luminka napsal(a):

Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píšu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, že o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a švagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, než jsem dostala zpátky starou práci, a teď, když jsem si myslela, že všechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokoškoláky a je to fakt tragédie. Ještě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi ještě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepište, ať se dám dohromady, nejde to. Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, že ješte vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, že budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věšet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, než vloni, když jsem byla mezi posledními propuštěnými a čekali jsme na pracáku, až zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůžu ani na brigádu, už jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.

Můžeš jít na brigádu, ale k jinému zaměstnavateli než jsi byla na jaře.
Luminko, já na tvém místě bych v první řadě navštívila psychiatra, ulevilo by se ti .

aprill napsal(a):

luminka napsal(a):

Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píšu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, že o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a švagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, než jsem dostala zpátky starou práci, a teď, když jsem si myslela, že všechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokoškoláky a je to fakt tragédie. Ještě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi ještě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepište, ať se dám dohromady, nejde to. Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, že ješte vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, že budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věšet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, než vloni, když jsem byla mezi posledními propuštěnými a čekali jsme na pracáku, až zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůžu ani na brigádu, už jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.

Můžeš jít na brigádu, ale k jinému zaměstnavateli než jsi byla na jaře.
Luminko, já na tvém místě bych v první řadě navštívila psychiatra, ulevilo by se ti .

Na brigadu muze jit nez do konce roku.Pak,uz to bohuzel k podpore nejde.

Luminko, Ty jsi zralá na dlouhodobou pracovní neschopnost. Možná by nebylo od věci jít okamžitě k doktorovi, nebo v pondělí a nechat si vystavit neschopenku. To by Ti snad šly peníze ještě z té práce, je tam snad nějaká ochranná lhůta, ale nevím přesně jaká. měla bys nějaké peníze, dala by ses dohromady a pak bys hledala práci.
V tomto stavu každého zaměstnavatele odradíš.

amely napsal(a):

Luminko, Ty jsi zralá na dlouhodobou pracovní neschopnost. Možná by nebylo od věci jít okamžitě k doktorovi, nebo v pondělí a nechat si vystavit neschopenku. To by Ti snad šly peníze ještě z té práce, je tam snad nějaká ochranná lhůta, ale nevím přesně jaká. měla bys nějaké peníze, dala by ses dohromady a pak bys hledala práci.
V tomto stavu každého zaměstnavatele odradíš.

.

luminka napsal(a):

A když se toto před mnoha lety stalo manželovi, seděl celý víkend u rodičů a přemýšleli, co dál. Něco vymysleli a v pondělí měl už práci, dopomohl mu k ní táta. Když se to stane mně, nemám podporu ani u své maminky, ani u jeho rodičů, ani před ním nesmím o tom mluvit. Je to příliš často a smolaři lezou lidem na nervy. Žádné podpory se opravdu nedočkám. Rodina si má pomáhat - ha ha.

Luminko, lépe se pomáhá někomu kdo na tom není tak jako ty. I kdyby tě rodina 100x vyslechla a našla ti práci , tak by jsi na ní stejně našla mouchy a do práce nenastoupila, protože tam nejsi schopna dojít.
Zkus nejdříve dát dohromady sama sebe a pak se dej do hledání.

Luminko, nic ve zlým ... ale možná by ses měla zamyslet nad "Je to příliš často a smolaři lezou lidem na nervy." = PROČ je to tak často a jestli to nemá souvislost s druhou částí věty.
Totéž adekvátně platí i pro "nemám podporu ani u své maminky, ani u jeho rodičů, ani před ním nesmím o tom mluvit" Troufla bych si odhadnout, že tvůj manžel měl ke ztrátě zaměstnání diametrálně odlišný přístup.

Ještě mi manžel řekl, že to je moje vina, že jsem se nedostala mezi nejlepší. To bych si mu tehdy říct nedovolila. A jeho přístup nebyl diametrálně odlišný, když seděl u svých rodičů, vypadal zralý na sebevraždu. A myslím, že je celkem normální, že negruntuju byt, když je to tak čerstvé a bolestivé. A to, že potřebuju auto, pochopil manžel až teď, když nás potkala takováhle pecka. To martyrium s odvozem z odpolední trvalo léta letoucí.

Upravil(a) luminka (29. 10. 2010 13:13)

luminko, tím, že budeš ležet na kanapi s mokrým hadrem na hlavě jako milostivá paní radová z I. republiky, sténat, vyžadovat ohledy a NEBUDEŠ DĚLAT NAPROSTO NIC, tím si pod sebou tak akorát definitivně podřežeš větev.
Buďto jsi psychicky zdravý člověk, tak sebereš všechny síly, vygruntuješ aspoň barák a přivedeš se na jiné myšlenky. Nebo je Tvůj zdravotní stav na pováženou, není v Tvých silách se vzchopit, tak vyhledej odborného lékaře a začni se léčit. Duševní onemocnění není žádná ostuda, člověk si ho sám nepřivodil a nemůže za něj, ale měl by začít pravidelně docházet k lékaři a pracovat na svém uzdravovacím procesu.

luminko, já bych se nasmála, kdyby Ti doma zaheslovali počítač a tys měla tím pádem po surfování na internetu

A věřím tomu, že to ti udělají, jakmile zjistí, že místo vyhledávání nového pracovního místa a jiných bohulibých aktivit věnuješ veškerý svůj volný čas klábosení na Babinetu

Děvenko, kdyby Ti bylo psychicky opravdu tak zle jak tvrdíš, tak bys v sobě nenašla ani zbla síly zasednout k počítači, zapnout ho a viset na něm celý půldne Doma nemáš navařeno, doma nemáš uklizeno, doma nemáš nic, od rána visíš na PC, hlídáš si hodiny, kdy má přijít rodina domů, v tu chvíli vypínáš počítač a leháš si do postele s výrazem uštvaného, vysíleného člověka, který už má pomalu smrt na jazyku z toho, jak nedokáže vzdorovat ranám osudu

Upravil(a) Kiara (29. 10. 2010 14:56)

xxxx napsal(a):

luminka napsal(a):

Jak bych mohla jít k psychiatrovi, momentálně nejsem schopna vylézt ani na verandu, abych vytřela nebo zametla, tak se za sebe stydím. A manžel po mně chce, abych sháněla práci už v pondělí. V mém stavu nejsem schopna nikam jít, leda na ten pracák, a na to je čas do středy. A to jsem si těsně po obdržení výpovědi plánovala, jak půjdu shánět hned práci, ale teď to nějak nejde. Vloni jsem tady zahltila fórum kvůli výpovědi, ale to proti té letošní nebylo vůbec nic, to byla jen taková epizodka, ale tohle nerozdýchám. Už si začínám myslet, že jsem snad špatně pracovala. Každopádně potřebuju nějaký čas na zotavení, já vím, že to hoří, když jsou děti na VŠ, ale jako troska nikam jít nemůžu. Bože, co jsem tak strašného komu udělala, za co tak trpím, to si nezasloužím.

tohle nevypadá na problém s hledáním práce, ale na sociální fobii, fakt bych doporučovala návštěvu psychiatra. Jinak to že si nechali paní, která se poohlíží po místě jinde asi bude tím, že to je dobrý zaměstnanec a nechtějí o ní přijít. Nehledej chybu v zaměstnavateli, ten potřebuje silné zaměstnance a ty se nazýváš troskou, která nemůže jít vytřít verandu, jestli se takhle chováš v práci nemůžeš se zlobit na ně a už vůbec neuvažuj "co já jsem komu udělala" to je na nic...jen se v tom patláš. Prostě v pondělí hledej práci a jestli jseš si jistá, že tohle nezvládáš opravdu si zajdi k lékaři.

Trosku ze mě udělali oni, tou výpovědí. A že o tu paní nechtějí přijít - ale oni o ni přijdou! Je otázkou času, kdy tam nastoupí. A je pěkný kec, že nás neničí to, co se stane, ale to, co si o tom myslíme. Mě zničilo stoprocentně to, co se stalo. Nedostat tu výpověď, tak tu skáču s hadrem a zpívám si. A ne, že jsem nic nedělala, v potu tváře jsem uvařila.

Luminko já tě podezřívám, že máš zvrácený smysl pro humor a směješ se tomu, jak na tebe tady reagujeme.

Protože jestli to myslíš vážně, tak opravdu vyhledej lékaře a to urychleně, ty "v potu tváře uvařivší" chuděro.

Je mi líto tvé rodiny, tebe mít doma, věčně na hromadě (on se důvod vždycky najde), to musí být teda opravdu radost.

Kdo by nebyl furt na hromadě, když už výpověď přichází s půlroční pravidelností? (nejsem lempl, pracovala jsem v kuse 12 let, než to vypuklo). A v podndělí hledat práci se mi zdá po té ráně fakt brzy. Vy byste šly? Když je to čerstvé a sebevědomí je na nule? Určitě napíšete, že v mé mizerné situaci se práce musí hledat okamžitě. Jenomže v mém stavu každého zaměstnavatele odradím, že mě nezaměstná už nikdy. Ale ultimátum buď pondělí, nebo psychiatr se mi zdá kruté. To byste si po takové ráně osudu neodpočaly ani týden? A věřte, že to rána je, dělala jsem tam 12 let, vloni jsem skončila s tím, že se tam zase vrátím, ani všechny věci jsem si neodnášela. Vrátila jsem se, a po pěti měsících toto. Teď už jsem si všechno odnesla, protože nebude pro mě návratu. Podnik šetří a vezme si radši brigádníky, aby za ně neplatil sociální a zdravotní. A na brigádu můžu až v dubnu, až tehdy mi vyprší podpora, letos to ještě při podpoře jde, ale na brigádě jsem tam byla v květnu, a všechny hodiny jsem si vyčerpala.

Upravil(a) luminka (30. 10. 2010 4:33)

Petr100 napsal(a):

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.