Modři, juxtapozice....

Upravil(a) Tercila (14. 10. 2010 20:21)

inak - dobrá škola, to je fakt

to tedy musím potvrdit. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna o tomhle tématu bych mohla někdy psát. Týká se to mojí kolegyně v práci. Nevím, jestli je vampír, to je asi silné slovo, ale to, o čem se tu píše, na ní v lecčems sedí. Sedíme vedle sebe v kanceláři už rok a cítím se vedle ní dost bídně a nevím úplně přesně proč. Je vzdělaná, inteligentní, hodně sebevědomá, hodně orientovaná na práci, ambiciózní. Možná takový skrytý dravec, ale ostatními je silně přijímaná, dokonce o ní všichni pečují až směšně a snaží se jí zalíbit. Od samého začátku, kdy přišla, spíš se vrátila zpátky ze zahraničí, kde byla s dětmi a manželem několik let, jsem si všimla, že mě ignoruje a přehlíží podivným způsobem, i když jsem já měla srdce na dlani-nepozdravila, na můj pozdrav neodpověděla, koukla se vždycky stranou nebo do země, jako že mě nevidí. Po roce se to zlepšilo aspoň natolik, že mi odpoví na pozdrav, což je pokrok, s ostatními je přehnaně veselá a obětavá. Nemůžu říct, že by mi nějak zjevně ubližovala nebo na mě útočila, spíš mě odrazuje naprostou lhostejností. Zdá se mi celkově divná. Nerozumím tomu, když něco říká, co vlastně tím myslí, potřebovala bych k tomu vždycky výkladový slovník, když se směje, mě se to legrační nezdá, když si stěžuje, já nechápu proč, nadává a brblá totiž na všechno a všemu se vysmívá, to mě odpuzuje. Prostě jsme každá natolik jiná, že se naprosto míjíme a zřejmě si nikdy nemůžeme porozumět. Nejdřív jsem si myslela, že je to třeba generační záležitost, je jí 40, mě o 12 let víc, ale tím to taky asi nebude. Nejvíc si nerozumíme v samotné práci. Ona je všeobecně dost negativní, kritizuje, cynicky shazuje kdeco a kde koho, ráda vyhledává podnikové drby. Mám se před ní velmi na pozoru. Nikdy nepochválila mou práci, narozdíl ode mě, sice to neřekla přímo, ale z narážek odhaduji, že je v tom zásadní problém náhledu a chápání věcí, pracujeme v jednom časopise a obě tedy píšeme. Nutí mě psát co nejkratší a nejobecnější texty, protože podle ní to stejně nikdo číst nebude, což já si nemyslím, že je správný přístup, je to umrtvující a paralyzující, takhle já to vidět nechci, a sama píše s prominutím přesně tak, jak mě nutí - z jejího článku si nikdo nic nezapamatuje. Ve své práci je zmatkářka a chaotik, což se o ní všeobecně ví, a nikomu kromě mě to nevadí. Dokonce, protože časopis ona sama dala i na facebook, jsem si všimla, že pod mé články a rozhovory dala jako reakci "tohle se mi líbí" jméno svojí 14leté dcery, která je na facebooku přihlášená jako asi každý mlaďásek dneska. Nechápu, proč to udělala a proč do toho tahá svou dceru. Když jsem si uvědomila, že to tam dala ona, a mám to posléze potvrzené i od jiné kolegyně, bylo mi dost hrozně, cítila jsem těžký emocionální zásah jako opakované zesměšnění mě a toho článku, nechápu, co tím sleduje. Nemyslím si, že jsem vystrašená chudinka nebo že mi schází normální sebevědomí, to určitě ne, o tom to není, ale s ní je ve mě všechno špatně. Vedle ní ztrácím sebejistotu, sebedůvěru, pochybuji o sobě, jsem zamlklá, straním se jí, instinktivně se vyhýbám jí a hlavně jejímu negativizmu, nerada tam chodím, cítím se vedle ní špatně. Všichni jsou z ní na větvi, já ne, zdá se mi strašně divná. Zpátky k první větě - je to určitě dobrá škola. Prošla jsem si už lecčíms a poznala nejrůznější typy lidí a jen absolutně výjimečně jsem s nimi nedokázala najít společnou řeč, aspoň malý kousek, na kterém se můžu bavit a tomu druhému vyjít maximálně vstříc, ale tahle se mi zdá nejdivnější ze všech. Něco se mám zřejmě od ní naučit, jenže nevím co...

Jak je možné, že všichni ostatní jsou z ní na větvi?

Modřinka: Nutí mě psát co nejkratší a nejobecnější texty,

Ona je Tvoje nadřízená?
Ohledně textu: Modři, juxtapozice....

Selima: Ale nevidím dôvod, prečo sa vôbec s ňou porovnávať..

Tak nějak.
A možná by bylo dobré si vyměnit kancelář, pokud by to šlo - nevidět ji dennodenně od rána do odpoledne. I to by možná pomohlo.

Řekla bych, že spíš funguje zbavit se strachu a strachů
A na to jsou právě náramně dobrý.

Prostě si ze svého těla udělám kanál, proud vedu shora přes korunní čakru a ven ze solar plexu a  tím proudem obalím dotyčného. Jako kdybys stříkala vodu hasičskou hadicí. Pak jsem vždy měla pokoj....

Čau, Kubulko!
To je to jednoduchý, co? Jako facka...

PavlaH - ja to zkusila. Funguje to!
Vyslala jsem kouli zluteho slunecniho svetla proti tomu cloveku. Koule se roprskla o jeho hlavu, jako kdyz hodim balon naplneny vodou a on praskne. Zluta koule se kolem nej rozprostrela a celeho jej obklopila. Reakce - viditelne znervoznel, zacal se osivat a odesel ode me pryc, ze jsem nejaka divna a neciti se se mnou dobre.  Efekt je vzdy jen  cca par dni a pak zacne znovu. No a  ja ziskavam dobrou praxi v mrskani zlutych kouli

Upravil(a) Anna1 (15. 10. 2010 20:40)

TAk já to buď nedovedu, nebo mám nějakýho odolnýho vampýra Ale Pavli, ten tvůj průtokáč zkusím a dám vědět.
Holky, já vám to normálně závidím - takovou báječnou práci s energií. Jen abyste se jednou energeticky nepopraly Jeslti na to dojde, chci to vidět!

lupina montana napsal(a):

Heleď, Anno, jen aby se nestal vůči koulím imunní

tak zacnu hazet krychle

A dívali jste se na to z pohledu toho vampíra? On má celá léta problém, a ještě se všichni od něj "odstřihnou", takže mu nepomohou a dokonce ani nevyslechnou, aby jim chudáčkům nevysál energii, tak je pak na všechno hrozně sám.

luminka napsal(a):

A dívali jste se na to z pohledu toho vampíra? On má celá léta problém, a ještě se všichni od něj "odstřihnou", takže mu nepomohou a dokonce ani nevyslechnou, aby jim chudáčkům nevysál energii, tak je pak na všechno hrozně sám.

A není to logický, že když mi někdo ubližuje, snažím se mu v tom zabránit?

Tercila: Jak je možné, že všichni ostatní jsou z ní na větvi?

No to je právě to zvláštní, co sama moc nechápu. Jsou z ní všichni na větvi jednak proto, že ona je inteligentní a velmi zábavná, když chce být, a zadruhé s nimi pomlouvá, brblá, kritizuje a nadává, je prostě jedna z nich, a to já nedělám. Tomu se velmi vyhýbám, vůbec nic s tímhle nechci mít společného, je náročné to vůbec i jen poslouchat, nemám kam jinak odejít, takové množství negace, já jsem tam jediný člověk, který si na nic nestěžuje a nenadává a nepomlouvá a to ze zcela zásadních důvodů, je mi to doslova po*né a strašně to zatěžuje, na takovéhle hrátky k ničemu jsem už opravdu asi stará.

Ona je Tvoje nadřízená?

Právě že není, je to běžná kolegyně stejná jako my ostatní, jenže nás šéf, mimochodem moc príma chlapík a podle mě tam nejcitlivější a nejvstřícnější ze všech, je velmi přetížený a tak nám nakázal, že některé věci musíme konzultovat s ní a že ona je ten, kdo to rozhodne. Moc po chuti mi to nebylo, ale zase dovedu poslechnout a zbytečně se necukám a nedělám potíže, ale píšu si, jak chci sama a jak to cítím. Když jsem přemýšlela o tom, proč je tak divná ke mě, hlavně ze začátku totální ignorance, asi nejspíš pravdě byla další moje kolegyně, která mi řekla jisté věci, protože už jí na nějakých drbech nezáleželo, dostala výpověď a měla na všechny vztek, kromě mě, právě proto, že si držím přátelský, leč zdvořilý odstup a nikoho sama nepomlouvám, čili věděla, žese to dál nedostane. Řekla mi, že když se P. vrátila ze zahraničí zpátky do Prahy, zřejmě pak proběhl boj, kdo komu bude šéfovat, jestli já jí nebo ona mě, což já jsem vůbec nevěděla, ani jsem se o to nezajímala, to se asi řešilo na jiných místech, a ona se zřejmě cítila mnou ohrožena, proto na mě asi nemluvila + další lahůdky. Mě se to zdá legrační. Já jsem si v předchozím zaměstnání užila tak trochu i šéfovské role po osm let a i psaní a společenských kontaktů a pracovních tvůrčích ambic užila opravdu tolik, tak krásně a vrchovatě, že v tomto jsem opravdu velmi naplněna a realizována, toho mi osud dopřál opravdu skvělým způsobem vrchovatě a jsem za to velmi vděčná. Takže po nějaké kvazi šéfovské roli opravdu netoužím, což ona neví, protože mě nezná a o nic ohledně mě se nezajímá, je příliš zaujatá sama sebou. Takže jakmile se to asi rozhodlo v její prospěch tou poloviční ústně přenesenou pravomocí cosi rozhodovat, oficiálně nebyla nikým jmenovaná, tak se uklidnila, pochopila, že jí asi opravdu neohrožuju a začala mi aspoň odpovídat na pozdrav. O něčem takovém jsem vůbec neměla nejmenšího tušení. A když tedy něco po ní chci "rozhodnout," fakt legrace, udělám to stokrát sama a myslím si, že i lepší, fakt nejsem žádný zelenáč v těchto věcech, tak mi alespoň jednoslovně odpoví. Ale nic neříkám a myslím si svoje, ať si to užije, mám pro to určité pochopení, přeju jí to, ale já už jsem na druhém břehu. Sama jsem zvědavá, jak se to s ní bude vyvíjet. Ona totiž jak je na druhou stranu splašená a chaotik, i ty její články podle toho vypadají, sama se uvádí do kolikrát neuvěřitelných situací. Na mě asi je, abych se s ní tolik nezabývala a nemyslela na ni tolik. A zpevnila vnitřně sama sebe, abych se cítila trochu líp, snad se to vstřebá. Kolikrát jsem si říkala, že bych třeba mohla být k ní chladná a studená až přemrzlá a postavit jí trochu do latě, ale i to mi dá strašnou námahu, nemám tohle moc v povaze, to už musím být opravdu zahnaná do kouta, ani pak nekřičím a nehádám se, pak totiž nastane doba ledová, ale až jako nejkrajnější možnost. Je to podle nátury, někdo, když je atakován nebo se mu ubližuje, hned vylítne,  já zalezu do nejtemnějšího kouta a vztek dostanu až tak třetí den. achjoachjo.

Jinak vaše rady o energetickém sprchování vampýra čtu s potěšením, zdá se mi to príma a myslím si, že to určitě funguje. Tož to tedy taky asi zkusím. Jinak děkuji za všechny odpovědi a srdečně zdravím a přeji vše dobré, vaše m.