eremuruss napsal(a):

Nuni napsal(a):

luminka napsal(a):

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Ako kde a ako kto... súdruhovia sa bozkávali na líčka pri každom stretnutí, ale inak kto sa ozval, skončil v base alebo prenasledovali jeho aj celú rodinu... Inak, na Kube alebo v Severnej Kórei ešte máš šancu, Erem...

eremuruss napsal(a):

Petr100 napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Jo jo bezdomovci nebyli, seděli v kriminále. Vzpomínáš na paragraf- PŘÍŽIVNICTVÍ?

Vzpominam a bylo to dobre,kdyz vidim v okoli ty smazky co nedelaji a vydiraji rodice je me z nich na bliti.Za totace by sedeli.Ted na ne nikdo nemuze.

No, oficiálne neobolo všeličo, ale realita bola trošku inde, to si zasa nič nenahovárajme - my, čo sme to zažili. Ani kriminalita nebola žiadna - teda, v štatistikách, keď sa otvorili archívy, davy žasli... neboli ani zastrelení uprchlíci na hraniciach a NIKTO nechcel preč z tohto raja na zemi...

luminka napsal(a):

Nuni napsal(a):

Adelle napsal(a):

Luminko, a co chceš ty? Jak by vypadala situace, ve které bys byla naprosto a dokonale spokojená?

Škoda, že tahle otázka zůstala zadavatelkou nezodpovězena

Abych měla konečně práci, třeba podřadnou, ale práci, a abych se do ní mohla dostat v hodinu, kterou potřebují. A aby mně neumřel někdo blízký. Mně to úplně stačí.

To už si mala, ale furt si nebola spokojná... nejako ti to neverím... No nič, uvidíme, až tú prácu nájdeš - a ja verím, že ju nájdeš.

Nuni napsal(a):

Selima napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Ako kde a ako kto... súdruhovia sa bozkávali na líčka pri každom stretnutí, ale inak kto sa ozval, skončil v base alebo prenasledovali jeho aj celú rodinu... Inak, na Kube alebo v Severnej Kórei ešte máš šancu, Erem...

někteří z nás totiž mají velmi krátkou pamět

A byli by flákači, který by jakobydělali za stejné prachy stejnou práci, kterou ty odřež za ně

Upravil(a) dusička (1. 11. 2010 21:35)

luminka napsal(a):

Práce se objevila v podniku, kde mám manžela, ale je to výhledové, takže mě manžel stále posílá hledat a mně je z toho nanic, každý den někde oblézat jako žebrák. Počítám, že ta práce by mohla vyjít někdy v příštím roce, byly by to dvanáctky, denní a noční, najednou to jde, buď bych měla auto, nebo by mě vozili. A rodina se možná ani nijak špatně nechová, slyšela jsem manžela, jak říká své mamince do telefonu: "Je z toho špatná". A ona se o mě zajímala a pozdravovala mě, i když je právě po operaci. Jak se zdá, manžel je krutý jen na mě, ne když mluví o mně. Byl to asi šok pro všechny a asi jsem udělala dobře, že jsem tchánovi nekňourala do ucha jako zjara. Jsem asi zvrhlá, ale začínám na té situaci vidět pozitiva:
Jaké já si dělala starosti, že do té nové práce odejde kolegyně a nebude mě vozit z odpolední. Za čtrnáct dní to bylo jinak, obě jsme byly propuštěné a do té nové práce možná půjdu dřív než ona, manželky zaměstnanců mají přednost.
Rodina se snad vzpamatuje, budu mít jak se dostat a nebudu na nikom závislá, tento problém mi ztrpčoval život celá poslední léta, už nikdy do mě nebude rýpat kolegyně, že bych chtěla chodit nejlépe na ráno, už nikdy nebude na sloupě viset moje jméno, proč jako že nesměnuju. Fakt rodina potřebovala tuto pecku, aby se vzpamatovala.
Možná, když přetrpím finanční nepohodu do příštího roku, pak už na tom budu len lépe. Třeba budu konečně mít ještě peníze na něco jiného, než jen na dopravu do práce - to trvalo 10 let, ještě než byla krize a děti na vysoké!
Prostě chronické problémy, léta mě trápící, pominou!
Některé už pominuly, už se nestrachuju, co když kolegyně bude nemocná, co když pojede k rodičům, co když ji propustí. Možná maličkosti užírají člověka víc, než jeden veliký problém. Vlastně až obejdu všechny podniky, až se této trapné záležitosti zbavím, tak mě nic trápit už nebude, a šetřit jsem zvyklá, poslední dobou jsem stejně nic jiného neznala.
A za co to mám, takovou smůlu, ztratit zaměstnání, které jsem 12 let měla a opět si ho musela vybojovat? Co tím Pánbůh myslel? Stále jsem totiž nesmyslně záviděla švagrové. Tak teď mám teprve co!

...slušnej maniodepresivní rozbor...opravdu bych ti doporučila doktora. Tohle není o ztrátě práce, ty lítáš v ublížení, řešíš furt co kolegyně, co komu zavidíš a navíc čekáš nesmrtelnost a socializmus, z téhle utopie vede mooooc dlouhá cesta. Pokud najdeš novou práci nevpluj do ní jako ublížená, oni to lidi nemají moc rádi a mohli by tě vyštípat z kolektivu i práce a tvoje kolečko by se uzavřelo v ještě větší spirále sebelítosti v které si tak lebedíš. My ti tu můžeme přát samá pozitiva a sociální jistoty, ale každej kdo něco dokázal ví, že ty jistoty si musí většina lidí sakra zasloužit, těch co jim padne do klína "životní výhra" je jen pár

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

...odkud jsi? já mám pocit,že lidi jen pracovat nechtějí. Mám příbuznou co má obchod v Severních Čechách, kde všichni řvou, že není práce a nemůže sehnat ženskou na 6 hodin do práce, nastupila jí jedna druhý den už vykládala jak je to moc práce a že chce při práci sedět!/jedná se o butik s modou nikdo po ní nechtěl tahat brambory/ a už nepřišla, další jí po týdnu řekla, že jí práce nebaví, že chce být na odpolední ve dvou, aby si měla s kým povídat pak na stoupila další co si po týdnu vzpomněla, že musí hlídat vnoučata, zbytečný zácvik samozřejmě chtěla proplatit, pak další co jen potřebovala na někoho marodit, ted shání další  paní a všichni chtějí hodně peněz, ale hlavně nebýt v práci odpoledne a taky ne moc brzo a aby si měli s kým povídat a zákazníci je obtěžují. Mluvila jsem s jednou z těch odcházejících  prodavaček a ta lidi přímo nesnášela  nevím proč měla pocit, že chce pracovat v obchodě. Jiná odejitá prodavačka majitelce dokonce řekla, že si šoupe doma pr... a že spí do deseti a oni musí být v krámě. Asi chtěla, aby majitelka chodila na dvanáctky s nima/oni by se po 6 hodinách střídaly, přece se nestrhaj / Co majitelku znám tak vím, že nespí ani do osmi natož do deseti, protože těch obchodů má několik a neví kde jí hlava stojí Já mám i osobní zkušenost s hledáním paní na úklid, děs a hrůza do práce se hrnou, jak jí získají už jim je za těžko odtáhnout židli a tak vytřou jen kolem ní, v domě nadělají víc škody než užitku a co je nejhorší tak kradou...což popírají a rozkřikují se "co si to dovolujete" než se vidí na kameře jak si cpou do tašky "drobnosti" z koupelny peníze nebo jak vybírají z kabelky, která není jejich, žvýkačky a "drobné". Bohužel tahle zkušenost je opakovaná a nepříjemná jako ta ostuda co z toho potom dotyčné mají.Takže já vůbec nemám pocit, že všichni lidi nemůžou sehnat práci,ale spíš že někteří lidé by chtěli jen skvělou a dobře placenou práci, kde by je nikdo neúkoloval, nekontroloval apod. Jinak znám samozřejmě většinu lidí co si práce váží a za firmu "kopou", ti co je baví nejvíc sebelítost a pomluvy vedení většinou mají problém práci sehnat a hlavně udržet si jí, protože je fakt, že dnešní trh práce je na problémové věčně-nespokojence citlivý a raděj se poohlédne po někom, kdo maká a je rád, že může.

ja jsem bez prace byla nekolikrat, nekdy se mi prace podarila sehnat behem 2 až 3 mesiců, nekdy až za rok a pul... zalezi na stesti. Me moc pomahalo nevzdavat to, jit porad dal a porad posilat CV i kdyz mi na mnohe ani neodpovedeli. Kdyz mi nevysel vyberak a ze jich bylo,tak jsem to obrecela prvni den a druhy jsem opet znova zacala hledat. Spis co me srazelo na kolena byly blbe poznamky moji matky, ze se za me stydi, ze jsem k nicemu, tohle sice nerekla doslova,ale vyznelo to tak apod...

Teda já bych šla dělat i pěknou rasovinu, jen kdyby to byla práce. Nezvládla bych snad jen práci, kde by se uklízely zvratky, to opravdu ne.

Ametyst napsal(a):

Já jsem z Moravskoslezského kraje. Na pracáku mi nic nenabídli. Musím sama. jenže se plácám v depresi a je pro mě problém vůbec něco dělat. nevím jestli se mám dřív léčit, nebo pracovat. Spíš bych chtěla dělat. Mám ale ještě nějaké nedokončené kurzy, to bych při práci nemohla. Takže doufám, že dám do konce roku všechno do kupy a půjdu do práce. Snad budu mít sílu.

No Ametyst,myslím že ses vyjádřila dost jasně-že ani nevíš,jestli vůbec pracovat nebo se léčit.A víš,že práce léčí?Jednalo se konkrétně o dm drogerii ve valmezu,kam běžně dojíždí lidi i z větších dálek a pracuje se zde i na pol.úvazek,nezaměstnávají na celý,hodinová mzda je velmi pěkná.
Soudě podle toho,jaký mají problém s prodavačkama a s přístupem těch,co by "chtěly" pracovat jako ty,tak už chápu,proč tam nemůzou nikoho najít.
Jen se u nás vyhazují prachy na nekonečně hloupé kurzy,na platy těch co tam musí fungovat a na podporu těch,který si tím krátí svoje kratochvíle.
A pak se světe div,že státní rozpočet je jedna velká černá díra.

helena napsal(a):

Teda Kuty, tebe bych chtěla mít doma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/dumbom.gif berušku empatickou laskavou...

:lol:tady empatii opravdu neznám,život se se mnou v tomto směru nikdy nemazlil a ani se taky nikdo nepokoušel vcítit do mé empatie,a že jsem kolikrát byla nas.aná.

Apropo napsala jsem něco špatně?Kolikrát je opravdu lepší vypadnout mezi lidi a řešit úplně jiné věci,než se nekonečně užírat se svými psycho problémy.A navíc si ještě u toho můžeš vydělat.

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

Podľa toho kde. V Bratislave určite.

Tak ako ale zas asi myslím, že Ametyst, ktorá sa liečila na psychiatrii, by si práve s oľhaodm na diagnózu a sovj ZDRAVOTNÝ stav nájsť niečo na polúväzok, šesť hodín, povedzme. Zrjeme je v inej situácii ako niekto, kto už ťažšie práce robil, je zvyknutý, zdravý a hmotná situácia ho tlačí. Ja by som hľadala ďalej, až kým by sa ennašlo niečo vyslovene vhodné pre Teba.