29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Chtěla bych se zeptat a poradit jak to zvládnout, když to bolí.
Manžel skoro před půl rokem odešel bydlet k milence která má 6letýho syna. My máme skoro 6letou dceru.
To že už je manžel pryč to už jsme celkem zkousla. I když manžela pořád miluji.
Ale jde mi o to, že si ted o prázdninách už bral malou k ní domů, předtím býval s dcerou na chatě, sice se s milenkou a jejím synem vídala ale na chatě byli jen spolu manžel a dcera. Je mi hrozně líto že přicházím i o čas s dcerou. A nějak v sobě nemůžu zpracovat že oni si užívají jako rodinka a já jsem tak nějak starnou, že nevidím malou při různých akcích, prostě cítím velkou bolest i mám pálení na hrudi, když se malá od nich vrací nebo tam má jet. Vím že se tam malý nic špatnýho neděje, i před malou se snažím nedát nic na jevo. Dcera teda tvrdí že tu tetu nemá ráda, občas říká že tam nechce a prosí mě at zavolám tátovi že tam nechce, ale na konec je tam asi v pohodě. Určitě si tam hraje i s jejím synem což je dobře. Jak to jste to zvládali vy? Za 14 dní mají jet všichni k moři, dcerce moře přeju, ale nějak mě to prostě bolí že nejsme s nima já ale někdo jiný. Když budu upřímná tak jim závidím že oni si užívají společně jako štastná rodinka, podnikají společněš plno věcí...........Přijdu si tak odkopnutá, podvedená......Samozřejmě taky s dcerou podnikám plno věcí užívame si spolu taky, ale je to taky jiný když tam chybí ten partner.Prostě my jsme jen dvě a oni jsou 4 což jsou také jiné možnosti. Dceru miluji, hrajem si spolu, je to moje sluníčko. Ale ta přítomnost malý u nic mi ubližuje. Vím, že nemůžu udělat nic, ani nechci malý bránit styku z otcem, jde jen prostě o můj vnitřní pocit, mam pocit že mi z toho rupne srdce, prostě hroznej tlak na hrudi. Snažím se na to podvznést, ale zatím se mi to nedaří. Za jak dlouho jste to zkousli? Jka to překonat?
Není tady
Haluad - tohle si musíš zpracovat v hlavě. A je to těžký.
Já tedy iniciovala rozvod, takže to není totožný, jako u tebe... ale BM má teď přítelkyni u který bydlí a fakt je to náročný, když mám uvařit ten báječnej guláš, co jim uvařila teta. Nedat na sobě znát nic negativního, protože to, že jim u nich chutná je přece skvělý, ža si užili bezva víkend taky... nechci, aby to vypadalo, že jim to nepřeju... Já si totiž taky užívám ty víkendy, kdy jsou s tátou. Jdu na kafíčko, vínečko, do kina, na výstavu, objedu si přátele, nějaký obchody... teď bude vinobraní, tak se těším na burčáček. A užívám si i ty s nima - ovšem jinak, samozřejmě. Mám pár kamarádek - některý s partnerama, jiný bez a s nima podnikáme výlety a různý jiný akce. Oni ti manželové taky dělají i o víkendu, takže s námi chodí i ty vdané. Taková grupa holek s nespočtem dětí... chlapi nás obcházejí obloukem... pro jistotu... což je sice škoda, protože takhle žádnýho neurvu, ale co s chlapem, když mám družky do nepohody, ne.
Snaž se něčím zaměstnat, když je dcerka s tatínkem. Ze začátku jsem třeba jen gruntovala - i když si je bral jen k sobě a neměl partnerku, bylo mi po nich smutno. Postupně jsem si zvykla a udělala z toho plus. Celý červen a červenec jsem byla o víkendech pryč, protože měly i nějaké víkendy s kroužkama a sportovním oddílem, pak jely v červenci na tábor... neumíš si představit, jak vypadal byt. Já vždycky jen zabalila - vypadla - přijela - do práce - a hele víkend... šupem za Prahu. Koncem srpna nastal šok.
Kdybych seděla doma a čekala, kdy přijedou, bylo by to hrozný... to by se mi stýskalo, připadala bych si mimo dění a zbytečná.
Takže žádný sezení doma, hybaj do víru velkoměsta...
A ještě doplním, že půl roku je krátká doba - za rok, dva už to řešit tak nebudeš. Čas je výbornej lékař.
Upravil(a) javena (12. 9. 2010 23:46)
Není tady
Tvůj stav v kontextu doby, kdy se ti do určité míry změnil život, je naproto přirozený. Ještě nějakou dobu to potrvá, ale bude líp. Cíleně si naordinuj setkávání se s novými tvářemi a uvidíš, že v návalu nových informací a zkušeností se stará bolest jaksi obrousí a na určité věci budeš nahlížet jinak. Držím pěst.i
Není tady
Tak to resim taky je mi z toho strasne a to BM nemiluji ale zase se mi dite vraci s placem, nesu spatne to ze se mi o me dite stara jina kopretina, vim ze s tim nic neudelam nechci branit styku ale je to na hlavu, ty predstavy, ale protoze jsem si prozila ten pocit kdy jsem byla tehotna a dite mi vypravelo jak ho tatka zval k nim do postele a ja s brichem doma - driv jsem zadny horsi pocit neprozila je to k uzoufani
Není tady