Na mne to působí, jako by tím zničujícím tempem chtěl tvůj muž neco "zahlušit, umlčet, přebít".... Kamsi se valí a vás ostatní táhne sebou... Zda k výšinám či do hlubin, to je otázka spíš pro tebe než pro nás.

Uvědom si, že pokud jdete s ním, přes to všechno, co jsi napsala, jdete s ním dobrovolně. On se třeba už ani neumí zastavit.... Pokud má v datu narození čísla 159 a nebo 357 (nedej bože oboje), tak to fakt nezvládne....
Halt na něj budeš muset "hodit síť". Bude to masakr, ale určitě ne tak velký, jako když vás bude dál táhnout tam, kam nechcete. Neboj se toho.

Pandorraa napsal(a):

Na mne to působí, jako by tím zničujícím tempem chtěl tvůj muž neco "zahlušit, umlčet, přebít".... Kamsi se valí a vás ostatní táhne sebou... Zda k výšinám či do hlubin, to je otázka spíš pro tebe než pro nás.

Uvědom si, že pokud jdete s ním, přes to všechno, co jsi napsala, jdete s ním dobrovolně. On se třeba už ani neumí zastavit.... Pokud má v datu narození čísla 159 a nebo 357 (nedej bože oboje), tak to fakt nezvládne....
Halt na něj budeš muset "hodit síť". Bude to masakr, ale určitě ne tak velký, jako když vás bude dál táhnout tam, kam nechcete. Neboj se toho.

Podle manžela to není zničující tempo, jenom je potřeba využít nabídek , které se  nabízí a nebudou se už opakovat. Jasně že se necháváme táhnout "d o b r o v o l n ě ".  Prostě teď , momentálně , nejde z toho vlaku vystoupit. To není , že by nás táhnul kam nechceme, jen je toho strašně moc a tím pak stres , nervozita, napnelismus  z toho že se nestíhá. Pak se pro nějaké to ostřejší slovo nejde daleko. Je to těžké , já ho lituji , že se tak dře a na druhou stranu mě štve , že to tak je. Pořád si říkáme , že je potřeba zvolnit, ale stále to nějak nejde a nevychází. Teď mi hlavně příjde , že jsme se hodně odcizili a moc nevím co s tím.
Ta čísla v datu narození nemá, jen 19 - rok narození. To je dobře?

Pořád si říkáme , že je potřeba zvolnit, ale stále to nějak nejde a nevychází... Koníčků má hodně... Jenomže teď je vše  odsunuto na pak.
Milá Ono, ale z toho se strašně špatně vycouvává. Ještě tuhle zakázku... a tohle bychom taky neměli pustit... a pan Vopička je dávnej zákazník, tomu taky musíme vyhovět... tak se "odsune" jeden koníček, druhej, to pivko taky není nutný, šak to kámoši pochopí... a manželka s dcerou to pochopit musí, přece... vždyť je to i pro jejich dobro... a už se to veze z kopce a před tím největším srázem najednou zjistíš, že ten vůz nemá šlajf a koně to neudrží...
Zkusila jsi podumat, CO ho žene? CO si tou prací nahrazuje, kompenzuje, přehlušuje? Víš, napadlo mě, jestli to není mužská reakce na tvoji nemoc - snaha dokázat si, jak on je zdravý, v pořádku a fit a zároveň snaha zakrýt nebo odehnat strach z toho, že i jemu by se mohlo stát...

Důležité je si uvědomit, že zakázky se sice opakovat možná nebudou, ale život určitě ne... pokud nevěří v reinkarnaci.

Ona napsal(a):

Stalo se Vám někdy, že jste nechtěli už být? Já uznávám , že je to blbost, ale už dlouho přemýšlím nad tím , že by mi bylo lépe nebýt a jak to udělat. Několikrát jsem už začala psát dopis na rozloučenou a to mi vždy asi pomohlo.
Máte s tím někdo zkušenost?

S cim ? S tim dopisem ? Ja ne, ale Viktorie ma nadherny sloh, jiste by se pozustalym libil
Ale ted vazne, ja mel takove cerne myslenky v minulosti, nevim ale proc. Zda se, ze to vetsinou postihuje mladsi lidi, dneska jsem uz z toho "vyrostl" a na svet se dival uplne jinak. Jsem tu velice spokojeny a i na spatnych vecech si najdu to pekne ( zrovna pohreb babicky neni skvelym prikladem ), resp. zjistim, ze spatne jsou jen z meho pohledu. No a ted posledni otazka : Ty nevis jak to udelat ? nechces trpet, nebo nevis co bude dal... tak nic nedelej, mas to jednodussi, nez vymyslet zpusob jak na to a co s tim Mmch, Ona je nazev pisnicky od Daniela Landy, je moje nejoblibenejsi

Prozraď mi její jméno, je krásná a tajemná.
A pod bílým závojem jí prosvítají ramena,
prozraď mi jméno tý, co kluci o ní sní,
s láskou a nenávistí dává se do písní.
Řekni za čím se skrývá, když v posledním tanečku
zatahá a špagát pohřebních zvonečků.