14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Po dlouhém závěrečném boji o uchování místa v předchozím zaměstnání, které mě naplňovalo společensky, citově, duchovně i finančně, jsem teď několik měsíců v situaci, kdy hledám práci.
V regionu, který se vyznačuje nejnií zaměstnaností v ČR.
Ztratila jsem mnohem víc ne jen zdroj příjmů, a chvílemi se mi daří s tím srovnat. Ale chvílemi se propadám a do beznaděje.
Dělám úplně ve, co ve své situaci můu dělat.
Ve chvílích nejhlubího zoufalství jsem se rozhodla pro antidepresiva, a začala fakt dělat ve, co jsem mohla.
Desítky ádostí na přísluná moná místa. Také dělám hned dva kursy , a mám v plánu dalí rekvalifikaci.
To vechno co se snaím dělat (přes určitý nedostatek psychických sil) je ale hrozně málo a já mám pocit nedostatečnosti. e si nezaslouím nic, kdy nenesu ádnou hodnotu do domácnosti, do společnosti. Jako bych si sebe přestávala váit.
Rozumově vím, e mé pocity jsou "mimo", a e se v podstatě "nic neděje".
Navenek ve funguje.
Starám se o děti, domácnost, s manelem ve O.K.
Nemám si na co stěovat.
Přesto se cítím jak se cítím.
Důvod, proč to sem píu je ten, e bych ráda slyela příběhy jiných lidí, jak si v takové situaci poradili, jak se s tím srovnali, jak se z toho dostali.
Vím, e můj problém za mě nikdo nevyřeí.
Ale pomáhá mi o tom mluvit a psát, a číst a poslouchat, jak to mají druzí.
Upravil(a) Ametyst (5. 9. 2010 7:02)
Není tady
Mě pomohlo hodně vzít na přechodnou dobu i práci, která byla pro mnohé mé známé "podřadná". Měla jsem i to těstí, e tahle práce mě bavila a navzdory tomu, e to byla pořádná makačka, tak jsem se psychicky dost zrelaxovala.
V době, kdy jsem nemohla sehnat ani "podřadnou" práci a byla jsem z toho patná, tak jsem svoje pocity to veřejně ventilovala. Pořádně jsem se politovala, jaká jsem chudinka, jak jsou vichni zaměstnavatelé blbí, kdy mě nechtějí, jak je svět nespravedlivý. Prostě jsem se v tom vyrochnila a nic jsem necenzurovala. Pak jsem to pustila a la jsem dál. A pomohlo to.
Taky mi hodně pomohlo zvolit si nějaký projekt, který jsem vdycky chtěla udělat ale nebyl čas. Take jsem začala vyklízet ty nejzalejí kouty, přeorganizovávat si domácnost atd.
A taky jsem si navzdory situaci, e jsem bez příjmu, začala pořádně uívat. Neodmítala jsem pozvání někam, jen protoe jsem cítila vinu, e nemám práci a měla bych jí hledat. Ba naopak.
Navíc je dobré si uvědomit, e třeba práce v domácnosti a starost o děti je opravdu práce a ne flákárna. Já vím, e to člověk musí udělat a tak má pocit, e se za to snad ani nemůe chválit, kdy si to zvolil ale já si myslím, e by měl. Já jsem dokonce starost o domácnost a děti měla jako povolání a brala jsem za to hodně ale hodně velké peníze.
Není tady
Ametyst, podobné téma jsem zaloila na Pavlači, jmenuje se Kdo chce, práci si vdycky najde - myslíte, e to pořád platí? tak se tam kdytak podívej, mnohé zkuenosti tam jsou shrnuté.
Jen dopředu varuji - a tě některé příspěvky jetě víc nerozhodí, část lidí tam toti zastává názor, e to je jen o chtění a snaze. Já bohuel ze svého okolí vím, e to tak jednoduché není.
jen shrnu příběhy 2 mých kamarádek, tam nakousnuté: Jedna je nyní ji skoro rok bez práce, jediná práce, co se jí naskytla, byla v pekárnách, směny od 18.hodiny večer, do 6. hodiny do rána. Tak tohle zatím odmítla a hledá usilovně dál. Denně sleduje internet, píe ivotopisy vude moně, chodí se ptát i osobně, a zatím nic.
Zrovna jsem před pár měsíi potřebovala uklízečku, tak jsem jí uklízení ve firmě u nás nabídla - k mému údivu to vzala vemi deseti, jezdí sem 1* týdně, a kromě úklidu jí dávám různé balení zboí, balíky na potu apod. Má to na dohodu o provedení práce.
Jednou jsem jí chtěla ulehčit a dát nějakou práci na doma (aby zbytečně neprojíděla benzín 20 km sem k nám), a ona mě překvapila prosbou: Neber mi monost být tady s vámi, mě je tu dobře, sama doma se cítím straně, u mi z toho hrabe.
Take Ametyst - ty pocity jsou asi u vech hodně podobné...
Druhá kamarádka byla bez práce asi 9 měsíců a je to navíc samoivitelka se 3 dětmi. Také sháněla práci kde se dalo, nesehnala (my jsme bohuel kraj s vysokou nezaměstnaností). Při nezaměstnanosti si udělala 2 rekvalifik. kursy, ten druhý ji pak nasměroval a hodně pomohl dál: Tak nakonec zvolila cestu totálně vabank - začala podnikat v uměleckém oboru, kde dříve pracovala ( ne obě firmy, kde postupně dělala, krachly nebo radikálně sniovaly stavy).
Jde to ztuha, drí se zuby nehty a maká, a se z ní kouří. Nejtěí je dnes ne vyrobit, ale sehnat odbyt - prodat. Minulý týden zrovna byla nabízet své zboí a v Bratislavě - víceméně na blind, prostě dělá ve, co můe a co ji napadne. A zatím se jaktak drí, snad se jí to podnikání postupně povede a zavede. Moc jí drím palce.
A tobě Ametyst je drím taky. Neboj, dobře to dopadne. Hledej dál, nevzdávej to, a kdy na tebe půjdou chmury, tak se sem aspoň vypi. To pomáhá. A věř, e to tady s tebou mnozí sdílíme a e na tebe myslíme.
Upravil(a) Blossom (10. 8. 2010 12:10)
Okolo mňa bolo pár nezamestnaných - rôzne dlho - a základ je nikdy to nevzda úplne, skúa vetko moné, osobné tipy a kontakty, internet, inzertné noviny (v Annonci som videla iné inzeráty ako na internetových pracovných serveroch) a pripravi sa na to, e vezme aj prácu v inom odbore, nejakú, s akou doteraz nemá skúsenosti, mono horie platenú alebo náročnejiu, s dochádzaním.... aspoň na čas, aby si práve neklesala na mysli, a časom si môe nájs niečo bliie pôvodnému zameraniu. Ja s tým vežmi nemám osobné skúsenosti, ale keby to nastalo, ako prvé si zistím monosti rekvalifikančých kurzov a ako druhé začnem pilova jazyky.
Upravil(a) Selima (10. 8. 2010 15:38)
Není tady
Děkuji za reakce, to moc potěí, e se někdo z podobné situace dostal.
Já netrvám na původní kvalifikaci, i kdy nejhorí pro mě bylo skutečně si zvyknout, e u nemůu dělat to, co mě tak naplňovalo, to čím jsem ila a včem jsem byla dobrá.
Do rána jsem seděla na netu a projíděla monosti práce.
Podařilo se mi sehnat pár nadějných, a obtelefonovala jsem a obeslala je maily.
Svitla mi zase naděje. Není to můj obor, ale je to blízko.
Mizerně placené (klesnu asi o polovinu), ale mně to dalo naději. Projezdila bych tisíce.
Strávila v práci celé dny. Ale byla bych zase vyuitá, k něčemu.
Jo, chtěla bych to, i za tu cenu. Vechno lepí, ne tahle beznaděj.
Líbilo se mi, jak Taurus popisovala, e se klidně politovala a vyrochnila v sebelítosti a udělala si radost. :-)
To je pěkné.
Upravil(a) Ametyst (5. 9. 2010 7:04)
Není tady
Ahoj, osobní zkuenost:
Propustili mě přesně před rokem z organizačních důvodů (jedna z největích firem v ČR!). Mám V, praxi, umím několik jazyků, iju v Praze. Věděla jsem o tom u předem, take jsem si začala práci hledat u někdy v červnu. V mém oboru vůbec nic nebylo. Celý podzim jsem denně chodila na internet, absolvovala jsem tenkrát kolem 25 pohovorů (kdy počítám jen první kola). Scénář byl větinou hodně podobný. Kdy u jsem se dostala do druhého nebo třetího kola (kde po mě chtěli případové studie v AJ, prezentace apod.), nakonec mi zavolali a sdělili mi, e to nevylo... Na konci roku mi skončila podpora. Doufala jsem, e se v lednu situace zlepí, ale bylo tomu právě naopak. Začala jsem odepisovat na pozice v jiném oboru, juniorní pozice, asistentky apod. - vechno marné - jste překvalifikovaná, nemáte praxi v oboru apod. Oslovila jsem snad vechny lidi, které znám, známé známých atd. V únoru jsem nastoupila přes kamarádku do jedné firmy za plat, který byl v podstatě almunou. Ve firmě si mě nechali do konce zkuebky, nechali mě udělat tu nejhorí práci a pak mi řekli, e mě nepotřebují. Byla jsem v tu dobu bez partnera, bez příjmů, jetě e jsem měla něco naetřeno.
Kamarádka mi nabídla brigádu - prodávat staroitnosti. Dvanáctky za minimum peněz. Po dvou týdnech mi řekla, e krámek musí zavřít. Připadalo mi, e to snad ani nemůe být pravda. Stále jsem reagovala na téměř vechny pozice, které jsem nala. Bezvýsledně.
Pak jsem napsala bývalým kolegyním z minulé firmy a ty mi nabídly jednu pozici na novém projektu. Práce nic moc, ale jak ráda jsem se vrátila (přesně po roce), i kdy jsem se zařekla, e u do této firmy nikdy nevkročím. Dojídím kadý den v součtu 3 hodiny, nudím se tady celý den a je mi to u jedno. Vdycky jsem byla cílevědomá, chtěla jsem dělat kariéru a teď jsem ráda, e jsem ráda...
Jinak ke konci u jsem na kadý pohovor la s tím, e je mi to vlastně úplně jedno, stejně mě zase nebudou chtít... Ale zase jsem se neutápěla v depresích, i kdy moje situace vůbec nebyla růová. Sem tam nějaký výlet, sport, nechtěla jsem, aby mě to úplně zničilo.
Hlavu vzhůru. Dneska je situace opravdu těká a chce to hodně trpělivosti a taky určitě těstí. Vydr!
Není tady
Heddus,
tak tohle je tedy zoufalé, fakt.
:-(
Jak to zvládá teď?
Jsi smířená, netrpí, netrápí se?
Není tady
Jsem naopak hrozně ráda, e mám alespoň nějakou práci. Snaím se to vůbec neřeit. Spousta nových kolegů hledá dál a chce ve zkuebce odejít. Já u nehledám... U jsem se nahledala dost a hlavně u ani nemám kam zasílat ivotopis, u jsem vude byla;)
Myslím, e mi to hodně dalo. Nějaký čas teď nebudu na práci nadávat, i kdybych se tam jakkoliv trápila.
Já jsem si nikdy nic nevyčítala, protoe jsem věděla, e dělám maximum a moje vina to není. Někdy jsem měla takové chvilkové záchvaty, e jsem k ničemu a podobně. Ale taková je prostě realita na trhu práce, setkávala jsem se na pohovorech se skvělými lidmi, kteří jsou určitě schopní a byli v úplně stejné situaci jako já.
Hlavní je, tomu nepropadnout. Prostě jsem si řekla, e něco jednou vyjít musí, věnovala jsem se sama sobě, jezdila jsem na výlety, občas jsem si koupila něco pro radost... říkala jsem si mám obě ruce a nohy, svět se nezblázní...
Nenech se vydeptat... Drím palce!
Není tady
Heddus,
tak to je skvělé. Tohle bych chtěla taky umět.
Jak to popisuje, tak to u fakt nevím, kdo by se měl na trhu práce uplatnit, kdy ne ten, co má vzdělání, dovednosti a pracovat chce. Jako Ty.
To je úplně proti zdravému rozumu.
Se dobrá. Třeba se Ti něco nového objeví, a to nebude čekat. ivot ale někdy tedy tropí hlouposti, no.
Není tady
V podniku,kde jsem drive pracovala nam bylo oznameno,ze konci bez prace razem bylo 350 lidi.Jsme na mensim meste a sance sehnat praci zadna.Nikdy jsem si nepripoustela,ze by se tohle mohlo stat,kdyz me to bylo oznameno psychicky me to hodne vzalo.Museli me 2x zvysovat leky na tlak.Byl to pocit beznadeje.Nikdy pred tim jsem na uradu prace nebyla mela jsem hrozny pocit.
Sehnala jsem si brigadne na dohodu praci v supermarkeru.Prace me bavila po 2 mesicich me bylo nabidnuto vedouci jestli nechci zustat na stalo.Byla jsem rada i,kdyz za polovicni plat nez jsem mela v podniku.Smouvu jsem dostala na pul roku. Po roce prace me bylo oznameno,ze me vedouci musi propustit.Postavil se novi market a ubyla polovina lidi co chodili nakupovat takze museli snizovat stavy a ja byla posledni co tam nastoupila takze jsem sla.Jeste v dobe,kdy jsem byla zamestnana jsem hledala praci a nikde nic.
Nakonec jsem mela stesti,ze do jednoho podniku nenastoupila pracovnice a vzali me.Plat na nase mesto docela dobry,ale na 3 smeny.Ale kolektiv katastrofa .Sikana a vysmech pri zaucovani novych pracovniku.Do prace se vubec netesim nelibi se me tam,ale co mohu delat nikde nic neni.
Není tady
Ametyst, hledala jsem práci těsně před 50 - tři měsíce v kuse. Fyzicky jsem obela přes stovku firem (někdy i 3-4 denně), mailů, faxů a telefonů nepočítaně. Paní na ÚP byla natolik sluná, e mi rovnou řekla "nic pro vás nemáme, ale 3 měsíce vás nechám, jestli něco najdete - pak byste musela vzít i práci horí" - a fakt jsem se jí jen jednou měsíčně přila "ukázat". Přestoe jsem věděla, e hlady neumřu, tak jsem nespala, hubla, cítila vinu (za co???) a jen já vím, kolik mě to stálo sil - vydret, protoe jako sesypaná baba jsem se nikde prezentovat nemohla. K tomu naproto iracionální výčitky, jak jsem stará, blbá, nemoná a nezaměstnatelná... a děsně mě sráelo, e spousta oslovených VŮBEC nijak nezareagovala - opět iracionální pocit, e jim ani za mail nestojím. Týden před koncem třetího měsíce jsem flek dostala a jsem tam dodnes - moná, e i do důchodu to doklepu.
Klidně kopej do zdi, řvi, ječ, nadávej, jací jsou to blbci, kdy ausgerechnte TEBE nechtějí... ale hlavně nerezignuj - to je seup hrozně rychlej. Vezmi i místo pod úroveň tvých představ - bude mezi lidmi, nebude tě tak ničit pocit, e jsi "k ničemu" (mylenky jsou sviňa) - a vdycky můe hledat dál. Neboj, ono to přijde.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Heddus,
tak to je skvělé. Tohle bych chtěla taky umět.
Jak to popisuje, tak to u fakt nevím, kdo by se měl na trhu práce uplatnit, kdy ne ten, co má vzdělání, dovednosti a pracovat chce. Jako Ty.
To je úplně proti zdravému rozumu.
Se dobrá. Třeba se Ti něco nového objeví, a to nebude čekat. ivot ale někdy tedy tropí hlouposti, no.
Stejný pocit po přečtení příspěvku od Heddus mám i já...
Není tady
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na V, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud u někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udret, z mých zkueností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radi na nikoho nespoléhejte, můe být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radi vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příli. Ne vechno se musí líbit kadému, můete se kolektivu zprotivit.
Snate se vypadat dobře, já vím, je to těké, kdy není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud u vám v práci vytečou nervy, běte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste u byli proputěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se uráet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.
Upravil(a) luminka (28. 10. 2010 1:13)
Není tady
luminka napsal(a):
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na V, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud u někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udret, z mých zkueností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radi na nikoho nespoléhejte, můe být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radi vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příli. Ne vechno se musí líbit kadému, můete se kolektivu zprotivit.
Snate se vypadat dobře, já vím, je to těké, kdy není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud u vám v práci vytečou nervy, běte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste u byli proputěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se uráet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.
...můu se zeptat co dělá, e si dostala třetí výpověd? Má třeba pocit, e to je tím, e patně pracuje nebo něčím jiným? Neura se opravdu mě to zajímá. dík
Upravil(a) xxxx (28. 10. 2010 8:57)
Není tady
Do tohoto neveselého tématu chci vnést trochu optimismu:
V příspěvku č.3 popisuji 2 své kamarádky, které s nezaměstnaností také mají svou dlouhou a trpkou zkuenost. Napíu Vám, jak to s nimi je teď:
Obě pro nalezení zaměstníní udělaly úplné maximum, stejně jako mnozí z vás, co to tady popisujete. Kde vude hledaly a sháněly práci, tedy nebudu tedy znovu opakpvat.
Ta jedna tedy velmi ráda vzala u nás ve firmě úklid a občasné pomocné balení výrobků apod., na dohodu o provedení práce, časově to dávalo tak 1 den v týdnu. Říkala, e jí to, mimo určité pomoci finanční, straně pomáhá psychicky, být mezi lidmi, cítit se nějak uitečná.
Skoro těstně po roce nezaměstnanosti jí volali z podniku, odkud byla před rokem z organizačních důvodů proputěna. Volali jí v 8 ráno, zda je jetě volná, a jestli ano, tak a v 10 přijde k řediteli. No - a v půl 11 měla podepsanou smlouvu a druhý den nastupovala do práce!!!! Sama mi říkala - to byl takový fofr, pro ni ok, e pořád nevěřila, e se jí to nezdálo... Před tím rokem ta její firma na tom byla blbě, málo zakázek, tak propoutět museli, i kdy s ní byli spokojení. No, situace toho podniku se pak zlepila, navíc tam někdo odeel, tak trochu přeorganizovali pracovní náplně a najednou jim tam chyběl technolog. Tak vzpomněli na tu mou kamarádku, věděli, e ona je dobrá, e celý podnik, i lidi v něm a částečně i technologii zná. Předtím tam dělala na nií pozici, take tu technologii znala jen částečně, ale kdytak přesně věděla, koho se na co zeptat.
Zkrátka, kdy u si fakt zoufala, získala práci v tom samém podniku jako dřív, 5 minut pěky od domova, mohla se vrátit do prostředí a mezi lidi, které znala a měla to tam ráda, a dokonce za dost vyí plat!! Sice se troku bála, jak tu pozici technologa zvládne. Ale nyní u 3. měsíc pracuje, prý to zvládla, je spokojená a říká:" Vdycky kdy kolegové v pondělí ráno nadávají, e u se tedy zas musí do práce, já mlčím a v duchu si říkám: Zaplapámbu, e mám kam jít do práce! "
No a ta druhá kamarádka-samoivitelka se 3 dětmi: Vrátila se ke svému oboru (umělecké řemeslo), začla v něm podnikat jako OSVČ. Víceméně jí ani nic jiného nezbývalo, se 3 dětmi (nejmladí ve kolce) ji ádný zaměstnavatel nechtěl. První měsíce byly velmi kruné - do podnikání se nejdřív toti musí hodně vloit (energie i financí - nakoupit materiál, nechat udělat webovky, atd.,atd.), a pak se modlit, zda zákazníci zareagují a začnou kupovat. No, nyní konečně v září prý u prodala aspoň tolik, e září (jako první měsíc) nebylo ztrátové. A teď se konečně zdá, e její úsilí začíná nést ovoce, e se jí to konečně trochu rozjídí. I kdy teď je to jen tak-tak na holé uivení, je to ance, e se to později rozjede víc a e to podnikání ji i její děti snad nějak uiví.
Take víceméně-oba příběhy,, které znám, měly tedy po roce svůj happy-end.
Vzkazuji tedy vám vem hledajícím - nevzdávejte to, ono se to jednou rozsekne, a přeji vám, aby u vás ten úspěch přiel dřív, abyste na něj nemuseli tak dlouho čekat.
Upravil(a) Blossom (28. 10. 2010 10:02)
Holky, já to nechci zjednoduit, ani "zduchařit", ale já ve chvíli kdy jsem práci neměla, jednou v ivotě, jsem vůbec nezapochybovala o tom, e ji neseenu. Věřila jsem pevně, e jsem dobrá a tedy budu vybírat. Ani mě nenapadlo přemýlet, e by to bylo jinak. Neleela jsem přitom na gauči, to je nutné dodat. Udělala jsem ve, co bylo v tu chvíli moné. A vybrala jsem si.
Moná se to zdá směné, ale já vím, e to funguje. Rozhodněte se vnitřně,dělejte co umíte, rozhodtě sítě kam dosáhnete a nepochybujte! Podle totho také vystupujete, nemusíte se na nic připravovat.
Přeju ti Ame hodně těstí a hlavně pevné rozhodnutí.
Není tady
luminka napsal(a):
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na V, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud u někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udret, z mých zkueností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radi na nikoho nespoléhejte, můe být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radi vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příli. Ne vechno se musí líbit kadému, můete se kolektivu zprotivit.
Snate se vypadat dobře, já vím, je to těké, kdy není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud u vám v práci vytečou nervy, běte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste u byli proputěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se uráet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.
Dobre muzes vypadat i bez penez pokud ovsem nejsi bezdomovec. a par korun koupis veci v sekaci staci,ze mas praci pracek ,vodu a zehlicku a je z tebe hvezda.Co se tyce liceni muze te stacit treba tuzka na oci za 10 kc.Na vlasy te staci levny sampon a levny balzam na vlasy.Pokud mas nepodajny vlasy tak lak na vlasy ktery sezenes taky levny v obchode vse za 39.Hlavne je dulezity ty vlasy mit ciste.
Co se tyce prace tak je pravda,ze je lepsi mlcet sem tam prohodit par slov,zadne sverovani nebo si myslet,ze,kdyz se na nekoho nalepite,ze ziskate kamaradku.
Na prvnim miste pro vas musi byt prace a ,az potom rodina,protoze se musite prizpusobit tomu jak oni vas potrebuji.Zadne rodine planovani.
Upravil(a) eremuruss (28. 10. 2010 18:40)
Není tady
xxxx napsal(a):
luminka napsal(a):
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na V, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud u někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udret, z mých zkueností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radi na nikoho nespoléhejte, můe být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radi vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příli. Ne vechno se musí líbit kadému, můete se kolektivu zprotivit.
Snate se vypadat dobře, já vím, je to těké, kdy není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud u vám v práci vytečou nervy, běte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste u byli proputěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se uráet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem....můu se zeptat co dělá, e si dostala třetí výpověd? Má třeba pocit, e to je tím, e patně pracuje nebo něčím jiným? Neura se opravdu mě to zajímá. dík
Tu muzes dostat velice jednoduse.Ja mam za sebou dve a to behem 15 mesicu.V te prvni se rusil podnik a v te druhe u nas na malem meste se otevrel druhy market.Museli snizit stav prodavacek,protoze by nas albert neuzivil.Sly jsme vsechny co jsme meli smlouvu na dobu ucitou.Dalsi vypoved,spise neprodlouzeni smlouvy mam,uz na vlasku tak uvidime.
Není tady
Wiki napsal(a):
Holky, já to nechci zjednoduit, ani "zduchařit", ale já ve chvíli kdy jsem práci neměla, jednou v ivotě, jsem vůbec nezapochybovala o tom, e ji neseenu. Věřila jsem pevně, e jsem dobrá a tedy budu vybírat. Ani mě nenapadlo přemýlet, e by to bylo jinak. Neleela jsem přitom na gauči, to je nutné dodat. Udělala jsem ve, co bylo v tu chvíli moné. A vybrala jsem si.
Moná se to zdá směné, ale já vím, e to funguje. Rozhodněte se vnitřně,dělejte co umíte, rozhodtě sítě kam dosáhnete a nepochybujte! Podle totho také vystupujete, nemusíte se na nic připravovat.
Přeju ti Ame hodně těstí a hlavně pevné rozhodnutí.
Ja jsem taky nepochybovala o tom,ze bych v budoucnu praci nenasla,ale,kdyz jsem procestovala vsechny okolni mesta a nic jsem nenasla zacala jsem panikarit.
Není tady
Já byla bez práce rok oběhala jsem snad vechno, co se oběhat dalo, v rámci Úřadu práce jsem si udělala rekvalifikační kurs. Po jeho absolvování jsem chodila na různé pohovory v tomto oboru, jene jsem zase měla smůlu: máte čerstvý rekvalifikační kurs, nemáte praxi, my potřebujeme někoho s praxí. A se na mě těstí usmálo, kamarádka mi dala tip na jedno výběrové řízení, přili jsme tam tři uchazeči a vybrali mě
Moje rada zní - hlavně nerezignovat, nevzdávat to a věřit, e se ta smůla jednou prolomí a na člověka se konečně usměje těstí. Chce to ovem zkouet nejen přes internet, nejen přes Úřad práce, nejen přes inzeráty, ale chodit se osobně ptát a v neposlední řadě "rozhodit sítě" i mezi kamarády a známými. Já mám skutečně velmi patnou zkuenost s odepisováním na inzeráty přes internet (odepsala jsem příkladně na deset inzerátů a osm zadavatelů z nich se mi ani neuráčilo odpovědět), s obcházením doporučenek z pracáku (poslali mě a dalí uchazeče na pozici, která u byla přes měsíc obsazená). Mně se tedy při hledání práce osvědčilo spoléhat se na "vlastní linii", kdy někdo, kdo mě znal - kamarádka - mi pomohl získat uitečný kontakt a díky němu se mi podařilo sehnat práci
Upravil(a) Kiara (28. 10. 2010 19:06)
Není tady
V práci zůstala jen hrstka lidí, tak propoutěli i ty ikovné. Stačí, kdy jste maličko pomalejí ne ostatní nebo máte problém s dopravou, pak u se vybírá podle kdečeho. Ale tak bolestný vyhazov, kdy tam moje známé zůstaly, jsem dosud nezaila. Jsem zlomená a to jsem si myslela, e se zítra půjdu poptat po práci. Ale schopná toho nejsem, to u teď cítím, momentálně jsem zlomená tak, e vypadám jako bezdomovkyně. A pak, vude chtějí lidi z pracáku, aby za ně měli peníze, a tam já budu a od pondělka, protoe smlouva mi končí v neděli. Na druhé straně se bojím, e mě někdo z ostatních proputěných předeběhne.
Není tady
luminka napsal(a):
V práci zůstala jen hrstka lidí, tak propoutěli i ty ikovné. Stačí, kdy jste maličko pomalejí ne ostatní nebo máte problém s dopravou, pak u se vybírá podle kdečeho. Ale tak bolestný vyhazov, kdy tam moje známé zůstaly, jsem dosud nezaila. Jsem zlomená a to jsem si myslela, e se zítra půjdu poptat po práci. Ale schopná toho nejsem, to u teď cítím, momentálně jsem zlomená tak, e vypadám jako bezdomovkyně. A pak, vude chtějí lidi z pracáku, aby za ně měli peníze, a tam já budu a od pondělka, protoe smlouva mi končí v neděli. Na druhé straně se bojím, e mě někdo z ostatních proputěných předeběhne.
Jak predbehne to nechapu?V cem?Ze budou driv na pracaku?
Není tady
Ne, e se budou dřív ptát na práci.
Není tady
Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, e o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a vagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manela, e a bych něco nala, sehnalo by se starí auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, ne jsem dostala zpátky starou práci, a teď, kdy jsem si myslela, e vechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokokoláky a je to fakt tragédie. Jetě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi jetě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepite, a se dám dohromady, nejde to. Kdy mě polete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, e jete vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, e budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, ne vloni, kdy jsem byla mezi posledními proputěnými a čekali jsme na pracáku, a zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůu ani na brigádu, u jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.
Upravil(a) luminka (29. 10. 2010 5:33)
Není tady
A jetě něco. Kolegyně, která u je jednou nohou v jiné firmě, ví se to o ní, je tam zapsaná a jen čeká, kdy ji tam vezmou, stále v práci je! Jen se jí zeptali, zda tam prvního nastupuje, a kdy nenastupuje, tak jí dali podepsat prodloení smlouvy! Jsem rozzlobená na nejvyí stupeň! Jí je trapně a já se nedivím, taky by mně bylo. Já jsem chtěla pro firmu pracovat a nikam jsem nechtěla utíkat kvůli větímu výdělku, a podívejte, tak svět odplácí! Oni si snad váí lidí, kteří chtějí utéci.
Upravil(a) luminka (29. 10. 2010 7:57)
Není tady