mariposa napsal(a):

No a to je asi vono! Co je na dešti tak strašnýho? Je to živel, stejně jako slunce, i slunce Ti může ublížit, když to tak vezmeš. Všechno je ale v přístupu. Bloss, nám taky kroupy zničili kdeco, a byly to kroupy golfovejch míčků, ale proč kvůli tomu mám brečet, stalo se prostě, život jde dál, není to konec světa. Věci se dějí a když je neumíme přijímat, jsme pak smutní a nešťastní, protože se nedějí tak jak bychom si přáli. Jet na Mallorku kde se přežene tornádo, já osobně bych byla maximálně nadšená, že jsem zažila něco výjimečnýho. Kde tady u nás zažiješ tornádo? Mám tohle nadšení asi po tátovi. Za komunistů byl rok zavřenej a on to dodnes bere jako velké obohacení, jako další zkušenost, zážitek, nikdy o tom nemluvil jako o něčem nepříjemném, je rád, že tam byl, ať se to někomu zdá nemožné, je to tak. Když byl letos na cestách a nemohl se kvůli islandský sopce vrátit v termínu, byl opět nadšený, ani ho nenapadlo si stěžovat, bral to jako zpestření, jako něco co se člověku neděje každý den. Je to prostě jiný úhel pohledu, než skuhrací Jen jsem sem ten úhel chtěla napsat, ať je to bohatší o další pohled na věc.
Napsala jsem co jsem chtěla a to je celé. Skuhrejte si dál, jakobych tady nebyla

naučil se otvírat pokladny ?

Aprill: naučil se otvírat pokladny ?

Aprill, že Ty jsi snídala vtipnou kaši?

hel......do Olešnice jezdím často......v sobotu jsme seděli na lavičce před obchůdkem......a jen tak čuměli......krásné výhledy

javena napsal(a):

Ještě pro Mariposu - Když jednáš sama za sebe, můžeš bejt nadšená ze všeho, z čeho se jinej třeba hroutí. Já si opravdu nemyslím, že by ses smála, kdyby ti voda sebrala barák, na kterej budeš ještě deset let splácet hypotéku a k tomu ho znova celej opravovat a živit dejme tomu dvě děti... Já jsem ležela na dětech a by jim strom nerozmačkal paličky... dcera plakala a já si nemohla dovolit mít viditelný strach... stejně by nás to sežvejklo, jak slimáky... I když vím, že všechno je pomíjivé, tak proč já a moje děti, proč ten topol nad náma... asi tak. Jako zkušenost zajímavý, ale popravdě - jednou to stačilo. Příště by nemusel topol vydržet, bylo jich tam ráno takovejch dost...
S tou Mallorkou - fakt bys byla nadšená, kdyby ti kolem postele s tebou a tvou dcerou proletěla skleněná výplň okna? Mari, promiň, trochu se mi zdá, že moc teoretizuješ a snažíš se ukázat, že ty jsi vysmátá za každou cenu. No, tam to všemi dost otřáslo... poskytli jim psychologa... když se trochu vzpamatovali, pomáhali personálu uklízet, protože se nedalo projít přes chodby a terasy aniž by na tebe něco přivátýho nespadlo... Zkušenost dobrá, byla ráda, že přežily, bylo tam dost zraněných, mrtvý neviděla a samo jim to nereferovali... a to, že pak v Praze zlehčí situaci tím, že řekne - proč sakra já, já tam letěla jedinkrát a už nikdy tam nepoletím, to je nespravedlivý... toho bych se nechytala, to je prostě konstatování. Mě stačily fotky, abych se nesmála - mimochodem.
Nevím, jestli  se  vůbec dá srovnávat taková banalita jako zpožděný let s tím, že někomu proteče voda dvěma patrama domu, má tam děti, vzpomínky, kus života... no, jo - pomíjivýho... já vím.
Nevím, kde bereš jistotu, že všichni, kdo o něco přijdou, byli do té doby překvapený, protože si mysleli, že všechno trvá věčně. Každej ví, že netrvá, ale někdy to holt bolí i když nejde o lidi, co nás opustili, ale třeba o auto, salát a ředkvičky, dům, byt, práci... a pak si zaskuhrá. Když nepotřebuješ skuhrat, neskuhrej, ale neříkej ostatním, že taky nemají... protože můžou.

Javeno, pokud Ti opravdu voda udělala velké škody na majetku a potřebuješ pomoci, ráda pomohu nějakou částkou-třeba moderátor Babinetu zde uveřejní bankovní účet.

javena napsal(a):

Když nepotřebuješ skuhrat, neskuhrej, ale neříkej ostatním, že taky nemají... protože můžou.

Jav, a kde konkrétně jsem tohle řekla? Prosím ukaž mi to.
Pokud Ti to tak pouze vyznělo, je to bohužel Tvoje interpretace mých slov, nic víc.

Vladeno, ne... mě osobně ne. Ale díky za nabídku pomoci, je to lepší, než říct, že to se prostě stává, já bych to brala jako zkušenost. Teď blbě dloubu... Já vím, že o všechno může člověk přijít ale i tak mám dost empatie, abych ho pochopila při skuhrání, že zrovna on. To jsem tím chtěla říct. Protože tu je to skuhrací, ne duchovní a Mari jen tak mimochodem už předtím krásně (ne)nechala zaskuhrat Tulipánku...
Tak promiň, žes to tak pochopila...

javena napsal(a):

Vladeno, ne... mě osobně ne. Ale díky za nabídku pomoci, je to lepší, než říct, že to se prostě stává, já bych to brala jako zkušenost. Teď blbě dloubu... Já vím, že o všechno může člověk přijít ale i tak mám dost empatie, abych ho pochopila při skuhrání, že zrovna on. To jsem tím chtěla říct. Protože tu je to skuhrací, ne duchovní a Mari jen tak mimochodem už předtím krásně (ne)nechala zaskuhrat Tulipánku...
Tak promiň, žes to tak pochopila...

Nenechala? A jak bych tohle dokázala, nenechat Tulipánku si zaskuhrat, když je to jejím přáním? Tulipánku, jestli chceš, napiš sem svoje vyjádření jestli jsem Ti v něčem zabránila, jestli jsem Tě "nenechala Tě zaskuhrat si".

mariposa napsal(a):

javena napsal(a):

Vladeno, ne... mě osobně ne. Ale díky za nabídku pomoci, je to lepší, než říct, že to se prostě stává, já bych to brala jako zkušenost. Teď blbě dloubu... Já vím, že o všechno může člověk přijít ale i tak mám dost empatie, abych ho pochopila při skuhrání, že zrovna on. To jsem tím chtěla říct. Protože tu je to skuhrací, ne duchovní a Mari jen tak mimochodem už předtím krásně (ne)nechala zaskuhrat Tulipánku...
Tak promiň, žes to tak pochopila...

Nenechala? A jak bych tohle dokázala, nenechat Tulipánku si zaskuhrat, když je to jejím přáním? Tulipánku, jestli chceš, napiš sem svoje vyjádření jestli jsem Ti v něčem zabránila, jestli jsem Tě "nenechala Tě zaskuhrat si".

Tulipka si tu posteskla a tys jí vysvětlila, že je to tak a tak... odpověděla ti sama tehdy, že si chtěla zaskuhrat a ne brát to z duchovníhoi hlediska... je to pár příspěvků níž.
A necituji, interpretuji... , nechce se mi hledat číslo příspěvku.

Jav, je to Tvůj názor, Tvými slovy Tvůj "pohled na věc"

Upravil(a) Anda (26. 8. 2010 13:23)

Blossom napsal(a):

A doporučuji (už po stopadesáté druhé ), nechme nadále tento SKUHRACÍ CHLÍVEK těm, co si chtějí normálně lidsky zaskuhrat, aniž by je někdo za jejich skuhrání hodnotil, rozebíral a pitval.

Tak a teď jsi mě pěkně rozebrala a rozpitvala

Stejně jako Ty Bloss, můžeš po stopadesáté třetí říct, že tohle je skuhrací, můžu i já zase příště říct tady na skuhracím chatu svůj názor. Neboli "žit a nechat žít", všichni mají právo říci svůj názor, protože každý názor má svoji hodnotu

Nebo jinak a ještě jasněji: nechtěla bych, aby ses o mě starala ani při obyčejný chřipce - jestli tomu rozumíš.

javena napsal(a):

Ještě pro Mariposu - Když jednáš sama za sebe, můžeš bejt nadšená ze všeho, z čeho se jinej třeba hroutí. Já si opravdu nemyslím, že by ses smála, kdyby ti voda sebrala barák, na kterej budeš ještě deset let splácet hypotéku a k tomu ho znova celej opravovat a živit dejme tomu dvě děti... Já jsem ležela na dětech a by jim strom nerozmačkal paličky... dcera plakala a já si nemohla dovolit mít viditelný strach... stejně by nás to sežvejklo, jak slimáky... I když vím, že všechno je pomíjivé, tak proč já a moje děti, proč ten topol nad náma... asi tak. Jako zkušenost zajímavý, ale popravdě - jednou to stačilo. Příště by nemusel topol vydržet, bylo jich tam ráno takovejch dost...
S tou Mallorkou - fakt bys byla nadšená, kdyby ti kolem postele s tebou a tvou dcerou proletěla skleněná výplň okna? Mari, promiň, trochu se mi zdá, že moc teoretizuješ a snažíš se ukázat, že ty jsi vysmátá za každou cenu. No, tam to všemi dost otřáslo... poskytli jim psychologa... když se trochu vzpamatovali, pomáhali personálu uklízet, protože se nedalo projít přes chodby a terasy aniž by na tebe něco přivátýho nespadlo... Zkušenost dobrá, byla ráda, že přežily, bylo tam dost zraněných, mrtvý neviděla a samo jim to nereferovali... a to, že pak v Praze zlehčí situaci tím, že řekne - proč sakra já, já tam letěla jedinkrát a už nikdy tam nepoletím, to je nespravedlivý... toho bych se nechytala, to je prostě konstatování. Mě stačily fotky, abych se nesmála - mimochodem.
Nevím, jestli  se  vůbec dá srovnávat taková banalita jako zpožděný let s tím, že někomu proteče voda dvěma patrama domu, má tam děti, vzpomínky, kus života... no, jo - pomíjivýho... já vím.
Nevím, kde bereš jistotu, že všichni, kdo o něco přijdou, byli do té doby překvapený, protože si mysleli, že všechno trvá věčně. Každej ví, že netrvá, ale někdy to holt bolí i když nejde o lidi, co nás opustili, ale třeba o auto, salát a ředkvičky, dům, byt, práci... a pak si zaskuhrá. Když nepotřebuješ skuhrat, neskuhrej, ale neříkej ostatním, že taky nemají... protože můžou.

Nerozčuľuj sa, Mariposa zjavne ešte nevie, čo to je hypotéka na strechu nad hlavou a ďalšie dobrovoľne-nedobrovoľné záväzky - dupľom ak to musíš zaistiť okrem seba ešte niekomu inému, pre koho možno ten ášram alebo pod-most nie je ideálny(napr. deťom). Alebo napríklad prísť o starorodičovský dom, kde si trávila časť detstva a ktorý je symbolom súdržnosti rodiny. Aj materiálne statky a nehnuteľný majetok je forma energie a je dobré dať jej presne taký význam, aký si zaslúži: ani menší, ani väčší. (Mmch, ani telo si nikam so sebou neberieme, ale súdny človek sa snaží oň starať a zdrví ho, keď dostane ťažkú až smrteľnú chorobu... .)