Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Víš, já si myslím, že nepochybovat o sobě a bý si stoprocentně jistý sám sebou - ono "já bych nikdy" - to jsou dvě naprosto různé věci, dvě různé jistoty - jedna jistota, jedna iluze... A teď se v tom vyznat, že?
A myslím, že ty se k tomu stavíš dobře Určitě na to brzy příjdeš

Tak jsem to nemyslela, že já bych nikdy ... to člověk nikdy neví spíše s tou vnitřní jistotou a hlavně, že u mě platí, co říkám....samozřejmě v tu danou dobu stát se může kdykoli, cokoli

Ashanty napsal(a):

Pan, ale já to chápu ... jenže každý pár a každý člověk je jiný. Nelze srovnávat nebo udávat jeden případ. I když chápu, co mi tím chceš říct.

.....neřeším jeho, ale sebe ... své pocity...neptám se - proč to udělal, ale proč se mi to děje a proč mě to bolí. Vím....dlouho jsem byla ve vztahu, kde jsem to přecházela a tolerovala....těch 9 let také zanechalo stopu (zkušenosti) poznávání sama sebe - svých hranic. Nejde o to jestli přítele potřebuji (samozřejmě, že jsem tu sama za sebe a abych žila nepotřebuji nikoho)...  Ale kromě tohoto jednoho "selhání" má pro mě velkou hodnotu a cítím ho jako životního partnera ...tj.když si dám plus a mínus....tohle je jediné mínus. A na víc nešlo o nevěru. Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Jen mě to mrzelo ... neřeším tu jeho a proč to udělal, ale sebe ...jak zase věřit a jak se nad něco podobného umět povznést. Je mi jasný, že je to o mě....ale není mi jasný, jak to mám provést. To je celý....ale je hloupost to rozebírat. Člověk si na to musí přijít sám.

Ad vytučněné-
Podle mého je   zdravé pro  sebe  nevěřit a nechtít věřit. Pak se nemusíš zabývat tím , nad co se máš povznést. Možná- řečeno jinak- nevěřit druhým víc než sobě a pokud sobě, tak jen  do známých mezníků,protože ty neznámé můžou tvoji víru v sebe posunout jinam....... 

Ashanty napsal(a):

Zuzi777a pro mě je vztah bez důvěry o ničem .... nemyslím tím - věřit, že by "nikdy něco" ....ale důvěřovat partnerovi je pro mě důležité. Takže chci věřit, že už mě taková záležitost nerozhodí a že se nad ni dokážu povznést v případě, že se to bude opakovat umět třeba i takový vztah ukončit a vědět, že to není konec světa. Asi to neumím dostatečně dobře popsat. Mě mrzí na sobě, že si nejsem jistá sama sebou :-( pak se asi nemohu divit, když si mnou nebude jistý ani partner... jistý ve smyslu, že se mnou chce být v partnerském svazku. Raděj se v tom nebudu plácat - čím víc se v ho*ně šťourá - tím víc smrdí.

ale tohle není o partnerovi , to je o důvěře v sebe.

Ashanty napsal(a):

ale o čem tady celou dobu píšu ??? Že tady neřeším jeho, ale sebe ! ... asi mluvím španělsky :-(

Však jo, myslím, že ti rozumíme- všechny.
Hele - všechno je důsledkem   pohádek-  jen si vezmi- a žili ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI....
ovšem pohádkář zapomněl napsat JAK.... :-)))
Takže  - nadhled , víru v sebe získáváš  výměnou za ztrátu iluzí o okolním světě- asi tak nějak....
Pokud to pojmeš jako křivdu, zůstáváš doživotním hledačem , pokud jako roztomilou nezbytnost, dokážeš se  nad to povznést....

Ano, tak to vnímám...já jen momentálně prostě nevím - jak v sobě "zabít či přijmout" ty pochybnosti... nechci je cítit (táhnout si pocit z předchozího vztahu) ... " jde o to, nenechat se "natlačit" do něčeho, co ti nevyhovuje a zárověň nevyčítat. Prostě obhájit si svoje hranice a nepřekračovat ty cizí." přesně tak to vnímám. ty cizí hranice se snažím nepřekračovat a to stejné čekám od protějšku (což je asi špatně) člověk nemá nic očekávat .... Asi to chce čas. Nechci se kvůli tomuhle hned rozcházet ..je mi jasné, že všude bude něco a vždy narazím na nějaký problém. Vím, že tohle je problém ve mě. Rozhodla jsem se to přejít, tak bych to měla přejít ... jenže mě to je prostě líto :-( a neumím to ze sebe dostat. Ale s tím mi tady nikdo nepomůže i kdyby se na hlavu stavěl. To musím já... a já to vím.

Ashanty napsal(a):

Ano, tak to vnímám...já jen momentálně prostě nevím - jak v sobě "zabít či přijmout" ty pochybnosti... nechci je cítit (táhnout si pocit z předchozího vztahu) ... " jde o to, nenechat se "natlačit" do něčeho, co ti nevyhovuje a zárověň nevyčítat. Prostě obhájit si svoje hranice a nepřekračovat ty cizí." přesně tak to vnímám. ty cizí hranice se snažím nepřekračovat a to stejné čekám od protějšku (což je asi špatně) člověk nemá nic očekávat .... Asi to chce čas. Nechci se kvůli tomuhle hned rozcházet ..je mi jasné, že všude bude něco a vždy narazím na nějaký problém. Vím, že tohle je problém ve mě. Rozhodla jsem se to přejít, tak bych to měla přejít ... jenže mě to je prostě líto :-( a neumím to ze sebe dostat. Ale s tím mi tady nikdo nepomůže i kdyby se na hlavu stavěl. To musím já... a já to vím.

Zkus se zklidnit, zavřít oči a vzpomenout si, kdy ses takhle cítila POPRVÉ.....

Nezvládnuté věci se mění v bloky a protože ty nemají v organizmu co dělat, život nám přihrává stále stejné situace - jen přitvrzuje, abychom si všimli - abychom si svoje bloky pořešili.

Takže: kdy se ti to stalo POPRVÉ?....

Ashanty napsal(a):

.... asi před 6ti lety ... s ex, pak opakovaně...vždy, když jsem se s tím "nějak vyrovnala"  ... vracelo se to a nakonec jsem se rozhodla pro odchod. Měla jsem to udělat dávno. (ač to mělo určitě svůj význam)... Pravda je, že jsem se toho podvědomě bála (v tom předchozím vztahu už mě to nepřekvapovalo) ....i když jsem měla za to, že jsem se s tím vyrovnala, tak asi ne. Pořád mě to dokáže rozhodit...na druhou stranu, koho by to nerozhodilo. Teď jen to odstranit - ten blok, jak píšeš.

Jsi si jistá, že POCITY, o nich mluvím, které teď cítíš, jsi měla POPRVÉ asi před 6ti lety? Ne dřív?
Nu, pokud je to tak, napiš si všechno, co ti na tom VADÍ a smiř se s tím, přijmi to jako holý fakt. Položku po položce. A dělej to tak dlouho, dokud při tom budeš na psychické nebo fyzické úrovni něco cítit. Až tělo nebude reagovat a tobě to bude jedno, blok je pryč. Je to jednoduché

no, kdyby to bylo tak jednoduché ... ale nic jinýho mi stejně nezbejvá ... když se zamyslím, tak jsem ten pocit mohla mít klidně už ve školce, když se můj kamarád Péťa na záchodku pusinkoval s jistou Jiřinkou ... mám ten pocit, že tak dobrá asi nikdy nebudu, aby se mnou nehlo, že se můj přítel angažuje jinde.... můžu si maximálně říct, že je to jeho věc. Ale i tak se mě to dotýká a věřím tomu, že jeho by se to dotklo zrovna tak. Asi na to nemám, abych se nad to povznesla tak, že už by mě to NIKDY v budoucnu nerozhodilo. Můžu se ale naučit říct si v této situaci, že to buď přejdu a smířím se nebo ho pošlu k šípku. Ono stejně nic jinýho s tím asi vážně neudělám. Díky Pan.

Ashanty napsal(a):

no, kdyby to bylo tak jednoduché ... ale nic jinýho mi stejně nezbejvá ... když se zamyslím, tak jsem ten pocit mohla mít klidně už ve školce, když se můj kamarád Péťa na záchodku pusinkoval s jistou Jiřinkou ... mám ten pocit, že tak dobrá asi nikdy nebudu, aby se mnou nehlo, že se můj přítel angažuje jinde.... můžu si maximálně říct, že je to jeho věc. Ale i tak se mě to dotýká a věřím tomu, že jeho by se to dotklo zrovna tak. Asi na to nemám, abych se nad to povznesla tak, že už by mě to NIKDY v budoucnu nerozhodilo. Můžu se ale naučit říct si v této situaci, že to buď přejdu a smířím se nebo ho pošlu k šípku. Ono stejně nic jinýho s tím asi vážně neudělám. Díky Pan.

Jí myslím, že jsi začátek tohohle svého trápení našla, super
Ale nezpracovávej to rozumem, to je k ničemu. Prostě se tam "vrať" a znovu si to prožij, uvědom si, co té malé holčičce na tom vadilo a to si přijmi. Dělej to tak dlouho, dokud ti to nebude šumák. Takhle nějak pracuje metoda RUŠ. Jestli to sama nezvládneš a ve tvé blízkosti s tím nikdo neumí pracovat, tak se ozvi.

Já to chápu :-) ale i tak je tohle nadlidský výkon a na druhou stranu ... nějaké ty emoce a problémy asi k životu patří ... takže mě to bude do konce života rozhazovat, když se něco takového dozvím. Ale bude mi stačit, když to rychle přejde a nebudu se tím užírat moc dlouho. Třeba se nad to opravdu časem povznesu na tolik, že už mi to bude fuk...ale to bude předpokládám až až až ....kdo ví kdy. Zatím toho schopna nejsem a tu Jiřinku Peťovi do konce života neodpustím !

Ashanty napsal(a):

Já to chápu :-) ale i tak je tohle nadlidský výkon a na druhou stranu ... nějaké ty emoce a problémy asi k životu patří ... takže mě to bude do konce života rozhazovat, když se něco takového dozvím. Ale bude mi stačit, když to rychle přejde a nebudu se tím užírat moc dlouho. Třeba se nad to opravdu časem povznesu na tolik, že už mi to bude fuk...ale to bude předpokládám až až až ....kdo ví kdy. Zatím toho schopna nejsem a tu Jiřinku Peťovi do konce života neodpustím !

Pochopila jsi to přesně a věř mi, že tohle tě do konce života rozhazovat fakt nemusí. Hlavně se ti to nemusí pořád v různých obměnách vracet.

Upravil(a) Pandorraa (23. 8. 2010 11:24)

Ashanty napsal(a):

No, to bych ráda, aby se to nevracelo ... takže jdu meditovat a pokusit se o to, abych to přijmula a netrápila se tím....protože se tím už trápit prostě nechci. Dík Pan

A pozoruj svoje tělo, musí být naprosto klidné - fyzicky i psychicky. Dokud to s tebou něco dělá, pokračuj.