Ano, myslím si to taky - těžký pesimista.
Psycholog by jí jistě pomohl.
Anebo nějaký příklad člověka v jejím okolí,
který je založením optimista a zvládá i problémy
s přehledem - snad by jí srovnání se sebou něco
napovědělo.
Pro začátek by mohla na všechny, ale opravdu
na všechny naše rady, otázky a myšlenky reagovat!

Zas tak úplně nová nejsem, něco už jsem si přečetla.
No, nemůžu to přece brát zas až tak úúúplně vážně,
jako ostatně všechny problémy ostatních lidí, to by
člověka opravdu vyčerpalo, vždyť nakonec každý má
své starosti, a ty jsou pro něj prvořadé.
Já spíš o tom hodně přemýšlím, proč je taková, proč
takto přemýšlí, jestli jí opravdu tyto diskuze můžou
pomoct, jestli to tak má celý život, nebo až teď, nebo
při dramatických životních situacích ...
A byla bych ráda, kdyby to, co tady všichni napsali,
mělo alespoň nějaký účinek, aby jí to aspoň kousínek
v něčem pomohlo ...
No nevím ...

Leri napsal(a):

nebo
při dramatických životních situacích ...

jako například když se po ní vyžaduje aby doma uklidila když je celý den doma? luminka nepotřebuje naše rady, ona jen hledá sama pro sebe výmluvy!

Přiznávám se nečetla jsem celou diskuzi.
Jen bych chtěla přidat svoji zkušenost.Vystřídala jsem pár zaměstnání a po výpovědi ve zkušební době, jsem zakotvila na úp.Byl mi doporučen rekvalifikační kurz na účto,s tím, že si musím najít zaměstnavatele.Toho jsem posléze našla a po zdárném ukončení kurzu jsem nastoupila na obchodní oddělení jedné firmy.Moje práce byla sice trochu jiná než účetnictví,ale i tak jsem se zde spoustu věcí naučila,i po odborné stránce.Pak došlo k propouštění a já byla ubezpečena, že mne se to netýká.A pak týden před vánoci si mě šéf zavolal a řekl mi,že je mu líto,ale že mám vyklidit kancelář, předat práci a pápá.A odůvodnění? Jste mladá vy si práci najdete na rozdíl od starších kolegyň... Žiji v okrese s největší nezaměstnaností, a tohle měla být útěcha?
Našla jsem si práci v obchodě jako prodavačka,a hledala dál.Shodou náhod jsem se dověděla o volném místě ve firmě podobného zaměření jako jsem pracovala (vlastně u konkurence).Vzali mě,díky zkušenostem a znalostem,které jsem získala..Takže všechno zlé je k něčemu dobré..

A perlička?Když jsem byla navštívit své bývalé kolegy,se kterými se stále přátelím, přiklusal jejich obchodní ředitel a vyzvídal na mě " za kolik a komu prodáváme"... tak to jsem se jen vážně zasmála...

Uvádím to na pravou míru, předchozí příspěvek jsem psala ve zlosti. Nemocná tchyně se postarala o včerejší oběd pro mou rodinu a nemocná maminka mi taky něco uvařila, abych si mohla upéct nějaké cukroví (které nevím, jak dopravím domů), a abych mohla dělat to ostatní. Tchán občas někam dojede, i když je mu dost špatně. I manžel se po úrazu snaží se obsloužit a nebýt odkázán na něčí pomoc. I marodi se snaží, ne že ne. Plácáme to, jak to jde. Asi mám kolem sebe fajn lidi, jen už mě ničí ty nepříznivé události po sobě jdoucí. Sedí na nás asi to rčení, že dva průšvihy za sebou jsou teprve začátek.

Upravil(a) luminka (11. 12. 2010 3:55)

Tomu není těžké rozumět. To se vám zdá, že se na vás všechno valí a máte vztek. Pak s vámi začne třískat hanba, cože jste to napsala, uvědomíte si, že ty lidi něco opravdu bolí a oni se přesto snaží.