luminka napsal(a):

Kdo by nebyl furt na hromadě, když už výpověď přichází s půlroční pravidelností? (nejsem lempl, pracovala jsem v kuse 12 let, než to vypuklo). A v podndělí hledat práci se mi zdá po té ráně fakt brzy. Vy byste šly? Když je to čerstvé a sebevědomí je na nule? Určitě napíšete, že v mé mizerné situaci se práce musí hledat okamžitě. Jenomže v mém stavu každého zaměstnavatele odradím, že mě nezaměstná už nikdy. Ale ultimátum buď pondělí, nebo psychiatr se mi zdá kruté. To byste si po takové ráně osudu neodpočaly ani týden? A věřte, že to rána je, dělala jsem tam 12 let, vloni jsem skončila s tím, že se tam zase vrátím, ani všechny věci jsem si neodnášela. Vrátila jsem se, a po pěti měsících toto. Teď už jsem si všechno odnesla, protože nebude pro mě návratu. Podnik šetří a vezme si radši brigádníky, aby za ně neplatil sociální a zdravotní. A na brigádu můžu až v dubnu, až tehdy mi vyprší podpora, letos to ještě při podpoře jde, ale na brigádě jsem tam byla v květnu, a všechny hodiny jsem si vyčerpala.

To už tady bylo, teď ne protože si musím odpočinout, pak ne protože jsou vánoce, pak zase ne, protože je všude hodně sněhu a mrzne, pak velikonoce a je zase horké léto a kdo by se honil ve vedru za práci, že jo?!

Nuni napsal(a):

luminka napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

eremuruss napsal(a):

Lumirko praci na tvem miste bych sla hledat hned nevim na co cekat.Ja,kdyz se dozvedela 1 mesic predem,ze skoncim,tak pro me nastala panika a hledala jsem hned.Jeste ted po pul roce se me ozyvaji zamestnavatele na telefon,ze by me prijali.Bohuzel nevim na 100% jestli me v zamestnani nechaji,ale optam se opet s mesicnim predstihem,abych mela cas hledat.

1 měsíc, to se dobře hledá, když je člověk zaměstnaný a má ještě nějakou důstojnost. Já se to dozvěděla 4 dny předem. Já nemám důstojnost žádnou. Vy byste zaměstnali člověka, kterého propustili třikrát během roku, má 80 kg, působí neohrabaně, chybí mu zub (čtyřka, ale vidět to je), je mu 42, vlasy do pasu a jedno obnošené oblečení, protože při dvou vysokoškolácích na oblečení, boty a kadeřníka prostě nemá? A když vám řekne manžel, že prostě v pondělí půjdete a nebudete o tom diskutovat a vy víte, že šanci nemáte.

Jednou to byl kraťoučký pracovní poměr, a pak jsem se vrátila do staré práce. Teď je to potřetí. A tím krátkým poměrem jsem si to zavařila, pak se rozjelo staré zaměstnání a já jsem se tam dostala až za čtvrt roku! Možná, že kdybych tam byla od února, lépe bych tam uspěla na té nové práci, kterou dělají. Ale propustili i kolegyni, která tam od února byla!

Luminko, napiš mi do SZ tvé číslo bankovního účtu. Těch 500 Kč na kadeřníka ti klidně pošlu.  Myslím to vážně a bez ironie.
Jen bych chtěla poslat za to zas pak do SZ tvou fotku před a po (neboj, slibuju - nezveřejním, jen chci vědět, žes k tomu kadeřníkovi skutečně šla).

Ber to třeba jako takový impuls - když budeš mít aspoň upravené a hezky ostříhané (obarvené) vlasy, snad tě to trochu pozitivně naladí a dál už budeš pokračovat ve zlepšování svého vzhledu sama. Doufám a věřím. Jde to.

Mimochodem, nějak nevěřím tomu, že bys měla skutečně jen jedno obnošené oblečení. Ale i kdyby skutečně ano, tak si až budeš chodit na pohovory půjč nějakou halenku nebo doplněk  od kamarádky, dcery... Prostě hledej jak udělat, aby to šlo, ne proč to nejde.

Jinak-pobavilo mě, že věk 42 let uvádíš jako nějaké mínus. Mě je o tři víc a cítím se být v životní formě. Takže ve věku zakopaný pes není.

Až si dojdeš k tomu kadeřníkovi, popůjčuješ hezké oblečení, vkusně a decentně se namaluješ, ukaž se manželovi, usměj se na něj, a řekni: Jdu do toho. Drž mi palce.
Vsaď se, že bude koukat takhle:

luminka napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Lumirko praci na tvem miste bych sla hledat hned nevim na co cekat.Ja,kdyz se dozvedela 1 mesic predem,ze skoncim,tak pro me nastala panika a hledala jsem hned.Jeste ted po pul roce se me ozyvaji zamestnavatele na telefon,ze by me prijali.Bohuzel nevim na 100% jestli me v zamestnani nechaji,ale optam se opet s mesicnim predstihem,abych mela cas hledat.

1 měsíc, to se dobře hledá, když je člověk zaměstnaný a má ještě nějakou důstojnost. Já se to dozvěděla 4 dny předem. Já nemám důstojnost žádnou. Vy byste zaměstnali člověka, kterého propustili třikrát během roku, má 80 kg, působí neohrabaně, chybí mu zub (čtyřka, ale vidět to je), je mu 42, vlasy do pasu a jedno obnošené oblečení, protože při dvou vysokoškolácích na oblečení, boty a kadeřníka prostě nemá? A když vám řekne manžel, že prostě v pondělí půjdete a nebudete o tom diskutovat a vy víte, že šanci nemáte.

Lumirko ja u kadernika nebyla leta a mam kazdy den vlasy upravene.Nevim jak by se nejaky zamestnavatel predem dozvedel,ze si byla 3x behem chvile propustena.80 kilo mam taky a jsem urcite mensi nez ty a obleceni mam ze sekace a pritom chodim vzdy upravena.Tvuj manzel ma pravdu praci musis jit hledat hned prece nebude tahnout 2 vysokoskolacky sam jsou to i tve dcery ne?

luminka napsal(a):

Nejsou to dcery, je to párek, ale to je nakonec jedno. Ale je fakt nespravedlivé, aby člověk se sociální fobií a špatně vypadající byl před tuto situaci postaven x krát do roka, a sebevědomé krasavice doporučovali známí. Spočítejte si jen ty stresové body během roku - to máme výpověď krát tři, jednu smrt blízkého - babička, to už na psychiatra je.

Luminko, nikdy bych svému zaměstnavateli nedoporučila na volné místo někoho kdo je na tom tak jako ty , byť by to byla moje velká kamarádka .
Když víš, že máš sociální fobii, proč se neléčíš? Myslím, že jsi na návštěvu lékaře měla času až až.

Lumirko jako zebrak ted chodi spousta lidi prosit o praci a slysela jsem,ze se tam i jedna pani rozbrecela a prosila,aby ji zamestnali.Ver,ze nejses jedina,kdo se chodi ptat.

luminka napsal(a):

Víš, já mám opravdu sociální fobii. V dětství jsem vyváděla, když mě babička poslala do obchodu s pultovým prodejem. Jenže na léčbu teď bohužel není čas. Manžel mi zakazuje i toho psychiatra. Prostě slyším jen: hledat práci. Ale chápete sami, že jako troska se tam doplazit nemůžu, už jsem se tu i popsala, jak vypadám, pro mě je to fakt těžké.
Ale ten věk by neměl být mínus, to už nejsou malé děti a ještě to není tak moc. Propuštěné kolegyni je 51 a sebevědomí má víc. Myslela jsem, že budeme práci hledat spolu, ale nevyšlo to, ještě jí do toho přišel rodinný smutek.

Luminko, o tom, že máš sociální fobii tu byla řeč už před půl rokem, když jsi hledala práci poprvé.
Sama víš, že uvažuješ jinak, než většina lidí. Víš, že to, co je pro druhé snadné, je pro Tebe velký problém.
Jsi inteligentní, dokonce jsi psala,že jsi v mládí skládala básně a malovala - jenže to nikdo neocenil. Myslím, že žiješ v rodině, kde se cení jen to, kolik přineseš peněz, umyješ podlah, uvaříš jídel, nic jiného -a to Tě za ta léta ubilo. Ty výše popsané věci jsou důležité, ale jsou lidé, kterým dělá velké problémy toto splnit.
jen tak pro zajímavost Ti napíšu odkaz na jedny stránky. je tam zveřejněn příběh holky, která studuje vysokou školu, ale není schopna si namazat chleba -zemřela by hladem u plné ledničky.
Odkaz najdeš na www.apla-jm.cz. přečti si to, nebo i něco o té diagnóze, jestli to na Tebe nesedí.

Odpověz si - když Ti Blossom nabídla ty peníze na kadeřníka, byla bys schopna k němu zajít, nebo by byl i toto problém?

amely napsal(a):

luminka napsal(a):

Víš, já mám opravdu sociální fobii. V dětství jsem vyváděla, když mě babička poslala do obchodu s pultovým prodejem. Jenže na léčbu teď bohužel není čas. Manžel mi zakazuje i toho psychiatra. Prostě slyším jen: hledat práci. Ale chápete sami, že jako troska se tam doplazit nemůžu, už jsem se tu i popsala, jak vypadám, pro mě je to fakt těžké.
Ale ten věk by neměl být mínus, to už nejsou malé děti a ještě to není tak moc. Propuštěné kolegyni je 51 a sebevědomí má víc. Myslela jsem, že budeme práci hledat spolu, ale nevyšlo to, ještě jí do toho přišel rodinný smutek.

Luminko, o tom, že máš sociální fobii tu byla řeč už před půl rokem, když jsi hledala práci poprvé.
Sama víš, že uvažuješ jinak, než většina lidí. Víš, že to, co je pro druhé snadné, je pro Tebe velký problém.
Jsi inteligentní, dokonce jsi psala,že jsi v mládí skládala básně a malovala - jenže to nikdo neocenil. Myslím, že žiješ v rodině, kde se cení jen to, kolik přineseš peněz, umyješ podlah, uvaříš jídel, nic jiného -a to Tě za ta léta ubilo. Ty výše popsané věci jsou důležité, ale jsou lidé, kterým dělá velké problémy toto splnit.
jen tak pro zajímavost Ti napíšu odkaz na jedny stránky. je tam zveřejněn příběh holky, která studuje vysokou školu, ale není schopna si namazat chleba -zemřela by hladem u plné ledničky.
Odkaz najdeš na www.apla-jm.cz. přečti si to, nebo i něco o té diagnóze, jestli to na Tebe nesedí.

Odpověz si - když Ti Blossom nabídla ty peníze na kadeřníka, byla bys schopna k němu zajít, nebo by byl i toto problém?

Odpovím, vzít od někoho peníze, cítila bych se jako žebračka. A maluje a skládá básně snad každý mladý člověk, vždyť se podívejte na nějaký blog náctiletých dívenek. Tohle fakt za ta léta člověka přejde, už to neumím. A chod domácnosti jsem schopna zvládnout, nedávno jsem udělala generální úklid a na jídle si rodina pochutnává. Ale to musím být v pohodě, tento týden se prostě neuklízí.

Upravil(a) luminka (30. 10. 2010 11:10)

luminka napsal(a):

Tak nějak jsem seděla na jednom místě 12 let, léčba nebyla potřeba. A tehdy jsem se prostě překonala a šla se zeptat, letos zjara jsem se šla ptát do několika podniků, což mě psychicky vyčerpalo, jako žebrák jsem si přišla a v létě se mi obrovsky ulevilo, že je tomu snad konec, a on není.

jestli si dobře vzpomínám, už tehdy ti radily tady holky, abys šla k nějakému odborníkovi.Proč si nešla?
A když jsi nastoupila do práce, nějak mi teda nepřišlo, že by se ti obrovsky ulevilo, protože to sis stěžovala zas....akorát na něco jiného.
Já si myslím, že ty nemáš žádnou fobii, na tu že se vymlouváš, ty jsi prostě ze všeho hned otrávená , unavená a znechucená. Na všem hledáš chyby, aby sis mohla zase stěžovat a stěžovat.

eremuruss napsal(a):

Nuni napsal(a):

luminka napsal(a):

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Jo jo bezdomovci nebyli, seděli v kriminále. Vzpomínáš na paragraf- PŘÍŽIVNICTVÍ?