29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Uměla jsem doufat jako nikdo na světě. Vždycky jsem věřila, že na konci tunelu musí být světlo.
A dnes si přestávám být jistá. Pořád jsem za něco bojovala a cítím se tak...vyčerpaná, cítím se na devadesát let, jako stařenka.
Vím, jaké to je utéct z domova, protože není jiné východisko, když chcete být aspoň trošku šťastní, jaké to je vyrůstat bez mámy, bez táty, bez toho, aniž by kdokoli věřil ve vaši budoucnost, opustit školní lavice, abyste mohli jíst a postarat se o jediného člena rodiny, který o vás kdy stál, o svého dědu. Znám ten pocit, kdy už si myslíte, že nemáte dost síly se zvednout, dost síly dýchat.
Je mi 21 a nemám nic. Nemám rodinu, za kterou ostatní jdou, když je nejhůř, po dnešku už ani práci, která by mě živila, po včerejšku ani člověka, kterého jsem milovala.
Přesně tak, v jeden den mě opustil přítel, druhý den jsem přišla o práci. Víte, a tak si říkám, není můj život boj s větrnými mlýny? Pokaždé, když se postavím na nohy, přijde další facka. Nevím, jak dlouho můžu nastavovat druhou tvář, kolik toho můžu snést, aniž bych se rozkřičela, že přece mám nárok na trochu štěstí, jen nepatrného. Proboha, co jsem udělala? Co dělám špatně? A pokud existuje Bůh, a věřím, že ano, proč mě tak nenávidí?
Tolik jsem se snažila, aby můj život byl aspoň trochu normální, radovala jsem se z maličkostí, zpívala nahlas, tančila s vášní, milovala naplno a celým srdcem...
Zpovídám se, jako malá holčička jsem kradla, abych měla to, co mají ostatní, tolik jsem chtěla být jako oni, zpovídám se, v pubertě jsem lhala, aby nepoznali, jak jsem jiná. Zpovídám se, udělala jsem mnoho chyb, které se nedaly napravit, zpovídám se, utekla jsem od člověka, který mi mohl dát blahobyt, protože jsem s ním nebyla šťastná, zpovídám se, protože jsem vášnivě milovala toho, který mě opustil, jen tak ze dne na den, jeho něžné dotyky jsou pryč, jeho klidné oči jsou pryč, jeho vůně je pryč a já se modlím, abych zapomněla a zároveň mě ta představa děsí k smrti, nikdy na mě nebyl zlý, choval se ke mně krásně a najednou mi oznámil, že mě nedokáže milovat, a já si chci vytrhnout srdce z těla, necítit, nevědět, vymazat si duši.
PROČ? Proč se choval tak, že jsem ani na na vteřinu nepochybovala, že láska je skutečná? Proč tu sedím a kouřím jednu cigaretu za druhou? Proč mám být vždycky drsná holka a všechno vydržet? Proč mi nemohl říct hned, že ke mně nic necítí? Proč se nedokážu zlobit, proč ho nedokážu nenávidět?
Vždycky jsem asi byla persona non grata, moje matka o mě nestála, můj otec jakbysmet.
Zpovídám se, protože se mi poprvé v životě nechce doufat, už se mi nechce bojovat, nechce se mi věřit, abych se znovu a znovu přesvědčovala, že já nemám nárok, že nakonec dokážu přinést štěstí všem kolem sebe, jen sobě samotné ne.
Tak moc se mi chce žít a tak málo k tomu nacházím důvodů...
Proč, proč proč mi život pořád bere všechno, na čem mi záleží?
Jak se odrazit ze dna, když nemáte nic?
Není tady
Dryáda napsal(a):
v pubertě jsem lhala, aby nepoznali, jak jsem jiná
já myslím, že nejsi jiná a možná se to teď nezdá, ale zvládneš to
teď mě jen napadlo, jako reakce na to, že tě Bůh nenávidí - já myslím, že tě miluje natolik, jako ty miluješ sama sebe
Není tady
vydechni......a řekni si.....já to zvládnu
když tě tak čtu....Dryádo....krásná stromová vílo......ty to zvládneš, máš na to
to tě život tak zkouší.....pak si to vychutnáš......jsi silná
Není tady
nemáš nic.....říkáš....to se ti tak krásně odrazí ode dna.....
nikdo tě nedrží.....nestahuje....ani se na to dno nemusíš podívat....nedívej se vzhůru.....zatím.....dívej se před sebe....kolem......Dryádo
držím palce
Není tady
Tenhle pocit ma obcas kazdy,kdyz se se.re jedno se.re se i to druhe.Mam to taky tak a zrovna jako ty v tomto obdobi.Vse visi jenom na vlasku.Dryjado preji te,aby bylo lip.
Není tady
Dryáda, tvoj príspevok je smutný, plný bolesti a trpkosti, ale máš 21 rokov a život ešte len začína. Neľutuj prosím ničoho i keď sa ti teraz zdá, že je všetko posr... navrch, všetko sa totiž v živote človeka deje pre niečo, čomu nie vždy rozumieme. Boh ťa má rád a nič si neurobila, možno sa len trochu viac snažíš žiť život aký by si si predstavovala - ten normálny. Ale ono je lepšie ho niekedy nechať plynúť a neočakávať veľa, aby keď príde sklamanie nebolo až tak bolestivé. Si silná, veľa si už "preskákala". Priateľ ťa opustil, viem teraz to boli, ale koľko lásky si zažila, nie každému je to dopriate. Stratiť prácu v dnešnej dobe je hodne demotivujúce, ale v tvojom veku je to len posun dopredu, pretože v snahe nájsť si prácu, trochu zabudneš na iné starosti, poznáš nových ľudí, otvoria sa nové možnosti a príde nová láska. Som vo veku, kedy by si mohla byť mojou dcérou (mám dve), takže moje slová prijmi prosím ako od "náhradnej maminky" a hlavu hore.
Není tady
Dryádo,i já prožila mnoho zlého,ale vždycky jsem měla sílu vstát a jít dál.I ty to dokážeš,i když se dneska na to určitě necítíš,ale věř mi.Také bych mohla být věkem Tvoje máma,tak vím o čem mluvím.A jsi mladá,máš celý život před sebou,tak ho nezahazuj.A vše zlé je i pro něco dobré a to ukáže až čas.Držím ti palce.
Není tady
Dryádo, JSI jiná, ale právě v tom je Tvoje veliká síla! Jsi jedinečná osobnost, čtu Tvůj příspěvek a žasnu nad tím, jak krásně, ač smutně, Tě poslouchají slova a věty. Těž z toho na maximum!
Každý musíme projít zkouškami, abysme se něco naučili. Život není vždycky férový, ale taky ví, že jsi silná bytost a chce Tě hodně naučit - nepochybuj o tom, že ono světlo na konci tunelu na Tebe někde čeká.
"Když cestu nenajdeš, udělej i vlastní." Ty na to máš, tak hlavu vzhůru!
Přeji co nejvíc radostných dní!
Není tady
Ty že nemáš nic? Máš v rukou to nejdůležitější, svůj život. Může být blbě, ale pořád máš v rukou možnost zase znova, poněkolikáté začít.
Aby ses mohla odrazit ode dna, musíš poznat, kde to dno je. A ještě ještě jedno přísloví - všecko zlé je pro něco dobré. Zažila jsem spoustu situací a pojem "špané a zlé" se v dalších souvislostech ukázal jako mylný. Ty náročné situace mi vždy umožnily poznat něco krásného, ale to lze vidět až s odstupem času...
Jsou lidi , kteří tě mají rádi a kteří tě podpoří.
Není tady
Dryádo, máš úžasný způsob vyjadřování.
Jsi skvělá ženská.
Bude líp, neboj.
Není tady
Proč mám být vždycky drsná holka a všechno vydržet?
Dryádo, proto, že i takový jsou potřeba...
Teď ti to asi moc nepomůže, možná si pomyslíš něco o kecech, protože zatím jsi ještě tak krásně mladá - ale věř mi, že se ti to ještě mockrát v životě hodí, umět všechno ne "vydržet", ale "zvládnout". Leccos možná obrečíš, leccos tě dostane na kolena... ale i kdybys ryla hubou v bahně, dokážeš se z něj zvednout.... znova a znova... ale nerezignuješ a nezůstaneš v něm ležet už napořád. Víš, pomocná ruka se vždycky spíš natáhne k tomu, kdo se snaží vyhrabat, než k tomu, co pro vlastní záchranu nehne malíčkem...
Není tady
Dryádo, já si neumím ani představit, že bych zvládla to, co ty... startovací podmínky máme každej různý a já si vždycky říkám - kdybych skákala z tohodle bloku, byla bych teď taková jaká jsem, tady a teď? Mám v okolí někoho, kdo to má moc podobný... i ten věk... a když jsem tě četla, napadlo mě: Není tohle to světlo na konci tunelu? Možná to, co jsi považovala za světlo (práce, partner) byl jen odraz slunce, který na tebe ale čeká někde o pár metrů dál? Ty poslední metry bejvaj nejtěžší... Zvládneš to zase, protože jsi neskutečně silná a moc ti držím pěsti, aby to bylo spíš na centimetry... to sluníčko.
Není tady
mila Dryado
urcite potrebuje s cas , abys zapomela. To je vsechno tak cerstve,ale sok odezni a pak prijdou dalsi faze a tak dal. Za cas to vse bude mit jiny "zvuk". Tak jako ta se citi hodne lidi, ja taky. Taky me opustil pritel a taky manzel. Jenze za par let je vsechno jine. Drzim ti palce.
Není tady
Nemáš nic - to asi bude tak jen z jednoho úhlu pohledu...ne?
Dryado, jsi mladá žena, (což tedy není málo!!), která se prostě nenarodila do vatičky. To ale není přece prohra, naopak to může být tvé plus do života a můžeš se vyzbrojit do budoucna spoustou zkušeností, které jsi dostala. Teď jen jak na to, abys všechno "zlé" dokázala v sobě přetransformovat v dobré, v poučení, v přijmutí nezměnitelné minulosti..
Hlavně nezatrpknout, protože se můžeš ve vztahu k okolí, ke kamarádkám a vrstevnicím cítit ukřivděná. Což trošku z tvého psaní prosakuje. Určitě to tak ale není. Máš navolenou jen jinou cestu, a proč by měla horší , než ty cesty druhých?
Zkus si prosím rozebrat jeden "problém" po druhém pomalu a v klidu. Za prve je možno udělat jednu tlustou čáru a rozhodnout se, že ode dneška se ti začne dařit, protože jsi dítě štěstěny (přestože jsi na toto asi nikdy v duchu nepomyslela - a právě proto!) a protože máš nárok na štěstí, na lásku i na hojnost všeho...
Nebo narovnávat jeden "problém" po druhém a přeměňovat ho v pozitiva. Třeba je to směrovka shora k něčemu.. osamostatněn se , třeba k pochopení, že se nesmíme upínat - (což mnohdy nechápu a nechci kolikrát přijmout dodnes - i když vím, že to tak je). To jsou jen příklady, ty sama by sis dosadila, budeš-li chtít třeba přesněji.
Určitě to jde zvládnout a jednou budeš dětem a vnoučkům vyprávět, jak jsi TOHLE VŠECHNO dokázala, i když ses v 21 cítila úplně v koncích - sama a ztracená...
Není tady
Dryádo,
podle přízpěvku z tebe příští neobyčejná síla a odhodlání a myslím, že pokud někdo má na to, aby získal místo na slunci, tak jsi to ty.
Věřím, že nadcházející podzimní vítr pomalu odvane trápení a poslední paprsky letního sluníčka pohladí tvou duši a ty zase najdeš to, čemu a komu budeš dávat svoji sílu.
Před chvíli jsem tu napsala i já svůj příspěvek a nemůžu srovnat své trápení s tvým..
Máme stejný věk a přijde mi, že zatímco já doposud sbírala drobky ze země po někom, koho mám moc ráda a on si mě ani pořádně neváží, promeškávám věci, které bych mohla zažívat, mohla najít svoji hrdost, kterou už dva roky nemám a začít prožívat život..
I když je tvůj příspěvek smutný, věř mi, že mi dal trcohu sil do začátku a já doufám, že někdy budu tak silná jako ty.
Moc ti držím palce. MOC!! Určitě zas bude dobře. Petra
Není tady
Dryado, myslím, že odpověď máš sama ve svém příspěvku - pod čarou. Je to tak, jak píše PavlaH, s odstupem času možná příjdeš na to, že bylo dobře, že ses rozešla s přítelem - najdeš si lepšího. Najdeš si i práci, kde budeš spokojená. Důležité je, že necítíš zlobu a nenávist, to by Ti úplně zatemnělo mozek. Teď budeš nějaký čas smutná - to je normální, ale pak bude líp.
Není tady
Dryado, podle příspěvku jsi přemýšlivá, mladá dívka, silná duchem. Zvládneš to. Ani se mi nechce psát víc, protože tu napsalo spousta hodných a moudrých dušiček svá povzbuzení.
Dokonce jsem si přála raději jít do dětského domova, než být s nimi, protože jsem věřila, že mi tam bude líp. Ale dřív se psychické týrání neřešilo.
Měla jsem lásky, které jsem ztratila a hrozně dlouho se kvůli tomu trápila.
Měla jsem ale zlatou, hodnou, láskyplnou babičku, kvůli které jsem stále věřila, že jsou lidé, kteří mohou a umí být klidným přístavem plným jistoty. Mám děti, které miluju, dceru, ta je starší o dva roky než ty, a nevím, jak to napsat, pokud bude v nesnázích, chtěla bych, aby bojovala a chtěla bych, abys bojovala i ty.
P.S.: Kdosi moudrý řekl: "Vyhneš-li se utrpení, vyhneš se životu".
Není tady