|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
IŠTAR napsal(a):
Pandorroo, mám na to stejný náhled, klasické medicíny se rozhodně nezříkám, ale často se spousta věcí vyřeší tím, že se odhalí jádro pudla, vyčistí, zacelí a léků netřeba
. Ale samozřejmě i já, když na chřipku vyzkouším kde co a jsem jako chodící mátoha, tak si dojdu pro ATB
(je to sice jiný případ, ale uvádím to jako příklad).
Souhlas.
Na tu chřipku jsem si taky byla pro ATB. Leží ale pořád doma, nakonec jsem to zvládla s MMS 
Ale potlučeného blízkého (vysekal se na kole) jsem včera odvezla bez debat na chirurgii
Není tady
IŠTAR napsal(a):
ale fakt jsem u toho skřípala zubama
....vzteky 
Jojo, to je radost, takovýhle rozhovory, když to pomáhá 
Nojo, Pan, protože nad naši západní medicínu v opravárenství není 
Není tady
lupina montana napsal(a):
....vzteky
Jak jinak .
Není tady
Ištar,
děti máme podobné a jak popisuješ své pocity, je to, jako kdybys popisovala mé! (chci mít vše pod kontrolou, slovo nejde neznám, rozčilovalo mě, že Davídek ještě nemluví, nechodí na záchod a štvalo mě, že s tím nedokážu nic udělat
Heleď, pojeď ke mně na RUŠ, vyřešíme si to spolu
Není tady
Ty děláš RUŠ? Já ti písnu zprávu, jo?
Není tady
Ištar, skvělé zprávy, jen tak dál.... Jo a pokud jsi pro čarodějné metody, můžešsama zajít se synovými problémy na kineziologak třeba najdeš další inspiraci.ický odblok. DO 7 let se to děje přes matku. T
Není tady
Ištar, na jiném vlákně si sama přiznala, že jsi agresivní....proč to nenapíšeš zde, možná, že by se tím vyřešilo hodně věcí! Synek to z Tebe vycítí......
Není tady
Vladěno,viz mé příspěvky č. 45 a 49, na to následně reakce Lupiny a Pandorry. Asi jsi zaspala .
Není tady
IŠTAR napsal(a):
Vladěno,viz mé příspěvky č. 45 a 49, na to následně reakce Lupiny a Pandorry. Asi jsi zaspala
nestíhám...
Není tady
Vladena napsal(a):
laminanonte napsal(a):
Vladena napsal(a):
Ištar, jsi matka a každá matka má v sobě bezpečně barometr, že pozná, kdy se dítě pouze vzteká a je přitom agresivní, a kdy mu opravdu něco schází. Tvoje tučná věta :A léky ho ROZHODNĚ UTLUMOVAT nehodlám značí , že víš prd o dětských nemocech. Některé děti se prostě utlumovat musí, neboť by dostaly epi záchvat, který by tělu více ublížil. Jsem ráda, že předpokládáš, že klučík z toho vyroste. Vždyť zdravé dítě je ten největší poklad.
utlumovat dítě léky jen proto, že je ve věku, kdy se snaží prosazovat a uvědomovat si svoji osobnost je nesmysl.
samozřejmě souhlasím, psala jsem o tlumení léky pod lékařským dozorem, kdy byla diagnostikována mnohem závažnější choroba....Některé děti se prostě utlumovat musí, neboť by dostaly epi záchvat, který by tělu více ublížil. .....slovo MUSÍ je zde správně, občas mají doktoři pravdu není to na zvůli maminky!
A niektorí ľudia musia brať silné chemoterapeutiká, aby nezomreli, ale to asi neznamená, že ich budeš brať aj ty pri nádche, že? Keď sú prejavy také zlé, že prekračujú normu zvládnuteľného sociálneho správania, tak podľa mňa súdni rodičia zájdu k detskej lekárke a nechajú si poradiť. Ale zasa s každým prejavom - ani s každým zastaveným prdíkom - tam asi nejdú. 
Není tady
Tak dúfam, že to už ide k lepšiemu... Ja som chodila s nevlastným synom po psychológoch a psychiatroch, ale tam šlo o iné... agresiu sme väčišnou zvládali svojpomocne, nechala som ho vyzúriť (on teda len kričal a maximálne kopal či hádzal sa o zem, nesiahal na druhých - ale bol už starší). Ke ď robil cirkus na ulici (alebo vlastne všade), tak som začala kričať silnejšie ako on a prípadne som dupala. Pomáhalo to aj mne proti zlosti a on zostal v šoku. Nakoniec sme sa väčšinou zasmiali. V krajnej núdzi som ho sprchovala studenou vodou(ale to až keď modral, lapal po dychu a triasol sa). Bývalá budúca svokra, ktorá ma sprchy odsudzovala, mi neskôr - keď si ho vzala na súvislé prázdniny - priznala, že mala chuť obariť ho horúcou vodu. 
A kamoška mala syna, ktorý bol ako dieťa tiež mimoriadne agresívny, začalo sa to okolo dvoch rokov a trvalo skoro do šiestich... Podľa mňa to bolo do značnej miery niečo medzi matkou a dieťaťom, lebo s nikým iným nebol taký zlý... Keď čakala jeho brata, kopal a bil ju do brucha, vešal sa na ňu, robil jej zle... Postupne to prešlo a prispelo k tomu aj to, že mu diagnostikovali silnú ďalekozrakosť a začal nosiť korigujúce okuliare. Bývalá kolegyňa zasa mala agresívnu a hlučnú dcérku, u ktorej až v prvej triede zistili, že je nahluchlá (nie úplne hluchá 
)... 
S načúvacím prístrojom a vo waldorfskej škole sa začali diať zázraky.
Není tady
Zajímavé téma, ač se mě právě aktuálně netýká , přečetla jsem ho jedním dechem.
Myslím, že jsem pochopila proč jsem se snažila být na mateřské dokonalá a mít všechno dokonale uklizené a srovnané a nablýskané.
Aby alespoň NĚCO bylo pod kontrolou..!
Četla jsem někde /nebo slyšela), že místo např. plesknutí po zadku nebo po ruce udělá stejnou službu, když dítě pevně chytnu třeba za zápěstí. nahradí to ten "šok" a má to prý stejný efekt. To mi moc vyhovovalo, protože jsem neuměla odhadnout jakou silou plácnout. S vařechou jsem pracovala až komicky. Byly jí tuším 3 roky. Napřahovala jsem se asi 10x a dítě se čekajíc otáčelo a ptalo se očima KDY jakože to bude. Pak jsem plácla tak malinko, že vyvalila oči (jako to je celý??) a já na ni vydeptaná zoufale houkla : "bolelo to co?" a ona mi řekla , že ne. Tuto moji "vařechou akci" si dcera pamatuje dodnes.
Pak jsem ji jen vždy bafla za tu ruku a přitáhla. To mi šlo.. Ale ona ty agresivní sklony neměla, takže to většinou stačilo.
Holky, dík za zajímavý a podnětný počtení, myslím, že možná ani spousta lidí agresi vůbec nepřizná....
Takže i proto je to bezva..
Ještě jednu technickou- mmch 
_ chřipka je virového původu, ne? Tudíž ATB nemohou zabrat... Ledaže by byly jako podpůrné a preventivní pro další případné přicházející bakterie..
Ale to je jedno...jen nad tím přemýšlím , jak jste to psaly...
Upravil(a) Wiki (24. 8. 2010 16:19)
Není tady
Wiki napsal(a):
Zajímavé téma, ač se mě právě aktuálně netýká , přečetla jsem ho jedním dechem.
Myslím, že jsem pochopila proč jsem se snažila být na mateřské dokonalá a mít všechno dokonale uklizené a srovnané a nablýskané.
Aby alespoň NĚCO bylo pod kontrolou..!
Četla jsem někde /nebo slyšela), že místo např. plesknutí po zadku nebo po ruce udělá stejnou službu, když dítě pevně chytnu třeba za zápěstí. nahradí to ten "šok" a má to prý stejný efekt. To mi moc vyhovovalo, protože jsem neuměla odhadnout jakou silou plácnout. S vařechou jsem pracovala až komicky. Byly jí tuším 3 roky. Napřahovala jsem se asi 10x a dítě se čekajíc otáčelo a ptalo se očima KDY jakože to bude. Pak jsem plácla tak malinko, že vyvalila oči (jako to je celý??) a já na ni vydeptaná zoufale houkla : "bolelo to co?" a ona mi řekla , že ne.
Upravil(a) laminanonte (24. 8. 2010 16:21)
Není tady
IŠTAR, Ty jsi skvělá ženská .
A máš prima dítě. Každé období výchovy přináší něco, co nás překvapuje.
Jak jsem to jen tak bleskurychle přečetla, měla bych 2 poznámky:
bereš řeči doktorů moc vážně a na tohle:
pak řeknu: až dočtu pohádku, zhasneme a půjdeš spinkat. Okamžitě je virvál..... Nebo - dnes v poledne na pískovišti - už je poledne, půjdeme obědvat, ještě si uděláme poslední bábovičku a pak půjdeme..... řev a agrese
bych se Tě zeptala: a proč mu to tak plánuješ? Proč o tom takhle mluvíš, když už víš, jaké reakce to vyvolá? Nedá se to udělat nějak "jednorázově"? Prostě jít? Už určitě tušíš, že jisté činnosti Tvoje dítko prostě nemá rádo a když mu je ještě nahlas předem zdůrazníš, zopakuješ, tak se nediv, že jančí .
Jinak já bych vařečku vzít na dítě nedokázala, nějak to v sobě nemám, a musím i uznat, že to ani chválabohu nebylo nutné, dcera byla a dodnes je poměrně velký kliďas přístupný debatám.
Jedna moje příbuzná dosahovala okamžitého úspěchu už jen tím, že se otočila k šuplíku s vařečkami - obě její dítka v ten moment splnila máminy požadavky bez mrknutí .
A jedni známí sprchovali svého syna studenou vodou a tohle bych teda já nestrávila - coby výchovný prostředek. Myslím si, že není samo sebou, že někdo "potřebuje" sprchu a někdo je "ochoten" sprchovat. Prosím, ale opravdu neodsuzuji, jen nad tím přemýšlím.
A kdyby někdo studenou sprchu uplatňoval na mně, asi bych se časem dokázala i pomstít . Nechápala jsem. Ale - ten známý byl alkoholik, tak tam musela být někde nějaká chybka....
Jo, výchova vůbec není jednoduchá.
Není tady
Jo, Terci, jsou dětičky, které dokážou i tu nejmírnější matičku přimět, aby vzala do ruky vařeku
Není tady
Tak, tak.. na dokonalú kľuďasku asi nie je dôvod varehcu brať (a už vôbec sprchovať), ale predstav si, že sú deti, ktoré robia problémy odmalička - a jedno, aké sú dôvody, často sú neodstrániteľné a ireverzibilné - a studená sprcha je ideálny prostriedok na skľudnenie(mmch, mne ju detský psychiater schválil, ba priam vychválil - teda pre toho nášho malého sociopata konkrétne).
Upravil(a) Selima (26. 8. 2010 17:10)
Není tady
Selima napsal(a):
Tak, tak.. na dokonalú kľuďasku asi nie je dôvod varehcu brať (a už vôbec sprchovať), ale predstav si, že sú deti, ktoré robia problémy odmalička - a jedno, aké sú dôvody, často sú neodstrániteľné a ireverzibilné - a studená sprcha je ideálny prostriedok na skľudnenie(mmch, mne ju detský psychiater schválil, ba priam vychválil - teda pre toho nášho malého sociopata konkrétne).
Agresivita dětí může mít prý více příčin.....jedna z vyvolávacích příčin může mít i očkování v nevhodnou chvíli, kdy dítě není zcela zcela zdrávo. Nevhodná strava. Nevhodné zacházení. Může se jednat jen o obranný mechanismus, kterým se brání před nepochopení svého okolí.....atd. Příčinou jsme vždy my, aniž si to uvědomujeme.
Není tady
Souhlasím s Aninetou, že agresivita může být způsob obrany proti okolí, které s dítětem zachází jinak než ono potřebuje.
Napadla mě teď taková metafora na základě toho jak já sama cítila výchovu mých rodičů: pokud dítě dospělý člověk, kterému díte důvěřuje zavře do malinkaté klece, dítě začne okolo sebe kopat, protože se chce z klece dostat ven. Má zlost a cítí se frustrované.
Není tady
Já jsem dokonce přesvědčená, že vzít vařechu či cokoliv a bít dítě je selhání toho vyhovatele. Svou vařechovou akci jsem měla totiž naplánovanou - již od odchodu ze školky na "domů", kdy cééra cestou zlobila moc. Vyhrožovala jsem tak, že jsem to musela zrealizovat, což jsem nepředpokládala. Vím, že tudy moje cesta nevede. Přesto, že se člověk nechá třeba ve vteřině vytočit (to asi znají všichni rodiče bez vyjímky), nemělo by to být.
Pracovala jsem (omylem) asi půl roku v dětském domově u malých dětí. Vytočená jsem byla denně. Absolutně jsem se nedokázala ovládnout. Děti vyváděly příšerně. Nesourodá skupina, která nešla zaměstnat společně. Na 1 člověka připadlo asi 20předškoláků - od 2 do 7let. Tresty (ledové sprchy a proutek) byl na denním pořádku - já ne, já jsem na to neměla. Ne že bych byla lepší, to určitě ne, děti mi dělaly brajgl, mým krédem bylo už jen jediné , aby všechny moji dvanáctku přežily. Nic víc jsem si nepřála. Musela jsem po chvíli pryč, ale stejně to bylo plánované jen na zástup..není to určitě moje parketa.
Agresivita může být strach, nejistota, pak tedy jasně způsob obrany. Jen mi to nebylo jasné u malého dítěte, pár měsíčního- snad 6měsíců? , které mi rvalo vlasy (ne moje dítě- kamarádky), škrábalo apod. Řekla bych jakési neuvědomělé pohyby a zásahy. Ne, že by vědomě chtělo ublížit.. S tím jsem tedy něvěděla jak pracovat. Jen ho omezit v té jeho destrukci čehokoliv .
Není tady
Nepochybne, ale nie vždy sa to dá... Keď dieťa opustí matka ako sedemmesačné, je to preňho určite zlé(hoci lepšie, ako keby s ním ostala, dá sa povedať podľa dovtedajšieho zaobchádzania...), ale ostatní okolo neho s tým, bohužiaľ, veľa nespravia. A o to ide, to som tým chcela povedať. Že príčina (a môže to byť aj frustrovnaná učiteľka, šikanujúce deti...) niekedy odíde alebo inak pominie, ale následky - často márne - musia riešiť tí, čo takpovediac "ostali"..
Není tady
lupina montana: Jo, Terci, jsou dětičky, které dokážou i tu nejmírnější matičku přimět, aby vzala do ruky vařeku To se prostě nemůže stát - když jsou rodiče O.K.
Seli, rozumím a souhlasím. I když, co si budeme povídat, oni doktoři taky nejsou pánabozi, že... , navíc každý radí něco jiného; pod vodu bych strčila toho psychiatra .
Když mi jednu dobu dítko v miminkovském věku řvalo a já nevěděla, co dělat - doktorka poradila, ať jen kontroluji, zda se nedusí, zda dýchá, nemodrá a nechat být. Absolutně něco proti mému rodičovskému přesvědčení , pomohlo něco úplně jiného. Objetí, mazlení, nošení na rukou do noci a laskavý přístup - já jsem tu dobu přežila sice vyčerpaná, ale mateřsky spokojená (taky neexistovalo sedět u TV nebo PC či kafovat s kámoškami, téměř veškerý čas patřil dítku) a myslím, že dnes se mi to opravdu vrací. Zaplaťpámbu za ty dary .
Mně vždycky moooc zajímalo, z jakých podmínek ty "zlobivé" děti pocházejí. A úplně vždycky byla příčina v rodičích a jejich přístupu (nepočítám teď děti nemocné, samozřejmě).
Upravil(a) Tercila (27. 8. 2010 17:15)
Není tady
Vždycky nie... Svoje vie urobiť aj školka(jasle), škola, apod. Niekde môžeš deti vziať a dať do inej školy, ale ak bývaš na samote 40km od najbližšej - a jedinej - školy, tak to je dosť jasné vopred... 
A ďalej - sú proste deti, ktoré sa naozaj s istými silnými dispozíciami a stačí málo, aby sa naučili reagovať agresiou na ČOKOĽVEK, čo chápu ako ohrozujúce... (povedome, podotýkam). Ale vždy je to reakcia na niečo - pre ne - nepríjemné alebo stresujúce, to súhlasím. Problém je, keď dieťa chápe ako stresujúcu AKÚKOĽVEK povinnosť, vrátane školských ...
A je rozdiel revúce ročné dieťa a revúce deväťročné dieťa , aspoň podľa mňa.
Upravil(a) Selima (27. 8. 2010 17:19)
Není tady
Jsou děti, jsou povahy dětí, které přímo vyžadují jasné stanovení hranic, kterému pak rozumí. Jsem proti tělesným trestům, ale raději si někdy svoje dítě "zabiju" sama, než aby ono pak samo si ublížilo.
Myslím si, že takto stanovená hranice ve věku do šesti let není pro dítě takovou zátěží jako třeba výhrůžka typu, já ti odejdu a nikdy se nevrátím jestli neposlechneš.
Samozřejmě, pak se dítě mění vyzrává a tělesný trest bere spíše jako ponížení. Na vlastní kůži jsem zažila, že psychické tresty mohou mít o mnoho větší razanci než jedna přes ústa. V určitém věku.
Je smutné, že je třeba někdy dítě trestat, ale i ono samo zkouší, kam až může zajít. a to příslovečné "ohýbej mě mamko, dokud jsem já janko" nemusí být vyjádřením pouze tělesných trestů.
Moc ráda chválím. Moc, děti se pak mohou přetrhnout. Ale mám povahu, u které musím nechat proběhnout následek, páč jinak to stejně budu zkoušet. A raději plácnu vařečkou, než ji nechám třeba vypít savo. Stejně po jednom citelném plácnutí stačí už jen vyhlídka na následek. Už si ho umíme představit. Je to prostě i temperamentem a povahou. Proto to některé maminky nikdy nemohou pochopit. Páč svým dítkem nebyly zahnány až tam...
MOžná proto, že mám Tercilo, zkušenost s mnoha dětmi, nebudu tyhle věci zatracovat a předem o nich říkat, že je to chybou rodičů.
Upravil(a) PavlaH (27. 8. 2010 18:49)
Není tady
Podle mě agresí dítě na něco reaguje. Ve hře jsou tedy nevyhnutelně dítě i rodič, jedno bez druhého by nereagovalo, nefungovalo. U agresivních dětí je třeba "léčit" oba dva a protože dítě reaguje, jedná spontánně, hledala bych příčinu na prvním místě u rodiče.
Znám jedno extrémně agresivní dítě, autoagresivní dítě. Vsichni hledají chybu u něj, ale jeho matka je ta, která mu doma říká debile, parchante, idiote a že má zhebnout. A to jsou jinak slušní chytří lidé. To dítě bylo od přírody levák, ale matka ho násilně předělala na praváka. A ještě v porodnici se stalo to, že ho na nějakou dobu zalehla, takže nemělo přísun kyslíku. Je to zdravé, krásné dítě, ovšem autodestruktivní. Ani se mu nedivím, po tom v čem žije 
Není tady
Tercila napsal(a):
lupina montana: Jo, Terci, jsou dětičky, které dokážou i tu nejmírnější matičku přimět, aby vzala do ruky vařeku
Nebyla jsem rodič Ok ani omylem - byla jsem nejlepší rodič, jaký jsem MOHLA být.(přesněji, jaký jsem DOKÁZALA být) Ovšem kdybych čekala až budu OK, moje děti by se vůbec nenarodily a stejně by se mi to bez nich nepovedlo.
Já jsem první vařekovou taky cítila, jako strašné selhání, nemysli si. Seděla jsem klasicky na vaně a brečela jk želva, co jsem to za matku příšeru, že jsem namydlila svojí rozkošné holočičce (která mě ovšem velmi usilovně týden vytáčela) Pak jsem se opatrně plížila ven, podívat se, jak a zda vůbec můžu napravit mnou spáchané škody a ke svému úžasu jsem spatřila dítě, jak si vesele zpívá a lítá na houpačce. To mě samosebou zarazilo, tak jsem to nechala tak. Asi po půl roce se situace zopakovala s tím rozdílem, že už jsem s vařekou nečekala týden - a s naprosto stejným výsledkem - a pak ještě asi tak 2x. Což byla teda celá naše eskapáda vařeková.
Stanovovat hranice mě donutila ještě mockrát, samozřejmě, ale už to šlo jinak - a když jsem se jí po letech ptala, nemá z vařekování ani tu nejmenší újmu - pamatuje si to jako takovou normální, trochu komickou příhodu.
Zato jsem zjistila, že újma se způsobuje většinou naprosto nevědomky a s nejlepšími úmysly 
Upravil(a) lupina montana (28. 8. 2010 19:17)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
