Vím, je mi to jasné, protože jsem si zažila to samé...
A dokonce jsem si do toho to dítě připletla a řešila zároveň moji máti, svou mateřskou roli a sama sebe - sebehodnotu a sebevědomí.

Nemám strach, že bys to ty nezvládla. Už proto, že si prohnilost vašeho rodinného systému uvědomuješ a hodláš s ní něco dělat. A tahle uvědomělá obava, abys ke svým dětem nebyla stejně "krutá", tě z velké části uchrání před stejnými scénáři...
Taky mám tenhle majáček v hlavě...

Lupiš,
"nejhodnější máma na světě" je ralativní pojem. Já dnes už vím, že tuhle polohu moje máma pro mne v sobě měla. Ale nedovedla jí ze sebe "vylovit", protože jí to nikdo nenaučil

A já tu polohu možná i zažila (a sama jsem si to posrala).  Jenže to by nesměl přijít na svět brácha, protože to bylo teprva to správný dítě! Synek! Teda, ne že bych maminu omlouvala - byla velká a měla to zvládnout.
Myslím, že já už bych tu polohu nazpět nezískala, ale aspoň mohlo být mezi náma jasno.....

Upravil(a) lupina montana (22. 8. 2010 12:38)

písmenko napsal(a):

. A že to chci konečně přerušit, i za cenu, že raději nebudu mít děti. Odjakživa jsem se bála, že bych to nezvládla a přenesla to třeba i na svou dceru.. A to je popravdě hlavní důvod, proč jsem to začala tak intenzivně řešit - chtěli bychom miminko a já cítím, že nejdřív musím udělat něco s tímhle.

šikovná holka ale neboj - pokud k tomu přistupuješ takhle, máš napůl vyhráno.
Já, když jsem poprvé otěhotněla, jsem nevěděla a nechtěla nic - jen trochu toho klidu. A věděla jsem na sto procent, že to, co dělali moji rodiče, já svým dětem dělat nebudu a taky jsem nikdy nedělala. Nadělala jsem samozřejmě spoustu vlastních blbin, ale tím, žes holka ma o všem mluvíme, řešíme to pěkně za pochodu....

Tak nějak. Káždý jsme měli nějaké dětství. Může se nám to líbit, anebo nelíbit. Ale změnit to nelze.
Minulost už navždy zůstane JEN minulostí.

Pandorraa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Lupiš,
"nejhodnější máma na světě" je ralativní pojem. Já dnes už vím, že tuhle polohu moje máma pro mne v sobě měla. Ale nedovedla jí ze sebe "vylovit", protože jí to nikdo nenaučil

A já tu polohu možná i zažila (a sama jsem si to posrala).  Jenže to by nesměl přijít na svět brácha, protože to bylo teprva to správný dítě! Synek! Teda, ne že bych maminu omlouvala - byla velká a měla to zvládnout.
Myslím, že já už bych tu polohu nazpět nezískala, ale aspoň mohlo být mezi náma jasno.....

To je prča, jak je to stejný - v mém případku to nebyl brácha, ale ségra

u mě to byla taky ségra .

agewa napsal(a):

písmenko napsal(a):

Pandorraa: Myslíš nepřijala to, jak se chovala, jaká je teď nebo nepřijala to, jak bych se k ní/nim měla chovat dál? Nebo nepřijala to, že se s nimi i tak "musím" vídat, že musím nějak skousnout minulost a jít dál bez hněvu a výčitek?

nemusíš skousnout minulost.to zní násilně , bez jisté pokory k minulosti. at byla jakákoliv umožnila ti, abys byla jaká jsi.

Přesně tak.
Všechno, co jsi písmenko prožila, tě nejak formovalo, stalo se tvou součástí. Všechno jsi to taky ty...pokud něco z toho odmítneš, odmítáš kousek sebe a to tě "vyhazuje" z dráhy... Stejné situace (křik, nadávky, křivdy..) tě do ní zase jen vrací, abys si to mohla dát do pořádku

písmenko napsal(a):

mariposa: Já to chápu, chápu to všechno právěže až moc. Kdybych byla.. no jednodušší, třeba jako moje kamarádka, neřešila bych to tak, neubližovalo by mi to. Její otec je alkoholik, v dětství se k ní choval hrozně, ubližovalo jí to, vzpomínky má strašné. Teď je dospělá, pochopila to, on už se chová jinak (nepije ), tak prostě neřeší minulost a i když ho extra ráda nemá, bere ho normálně. Jako kdyby to předtím nebylo - z mého pohledu.
Já tohle neumím, je mi líto. Mám v sobě zlost a ublíženost a prostě nevím, jak se přes to přenést. a
Já sama.. ano, to jsem byla vždycky. Jen potřebuji dostat z hlavy ji. Ale jak? - Smířit se s minulostí, nepouštět si ji k tělu nebo spíš.. nevím, nevím, jak to nazvat.

Já to pro sebe nazývám přijmutí. Přijmout to

.

Upravil(a) písmenko (22. 8. 2010 19:34)

Naprosto souhlasím s Taishou. Sem tam zažívám něco podobného a myslím, že opravdu nejdůležitější je být silnou a vyrovnanou osobností, tou musíš být Ty. Je to těžké a na dlouho, ale pomocí své vůle a okolí to určitě zvládneš. Držím Ti palečky, buď silná a hlavně nezapomínej ventilovat emoce, to je potřeba, ať už jsou jakékoli!

písmenko napsal(a):

Hm.. A ještě jedno mi poraďte, prosím. Když se někdo zeptá "jak se má maminka", jak mám reagovat. Říkám, že nevím, že se s ní/nimi nestýkám. A oni se zeptají proč.Říct, že na mě pořád řve, tak nemám chuť ji vídat? Řešit, jaká je či není, je podle mě celkově pitomost. Hlavně proto, že jsme malé městečko a cokoliv řeknu, donese se k ní - což nevadí. Vadí to, že ona se tomu vysměje a vylíčí jim, jak pořád lžu, jak jsem problémová, nevědí, co se mnou počít (už se mi to stalo, pak mi volala a hystericky na mě křičela, co si to dovoluju, tohle vykládat). Jak už jsem psala, ona tomu asi věří, neuvědomuje si svoje měnící se chování. Prý se mi celé město směje..
Ale co tedy říkat?

říct jen...asi dobře. Ty nemusíš nikomu vysvětlovat proč se nestýkáte.pokud ty na tom trváš,  stačí říct třeba ......prostě si moc nerozumíme

písmenko napsal(a):

agewa: To je vlastně pravda. No jo, to je asi zase to, že se snažím být lepší než ona, jak jste psali. Potřeba, aby lidé věděli, že se nestýkáme proto, že ona je zlá a já hodná, že za to může ona. A strach, že jim něco nakecá a oni jí uvěří. No jo..

proč? pomůže ti, že jí odsoudí, že tě politují?
a jak se ke všemu staví tvůj  manžel?

.

Upravil(a) písmenko (22. 8. 2010 19:35)

písmenko napsal(a):

agewa: Nesoupeřím, jen mě to tak napadlo - možná moje podprahová reakce, i když vědomě opravdu nemám potřebu jakkoliv s ní soupeřit, cokoliv si dokazovat. To mi v ničem nepomůže.
Manžel mě chápe, podle něj s nimi mám naprosto přerušit kontakt.

jak to že ne? vždyt tu celou dobu mluvíš otom, jak chceš aby otec přiznal to, co ty si pamatuješ z dětství. jak chceš všem vysvětlit, jaká tvoje matka vlastně je ......
.např.. Potřeba, aby lidé věděli, že se nestýkáme proto, že ona je zlá a já hodná, že za to může ona. A strach, že jim něco nakecá a oni jí uvěří........