No, Jarmilko, psát a řešit problém v soužití dvou jiných osob, u kterého fyzicky nejsi přítomná a ani je tak dobře nemůžeš znát( tohle říkám vzhledem k tomu, že neznáme dobře ani sami sebe), je nesmyslné. Důvodem budou, kromě jiného, nepřesné a jednostranné informace a zbtek poslepovaný kolektivními domněnkami.

Svůj názor kamarádce jistě  říct můžeš, já bych určitě jednala stejně, kdybych měla pocit, že moje kamarádka je v úzkých, ale víc nemůžeš. Možná, že to právě takto má být. I kdyby to bylo přesně tak, jak píšeš, byl to krutý manipulant, tak bych měla zato, že by se s tím měla poprat sama, aby získala hodnoty ( např. určit vlastní cenu, naučit se zodpovědnost za své jednání apod) sama a vlastní zásluhou. Pak teprve budou mít tu správnou váhu. Protože kamarádka tyto hodnoty nemá, má nyní možnost je získat.

Určitě jí pomůžeš (te), když budeš při ní stát, mít ji ráda a oceníš její kvality. Když bude vědět, že za tebou vždycky může přijít.

Napadá mě ještě, i kdyby se třeba rozešli atd (právě pomocí třetí osoby bez jejího přesvědčení), tak může (a pravděpodobně se to stane zase) narozit na další podobný "formát" chlapa a další. atd. Dříve nebo později se to bude muset naučit řešit. .

Upravil(a) Wiki (13. 9. 2010 12:51)

Jarmila2010 napsal(a):

Dobrý den chtěla bych se svěřit se svým trápením. S přítelem jsme spolu skoro 6 let, poslední rok bydlí se mnou v mém bytě. Ze začátku jsme měli hezký vztah a bylo vše v pořádku. Přemluvil mě, abychom měli společný účet, že už jsme přece skoro jako manželé, a navíc jsme se zasnoubili. Brala jsem to jako dobrý nápad. Časem mi přestal půjčovat kartu a dnes si musím o peníze žádat.
Měla jsem hodně kamarádů a vlastně i našich společných kamarádů, chodívali jsme na party a setkávali se v hospodě nebo v čajovně, pak se mnou už chodit nechtěl, tak jsem chodila sama. Pak mi začal kamarády zakazovat a protože ho miluju, tak jsem radši poslechla a zůstala s ním doma. Dnes když chci někam jít, tak mi to nedovolí, musím ho přemlouvat, aby mě někam pustil, ale většinou mě stejně nepustí.
Moc nemusí moje rodice, takže většinou je chodím navštěvovat sama.
Jeho jedinou zábavou je hraní na počítači, takže doma se většinou spolu ani moc nebavíme, pokud není v práci, tak hraje nebo naopak. A dokonce mi zakázal přístup k počítači, chodím tam jen když je zrovna v práci, ale tajně, aby to nepoznal.
Posledni dobou ke mě začal být I hrubý. Pokud se mu něco nelíbí, co udělám, tak po mě řve a někdy mi dává I tresty za mé chování. Vím, že to většinou vyprovokuju já, ale myslím si, že se ke mě tak chovat nemusí. Ale radši všechno splním, abych měla klid a byl na mě zase hodný. Často se hádáme, nesnáší moji práci, nejraději by byl, kdybych žádnou neměla a jenom seděla doma a uklízela a vařila. Když jsem do práce nastoupila, výslovně mi zakázal s někým se tam bavit nebo si dokonce udělat kamarády. O mé práci nic neví, nezajímá se o to, co vlastně dělám a kde pracuju, ale přesto říká, že ji nesnáší. Na návštěvu k nám nikdo nechodí, protože on si to nepřeje, přitom já bych si tak ráda přivedla nějaké kamarádky z práce, ale z toho bych měla asi velký problem. Už jsem se několikrát rozhodla odejít od něj, ale on mě vždycky přesvědčil, že se změní, a že všechno bude zase jako dřív, proto jsem s ním zůstala. Nic se však nezměnilo a vše se pořád opakuje dokola, nemůžu si ale pomoct a vždycky věřím, že se jednou opravdu změní. Kdybych ho opustila, zůstala bych úplně sama, nikdo by mě nechtěl, protože jsem velice zvláštní člověk. Říká o mě, že jsem blbá, jako moje matka, ale já si myslím, že jsem chytřejší než on. Někdy mám chuť od něj opravdu odejít, ale pak si zase vzpomenu na to, jaké to bylo na začátku hezké a doufám, že se kvůli mě změní. Myslíte si, že mám nějakou šanci, že by se změnil? Nebo ho mám opravdu opustit? Nevím si rady a nemám to komu říct, nikdo mi nevěří, že ten sympatický člověk se může chovat takhle hrozně. Jednou bych chtěla mít I děti, ale nevím, jestli on je ten pravý. Prosím poraďte, co mám dělat?

Ahoj Jarmilo,

příběh tvé kamarádky mi v mnohém připomíná sebe. Přijde mi, že tvá kamarádka má velký strach. A ten ji právě brání v tom, cokoliv podniknout. A tak o tom jen mluví a mluví a stěžuje se. Pak přijde krátké období, kdy je to dobré a ona je štastná. Je to jak na houpačce a stále dokola. A pokud z toho jeden nevystoupí, bude se to stále opakovat a možná i stupňovat. Ona na to musí přijít, bohužel pro tebe, sama, že takhle žít dlouhodobě nelze. Zničí se. Mně např. pomohly různé druhy otázek, které jsem si postupem času začala klást a hledala na ně v sobě odpovědi. Např. Mám zapotřebí takhle žít ? Chci takový život ? Tenhle život mě stojí spoustu energie...chci vydávat energii tímle způsobem ? Nevyužiji ji radějí jiným způsobem? Co mi přináší život s ním? Pokud člověk sám nechce, tak se nezmění. Nemohu tedy já změnit svého partnera. Stojí mi tenhle vztah vůbec za to ? A chtěla bych mít děti jako je on ?

Nejspíš si tvoje kamarádka neumí představit, co by bylo, kdyby ji partner opustil. Nemá tu sílu ho vyhodit. Ono to totiž není zas tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Člověk musí mít odvahu, vůli a zlost, aby to zvládl. Proto jí napadají myšlenky na to, že by byt, ač svůj, opustila ona, protože by se pak vyhla problémům s partnerem, které by ji čekaly. 

Má velká nespokojenost mě dovedla k činům. A pak jsem už nejen mluvila a stěžovala si, ale i konala, a začala jsem si vytyčovat hranice.

Wiki napsal(a):

No, Jarmilko, psát a řešit problém v soužití dvou jiných osob, u kterého fyzicky nejsi přítomná a ani je tak dobře nemůžeš znát( tohle říkám vzhledem k tomu, že neznáme dobře ani sami sebe), je nesmyslné. Důvodem budou, kromě jiného, nepřesné a jednostranné informace a zbtek poslepovaný kolektivními domněnkami.

Svůj názor kamarádce jistě  říct můžeš, já bych určitě jednala stejně, kdybych měla pocit, že moje kamarádka je v úzkých, ale víc nemůžeš. Možná, že to právě takto má být. I kdyby to bylo přesně tak, jak píšeš, byl to krutý manipulant, tak bych měla zato, že by se s tím měla poprat sama, aby získala hodnoty ( např. určit vlastní cenu, naučit se zodpovědnost za své jednání apod) sama a vlastní zásluhou. Pak teprve budou mít tu správnou váhu. Protože kamarádka tyto hodnoty nemá, má nyní možnost je získat.

Určitě jí pomůžeš (te), když budeš při ní stát, mít ji ráda a oceníš její kvality. Když bude vědět, že za tebou vždycky může přijít.

Napadá mě ještě, i kdyby se třeba rozešli atd (právě pomocí třetí osoby bez jejího přesvědčení), tak může (a pravděpodobně se to stane zase) narozit na další podobný "formát" chlapa a další. atd. Dříve nebo později se to bude muset naučit řešit. .

"Vic delat nemuzes? Mozna , ze to prave takto ma byt?" 

Ja se teda nedomnivam. Takove pripady eskaluji a pokud by se jednalo fakt o mou kamaradku, tak bych nechtela mit na triku, ze jednou dojde na fyzicke ublizeni a popripade zabiti partnerem.

.

Upravil(a) Largo (14. 9. 2010 11:59)

Vidím to stejně jako Wiki a Largo a vůbec ti, kdož tvrdí, že pácháním dobra se tady toho dá víc potento než pomoci. Ta žena k tomu musí dozrát. Když by se totiž do toho zasáhlo nyní, ona by se v té nové životní situaci ocitla stejně slabá jako je teď....a mohlo by se to opakovat. Ona je schopná se z toho vybabrat sama a taky ví, že když požádá, bude jí pomoženo. Nežije v izolaci. Má práci, kolegy, kamarády, telefon, internet....Je to na ní.

haiel napsal(a):

Vidím to stejně jako Wiki a Largo a vůbec ti, kdož tvrdí, že pácháním dobra se tady toho dá víc potento než pomoci. Ta žena k tomu musí dozrát. Když by se totiž do toho zasáhlo nyní, ona by se v té nové životní situaci ocitla stejně slabá jako je teď....a mohlo by se to opakovat. Ona je schopná se z toho vybabrat sama a taky ví, že když požádá, bude jí pomoženo. Nežije v izolaci. Má práci, kolegy, kamarády, telefon, internet....Je to na ní.

Je to na ni, je veta, ktera me mrazi. Co kdyz neudela to nejake gesto, na ktere ostatkaji nikdy? Co kdyz bude jednou pozde?


PS. ja si neumim prdstavit, ze zena v teto situaci zraje, spis vegetuje.

OTAZKA: co se da "vic potento"

Upravil(a) sahleb (14. 9. 2010 20:31)

sahleb napsal(a):

haiel napsal(a):

Vidím to stejně jako Wiki a Largo a vůbec ti, kdož tvrdí, že pácháním dobra se tady toho dá víc potento než pomoci. Ta žena k tomu musí dozrát. Když by se totiž do toho zasáhlo nyní, ona by se v té nové životní situaci ocitla stejně slabá jako je teď....a mohlo by se to opakovat. Ona je schopná se z toho vybabrat sama a taky ví, že když požádá, bude jí pomoženo. Nežije v izolaci. Má práci, kolegy, kamarády, telefon, internet....Je to na ní.

Je to na ni, je veta, ktera me mrazi. Co kdyz neudela to nejake gesto, na ktere ostatkaji nikdy? Co kdyz bude jednou pozde?


PS. ja si neumim prdstavit, ze zena v teto situaci zraje, spis vegetuje.

OTAZKA: co se da "vic potento"

Z té věty tě mrazí úplně zbytečně, Sahleb. Ta žena není bezbranná. Ona ví, jak se bránit, ví, jak z takové situace ven.     Není to bezbranné dítě. Je to dospělý člověk s možnostmi otevřenými. Jen se v ní zřejmě pere obava ze samoty s životem po boku jakéhosi hňupa.  Když bys, teoreticky, zasáhla předčasně, když ona ještě není připravená, mohla by převládnout její náklonnost k hňupovi a ty bys pak byla za starostku, která strká nos do věcí, po kterých jí nic není. Dokonce i vaše kamarádství by mohlo vzít za své. Ale tohle se děje dnes a denně. Děláš si zbytečné starosti. Ona není izolovaná a ví, jaké má možnosti, ví, že po nich může kdykoliv sáhnout a kdykoliv požádat přátele o pomoc. A to je hlavní.

Takže - vidím tyto možnosti (zhruba):

- tato žena je bezbranná a potřebuje "impuls", kterého se jí tady dostalo, myslím, dost. Pokud někdo je v takové situaci, měl by vědět, že jakékoliv rozhodnutí, které učiní, je pouze a jen z jeho svobodné vůle. Pokud se rozhodne zůstat s takovým mužem, pak je to její vlastní svobodná volba. Tím se pro ni ale může v tomto životě "zastavit čas", to znamená, že svoje rozhodnutí ji může dostat do fáze, kdy celý zbytek života stráví jako "domácí puťka, bez jakýchkoliv práv", ušlápnutá, prostě "ředitelka podlahových krytin.." A to doslova.

- tato žena si včas uvědomí situaci a podle toho bude jednat. Takže učiní ze své vůle svobodné rozhodnutí, které ji zavede na úplně jinou cestu, začne nový život s bonusem pochopení z tohoto původního vztahu. A její nová, lepší jízda životem, může začít.

- tato žena si je vědoma stavu, v jakém se nyní nachází, ale je možné, že jí to takto z nějakých důvodů může i vyhovovat. Takže setrvání v takovém vztahu je pro ni "únosné" a zbytek si ventiluje právě tím, že si sem tam postěžuje, ovšem ví, že díky svým "potřebám" takový vztah pro ni je nutností.. Opět svobodná volba.

Samozřejmě toto píšu z pohledu člověka, který dotyčnou nezná, nemá ani páru, o co tam jde, pouze jen čtu, co se tady píše. A z toho je těžké hodnotit. Každopádně ať této ženě poradíme kdokoliv cokoliv, stejně je to pouze o tom, že si to tak maximálně může přečíst. Ovšem to, jak se sama rozhodne, je pouze a jen na ní, se všemi klady i zápory (podle rozhodnutí)

Myslím, že by jí dost pomohlo, kdyby si vzala papír, napsala na jednu polovinu to hezké, co ve vztahu má a na druhou stranu to, co naopak je problém. Taková stará dobrá pomůcka. Občas to pomáhá. Každopádně - ať se rozhodne jakkoliv, bude to její svobodné rozhodnutí a podle toho půjde "danou cestou s všemi bonusy, které tato cesta nabídne" a je jedno, zda to budou dobré, či špatné bonusy..

Také je třeba mít na paměti, že rozhodnutí může ovlivňovat něco jako "karmická pouta", kdy může být "vedena" intuicí setrvat v takovém vztahu, aby "něco z minulosti" odčinila, či pochopila, ovšem to bych bral jako krajní možnost. Důležité je jen na ní - rozhodnout se.

Upravil(a) DaiTerr (15. 9. 2010 8:21)

Nejenom, ze me mrazi z toho, co se ji muze stat a co se ji takjakotak deje v soucasnosti. Navic me mrazi z toho, ze se tu opakuje,ze jito nejakym zpusobem muze vyhovovat.

DaiTerr napsal(a):

Takže - vidím tyto možnosti (zhruba):

- tato žena je bezbranná a potřebuje "impuls", kterého se jí tady dostalo, myslím, dost. Pokud někdo je v takové situaci, měl by vědět, že jakékoliv rozhodnutí, které učiní, je pouze a jen z jeho svobodné vůle. Pokud se rozhodne zůstat s takovým mužem, pak je to její vlastní svobodná volba. Tím se pro ni ale může v tomto životě "zastavit čas", to znamená, že svoje rozhodnutí ji může dostat do fáze, kdy celý zbytek života stráví jako "domácí puťka, bez jakýchkoliv práv", ušlápnutá, prostě "ředitelka podlahových krytin.." A to doslova.

- tato žena si včas uvědomí situaci a podle toho bude jednat. Takže učiní ze své vůle svobodné rozhodnutí, které ji zavede na úplně jinou cestu, začne nový život s bonusem pochopení z tohoto původního vztahu. A její nová, lepší jízda životem, může začít.

- tato žena si je vědoma stavu, v jakém se nyní nachází, ale je možné, že jí to takto z nějakých důvodů může i vyhovovat. Takže setrvání v takovém vztahu je pro ni "únosné" a zbytek si ventiluje právě tím, že si sem tam postěžuje, ovšem ví, že díky svým "potřebám" takový vztah pro ni je nutností.. Opět svobodná volba.

Samozřejmě toto píšu z pohledu člověka, který dotyčnou nezná, nemá ani páru, o co tam jde, pouze jen čtu, co se tady píše. A z toho je těžké hodnotit. Každopádně ať této ženě poradíme kdokoliv cokoliv, stejně je to pouze o tom, že si to tak maximálně může přečíst. Ovšem to, jak se sama rozhodne, je pouze a jen na ní, se všemi klady i zápory (podle rozhodnutí)

Myslím, že by jí dost pomohlo, kdyby si vzala papír, napsala na jednu polovinu to hezké, co ve vztahu má a na druhou stranu to, co naopak je problém. Taková stará dobrá pomůcka. Občas to pomáhá. Každopádně - ať se rozhodne jakkoliv, bude to její svobodné rozhodnutí a podle toho půjde "danou cestou s všemi bonusy, které tato cesta nabídne" a je jedno, zda to budou dobré, či špatné bonusy..

Také je třeba mít na paměti, že rozhodnutí může ovlivňovat něco jako "karmická pouta", kdy může být "vedena" intuicí setrvat v takovém vztahu, aby "něco z minulosti" odčinila, či pochopila, ovšem to bych bral jako krajní možnost. Důležité je jen na ní - rozhodnout se.

Docela dobře shrnuto !

sahleb napsal(a):

No protoze se tyto veci deji a dely, a zeny v nich zustavaly treba deset let a vice, je jasne, ze nevedi jak dal. Ze neni izolovana?  Prave , ze psychicky izolovana je. Je pod neustalou kontrolou a strachem z nejakeho trestu.
To jak to muze dopadnout se zenami je preci znamo a proto me nemrazi zbytecne. Zrivna dneska jeden v praze svou manzelku ubodal.
Naproti tomuto faktu, argumentovat, ze jsem za starostku  je na nic.  Me to proste mrazi. Naklonnost k tomu jejimu partnerovi prevlada ted s prevladat jeste bude. Duvod? protoze ma psychicky vymyty mozek teroristou.

To už znie, koaby ťa mrzleo, že si ho nenechá vymývať tebou ako ne-teroristkou. Ak prevláda náklonnosť k partnerovi (z akéhokoľvek dôvodu), tak to naozaj JE jej voľba, kaokoľvek sa tebe zdá čudná. A zrejme tá náklonnosť j udrží v niečom , čo ty absolútne nechápeš a odsudzuješ. Ale hotl - každý máme to svoje a ona si našla to svoje, čo jej MOMENTÁLNE vyhovuje. Až sa to zmení, asi budeš prvá, komu to dá najavo.

sahleb napsal(a):

Largo napsal(a):

sahleb napsal(a):

Ja bych spis navrhla ji primo dovest do poradny a ve trech si o tom promluvit. A pokud mozno vicekrat.

Jestli tím myslíš "dovléct ji tam, ať to stojí, co to stojí", je to to nejhorší, co se dá udělat. Je to obdoba toho, co zažívá doma.

Sahleb, ty nejsi nad věcí.... moc bych za to nedala, že máš podobnou zkušenost, ale že jsi tu svou záležitost ještě nedokázala uzavřít. Přála bych ti, aby se to už brzy podařilo.
Pochop, že poradna (jakákoliv), funguje na principu dobrovolnosti, otevřenosti a schopnosti dostat ze sebe i to nejbolavější. A to nelze pod jakoukoliv formou nátlaku.
Pokud nátlak použiješ mimo poradnu ty, pácháš dobro, které se ti může vrátit (kromě horších věcí) i tak, že ti jednou kamarádka vyčte, že je kvůli tobě nešťastná, protože kdyby tě neposlechla, ten "její" by se určitě změnil...
Nelze zasahovat do životů jiných způsobem, který popisuješ, protože ubližuješ těm, kterým chceš pomáhat.... a taky sobě. Bereš jim právo svobodné volby.
Nelze zasahovat do života druhého, pokud tě o to sám nepožádá, protože to je signál, že je schopen a ochoten pomoc přijmout, ale hlavně je schopen a ochoten měnit své náhledy na věci, které ho bolí.
Je to srozumitelné?

Poradit nekomu, nebo pro nej neco konkretniho udelat pro me nema nic spolecneho s natlakem, ktery by mel byt, podle tebe, srovntelny s tim co proziva doma. TO SNAD neni mysleno vazne????

Je to srovnatelné, pokud na člověka (i třeba ze strachu o něho) tlačíš - chceš, aby dělal to, co chceš TY, aniž se zeptáš, co si přeje ON. Je tebou stejně ovládán, jako svým partnerem. Stejný princip, rozumíš?

To je prehnane. Domluvit se na necem, dovest nekoho nekam, nebo se s nim na KONKRETNI veci domluvit v urceny cas a treba ho seznamit s poradnou, nepovazuji rovnez v zadnem propade za "ublizovani". Nemocny clovek,  ktery se muze ocitnout v opravdovem nebezpeci a nevi o tom, je proste bezmocny. Ne, ze ma"svobodnou volbu", to je fakt k smichu nebo spis k placi.

Nemocný člověk není bezmocný ani nesvéprávný. V okamžiku, kdy se dostane do jiného prostředí, např. do práce, vliv partnera, který mu škodí, zeslábne - a tam může najít přátelství, pomocnou ruku a zejména objevit možnost svobodně se rozhodovat, v čemkoliv. Může si uvědomit i své právo (svobodnou volbu) se k partnerovi už nevrátit.


V te zenske neni svobodneho davno nic, funguje jako stroj, ktery ceka na ty spasne chvilky, kdy ji pritel nevyhrozuje. Je proste jako absolutne bezmocny kralicek pred reflektorem, ktery nemuze utec a jen nevedome ceka, co bude. Pred prejetim uz proste neuhne.

Popisuješ mezní situaci, která ale může skončit i totální vzpourou oběti, ne pouze a jenom naprostou fascinací a podřízením se.

Tuhle  jsem cetla o domacim nasili. Vetsina zen partnerovo chovani omlouva a mysli si, ze jsou sami na vinne, cetla jsem, ze odchod nebo neco jako "prozreni" trva az 15 let !!!!! Ja bych teda svou kamaradku tak dliho cekat nenechala. Uz z jednoho duvodu, ze bych se nemohla tak dlouho PASIVNE divat na takove zrudne "divadlo".

Nic nedokážeš udělat pro člověka, který je přesvědčen, že partner, který jí (mu) ubližuje, je v právu. Protože "trest" přijímá ze svobodné vůle.
Svobodná vůle je obrovská síla, ničivá i tvořivá.
Číkoliv pomoc může začít až tam a tehdy, kdy se žena (muž) rozhodne člověka, který jí (mu) ubližuje, opustit. Je to její (jeho) rozhodnutí změnit svůj život - uplatnil svou svobodnou volbu, svobodnou vůli. Rozumíš mi? Z vlastní vůle začal uvolňovat vazby, které ho (ji) k tyranovi (tyrance) poutají - a přátelé mají šanci na uvolněné místo natáhnout ruku.

To ze prave nekdo hleda pomoc na netu nebo v rozhovoru s pritelem je prave signal, ze vola o pomoc. Ze je to pro nej neunosne. A to je dostacujici, na co se ma jeste cekat?

Jarmila hledá pomoc pro kamarádku, nevšimla sis?

Jednou nám řekl člověk, který má azylový dům pro ženy v tísni:
Těm ženám, které jsou doma týrány a je na nich pácháno násilí, ani nepřijde, že je něco divně. Kdyby mně řekl manžel, že např. nepůjdu za kamarádkou, tak ho pošlu někam..... protože jsem dostatečně sebevědomá, ale týraná žena si tohle říct nikdy nedovolí. Je to jako když dáte žábu do hrnce se studenou vodou. Spokojeně si v něm plave a ani si nevšimne, že se voda zahřívá až do varu - a uvaří se. Pokud byste ji dali rovnou do vody vařící, okamžitě vyskočí. Tak to mají i tyto ženy. Tyran pomaloučku, malými krůčky vmanipuluje ženu tam, kde ji chce mít, její sebevědomí pomalu ale jistě zaniká. Trvá to roky, nejlépe se využije těch let, kdy je žena zamilovaná, rodí děti.....pak se násilí stupňuje, ale žena si toho hned nevšimne. A až si toho všimne, je pro ni pozdě razantně to nějak řešit. Často jsou pak ženy v azylových domech opakovaně, několikrát, než se dokážou naplno odpoutat a začít žít vlastní život. Je to smutné, ale je to bohužel tak.