.

Upravil(a) písmenko (22. 8. 2010 19:30)

písmenko napsal(a):

eremuruss: A ty jsi u ní po rozvodu bydlela, že jsi to musela snášet? Nebo jsi prostě nevěděla, jak z toho.. Měla-máš ji ráda? Vyčítáš jí to?

Ja jsem u ni nebydlela,ale bydlela jsem 3 minuty cesty k ni ,vlastne jsme si videli do oken.Nevedela jsem jak s toho,prece jenom to byla moje matka a chtela jsem ,aby moje deti,kdyz nemaji otce meli alespon babicku.A navic,kdyz byli deti male tak jsem potrebovala i obcasne pohlidani,kdyz jsem musela zustat v praci dyl.
Kdyz zemrela, je pravda,ze me to nijak bolestne nezasahlo.Samozrejme, bylo me to lito.Rada jsem ji urcite mela,kdyz jsem se od ni odloucila na ten nejaky cas tak jsem si moc prala,aby jsem s ni byla zase v kontaktu.Ale ten prvni krok jsem udelat nechtela a taky neudelala.Ona mela vzdycky vykyvy nalady jednou se s ni dalo normalne bavit a pak byl den,kdy jenom vycitala a urazela.Urcite ji to vycitam a hlavne i to,ze moje deti nemeli babicku jako kazdy jiny.Ja ted,kdyz mam pritele a vidim jak se pritelovo rodice mohou roztrhnout pro svoje vnoucata,ktery je skoro vubec nenavstevujou je me to o to vic lito.

Upravil(a) eremuruss (22. 8. 2010 8:05)

.

Upravil(a) písmenko (22. 8. 2010 19:31)

agewa napsal(a):

písmenko napsal(a):

Taisha: Nevím, nedovedu tohle posoudit, nejsem na to dost objektivní. Když jsem byla menší, jeden čas mi spíš připadalo, že se mnou soupeří o tátu - které si bude víc všímat, kterou bude mít raději.. a pak že tak nějak celkově - musí mít vždycky prvenství - jak si mě přeměřovala, jestli nejsem náhodou hubenější, nemám hezčí vlasy.. To je tak směšné!

ale ty s ní o něj soupeříš dál. ty přece chceš , aby uznal, že máš pravdu , aby uznal, že matka je hrozná.

Taky se přikláním k agewě, taky na mě takhle působíš. Hraješ ve Vaší rodině tuhle hru na soupeření. To bývá vždycky velmi vyčerpávající, soutěžit s druhým člověkem.

písmenko napsal(a):

agewa: Neřekla bych, tedy ne z pohledu já x ona. On (teď, předtím ne) tvrdí, jak měl v podstatě fajn život, jak je s matkou spokojený (ale legrace je, že nikdy neřekne, že je šťastný, nikdy takhle napřímo, vždycky jenom, že člověk nemůže mít všechno a on je v podstatě..), podle něj jediné, co mu nevyšlo jsem já - tedy ne já, ale moje chování. Jak jim nechci nic říkat (bodejť, když všechno zneužila pro mně), jak se k ní ošklivě chovám atd. Pro něj ona je zářná hvězda, já.. ani nevím, asi spratek. Nepotřebuju, aby uznal, že ona je fuj, jen.. aspoň vědět, že on si to pamatuje. Že to teď prostě jenom popírá, ale nepřemazal si minulost tím, co říká ona, podle jejího scénáře.
Ano, jsem slabá, hledám spojence. Ale.. já taky ptořebuju někoho "svého", někoho, komu můžu věřit, kdo mě má rád a stojí při mně. Dřív to tak bylo, vzhlížela jsem v něj. Teď jsem já na jedné straně a oni na druhé. Ale ano, chápu, že to tak asi musí být, jen si nemyslím, že by jim pokazilo partnerský vztah, kdyby připustili, že to není až tak košer, prostě jen nepředstírat, že je všechno úžasné, nehrát, nelhat.

máš přece manžela.
a víš jejich partnerský vztah je jen jejich věc. není důvod, proč by ho měli kvůli tobě měnit.

.

Upravil(a) písmenko (22. 8. 2010 19:31)

písmenko napsal(a):

Taisha: Nevím, nedovedu tohle posoudit, nejsem na to dost objektivní. Když jsem byla menší, jeden čas mi spíš připadalo, že se mnou soupeří o tátu - které si bude víc všímat, kterou bude mít raději.. a pak že tak nějak celkově - musí mít vždycky prvenství - jak si mě přeměřovala, jestli nejsem náhodou hubenější, nemám hezčí vlasy.. To je tak směšné!

A víš, že tohle bylo první, co mě napadlo? A tatínkovi to možná v hloubi duše dělalo dobře....že o něj takto "bojuje". Že bojovala s dítětem - no a co? Vždyť se taky chovala jako dítě a on v téhle situaci taky....Jo, je to smutný, ale lepší takové věci vědět.
Napsalas "plavat sama...au!" a trefilas hřebík na hlavičku: to je to, co ti bude dělat potíže a nač je dobré se zaměřit. Cokoli, co ti pomůže plavat sama  a řídit svou loď, to je dobré.
Není to jednoduché, protože se od tebe celé dětství chtělo něco docela opačného -držet hubu a krok a ne se chovat jako sebejistá holka, co se o sebe dokáže postarat.
Ale půjde to, neboj: máš když nic jiného tak nás - já neměla nikoho a nic, ani knihy, ani kamarádky, ani konstelace a psychology, když jsem se hrabala z podobé situace. Moje máma sice neřvala, ale syčela a na rozdíl od tebe jsem měla bráchu, kterému všemožně a hlavně přede mnou dávala najevo, jak je lepší a jak ona ho má raději, než mě. Zvláštní je, že jsem při spontánní regresi přišla na to, co PŘESNĚ spustilo tenhle její vzorec chování a hodně mi to pomohlo se sní smířit.
Tobě chvilku potrvá, než se sní smíříš, než pochopíš a vylížeš se z nejhoršího, ale věř mi, je to to nejlepší, co lze udělat, protože žít s hnisem lítosti, odporu a nenávisti bude bolet tebe, nikoho jiného.
Tak hodně sil

písmenko napsal(a):

Taisha: Vidíš a přesně tohle jsem si pomyslela já, když jsem od něj šla (poté, co jsem přestala brečet, jak jinak, heh) - že jsem se pokusila mu to vysvětlit, v tomhle mám svědomí čisté. Uzavřena jedna kapitola a jsem zase o fous dál.
Kdyby v tom nefiguroval on, tak to neřeším a prostě se s ní přestanu stýkat. Tohle mám vyřešené. Jen prostě vím, že on si to nezaslouží, ani trošku a je strašně nefér, aby se kvůli ní (ne mně, JÍ - vidíš, i to mám ujasněné :-) ) takhle trápil. Jenže na druhou stranu tohle je jeho volba, on s ní chce být..

Písmenko, věř, že on si to zaslouží. Má přesně to, co potřebuje, je to jeho volba, jak už jsi pochopila. Kvůli otci se opravdu nemusíš trápit. Jak říkají holky, řeš sebe. Hrozně moc to potřebuješ k tomu, abys byla trvale šťastná a nic tě nerozhodilo.

Taisha napsal(a):

Tak s ní přestaň hrát ty její hry, když to víš, a uvidíš, jaká změna nastane... !

Bingo!
Jenže písmenko, k tomu, abys to zvládla, musíš "dospět". Tedy vyrovnat se se svým dětstvím, příjmout věci tak, jaké byly a tedy jsou... Existuje X metod, jak to zvládnout.

Pandorraa napsal(a):

A ještě poznámku: moje matka už zemřela, já dnes už umím a vím, jak z "nepřítele" udělat tu nejhodnější mámu na světě, kterou jsem vždy chtěla mít, jenže jsem na to přišla pozdě... Ty tu možnost pořád ještě máš. Nepropásni ji.

Přesně tak. Já sice nevím, jestli by se mi z ní povedlo "udělat tu nejhodnější mámu na světě" ale minimálně stopro vím, že by se mi povedlo jednat s ní jako rovná s rovnou.
Mám několik kamarádek ve tvém věku, všechny mají velmi složité vztahy s matkami a věř mi, je to balzám na duši pozorovat, jak se smiřují.......

Pandorraa napsal(a):

Taisha napsal(a):

Tak s ní přestaň hrát ty její hry, když to víš, a uvidíš, jaká změna nastane... !

Bingo!
Jenže písmenko, k tomu, abys to zvládla, musíš "dospět". Tedy vyrovnat se se svým dětstvím, příjmout věci tak, jaké byly a tedy jsou... Existuje X metod, jak to zvládnout.

Já myslím, že vyrovnat se s dětstvím je až jeden z dalších kroků (a možná jeden z posledních) poté, co Písmenko kopne do shnilého jablka a začnou se dít věci...
Protože není nic úžasnějšího než rozkopat staré známé nefunkční scénáře a koukat, jak se dění dává do pohybu...
Písmenko, tohle osamostatnění se by sis měla vyřešit právě tím, že přestaneš chodit v kruhu přes bludné kořeny generačních scénářů ve vaší rodině.
Minimálně to potřebuješ pro svou vlastní rodinu a manžela, abys mohla volně, svobodně a sebeuvědoměle žít a fungovat...

mariposa napsal(a):

Písmenko, to je ono, Tvoje máma Ti ani nemohla dát jiný vztah, když jiný nezažila se svojí vlastní mámou. Chápeš? Ona s Tebou vlastně zase jen opakovala to samé co dělala její máma jí. U nás to samé. Pro mě byla babička v dětství tou největší výhrou, ke mě se nechovala jako ke své dceři, chovala se ke mě užásně jako k vnučce, byla to moje pohádková babička. Ale vím, že mezi mámou a babičkou byla velká propast, babička se k mámě otočila zády ve smyslu, že ji totálně zavrhla.

Poškození ženské linie v generaci našich matek a babiček je více časté, než jsem si myslela...všude stejné, někde s větší, někde s menší intenzitou.... mne máma nezdeptala, já při křiku nebrečím, ve mně posílila válečníka, takže já se peru. Prostě každá to máme jinak, ale všechny blbě a vyhroceně.
I moje babička byla pohádková, i když jako matka v dnešním měřítku spíš na kriminál za týrání.... Taky moje matka byla milionová babička.... Mnohde je to s bezpodmínečnou láskou "přes generaci". Ale to je špatně, je potřeba to NAROVNAT.
A to zase není takový problém, když to pochopíme a zpracujeme včas. Mohu říci z vlastní zkušenosti, že to jde celkem dobře

lupina montana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A ještě poznámku: moje matka už zemřela, já dnes už umím a vím, jak z "nepřítele" udělat tu nejhodnější mámu na světě, kterou jsem vždy chtěla mít, jenže jsem na to přišla pozdě... Ty tu možnost pořád ještě máš. Nepropásni ji.

Přesně tak. Já sice nevím, jestli by se mi z ní povedlo "udělat tu nejhodnější mámu na světě" ale minimálně stopro vím, že by se mi povedlo jednat s ní jako rovná s rovnou.
Mám několik kamarádek ve tvém věku, všechny mají velmi složité vztahy s matkami a věř mi, je to balzám na duši pozorovat, jak se smiřují.......

Lupiš,
"nejhodnější máma na světě" je ralativní pojem. Já dnes už vím, že tuhle polohu moje máma pro mne v sobě měla. Ale nedovedla jí ze sebe "vylovit", protože jí to nikdo nenaučil. Nu a já jako její dítě a "učtel" jsem to nezvládla, protože jsem byla pěkně tupá. Naštěstí máme své metody, jak to pořešit zde i "tam"