Selima napsal(a):

Mylsím, že keby ste aj ty, aj Ametyst sledovali niekoho blízkeho, ako bojuje o udržanie každého hltu jedla pri chemoterpaii, možno by vám to pomohlo zmeniť názor na jedlo(aspoň pokiaľ ide o druhých).

Ne, takhle to nefunguje.
Bohužel jsem měla možnost být při podobných stavech dvou svých umírajících příbuzných, vím co to je krmit je a být vděčná za každou lžičku co spolknou.

Je to stejné, jako kdybys argumentovala Somálskými dětmi, že nemají co jíst, a já rozmazlená Ametyst si jen tak z plezíru odpírám jídlo...

Jako motivace tedy nee, tak to nefunguje.

Ametyst napsal(a):

Sebe tím trestám...

Ametyst, možná jsi to tady už někde psala.... ale řekni mi prosím znovu - za co myslíš že si zasloužíš trest od sebe samotné?

Myslím to byla hirondel, která ti tu kdysi řekla něco v tom smyslu, že bys už konečně měla přestat ty hrátky hrát a podívat se natvrdo a poctivě sama do svého nitra.
Takže pokus v TOM už nechceš pokračovat, tak to udělej a nemlať tu pořád kolem a dokola prázdnou slámu, co?

Pandorraa napsal(a):

Myslím to byla hirondel, která ti tu kdysi řekla něco v tom smyslu, že bys už konečně měla přestat ty hrátky hrát a podívat se natvrdo a poctivě sama do svého nitra.
Takže pokus v TOM už nechceš pokračovat, tak to udělej a nemlať tu pořád kolem a dokola prázdnou slámu, co?

Myslela jsem, že není povinné číst vlákna, která nás nezajímají.
Tím myslím toto mé.

Upravil(a) Ametyst (4. 9. 2010 19:26)

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Nebudu nikoho vinit z toho, že by mi ublížil, protože každej dělá to nejlepší co v danou chvíli dělat může.
Jsme všichni jen oběti obětí.

Pletu se, nebo vidím správně snahu o soucítění?

Largo,
promiň, ale co si myslíš, že nemám žádný cit? Proč by Tě to mělo překvapit?
To se jevím tak cynicky, že je na tom mém výroku něco zvláštního?

Mě vůbec nepřekvapuje, že máš cit .... jen mám dojem, že na babi si lidi rozumějí čím dál míň - někdo něco napíše "česky" a odpovídá se mu "španělsky", "čínsky" nebo "papuánsky" a dokonce se to pak vydává za "češtinu". A rozuměj mi: teď nemám na mysli ani předchozí Pandořino psaní, ani tvou odpověď pro ni.
Ale jestli to není příliš osobní, řekni mi prosím: vidím správně snahu o soucítění s lidmi, kteří do tebe negativní programy vložili?

Largo napsal(a):

Ale jestli to není příliš osobní, řekni mi prosím: vidím správně snahu o soucítění s lidmi, kteří do tebe negativní programy vložili?

Ano, samozřejmě, oni to nedělali proto, aby mi způsobili problémy.
Přece jako rodič taky dělám chyby. Nechtěně.
Prostě vím, jaké to je...moc těžké. Neublížit sobě ani druhým.

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Myslím to byla hirondel, která ti tu kdysi řekla něco v tom smyslu, že bys už konečně měla přestat ty hrátky hrát a podívat se natvrdo a poctivě sama do svého nitra.
Takže pokus v TOM už nechceš pokračovat, tak to udělej a nemlať tu pořád kolem a dokola prázdnou slámu, co?

Myslela jsem, že není povinné číst vlákna, která nás nezajímají.
Tím myslím toto mé.

A pokud máš pocit, že mě to ohromně baví, hrát si nějaké hrátky se svým tělem, tak to je tedy pěkně zvrácená hra.
Protože to všechno, co jsem dělala a dělám, docela dost bolí.

Vždy když si tu probírám nějaký svůj problém (a ano, mám jich víc, to se prostě někomu tak stane, nebo si to přivolá, nazvi si to jak libo), přijde stopka.
Je to asi moje vlastní stopka.

Podívám se tedy natvrdo do svého nitra, jak píšeš, a vychází mi z toho:

Odpočinek nepomáhá, činnost nepomáhá...ano stopka bude to řešení.
Ukončíme to, a nebude důvod sem psát.
Děkuji za názor, dost možná mi pomohl a posunul.
Jen tu Hirondel bych zrovna nevzpomínala, ufounsky já prostě neumím.
Jsem na ni moc jednoduchá.

Ametyst, řekla jsem přestat hrát hry a to ti fakt moc nejde.
Každý člověk, který skutečně VÍ, že má problém A CHCE ho řešit, tak to skutečně DĚLÁ. Ty jen mlátíš prázdnou slámu a zakládáš srdceryvná vlákna. Jak říká KALIK, je to všechno jen ve tvé hlavě a nikdo jiný, než ty sama to změnit nemůže.
Tak to udělej. Tedy pokud to myslíš vážně a jen si nehraješ.
Jedna věc ti totiž zádadně uniká - ty sis to srovnala právě v té hlavě, jenže sis nic z toho nepustila do srdce. Zákonitě ti tedy musí vždycky výjít stejná blbost: ať udělám co udělám, je to k ničemu. A ono to tak skutečně je a bude, dokud budeš mít srdce zavřené. Máš prostě smolíka. Pak je to tu všechno jen divadýlko, sorry.

=P Máš prostě smolíka. Pak je to tu všechno jen divadýlko, sorry.

Ano, je noblesnější trpět tiše a neobtěžovat.

Upravil(a) Ametyst (4. 9. 2010 19:28)

Ametyst,

dokud budeš přesvědčená o tom, že to nejde, nepůjde to nikdy. Pandora to podle mě nemyslela tak, že obtěžuješ. Jen se v tom moc babráš. Já jsem prošla stejným peklíčkem jako ty, proto budu možná znít tvrdě. Dokud se nerozhodneš se sebou něco dělat, bude to stejné a horší. Nikdo ti nedá požehnání k tomu, co děláš. Lidé tě politují, ale nebudou to dělat donekonečna.

Může ti pomoct terapie, případně hospitalizace, pátrání po příčinách. Je to běh na dlouhou trať. Mně to trvalo 15 let. Celý život se budu podvědomě hlídat. Ale už vím, že se zvracením žádný problém nevyřeší. A věř mi, před 11 lety jsem měla identické pocity jako ty.

Zkus to.. podívej se na to jinýma očima. Jestli to nejde, vyhledej odbornou pomoc, pokud se chceš vyléčit. Držím palce.

haiel napsal(a):

Na tohle se zeptej někoho, kdo delší dobu pobýval v zemích třetího světa a viděl umírat lidi hladem. 
Anebo s tím nedělej tolik štráchů a vyzkoušej to sama. Počítej ale s tím, že z komatu se můžeš probrat s poškozeným mozkem. Medicína ti může poopravit bmi, iq už těžko.  No co, každá sranda něco stojí, že
Jinak, já si taky myslím, že Pandora by si tě neměla všímat. Je to čistě tvoje věc. Tvoje zdraví, tvoje rodina, tvoje divadlo, tvůj problém.

O tom to není, při anorexii přece nemůžeš argumentovat zeměmi třetího světa. I anorektičky umírají hladem.

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Ale jestli to není příliš osobní, řekni mi prosím: vidím správně snahu o soucítění s lidmi, kteří do tebe negativní programy vložili?

Ano, samozřejmě, oni to nedělali proto, aby mi způsobili problémy.
Přece jako rodič taky dělám chyby. Nechtěně.
Prostě vím, jaké to je...moc těžké. Neublížit sobě ani druhým.

Ano, je to těžké.
Četla jsem tu mnoho příběhů, z kterých vysvítá, jak jsou slova lidí, které máme rádi, důležitá. Právě u nich nejvíc toužíme po lásce, i ve slovech, která nás pozvedá, vede do bezpečí a nabíjí silou. Když nás míjí, musíme najít tu svoji - nejdřív proto, abychom přežili, pak proto, abychom pochopili kdo jsme, co dokážeme, a žili plný život.

Píšeš, že už nechceš hodnotit a posuzovat druhé a máš pochopení pro své rodiče, kteří právě tohle nezvládli. Možná se tenhle princip objevuje ve tvé rodině opakovaně a přeješ si, aby u tebe skončil. Jenže kvůli tomu nemusíš zemřít, naopak: Jestli to chceš zastavit, musíš zůstat naživu.
Myslím si, že soucítění je klíč ke všemu.
Teď se budu snažit psát maximálně "česky" a neznamená to, že bys právě ty nebyla schopná rozumět.

Jsi nositelem předností a chyb svých i svých předků, (stejně jako každý z nás), na tom se jistě shodneme.
Dokázala bys mít stejné pochopení pro sebe jako pro ně?

Slovem "pochopení" ale nemyslím to obvyklé laxní "no jo, dyť se vlastně nic neděje ...", myslím tím začít se vědomě stavět ke svým nedostatkům, skutečným i domnělým, stejně neutrálně, (alespoň podle toho, jak píšeš), jako k jejich. Oddělíš tak zrno od plev. Až se přestaneš "houpat", své nedostatky přijmout jako svou součást, implantované propustit.
Věřím, že bys tím získala aspoň nejpotřebnější míru síly pro život bez sebeničení.

V pochopení vidím první krok k soucítění, odpuštění a ke svobodě.
Soucítěním nemyslím blahosklonnou útrpnost, ale výsledek vcítění se a objevení pravých příčin jednání tvých rodičů, které malou i velkou Ametyst bolí, a jejich přijetí.
Možná budeš muset jít hodně daleko zpátky -  je dobré nebýt na to sama a nepospíchat. S každým objevem je soucítění, odpuštění a svoboda blíž.
Také je tu tvůj muž a děti - ať jakkoliv velcí, vnímají tě a učí se od tebe. Bez legrace.

Ametyst, co jsi čekala, když založíš toto vlákno? Žě tě každý bude litovat? Proč se zlobíš na Pandoru, že ti napsala co napsala, když na každou radu jiných řekneš, že to vlastně nejde vyléčit, že jsi všechno zkusila?

Sebepoškozování je nenávist sama k sobě. Neucta sama k sobě. To je tato možnost. Ale taky prostředek "zaujmout", vydírat okolí, upozornit sama na sebe. A to může být i anorexie. Ničí tě, zabíjí, nenávidíš se, ale alespoń chvíli si můžeš připadat jiná, že jsi konečně něco zvládla. Alespoň tu kontrolu v jídle a zažíváš super pocity, že to ukočíruješ.
Na co potřebuješ takový pocit sebekontroly?