Nechci se opakovat a tohle píšu spíše pro Jíťu,možná pro povzbuzení ostatním,že nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř.  Také ,já se v lednu přidám do řad nezaměstnaných..,bohužel,opět zase,už po několikáté ve svém životě..  Samozřejmě,že radost z toho nemám,představa brzkého navštívení skvělého ÚP mně děsí..podotýkám,že nikdy mi nijak nepomohl,co se týká jejich zaměstnanců ani nemluvím,mám pocit,že jsou tam od toho,aby deptali lidi,KTEŘÍ PŘITOM MAJÍ ZÁJEM PRACOVAT,jenže se najednou po x-letech  nebo po nějaké době práce ocitli také za těmi dveřmi(věřte není to jen má zkušenost) a jisté skupiny obyvatelstva se neopováží,nijak dotknout a mají pro ně pochopení ve všech možných směrech...  a podotýkám,že práci jsem si NAŠLA SAMA! Měla jsem klid v práci ve vztahu s šéfovou,jsme byly spíš kolegyně než zaměstnanec - šéfová,kolem byly dobré kolegyně(né zaměstnané u nás,ale v blízkosti),díky té práci mám i nové známé/kamarádky a jsou to mladé holčiny,jedna o 15 let a jedna cca o 10 let. Přesto  se nehroutím  a beru to jako životní realitu. Šéfová ukončí činnost,smlouvu mám na dobu určitou a tu mi prostě neprodlouží. Takhle to vždy skončilo,  skoro v každém mém zaměstnání, zaměstnavatel ukončil činnost..,protože to byl (téměř) vždy obchod. Žiji v místě s  nejvyšší nezaměstnaností. Mám změněnou pracovní schopnost,ze zdravotních důvodů,mám značné omezení,jakou práci můžu vykonávat (ani např. každou práci prodavačky nemůžu vykonávat,kde se něco tahá,u pokladny vůbec a spoustu jiných prací,nepřipadá v úvahu,ani dlouhých směn,ani dlouhodobě u PC,ani noční né,práci na přesnost,těžkou práci,řídit auto nesmím a je toho více..). Do toho 2 děti,teda,už větší než psala Jíťa,ale nemocní jsou,už v podstatě od narození. Syn astmatik,dcera imunita, chronické bronchitidy,středně těžké,až těžké astma a k tomu  má vadu srdce,která se musí hlídat, hrozí operace a další životní omezení,už napořád. Dcera bývá nemocná cca co 2-3 měsíce,syn tak nějak mezi tím.(je na tom lépe) Dcera má takové stavy u těch nemocí a u astmatickýc záchvatů,ale  i syn u astmatu,že i kdybychom to hlídání babiček měli,alespoň prvních pár dnů je nenecháte,fakt s nikým. Ale my žádné hlídání nemáme! A manžel coby hlavní živitel a tahoun rodinného rozpočtu si paragrafy brát nemůže! Pracuje v těžkém průmyslu a už tak dělá nepřetržitý provoz,aby nás uživil.. A to teda si s financemi vyskakovat nemůžeme a až mi skončí pak podpora bude to zase dost těžké.
Přesto všechno,snažím se najít i natom nějaké pozitivum. Pracuji s nebo mezi lidma asi,už od vyučení,když nepočítám mateřskou. A fakt,to je docela psychicky náročné. Přiznám se v tomhle ohledu si docela ráda oddechnu. Za druhé,mně navzdory dobrým vztahům s mou šéfovou,totálně vyčerpávalo,že ani né minimální mzdu,jelikož jsem byla zkrácený úvazek,mi nebyla schopna včas a hlavně v celku vyplácet,už nějakou dobu..
Udělám si pořádek ve všech věcech doma,které jsem zanedbala. Navštívím kamarádky na které jsem neměla čas. S mou mámou to jde se zdravím den za dnem z kopce,tak budu mít i více času na ní. O víkendech čekaly děti,až se konečně někdo z nás vrátí z práce domů,manžel pracuje všechny víkendy v měsíci,teda maximálně měl 1 volný a já neplánovaně a minimálně 1 den o víkendu jsem pracovala také,takže ten čas co zatím budu doma,beru tak,že se jim budu moci více věnovat,něco podnikneme a myslím,že jim to i chybělo. a nějaký čas si najdu i pro sebe,přece se nebudu zanedbávat..
No a do toho hodlám dál studovat,začla jsem studovat 1.rokem SŠ,dálkově. A možná bych se pak ještě podívala po nějakém kurzu.
A samozřejmě si budu hledat práci,to se dívám,už teď,jelikož fakt finance budeme potřebovat. Nebo teda,alespoň  na přechodnou dobu brigádu a také  studia se vzdát nechci.
No a nečekám,že budu mít práci hned(tady v tomhle regionu by tohle očekávání bylo velmi naivní) a ještě,když vezmu v úvahu všechny ty okolnosti o kterých jsem tady psala, ale věřím,že se zase nějaká práce objeví. Třeba i v podobě chápajícího šéfa a pokud né,tak to asi není to pravé,ořechové.. Věřte,že arogantních majitelů u pohovorů,nepřímé dávání najevo,že aha... vy máte děti..což z jisté doby,kdy jsem měla pauzu v životopise jim je jasné nebo no víte my jsme mladý kolektiv..,někdo zase nechce někoho se zps jsem zažila,už také několik.. Důležité je se nad tím tak trochu v rámci možností povznést a říct si ,že to by stejně asi nestálo zato. Takže nezoufejte,doufejte!!

helena napsal(a):

Najdu si vzdycky nejakou brigadicku na cerno, k tomu podpora.... mam pak skoro vic, nez kdyz oficialne pracuju....
Nojo, Venuše, to máš teď... ale třeba nemocenská nebo důchod se počítá z toho, co si vyděláš... takže časem spláčeš nad vejdělkem. Co za 10-20 let?

V Holandsku je to jinak. Tady ma ten minimalni duchod kazdej . I ten, kdo celej zivot nepracoval. Proto tady hodne lidi pracuje jen na castecny uvazek, hlavne zenske.
Stejne pak uz nebudu nic potrebovat.....
Ja treba nechapu, ze nekteri duchodci v Cesku pracujou, jen aby mohli podporovat dospele deti. Treba jedna moje znama duchodkyne. Maka u vietnamcu a strka penize synackovi, kterej si vydela 70tisic cistyho....

Kuty napsal(a):

Tak to jim teda závidím v tom Holandsku,až se mita pohodička moc nezdá.Jak to tam mají se zdrav.péčí či príp.operacema důchodců?Hradí si to každý sám?

Ono se nám teď fakt jeví,že ve stáří nebudem "nic" potřebovat,ale může přijít nějaká blbá nemoc,kde budeš muset kupovat drahé léky třeba a pak to musí být dost blbý.

Tady se nic neplati. Kazdej ma zdravotni pojisteni. Neni to levne, +- 100 euro mesicne, ale v zivote jsem nezaplatila ani za jeden lek ani za navstevu u doktora, v nemocnici apod.
Fakt jen ziram, co se to v Cesku deje .

helena napsal(a):

V Holandsku je to jinak. Tady ma ten minimalni duchod kazdej... Kazdej ma zdravotni pojisteni. Neni to levne, +- 100 euro mesicne
OK - a na co stačí minimální důchod a co obsáhne zdravotní pojištění?

Minimalni duchod vystaci na normalni vyziti, auticko a nejakou tu dovolenou. Vic prece na stary kolena nebudu potrebovat? Zdravotni pojisteni hradi vsechno, vcetne zubnich protez, bryli, pobytu v nemocnici, proste VSECHNO. Pokud je clovek nemocny a potrebuje doma pecovatelku, na to jsou zase penize z jinych zdroju, myslim, ze to plati socialni urad.
Je to tu dobre zarizeny!
Ale to jsme dost odbocili od tematu...

amely napsal(a):

Venuše, někde jsem četla, že v Holandsku, když chlap prokáže, že není schopen si normálním způsobem obstarat ženskou (třeba vozíčkář), tak může požádat o speciální sociální dávku na návštěvu veřejného domu - protože sex je přirozená lidská potřeba.
Je na tom něco pravdy????????????????????

Mozny to je. Tady je mozny uplne vsechno ....
Je lepsi tady moc nevydelavat, delat na mensi uvazek, protoze pak dostanes vsechno skoro zadarmo. Ja jsem si perfektne vybavila cely byt, protoze vim, kde si muzu zazadat o prispevek na nabytek, spotrebice atd.
Ale jinak teda zadnej med s tema Holandanama.

Vracím se k tématu. Nechápu, proč už teď, když hledání práce teprve začalo, vypadám jako nuzná žebračka, člověk se za týden tak změní. Vždyť to ještě nemůžu pociťovat, ještě ani nepobírám podporu, ale čekám na poslední výplatu! A jak hloupá si připadám! Jako bych nic neuměla, a přitom tady píšu a docela rychle, jinak bych nemohla diskutovat.

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok? Já už se snad i bojím doma pracovat, aby se mi snad neutvořily nějaké ty látky způsobující dobrou náladu, mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

Upravil(a) luminka (5. 11. 2010 14:55)

Naopak, z každého svrabu se člověku lépe hrabe, když se buď navzteká - adrenalin, nebo má možnost se pořádně zasmát, ulevit si - endorfiny.. oboje nabuzuje organismus a mobilizuje ho..

Ale já mám jinou otázku.. prosím tě, kolik dáváte měsíčně těm svejm vysokoškolákům?? Maj vůbec nějaké brigády? Kde bydlí, koleje nebo privát? ve kterém městě študujou?
Přijde mi, jako by jim šlo na konto všechno co vyděláte, oba, jen aby chudáčci měli čas studovat, a vy nemáte doma na jídlo..
Jsou už dospělí..

K tomu léčení - taky si myslím, že je doktor na čase.. jít na první pohovor a pak se uvidí, co to bude stát..
Taky jsem dlouho myslela, že člověk si ze všeho pomůže sám, zvlášť, když se může vykecat, ale pak najednou přišla má nejlepší kamarádka do takovejch depresí (syndrom rostoucích dětí a ztráta role intenzivní matky, kterou jedinou v životě chtěla dokázat), bušení srdce, úzkosti, ale stejně jako ty se v tom rochnila, na každou radu měla deset důvodů, proč to tak nejde.. no a ten psychiatr jí velmi pomohl, zabraly teda až druhé léky, ale už zase se směje a chodí do práce, úzkosti jen občas.. pro mě to je nepochopitelné, ale je to tak..
Ty si sama očividně nejsi schopna pomoct, a rodina je, jak už je zvykem v ČR, na roli psychiatrů a psychologů nepřipravená, podceňují to, nikdy to nebylo běžné a berou to jako ostudu... ale ty musíš pochopit, že nejsi jejich otrok, jsi samostaná lidská bytost a ručíš za sebe, nikdo jinej za tebe tvoje problémy řešit nebude..
Těch 30 kč na dr. ušetři při nákupu a jdi!!

luminka napsal(a):

Vracím se k tématu. Nechápu, proč už teď, když hledání práce teprve začalo, vypadám jako nuzná žebračka, člověk se za týden tak změní. Vždyť to ještě nemůžu pociťovat, ještě ani nepobírám podporu, ale čekám na poslední výplatu! A jak hloupá si připadám! Jako bych nic neuměla, a přitom tady píšu a docela rychle, jinak bych nemohla diskutovat.

Ježišmária, neber si to osobne! Ja som z prvého zamestnania tiež dostala vyhadzov, ale ešte než mi uplynula výpovedná lehota, mala som najprv brigádu, potom dočasnú prácu, menšie práce a tak - bola som živnostníčka. Podľa mňa v 75% prípadov je prepustenie z práce viac o vonkajších, nikým nezavinených okolnostiach, hlavne v týchto časoch. Tak sa nerúcaj, usmej sa na svet a šupšup! Očariť potenciálnych zamesntávateľov.
(Jó, moja milá, okrem práce občas vyčepráva aj ničnerobenie - ale čo s tým?)

luminka napsal(a):

...už se zase směje a chodí do práce... promiń, ale kam bych šla já, kdybych už se zase po nějakých lécích smála, nemám kam jít.

Víš co, obleč se do černého,  domek zahal do černého sukna a čekej na vysvobození (princem-zaměstnavatelem) !!!!!

luminka napsal(a):

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok? Já už se snad i bojím doma pracovat, aby se mi snad neutvořily nějaké ty látky způsobující dobrou náladu, mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

Luminko, nezlob se, píšu zcela bez ironie, o mě je známo, že jsem člověk, který se dokáže vcítit do druhého, kdo mě zná, potvrdí to,  ale ty nevíš zhola nic o tom, co je to skutečné neštěstí. Nepřeji Ti to, rozhodně ne, ale to co tu předvádíš je fakt rouhání se. Todle to Tvé kuňkání a rochnění se v tom, jak Ti svět ubližuje, se fakt nedá číst. Promiň. Buď si skutečně nemocná, a to nijak nezlehčuju, ale v tom případě se sebou něco dělej a začni se léčit, chodit k psychiatrovi není v dnešní náročné době žádná ostuda ! a věřím, že Ti dokáže pomoci se z tohoto srabu dostat a ty budeš mít chuť se zase smát a nebo jsi opravdu jen Luminka, jak se tady už zhruba rok (teď nevím přesně) prezentuješ a pak je opravdu zbytečné cokoliv tady psát, protože ty rady nepřijímáš. Cyklicky se to opakuje stále dokola, žádný, ani minimální posun k lepšímu u Tebe.

PS : tak mě napadlo, máš ty nějakou kamarádku, se kterou můžeš pokecat, probrat typicky ženské věci, "zanadávat si" na chlapy a tak?

luminka napsal(a):

...už se zase směje a chodí do práce... promiń, ale kam bych šla já, kdybych už se zase po nějakých lécích smála, nemám kam jít.

Ta kamarádka taky nemohla najít práci jakou chtěla, tak si udělala živnosťák.. jezdí po lidech, ale má výhodu velkého města a tím, že je kadeřnice.. ovšem stříhat lidi s bušením srdce a třesem rukou nemohla.. teď už může.. chtělo to jen pochopit, že se s tím sama nevypořádá a že jít k psychiatrovi není ostuda..

Neodpověděla jsi mi na otázku o tom, kolik dáváte měsíčně studentíkům..