Také jsi to neměla jednoduché.Tím,že ho miluju chci aby se vrátil.Ještě má klíče od bytu a nějaké věci.Prý si je vezme až mi přiveze postýlku.Tu jsme koupili spolu a nechali u jeho rodičů.Vím,že je ještě čas na ní a věcí má fůru doma tak co tu má nepotřebuje hned.Říká,že nejsem špatný člověk,ale nemiluje mě.Prohlásil,že kdyby jsme tu neměli hlídané parkoviště asi by sem ani nejezdil.Jako kdyby auto bylo víc.Chápu,že ho potřebuje k práci,ale říct to přede mnou je blbý.Připadala jsem si méněcenná.
Zkrátka kluka si prý bude půjčovat,jest-i mu ho budu půjčovat.Jeho poslední sms.

Domíčku, já vím, že tvá situace je strašně těžká, ale otoč si to na druhou stranu- opravdu bys pro své dítě chtěla tatínka, co není doma, přijede jen na víkend a nebo přes týden v noci a ráno vypluje? Stejně bys na všechno byla sama i kdybyste spolu zůstali, hádali byste se a tvůj syn si určitě zaslouží víc... takhle máte šanci na jinýho taťku.
Nebudeš to mít jednoduchý, ale ono se všechno uklidní - teď je to strašně bolavý... čas je nejlepší lékař, věř tomu.

Někdy mám pocit,že ho to malé taky moc nezasáhlo.Přál si mít holku,ale bude to chlapec.
Než jsme věděli co to bude,dával bříšku pusinky a říkal ''ahoj tady táta,jdu do práce''.Pak nám řekli bude to chlapec a já si připadala,že jsem ho zklamala,přitom to nemůžu ovlivnit pohlaví.Občas bříško pohladil,ale já chtěla častěji.Vím,že na to chlapi někteří moc nejsou,ale chyběla mi pozornost tak jsem si jí co nejvíce vynucovala.
Až jsem ho od sebe odehnala,ale většinou mi říkají,že můžu být ráda.Teď mu nepíšu,nevolám.Jest-li má o malého zájem tak by měl zavolat sám a zeptat se na můj zdravotní stav.Myslím tedy,že by ho měl projevit,když řekl,že malého neopouští.Čas vše zahojí,ale musím opravdu jen čekat...

domi necekej zarid se podle sebe, mazej si brisko, hlad si ho sama, u druheho uz to bylo dobre hladilo mi brisko starsti ditko , chod na prochazky, delej si ovocne a zeleninove salaty, neco si kup, zajdi si do kina potes sama, necekej i kdyby se vratil nic hezkeho by te necekalo nas se vratil a vidis dokazal to opustit nenarozene dite, rekl, dej ho k adopci pak mi vycetl ze jsem ho nechtela k porodu nevyznam se v nem, asi oni on sam nevi, porad pise jak se maji kluci, aby prijel vzal kocarek nebo starsi do lesa tak je zase nemusi....

Děkuji vám všem co jste mi odpověděli.je pravda,že jsme se hádali už dříve a asi by to opravdu neklapalo nikdy.Byl raději v práci,měl tam klid.Hodně mi pomáhá mamka a jeho maminka se o vnoučka zajímá a nechce o něj přijít.Pořád se snaží,aby jsme se nerozešli.Po dítěti jsem toužila a teď když ho nosím dopadne to takhle.Sama v 31 letech a ještě těhu..nic moc.Snad se objeví někdo kdo nás bude mít opravdu rád a s kým si budu já a můj syn rozumnět.

Domičku,
mysli na sebe a to maličké. Každá zpravidla toužíme, aby naše děti měly "úplnou rodinu", ale ne vždy to výjde. Věř, že  to malé vnímá Tvé rozrušení, stres a může se to na něm podepsat. Tvůj partner asi nebyl a není připravený na "hnízdění" . Máš kolem sebe lidi, kteří Ti pomáhají a to je moc fajn.  Něco podobného se stalo jedné mé kamarádce. Ta zůstala s dítětem sama pár měsíců po jeho narození. Svou situaci tehdy brala jako doslovný konec světa. Jako něco co definitivně "pohřbilo celý její život. Dnes s odstupem času se na to dívá, tak, že nebyli ani jeden připraveni. On měl pocit, že jej tlačí do něčeho, co on nechce a ona zase měla pocit, že dává do vztahu daleko více než on a že je ona kdo neustále ustupuje. Nevrátili se k sobě, počáteční nevraživost po rozchodu ustoupila, kamarádka si přiznala, že by se oba trápili. Dneska dokážou komunikovat, on si bere malou a kamarádka má partnera, se kterým cítí, že je to "ono".
Teď vidíš vše černě, ale počkej až se ten drobeček narodí, svět bude krásný

Miminko jsme plánovali,ale nejdříve spolu chodit,pak bydlet a pak dítě.Stalo se.Musím se s tím vyrovnat.malý mi zůstane,ale chlap může odejít vžy.Občas prohodil větu,že pořád nemůže uvěřit tomu,že bude mít dítě,když se nedokázal postarat ani sám o sebe do nedávna.Asi ho to opravdu moc zaskočilo.

helena napsal(a):

Domicku, píšeš, že to neklapalo už dřív a přítel se doma moc nezdržoval. Ale nezmiňuješ se o tom, jestli jste o děťátku mluvili a hlavně chtěli ho oba. Nebyl to jen tvůj další pokus, jak ho "přitáhnout"? Je docela možné, že ho těhotenství zaskočilo nepřipraveného - a teď se sice aspoň nějak snaží, ale je to spíš o povinnosti, než o vztahu.
Buď ráda, že máš za sebou obě babičky - i když asi ani potencionální tchýně by případnému rozchodu nijak zabránit nemohla. Ale i tak má mrňousek už teď několik lidí, kteří ho mají rádi a s láskou ho přovítají na svět... už to je hodně. No a kdybyste se přece jen rozešli, nevypadá to, že by ho táta nechtěl vůbec.

presne tak jak pise Werena niceho se neboj a nej se vykasli, kdyz se takhle dokaze chovat k tehulce jiny uz nebude me to rikali ja tomu neverila a podivej

Tak jsem včera dostala první sms,která byla z jeho strany.jinak jsem mu psala a volala já,ale už jsem od toho upustila a včera se zeptal: '' Jak se ti daří a co bříško jak roste?''
Nejdříve jsem si říkala,sakra to se ani nezeptá na můj zdravotní stav a jest-li je vše v pořádku,když toho malého neopouští jak říkal? A když mi přišla tahle sms zabolelo to...chjo..

Fanny5 napsal(a):

To jsou jen výčitky svědomí, nic si z toho nevyvozuj. Bohužel. I zmetci mají občasné záchvaty svědomí, které však většinou nic neznamenají.

Snažím se pořád si říkat nic to neznamená,jde jen o malého o tebe zájem nemá.
Proč si musí člověk tu bolest přetrpět.Kdyby šlo usnout..probudit se a vše by bylo vymazáno z hlavy a bolest v srdci by se hned také ztratila.

Taky myslím,že by se mnou jinak zůstal a nenechal by si to ujít,ale nějak si to zatím nechci připustit. Spíš to nechci pochopit.Kdybych alespoň měla v okolí kamarádku co taky čeká mimi,ale žádná tu není a ostatní nemají čas.Chodí do práce,nebo někde jsou se svými protějšky.

a odkud jsi? NESNAZ se to a ho chapat, ty mysli na sebe na miminko, vim ze je to tezke taky mi to obcas jeste ted ujede, ale SNAZIM se a to hodne, kdyby jsi videla ty sms jake dostavam ja plne medu, co deticky, jak je miluje jak je chce chranit, ale jak pak udela jednou za 14dni to vi asi jen pan BUH a pak se z toho vyklube ze mimi je 5 mesicu a choval ho od porodu 3 minuty a druheho za cele prazdniny 40minut taky jsem si rikala jak to pochopil a jak vidis tak ne.