Tani, "jizvy na dlani mi tleskat nebrání" , ne?
Něco ti muselo utkvět v podvědomí. Pokud myšlenky na bývaého nejsou vědomé - a to asi ne...ne?
O iluze přicházíme všichni a často. Takže nezbyde, než být s iluzemi opatrní... Vlastně se z toho skládá náš život, dokud nám nedojde, že musíme umět ochránit i sami sebe.
Je škoda si takto vytvářet (ač třeba  nevědomě) nepohodu.

Já bych se s tím vyrovnávala na úrovni spíš více duchovní, než logické. Rozhovor a ukončení vztahu - v meditaci apod. S rozloučením a láskou - tak nějak bych to v hrubých rysech směrovala. S tím, že je stále všechno otevřené, že jsem otevřená možnostem, ale že chci žít současností, dneškem..naplno. No..tak nějak, pokud ti tato cesta není proti mysli..

Jo a psa bych si odnesla domů (je-li tvůj), okamžitéě!

Ahoj Tanit,

já mám podobnou zkušenost akorát me to trvalo jen rok, byli jsme totiž spolu jen 4 roky. Taky jsem musela opustit vše co jsem si budovala a co on akorát sabotoval, především byt, který jsme pspolečně kupovali a já ho měla jako svuj první domov, milovala jsem okolí, nacházela svoje místečka proste nádhera, on byl neustále s něčím nespokojený a bylo mu jedno kde bydlí, ...pak jsem ho opustila, protže jsem zjistila ze to není partner na život. Ale nejhorší jsou vlastní rozhodnutí a navíc když později vymizí špatné vzpomínky a zůstanou ty hezké a ty si řikáš ale no tak to zase tak hrozný nebylo...navíc te ten clovek chce zpět.
Nechtela jsem zpět, věděla jsem to ale strašně mě ŠTVALO ZE JEMU TO ZŮSTALO ..to moje co jsem milovala spadlo jemu do klína aniž by o to stál.
rok mi trvalo nez jsem se zahojila pomohlo mi paradoxne ze se chtel vídat a já mu to mohla vyčítat a vyřvat to na něj tu zlobu.
taky me budili sny a kdykoli jsem mela spatnou náladu chtěla jsem zpátky domůůů, ne za nim ale domů!
přejde to a přebolí to -
já jsem se prvně musela zbavit toho vzteku
pak jsem si tu myšlenku pustila - tak ze jsem pred spaním o tom snila jak tam jdu a jak si otevírám víno a sedám na balkon - neodpírala jsem si to
a pak to mizelo...najednouto uz ne bolelo a pak uz jsem si vzpomnela mín a min...

víš co pejska bych řešila bojuj za něj pokud to ale bude víc bolet nez normálne, pokud budete delat pejskovi v hlavě guláš...to nechám na tobě, já jsem se kdysi pro dobro pesana ho musela vzdát ...dva roky jsem brečívala ze sna ale vedela jsem ze se má líp...

a jinak moc držím palce, tohle ukotvení druhého v hlavě je hrozný já to tam mela taky nepochopitelně, ale měla...
drž se

tanitaa napsal(a):

Je to strašné tohle ukotvení v hlavě,já to nechápu,mám vztah,ve kterém jsem šťastná,přítel je hodný a chápavý,ale s těmito pocity jej nehodlám obtěžovat,už kvůli tomu,že chlap by tohle nepochopil,popřípadě by se mohl cítit "nedobře",že s ním rozebírám pocity vůdči bývalému.
Asi to bude chtít jen více času,jenže já se bojím že to bude trvat hodně dlouho a naruší to můj současný vztah...

tanit já to s ním rozebírala, taky jsem měla pak vztah a mám doted...a funguje, já to řikala na rovinu víš mám blbou náadu protože už me to zase hrozne štve...necítila jsem se blbe kdyz jsem byla smutná, nemusela jsem to zakrývat a hlavně jsem narovnu rekla stýská se mi po tom a po tom , ne po NĚM
překonali jsme to ...hodně me přítel podržel a urychlilo mi to léčení
ALE nevím jak na tom jste vy asi to může opravdu ublížit

doporučuji zkusit třeba konstelace, tam ti to muze otevrít oci a rozloučit se ..a nebo o tom aspon komunikuj s kámoskama s rodinou, proste to ze sebe vymluv, at to nevyhnívá a nestupnuje se to!

tanitaa napsal(a):

Dobrý den
před dvěma lety jsem se rozešla s bývalým přítelem,se kterým jsem žila osm let.
Rozchod to byl velmi drsný,po tom co mi anonym sdělil,že má poměr s jinou.Pro mě to byl veliký šok,on nezapíral.Ještě ten den jsem se od něj odstěhovala.Přitom před měsícem jsme byli na krásné dovolené,měli jsme spoustu plánů.Nechci se zaobírat podrobnostma a vrtat ve staré ráně.Prostě mi to zanechalo obrovskou jizvu na duši do teď.Další rok jsem se z toho vzpamatovávala.
Mám přes již  rok nový vztah, ve kterém jsem šťastná,máme spoustu společných plánů,včetně sestěhování.Bohužel na mém nebi mi vše kalí mrak v podobě bývalého.Nevídáme se,bydlíme každý na jiné straně města,jen občas potkávám naše společné známé,kteří se taktně o něm se mnou nebaví.Mám období kdy se mi o něm zdá,budím se hrůzou,někdy i několikrát za noc.Zdá se mi o jeho nové přítelkyni,jak se mi směje,jak mě o vše připravila.Bydlí teď v bytě,který já jsem zařídila, venčí mého psa,které ho já jsem si pořídila a kterého mi bývalý sebral...
I po dvou letech se s tím nemůžu vyrovnat,nevím co s tím.Přitom usínám vedle úžasného chlapa,který mě drží v náručí celou noc a já se budím pod vlivem děsných snů...
Poradíte?

Hned jak jsem docetla mne napadla kniha rozchdy od Jeronyma Klimese. Ten presne popisuje pocit, ze se jeden clovek timto zpusobem trapi a PREDSTAVUJE si ,jak se mu ti dva vysmivaji. Je to zajimava kniha.

Ja si umim predstavit  co zazivas.. Mela jsem leta ten samy pocit, prestoze neslo o novou znamost u byvaleho, ale o drsny rozchod. I ty sny jsem mela, dokonce jsem rano normalka brecela. Znicilo meto. Ale tedka je to vsechno pryc a nic necitim. Jen takovy divny pocit a  jesm fakt rada , ze s nim nejsem. Byl to v podstate narcis.

Upravil(a) sahleb (20. 8. 2010 18:19)

Konštelácie, nejaká symbolická rozlúčka - a otvoriť sa tomu novému. Je smutné, že si takto "prišla" o psa, ale utešuj sa, že aspoň žije. Ja som už dvoch psov musela dať uspať a ver mi, že v tej chvíli by som ich rada odniesla hoci aj bývalému, len aby žili a boli zdravé... Zaobstaraj si iného psíka, na svete ich je kopec, ktorí potrebujú láskavú dušu a sú ochotní lásku prijímať aj dávať... a uzavri minulosť, aby si si mohla vychutnať prítomnosť s novým priateľom.

tanitaa napsal(a):

Asi máš pravdu něco mi utkvělo v podvědomí a já asi vím co.
Asi to vyzní divně,ael asi to bude ten pes.Pořídili jsme si ho na začátku našeho vztahu,platila jsem ho já,avšak Kupní smlouva byla na bývalého,v té době jsme si ani jeden nemysleli že takhle náš vztah dopadne.Pes byl nahlášen na úřadě na něj, protože to tak vyhláška tady chce,na majitele v místě trv. bydliště.O psa jsme se po rozchodu starali na střídačku,protože bývalý dělal na směny,a nechat psa zavřeného 12 hodin více v bytě,to bylo pro nás oba nepřípustné.Bylo to těžké,hlavně psychicky.Jenže pak se k němu nastěhovala jeho přítelkyně s dětma,a on mi prostě napsal  pro psa už si nechoď,už ti ho nedám...neměla jsem žádné hybné páky,ani zákon na své straně,nezbylo mi nic než rezignovat...Prostě se rozhodl,že pes už není můj,ale jeho nové rodiny...
Bohužel věděl čím ublížit a tím že mi sebere psa mě srazil úplně na dno.Nikdo nechápal proč to udělal,všichni věděli,že pes je moje všechno,pořád jsem ho měla všude s sebou,moje rodina ho milovala...A co je absurdní?Když je pak potkala moje neteř nedovolil jí ho ani pohladit..velice to oplakala...
A co se týče rozhovoru? Tak ten není možný,nekomunikujeme spolu,dvakrát jsem jej potkala a on přešel na druhou stranu aby mě nemusel potkat na stejném chodníku....

Ten "rozhovor" jsem měla na mysli jen u tebe. jen v tvé hklavě. něco jako "ukončení".  Ne s ním, Rozloučení v myšlenkách. Takové pěkné...laskavé.

Ten tvůj bývalý chlap se mi ani trošku nelíbí. Vůbec zřejmě neřešil psa a jeho blaho, ale sebe a své ego.. Buď ráda, že jste neměli děti, dovedeš si představit co by asi nastalo? Poděkuj slečně přítelkyni (bohatě stačí v duchu ) , že si ho "odnesla" a tiše se raduj, jak jsi z toho včas unikla..
Dnes , má-li pejska on a "jeho" rodinka, a hlavně májí li ho rádi , a on je, tak to už nechej být. Pokud by pejsek jakkoli strádal,tak pak bych to řešila.

Tani, holka zlatá, já ti musím pogratulovat, opravdu se zachoval ohleduplně, když odešel...Tani!!
Bez legrace...rozumíš?? 
Jak bys takovému člověku měla věřit, budovat s ním zázemí pro své ratolesti, zvolit jeho na to důležité místo po tvém boku..když dokáže udělat takové věci (pes, děti-neděti, přecházení na druhou stranu ulice.. apod.).
Vždyť je to chlapeček, navzdory tomu že "pomáhá a chrání" (doufejme tedy ).

Už dostávám ten pocit (někdy se mi to tady stane, když čtu o nějaké prima ženské a chlapovi - joudovi), že se začínám bát, že by se mohl  chtít vrátit.. 
Čím by byl pro tebe přínosem?
Je zajímavé, že tě to drží tak dlouho...viď? Potřebuješ přehodit nějkou tu vyhýbku uvnitř..

Nechtěj to tak vidět.  Jo, určitě jsou mezi nimi i zbabělci... a že je jich dost..

taxonia napsal(a):

Dobrý den všem ( z bývalého nicku tanitaa)
tak jsem tu opět se svojí bolístkou.Udělala jsem co mi zde bylo doporučeno,snažila se vymazat jakékoliv myšlenky na bývalého,v duchu se rozloučila,dokonce mu popřála štěstí v jeho novém životě.
Uběhlo skoro půl roku,a už se vše zdálo fajn.
Podzim krásný,spousta aktivit s přítelem,příprava na vánoce.A najednou je  bác.
Noční můry jsou zpět.Budím se,dokonce dnes jsem se vzbudila a udělalo se mi zle od žaludku.
Už začínám pochybovat jestli vážně nemám problém.Jestli nemám zajít k odborníkovi.
Jak to u takového psychologa chodí?

A nejsi v tom?

Líbí se mi,jak ti to napsla Wiki- vzpomínky na bývalého si řeš jen ve svém nitru nebo na takovýchto forech,když chceš hýčkej si je,protože jak to tak s lidskou psychikou bývá,to špatné zapomínáme a vzpomínky na býv.lásky se jeví jen v růžové barvě.A to i po x letech.Myslím,že si úplně v pořádku,jen to prožíváš poněkud intenzivněji.

Hlavně musíš chtít ty sama a "nebabrat se" v něčem,co už dávno skončilo.Položila ses na otázku,co vlastně dál chceš?

Tanito,
návštěvou psychologa nic nezkazíš. Oni jsou cvičení, že ať už jim řekneš cokoliv, co se ti honí hlavou, tak tě neodsoudí, ale spíš se snaží zjistit, co tě vlastně nejvíc trápí.  Já ti zkusím dát nějaké tipy, ale jsem jen laik.

Zkus si ještě jednou porovnat v hlavě tvého bývalé se svým novým, úžasným chlapem. V něčem bude lepší ten, v jiném ten. Celkově ale někdo vyhraje (a myslím, že vím kdo, jinak bych to ani nepsal). A pak si řekni, jedu touhle cestou, protože se mi zdá lepší. Pak by to chtělo už nad nevybranou cestou neuvažovat. Ale jak to udělat, že jo? Nejlepší je si tu vybranou cestu prostě užívat.

A když se zbudíš hrůzou v noci, že se ti přítelkyně směje, oč tě připravila, tak se podívej na svého úžasného chlapa a zkus usnout znova, abys jí v duchu-snu poděkovala.

Dovolím si taky trochu spekulovat. Popisuješ, o co tě bývalí s ní připravili. Je to od nich nefér a zdá se, že ani nemají výčitky. Co se dá dělat, ale to je jejich hnusné chování, které ty těžko změníš. Myslím, že si tak nějak přeješ, aby nakonec bývalý  litoval a dostalo se ti zadostiučení. (I když ho už chtít zpět nebudeš) Možná litovat bude, možná ne. Ale rozhodně nebude litovat před tebou, aby ti neudělal radost. Takže nic takového nečekej.

Je pravda,že jsem si několikrát říkala ,ono se mu to vrátí.A ono se mu to vrátilo.
Ale to už není můj problém.
Nečekám, že by můj bývalý litoval přede mnou nebo něco takového, na to je příliš hrdý.
Nevím jestli má výčitky svědomí,a nestarám se.Je to jeho život,on si ho vybral za nás oba.

Já mám cestu vybránu,dokonce mě čeká stěhování, uvažujeme nad potomkem.Snažím se užívat co to dá.Přesto se vždy " to něco" vynoří a zaútočí.
Možná by mi psycholog pomohl najít ten spouštěč,třeba ani o něm nevím.Něco v podvědomí,čeho si nejsem ani vědoma.
Ono se říká že čas léčí...ale některé jizvy prostě zůstanou.Jenže u mě se prostě jednou za čas ta jizva z jedné nebo z druhé strany otevře.