Také si myslím, že blázen nejsi. 
Potvůrko, to není možný, tak někde musí být něco v nepořádku. Sama říkáš, že v psychice to není,  že zabojovat proti tomu nejde. Já vůbec nevím, co bych poradila....

Potvurka, a neberies nahodou HA?

.........

Upravil(a) potvurka.prapodivna (7. 12. 2007 10:31)

potvůrko, já se opravdu kloním k únavovému syndromu, skoro jako bych se poznávala. Hlava ti jede v cizím těle, že? Hlava myslí a ví ale tělo není tvoje, ty jsi přece zvládla to a to ale tohle tělo by pořád spalo, j e věčně unavený a bolavý...
na to opravdu potřebuješ vyšetření imunologem. Na obvodě se vyšetření, které to prokáží nedělají. Ani ta chuť do života, jak píše Vašek, není jak bývala, hlava by chtěla i jeho argumenty uznává, lae tělo nemůže...
Já měla štěstí, lítala jsem po doktorech od čerta k ďáblu, pokaždé vyřízená a vyčerpaná a nikde nic. Až jednou jsem musela s dětmi na imunologii a tam si mne dpktorka všimla.... Dva roky jsem polykala antidepresiva a poslouchala, že jsem hypochondr. Je z toho cesta ven ale potřebuješ jiného lékaře.

Upravil(a) cilka (21. 2. 2006 21:23)

vašek napsal(a):

já si mylsím že prostě nemáš chuť do života ... potřebuješ jaro, sluníčko a pořídnýho chlapa a nic jinýho by jsi neměla čas .... a budeš dravá raz dva tři čtyři pět šest sedm osm devět deset jedenáct dvanáct třináct čtrnáct patnáct šestnác :-)) taky jdu do Bohnic budu tam zametat listí už se těším.

Stoprocentně souhlasím

kdyby byl můj život přiměřený mýmu věku, nic bych si nepřála víc, než jaro (možnost nosit minisukně), sluníčko (opálit se krásně do červena) a pořádnýho chlapa ( a vy nějakýho znáte?)... Otázka je, jestli bych jako kostlivec ( i když nejím, leč přímo žeru!) nepůsobila na ty "pořádný chlapy", jako odstrašující příklad.

jsem naprosto spokojený a řekla bych i veselý člověk,mám ráda legraci a ráda se směju. Loni na jaře jsem měla jeden takový problém. Kdykoli jsem se opřela o loket, vystřelila mi taková bolest do ruky a zkroutila se mi celá dlaň křečí a trvalo třeba i 10 minut, než to povolilo. Šla jsem k lékaři, když už se mi to stávalo i v noci a ten mě vyslal na několik vyšetření, která nic neobjevili. Po dalších vyšetřeních jsem dostala radu, že mi nic není a ať se tedy o loket neopírám, když se mi zdá, že mě bolí. Opravdu jsem si připadala jak hypochondr a nebylo mi celkem do smíchu a byla jsem otrávená jak želva. Fakt jsem si připadala jak vygumovanek blázen. Před vánoci jsem nebyla v pořádku a tak jsem se vypravila k lékaři a on si na mě vzpoměl a zeptal se mě, jak loket. Já mu na to s vážnou tváří řekla, že mě vyléčil. Že se o loket  neopírám a když se náhodou o něj opřu v noci, tak si nadám a naplácám si na zadek a vždycky si říkám, vidíš, zase si neposlechla pana doktora. Asi si na mě dá pozor a při příští návštěvě mě zaváže do svěrací kazajky, protože ten pohled , kterým mě počastovat bych si vám přála vidět.

mno, to by mne taky zajímalo..... :-) Dano?

to VAŠEK: něco bych už měla, ale to by vydalo na román:-)

.........

Upravil(a) potvurka.prapodivna (7. 12. 2007 10:32)