Takže to vidím takto:
V 19 letech odmaturuji, dostanu se na vysokou, na kterou si vezmu úvěr, abych ji zaplatila.
Ve 24 po promoci nastoupím do zaměstnání, a splácím úvěr za VŠ, zároveň si začínám spořit důchodové a začínám spořit na mateřskou, abych mohla vůbec s dítětem zůstat doma. V tu dobu začínáme žít s přítelem, hypotéku zatím nebereme, poněvadž na ni nemáme, svatbu zatím taky neplánujeme.
Ve 29, po 5 letech (?) vztahu se bereme, již máme lepší pozice v zaměstnání, více peněz, takže kupujeme byt či domek, hypotéka na 30 let, abychom vůbec byli schopni šetřit na ten důchod (mělo by to být až 10 tisíc, ne? říkali v parlamentu) a stále spoříme na mateřskou. Taky s připojištujeme na nemoce a lékařskou péči, zatím moc naštěstí nemocní nejsme.
Naše koníčky a dovolená jsou limitovány tím, co nám zbyde. Zde je to podle výše platu individuální.
Bohužel, teprve po 10 letech od ukončení VŠ si můžeme dovolit mimi, nedaří se, až po dvou letech a poté, co jsme za dvoje IVF zaplatili 80 000.
Takže v 35 nastupuji na mateřskou, nedostávám od státu nic, protože jsme si dovolili být oba dva zaměstnaní. Ale naštěstí máme naspořeno. Manžel ovšem nesmí onemocnět, aby utáhl hypotéku.
Druhé dítě buď nedám vůbec, nebo tak do 1 roku po tom prvním, abych byla doma co nejkratší čas. Nastupuji do práce v době, kdy druhému dítěti je 1 rok, aby mi drželi moje místo. Školky, natož jesle nejsou, moji rodiče stále pracují, ještě nemají 65 let, měli nás dříve. Za soukromé jesle pro 2 malé děti dávám 14000, můj plat je 16000, takže mi zbývá na šalinkartu.
Je mi 37, jsem uštvaná, moje děti v jeslích.. manžela nevidím, nekončí ve fabrice v 15:30, jako to bylo dříve, ale v 17:30 a hodinu jede domů.
cca za 4 a 5 let jdou děti do školy, +družina, platíme jim tisíce za kroužky, (ve vězení je mají zadarmo, že), aby se rozvíjely a jednou se dokázali v životě uplatnit. Naše VŠ už máme splacené, stále ale spoříme na důchod, zvýšili jsme spoření na léčebné výlohy, přecijen se blíží 40ka a to už je někdy ouvej. Zároveň spoříme dětem na školu, spoříme jim na bydlení a platíme jim vyšší pojištění proti úrazům a na léčebné výlohy.
Když je nám 45, jdou naši rodiče do důchodu. Naštěstí jako pozůstatek z komunismu přišli levně k bytu, je velký, 3+1, tak ho vyměňují na 2+1, aby měli menší spotřebu energií, ale začali stonat, a jejich důchod od státu je tak akorát na hraně. Naučili jsme se odprostit od starého zvyku, kdy ještě z důchodu spoří a dotují nás, děti, a naopak, začínáme jim pomáhat, přispíváme na lázně, na návštěvy s dětmi nakupujeme jídlo, abychom je nevyžírali...
.
.
. ani nemám sílu sem házet nějaké fiktivní částky těch jednotlivých splátek.. je to šílené..

Já bych to viděla jinak, když oni nás takle krouhaj, tak já bych rozpustila senát, poslancům sebrala výhody jako služební auta, služební výlety, dotované obědy, odstupné a já nevím, co ještě všechno mají, samozřejmě snížila platy tak o 15% a v neposlední řadě zredukovala ty jejich zbytečně rozrostlé řady. Podpořila bych rodiny, které stojí na vlastních nohou a starají se samy o sebe, dlouhodobějším vyžírkům nařídila nějaké veřejně prospěšné práce - kolik by odpracovali hodin, tolik by dostali peněz atd. no ještě, že mě politika vůbec nezajímá....

Upravil(a) verynka (12. 10. 2010 18:21)

Tvé přání je mi rozkazem tak 36 je založená šup vedle.