Právo na styk, ale i povinnost přispívat na jeho výživu, pokud je skutečně dítě tvoje, mít budeš. Veškerá úprava proběhne u soudu. SOučansně není nidke psáno, že dítě nebudeš moc mít ve své péči.

Pokud se týká výše výživného na dítě, pak pokud se neddohodnete na dohodě o výši výživného a současně i na svěření do péče po rozvodu, pak to stanový na základě příjmů soud.
Ohledně výživného na rozvedenou matku pak pokud by zůstala rozvedená pak by soud jistě výživné na rozvedeného manžela stanovil na základě návrhu. Pokud ale bude vdaná pak zde by soud asi nepřiznal výživné. Mohl by však stanovit nějaké náklady na pořízení výbavy a nákladů na slehnutí.
Pokud se týká styku s dítětem pak zde i u "mimin" platí, že je možné aby dítě bylo u druhého rodiče i déle než pár hodin mezi "kojením", pokud matka kojí. Ono na počátku toto bývá opravdu složiteé ale s věkem dítěte bude možné v suladu s ustanovením soudního řádu upravovat styk s dítětem podle jeho potřeb a možností a to i "proti" přání matky. Ovšem  bude to boj.
Osobně bych s ohledem na to, že tvoje BM se "zatoulala" volil bych jistotu otcovství a pak následně to co otci přináleží.

Javena - no je to to tak, že já bych se raději dohodl, než se tahal po soudech, to by opravdu odnesla hlavně malá. Ale bojím se, že když nebudu mít něco pevně daného ve smlouvě, tak že by se mi to mohlo do budoucna vymstít. Třeba že bych netrval na návštěvě každý druhý víkend (např. kvůli práci, nemoci nebo tak), a věřil bych v domluvu. Ale co když se to pak obrátí proti mě, a já malou uvidím opravdu jen jedinkrát za měsíc? Právě proto mě zajímá ta úprava smluvy. Naprosto chápu, že malá se mnou měsíc po narození těžko bude celý víkend... Ani to nechci, ale i tak bych ji rád viděl, alespoň chvilku (tím nechci říct, že mi pět minut bude stačit a čau). Bohužel návštěva u nového přítele doma není nejlepší nápad, kvůli vztahu, jaký spolu máme. A nechtěl jsem, aby z mého příspěvku čišilo to, že mám právo a konec. Já se právě bojím, abych ho mohl vůbec vídat... Pevně věřím, že se s BM budeme moci vždy dohodnout jako dva rozumní lidé, ale chci být nějak pojištěný, kdyby to tak nešlo...

Markusi, to já pochopila. A upřímně, jako otec malého či ještě nenarozeného dítěte bych se taky bála, jak to bude... Nejsme všechny stejné a leckdy se snažíme přetáhnout děti na svou stranu - u těch malých je to hračka. Je nemocná, u babičky... přijď příště - jsme na víkend u známých, přijď příště... a takhle to může dopadnout tak, že dítě tátu nezná a ani k němu nechce.
Mě tam prostě bouchla do očí ta věta, co jsem vytučnila. Dítě má smůlu - rodiče mají přeci práva...
Tak ti budu držet pěsti, aby to dopadlo co nejlíp. Určo se musíte rozvést a tam se bude dítě projednávat. Skočila bych na sociálku, jak mám postupovat a plus rady tady a kdo co doplní ze známých a hodila to na papír... Nikde není psáno, že jí nemůžeš po rozumný domluvě vzít denně na hodinu ven, když bude partner BM v práci, nakonec i když bude doma - vybral si těhotnou ženskou, kterou partner neopustil, čili se dá předpokládat zájem o dítě - ale víme, jak to chodí. Některý holky tady by daly nevím co za to, kdyby otec jejich dětí projevil zájem a jiný by ho dětem nejradši škrtly ze života. No, jo, no... život je barevnej.
Každopádně máš na dítě  nárok a tvá žena by to měla vědět aby si moc nevyskakovala. Ona je nejspíš ta, co odchází, ta, kdo má vztah - může mít pocit, že má navrch... a podle toho jednat. Neuškodí, vrátit ji na zem.

proč by mi lhala, bylo by jednodušší říct, že otcem nejsem, a už by mě nemusela nikdy vidět
Teď budu hnusná - třeba proto, že jí zřejmě bez problémů budeš platit. Jinak stačí, aby se šikovně přestěhovala někam dál a neuvidí tě stejně.
Blbý je to, že když nebudeš platit, jsi stíhatelnej, případně exekuovatelnej, kdežto při neplnění smlouvy na ní nemáš páku. Krom toho soudu teda.

Tak zasa ja by som ešte nepredjímala - a nevieme dosť nai o moemntálnej situácii, tobôž o budúcnosti - netrúfla by som si na akékľovek prognózy. Rozumný človek si povie, že čím viac má dieťa dospelých "parťákov" alebo povedzme "opôr" na svojej strane tým lepšie; tak dúfajme, že tvoja skoroex je rozumná osoba, aj v záujem malej.

Markus Aske napsal(a):

To, že mě dítě nebude znát jako tátu, si bohužel uvědomuji. Pokud bude BM s nynějším přítelem, pravděpodobně bude jako tátu brát více jeho. To ale neznamená, že se jí jen proto vzdám. I tak jí chci vidět, a zajímat se o ni. A jestli je dítě moje, ano, jsem o tom na 99% přesvědčen. Mám ale pouze tvrzení matky (ale proč by mi lhala, bylo by jednodušší říct, že otcem nejsem, a už by mě nemusela nikdy vidět).
Smlouva sice nezaručí plnění, ale dává mi v případě neplnění trochu šanci bojovat, ne? Nebo to s ní vzjde tak, jako kdybych žádnou nesepsal?

Aske jsi mlád, pln eutuziasmu a první dítě je první dítě. On s těma procentama bych si tak jist nebyl. Ono za stavu současné vědy, ani matka není jistá, ba ani oba rodiče.
Ono jak ti napsala Helena, a pokud tada projdeš tohle vlákno, kde jistě najdeš informaci, jak ne všechny, ale najdou se zde matky, co otce svých dětí považují za dobrou kasičku-pokladiničku. Proč by (i tak nějak naočkována přítelem) si z tebe na dalších nejméně 20 let tu kasičku udělala. A to tě nechci strašit, ale když holka pár dnů po svatbě vezme kramle a jde za jiným, pak dívaje se dompředu možná to bude holka přelétavá, nota bene v tomto okamžiku si nechce rozházet přítele tím "drahouši, jsi otcem". Proč to nechodit, když zákon tomu přímo nahrává na tebe. Možná ti uniklo, ale je to cca dva měsíce zpět kdy Ústavní soud zrušil část zákona ohledně otcovství neboť  doba po kterou se dalo určit otcovství byla krátká. Pokud si pamatuji pak zde soud říkal, že více jak jedna třetina děti nežije s biologickým otcem. Já ti nevím, ale pokud matka na straně jedné říká jsi otcem a současně tím samým dechem říká že vidět jen podle ní tady bych větřil kulišárny. Nutit nemohu ale do potvrzení otcovství bych šel.
Máš recht když říkáš, že smlouva se má plnit a v případě neplnění bojovat. Jenže aby jsi se nevysílil kvůli boji o malicernosti a to podstatné jako život ti pak celý uletěl jak vítr na d mořem. Tak nějak bych ti doporučil vlákno Cyrána, i když není to o malém dítěti ale o vztahu.

Tohle píšu za dceru, které se tato záležitost týká asi nejvíc, a moc jí bolí o čem si tu všichni, kteří o tom nic nevědí, píšou. A to by měla mít klid... Nikdo z vás CHYTRÝCH kromě ní a Marka neví, jak to je a přesto si troufáte někoho odsuzovat. Mrzí mne, Marku, že to takto ventiluješ a čas na osobní setkání a domluvu s mou dcerou sis nenašel. Navíc jsi mi slíbil, že nic nebudeš hrotit a domluvíte se rozumně. Co nyní čekáš? A co na to mamča, nebo ta o tomhle neví?
Snad jsem na tohle už moc stará a nechápu, nebo je taková doba, že se problémy řeší "na ulici" a ne doma? To opravdu nejste schopni normálně komunikovat s lidmi, které znáte osobně?

Rozhořčení maminky chápe asi každý, neb ta vidí jen své dítko, za které by ruku do ohně dala. Ovšem ani vlastní dítě nemusí vždy mluvit pravdu svému rodiči - ani já svým rodičům neřeknu zdaleka vše.
Také jsem si zde nevšiml žádného odsuzování budoucí matky, pouze rady Markusovi na co si dát pozor, co vše se může stát, jelikož čert nikdy nespí.

Markusi, dle toho co jsem zde od Tebe četl, bych si na Tvém místě o test otcovství určitě zažádal.

Erem, tys tomu dala - další pochybovač...
Zvláštní je, že když to někdo napíše na právním, když už se jedná o rozvodu, je to přemoudřelej pomalu idiot, co nebere ohled na budoucí matku a její matku.
Totéž napsala nejedna přispěvatelka v diskusi na těhulích v době, kdy manželka opustila společnou domácnost - ale to jsou kámošky, tak ty asi můžou.
Ani bych to sem nepsala, kdyby to kdosi jménem dcery neuvedl do osobní roviny. Do tý doby tu byl nějakej Markus a jeho nějaká žena a jejich budoucí dítě a jejich rozvod. Teď už je to jinak.
Chtěla bych touto cestou poděkovat mojí mamince, že je taková, jaká je. I když byla doba, kdy jsem si myslela, že je strašná, musím se jí omluvit. Velmi jsem se mýlila.

Kerstin napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Markus Aske napsal(a):

Zdravím, prosím o radu.
Budu se rozvádět se svou ženou, byli jsme svoji rok a měsíc. Ale už cca 4 měsíce (od května) spolu nežijeme, bydlí u nového přítele. V době, kdy jsme spolu ještě žili, jsme počali dítě, které se má narodit v lednu roku 2011. Do té doby chce být žena už rozvedená. Budu mít právo na styk s dítětem, i když v době jeho narození už nebudeme manželé, ale když biologickým otcem jsem já? Případně pokud to právo mít budu, jak často bych ho mohl vídat? Existují v tomto směru nějaká omezení? Výchova zůstane na matce, která bude mít dítě u sebe. Já bych chtěl dítě vídat alespoň každý druhý víkend, je to možné?

Markusi a ses si opravdu jisty,ze to dite je tvoje?Pises,ze tvoje manzelka ma noveho pritele.Urcite ho mela i v dobe poceti ditete.

Ne, neměla.
S nynějším přítelem jsem se dala dohromady až po oficiálním rozchodu s manželem, kdy vyšichni věděli, že spolu už více nebudeme. Jen abyste tady zbytečně nelámaly svoje přemoudrý hlavy, uvádím to na pravou míru...

Na jednu stranu tu píšete, že Markusovi pouze radíte, ale tohle mi přijde jako dost luxusní soud mé osobnosti.

Kerstin, mám dvě kámošky který to absolvovaly - testy DNA. Rozešly se s otcem svého dítěte a oni chtěli mít jistotu. Uznej, že platit dvacet let na cizí dítě je nefér a ne každá jsme férová. To, že jsi v té situaci by ti měl usnadnit fakt, že rozchod jsi iniciovala ty. Ty mý dvě kámošky to měly horší - opustil je partner a já jsem tak hnusná bestie, že jsem jim řekla, že se chlapům nedivím. Naštěstí jsou to holky s mozkem v hlavě a pořád se kamarádíme. Možná si na mě cení to, že nechodím s medem, ale upřímností. Neber to osobně - do osobní roviny to dostala tvoje mamka. Za to my nemůžeme.
Jestli chceš poradit, založ si vlákno a já ti tam písnu, jak postupovaly ty kámošky v době, kdy byly děti miminko a otec je chtěl vídat. Neznám ani tebe, ani tvýho manžu - rada jako rada. Já to nerozlišuju.

Kerstin napsal(a):

Tohle píšu za dceru, které se tato záležitost týká asi nejvíc, a moc jí bolí o čem si tu všichni, kteří o tom nic nevědí, píšou. A to by měla mít klid... Nikdo z vás CHYTRÝCH kromě ní a Marka neví, jak to je a přesto si troufáte někoho odsuzovat. Mrzí mne, Marku, že to takto ventiluješ a čas na osobní setkání a domluvu s mou dcerou sis nenašel. Navíc jsi mi slíbil, že nic nebudeš hrotit a domluvíte se rozumně. Co nyní čekáš? A co na to mamča, nebo ta o tomhle neví?
Snad jsem na tohle už moc stará a nechápu, nebo je taková doba, že se problémy řeší "na ulici" a ne doma? To opravdu nejste schopni normálně komunikovat s lidmi, které znáte osobně?

Trochu se v tom ztrácím tohle jsem pochopila jako že píše matka a příspěvek nad tím už píšete o osobním útoku ??
Tomu moc nerozumím