě odmítal vidět, jelikož jinak bych se svého úmyslu musel vzdát.
Zkrátka jsem předpokládal, že když uvidí Pravdu, stane se pro něj tak oslnivou jako pro mě a to ho změní. A nějak jsem vůbec nebral v potaz, že k tomu ještě nemusel dozrát. Nojo, vždyť se jednalo o přítele! A tomu jsme ochotni nabídnout úplně všechno, slepí a hluší ke skutečnosti, že tam ještě nemusí dosáhnout.
Hezký
Máš emoce, nejsi suchá chodící encyklopedie duchovních nauk.
Za sebe můžu říci, že mne vždycky taky "dostane", když konečně uvidím, jak jsem "tupá". Nejdřív jsem se vztekla, pak bědovala, dnes se tomu směju. Je to velké dobrodružství a velká milost, je tedy proč se radovat
Není tady
A bylo snad podezření, že bych jí byl? Tedy tou encyklopedií?
Anebo to bylo myšleno jako uklidňující motiv, "nic si z toho nedělej, to se stane každému"?
Případně: "Vítej ve světě smrtelníků, takoví zkrátka jsme."
Když Pandora něco říká, nikdy to není jen tak.
Takže, co se odvíjí v té hlavičce tam naproti?..
Jaké kopce mezitím překonala a údolími prošla?.,
že jí to na tváři vyloudilo zrovna tenhle úsměv
a k tomu související poznámku. Inu, jsem zvědavý.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Nenazvala bych to, že se člověku přitíží, když vampýr odejde - je to spíše stav vyčerpání, což je přesné. Protože dokavad vampýr čerpá, dokavad to teče, tak se nehroutíme - to až pak. Je to trošku podobné jiným vypjatým a stresovým situacím.
No lupiš, jak víme z drákulovských filmů, tak každá taková upíří oběť se stává na svém vampýrovi závislá.... Když vampír zmizí, není pro koho "páchat dobro", takže se takové oběti může i přitížit
Jo, to taky Každopádně, závislost to je, byť třeba jen tak krátkodobá, jako u Crabata.
Primárně si myslím, že je to závislost na vlastním sebeobrazu: vampýři jsou mistři nad mistry v nalézání těch poťapťaných.
Není tady
... poťapťaných ...
Teda Lupčo, to je výraz :smajlíkspínajícíruce: ...
Není tady
Á Lupina se baví.
Černý stín se mihl za oknem..,
přiletěl anebo jen neslyšně přiběhl?.,
jen oči živé sledují dění..,
až do kuropění.
Není tady
Crabat napsal(a):
A bylo snad podezření, že bych jí byl? Tedy tou encyklopedií?
Anebo to bylo myšleno jako uklidňující motiv, "nic si z toho nedělej, to se stane každému"?
Případně: "Vítej ve světě smrtelníků, takoví zkrátka jsme."
Za Cé je správně Tedy alespoň podle toho, jak to vnímám já. Jak to mají ostatní, to se mohu jen dohadovat, nebo-li vytvářet si domněnky...no a taky za tím "Panodořiným říkáním" může být něco ale i oupelně jinýho
Není tady
lupina montana napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Nenazvala bych to, že se člověku přitíží, když vampýr odejde - je to spíše stav vyčerpání, což je přesné. Protože dokavad vampýr čerpá, dokavad to teče, tak se nehroutíme - to až pak. Je to trošku podobné jiným vypjatým a stresovým situacím.
No lupiš, jak víme z drákulovských filmů, tak každá taková upíří oběť se stává na svém vampýrovi závislá.... Když vampír zmizí, není pro koho "páchat dobro", takže se takové oběti může i přitížit
Jo, to taky
Každopádně, závislost to je, byť třeba jen tak krátkodobá, jako u Crabata.
Primárně si myslím, že je to závislost na vlastním sebeobrazu: vampýři jsou mistři nad mistry v nalézání těch poťapťaných.
jj...jen další pastička jak se chytit
Není tady
..a setrvat ještě chvíli v tom svém "poťapťání". Nakonec: a proč ně? Má to i své výhody... teda právě jen tu chvíli...
Jak praví bible: kdos bez viny, hoď kamenem
Není tady
Nojo, průser nastane, když poťapťanost omrzí
Tak to víš, že to má výhody - jakpak by se člověk sám za vlasy z bažiny vytáh? Na to je dobrej i vampýr. Teda, pokud chce bejt člověk vytaženej, pravda.
Taková jako posilovna, jak jsme zmínily s Haiel
Není tady
Myslel jsem si to, a proto tam ono cé (specielně pro Tebe) vložil.
Vlastně celý ten příběh jsem sem dával s tím úmyslem.
Ale co bych Ti to vysvětloval, však také na to jsi okamžitě reagovala.
A jak vidím i výsledné rezonance sis povšimla.
Není tady