|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Po dlouhém závěrečném boji o uchování místa v předchozím zaměstnání, které mě naplňovalo společensky, citově, duchovně i finančně, jsem teď několik měsíců v situaci, kdy hledám práci.
V regionu, který se vyznačuje nejnižší zaměstnaností v ČR.
Ztratila jsem mnohem víc než jen zdroj příjmů, a chvílemi se mi daří s tím srovnat. Ale chvílemi se propadám a do beznaděje.
Dělám úplně vše, co ve své situaci můžu dělat.
Ve chvílích nejhlubšího zoufalství jsem se rozhodla pro antidepresiva, a začala fakt dělat vše, co jsem mohla.
Desítky žádostí na příslušná možná místa. Také dělám hned dva kursy , a mám v plánu další rekvalifikaci.
To všechno co se snažím dělat (přes určitý nedostatek psychických sil) je ale hrozně málo a já mám pocit nedostatečnosti. Že si nezasloužím nic, když nenesu žádnou hodnotu do domácnosti, do společnosti. Jako bych si sebe přestávala vážit.
Rozumově vím, že mé pocity jsou "mimo", a že se v podstatě "nic neděje".
Navenek vše funguje.
Starám se o děti, domácnost, s manželem vše O.K.
Nemám si na co stěžovat.
Přesto se cítím jak se cítím.
Důvod, proč to sem píšu je ten, že bych ráda slyšela příběhy jiných lidí, jak si v takové situaci poradili, jak se s tím srovnali, jak se z toho dostali.
Vím, že můj problém za mě nikdo nevyřeší.
Ale pomáhá mi o tom mluvit a psát, a číst a poslouchat, jak to mají druzí.
Upravil(a) Ametyst (5. 9. 2010 7:02)
Není tady
Mě pomohlo hodně vzít na přechodnou dobu i práci, která byla pro mnohé mé známé "podřadná". Měla jsem i to štěstí, že tahle práce mě bavila a navzdory tomu, že to byla pořádná makačka, tak jsem se psychicky dost zrelaxovala.
V době, kdy jsem nemohla sehnat ani "podřadnou" práci a byla jsem z toho špatná, tak jsem svoje pocity to veřejně ventilovala. Pořádně jsem se politovala, jaká jsem chudinka, jak jsou všichni zaměstnavatelé blbí, když mě nechtějí, jak je svět nespravedlivý. Prostě jsem se v tom vyrochnila a nic jsem necenzurovala. Pak jsem to pustila a šla jsem dál. A pomohlo to.
Taky mi hodně pomohlo zvolit si nějaký projekt, který jsem vždycky chtěla udělat ale nebyl čas. Takže jsem začala vyklízet ty nejzašlejší kouty, přeorganizovávat si domácnost atd.
A taky jsem si navzdory situaci, že jsem bez příjmu, začala pořádně užívat. Neodmítala jsem pozvání někam, jen protože jsem cítila vinu, že nemám práci a měla bych jí hledat. Ba naopak.
Navíc je dobré si uvědomit, že třeba práce v domácnosti a starost o děti je opravdu práce a ne flákárna. Já vím, že to člověk musí udělat a tak má pocit, že se za to snad ani nemůže chválit, když si to zvolil ale já si myslím, že by měl. Já jsem dokonce starost o domácnost a děti měla jako povolání a brala jsem za to hodně ale hodně velké peníze.
Není tady
Ametyst, podobné téma jsem založila na Pavlači, jmenuje se Kdo chce, práci si vždycky najde - myslíte, že to pořád platí? tak se tam kdyžtak podívej, mnohé zkušenosti tam jsou shrnuté.
Jen dopředu varuji - ať tě některé příspěvky ještě víc nerozhodí, část lidí tam totiž zastává názor, že to je jen o chtění a snaze. Já bohužel ze svého okolí vím, že to tak jednoduché není.
jen shrnu příběhy 2 mých kamarádek, tam nakousnuté: Jedna je nyní již skoro rok bez práce, jediná práce, co se jí naskytla, byla v pekárnách, směny od 18.hodiny večer, do 6. hodiny do rána. Tak tohle zatím odmítla a hledá usilovně dál. Denně sleduje internet, píše životopisy všude možně, chodí se ptát i osobně, a zatím nic.
Zrovna jsem před pár měsíi potřebovala uklízečku, tak jsem jí uklízení ve firmě u nás nabídla - k mému údivu to vzala všemi deseti, jezdí sem 1* týdně, a kromě úklidu jí dávám různé balení zboží, balíky na poštu apod. Má to na dohodu o provedení práce.
Jednou jsem jí chtěla ulehčit a dát nějakou práci na doma (aby zbytečně neprojížděla benzín 20 km sem k nám), a ona mě překvapila prosbou: Neber mi možnost být tady s vámi, mě je tu dobře, sama doma se cítím strašně, už mi z toho hrabe.
Takže Ametyst - ty pocity jsou asi u všech hodně podobné...
Druhá kamarádka byla bez práce asi 9 měsíců a je to navíc samoživitelka se 3 dětmi. Také sháněla práci kde se dalo, nesehnala (my jsme bohužel kraj s vysokou nezaměstnaností). Při nezaměstnanosti si udělala 2 rekvalifik. kursy, ten druhý ji pak nasměroval a hodně pomohl dál: Tak nakonec zvolila cestu totálně vabank - začala podnikat v uměleckém oboru, kde dříve pracovala ( než obě firmy, kde postupně dělala, krachly nebo radikálně snižovaly stavy).
Jde to ztuha, drží se zuby nehty a maká, až se z ní kouří. Nejtěžší je dnes ne vyrobit, ale sehnat odbyt - prodat. Minulý týden zrovna byla nabízet své zboží až v Bratislavě - víceméně na blind, prostě dělá vše, co může a co ji napadne. A zatím se jakžtakž drží, snad se jí to podnikání postupně povede a zavede. Moc jí držím palce.
A tobě Ametyst je držím taky. Neboj, dobře to dopadne. Hledej dál, nevzdávej to, a když na tebe půjdou chmury, tak se sem aspoň vypiš. To pomáhá. A věř, že to tady s tebou mnozí sdílíme a že na tebe myslíme. 
Upravil(a) Blossom (10. 8. 2010 12:10)
Okolo mňa bolo pár nezamestnaných - rôzne dlho - a základ je nikdy to nevzdať úplne, skúšať všetko možné, osobné tipy a kontakty, internet, inzertné noviny (v Annonci som videla iné inzeráty ako na internetových pracovných serveroch) a pripraviť sa na to, že vezmeš aj prácu v inom odbore, nejakú, s akou doteraz nemáš skúsenosti, možno horšie platenú alebo náročnejšiu, s dochádzaním.... aspoň na čas, aby si práve neklesala na mysli, a časom si môžeš nájsť niečo bližšie pôvodnému zameraniu. Ja s tým veľmi nemám osobné skúsenosti, ale keby to nastalo, ako prvé si zistím možnosti rekvalifikančých kurzov a ako druhé začnem pilovať jazyky.
Upravil(a) Selima (10. 8. 2010 15:38)
Není tady
Děkuji za reakce, to moc potěší, že se někdo z podobné situace dostal.
Já netrvám na původní kvalifikaci, i když nejhorší pro mě bylo skutečně si zvyknout, že už nemůžu dělat to, co mě tak naplňovalo, to čím jsem žila a včem jsem byla dobrá.
Do rána jsem seděla na netu a projížděla možnosti práce.
Podařilo se mi sehnat pár nadějných, a obtelefonovala jsem a obeslala je maily.
Svitla mi zase naděje. Není to můj obor, ale je to blízko.
Mizerně placené (klesnu asi o polovinu), ale mně to dalo naději. Projezdila bych tisíce.
Strávila v práci celé dny. Ale byla bych zase využitá, k něčemu.
Jo, chtěla bych to, i za tu cenu. Všechno lepší, než tahle beznaděj.
Líbilo se mi, jak Taurus popisovala, že se klidně politovala a vyrochnila v sebelítosti a udělala si radost. :-)
To je pěkné.
Upravil(a) Ametyst (5. 9. 2010 7:04)
Není tady
Ahoj, osobní zkušenost:
Propustili mě přesně před rokem z organizačních důvodů (jedna z největších firem v ČR!). Mám VŠ, praxi, umím několik jazyků, žiju v Praze. Věděla jsem o tom už předem, takže jsem si začala práci hledat už někdy v červnu. V mém oboru vůbec nic nebylo. Celý podzim jsem denně chodila na internet, absolvovala jsem tenkrát kolem 25 pohovorů (když počítám jen první kola). Scénář byl většinou hodně podobný. Když už jsem se dostala do druhého nebo třetího kola (kde po mě chtěli případové studie v AJ, prezentace apod.), nakonec mi zavolali a sdělili mi, že to nevyšlo... Na konci roku mi skončila podpora. Doufala jsem, že se v lednu situace zlepší, ale bylo tomu právě naopak. Začala jsem odepisovat na pozice v jiném oboru, juniorní pozice, asistentky apod. - všechno marné - jste překvalifikovaná, nemáte praxi v oboru apod. Oslovila jsem snad všechny lidi, které znám, známé známých atd. V únoru jsem nastoupila přes kamarádku do jedné firmy za plat, který byl v podstatě almužnou. Ve firmě si mě nechali do konce zkušebky, nechali mě udělat tu nejhorší práci a pak mi řekli, že mě nepotřebují. Byla jsem v tu dobu bez partnera, bez příjmů, ještě že jsem měla něco našetřeno.
Kamarádka mi nabídla brigádu - prodávat starožitnosti. Dvanáctky za minimum peněz. Po dvou týdnech mi řekla, že krámek musí zavřít. Připadalo mi, že to snad ani nemůže být pravda. Stále jsem reagovala na téměř všechny pozice, které jsem našla. Bezvýsledně.
Pak jsem napsala bývalým kolegyním z minulé firmy a ty mi nabídly jednu pozici na novém projektu. Práce nic moc, ale jak ráda jsem se vrátila (přesně po roce), i když jsem se zařekla, že už do této firmy nikdy nevkročím. Dojíždím každý den v součtu 3 hodiny, nudím se tady celý den a je mi to už jedno. Vždycky jsem byla cílevědomá, chtěla jsem dělat kariéru a teď jsem ráda, že jsem ráda...
Jinak ke konci už jsem na každý pohovor šla s tím, že je mi to vlastně úplně jedno, stejně mě zase nebudou chtít... Ale zase jsem se neutápěla v depresích, i když moje situace vůbec nebyla růžová. Sem tam nějaký výlet, sport, nechtěla jsem, aby mě to úplně zničilo.
Hlavu vzhůru. Dneska je situace opravdu těžká a chce to hodně trpělivosti a taky určitě štěstí. Vydrž!
Není tady
Heddus,
tak tohle je tedy zoufalé, fakt.
:-(
Jak to zvládáš teď?
Jsi smířená, netrpíš, netrápíš se?
Není tady
Jsem naopak hrozně ráda, že mám alespoň nějakou práci. Snažím se to vůbec neřešit. Spousta nových kolegů hledá dál a chce ve zkušebce odejít. Já už nehledám... Už jsem se nahledala dost a hlavně už ani nemám kam zasílat životopis, už jsem všude byla;)
Myslím, že mi to hodně dalo. Nějaký čas teď nebudu na práci nadávat, i kdybych se tam jakkoliv trápila.
Já jsem si nikdy nic nevyčítala, protože jsem věděla, že dělám maximum a moje vina to není. Někdy jsem měla takové chvilkové záchvaty, že jsem k ničemu a podobně. Ale taková je prostě realita na trhu práce, setkávala jsem se na pohovorech se skvělými lidmi, kteří jsou určitě schopní a byli v úplně stejné situaci jako já.
Hlavní je, tomu nepropadnout. Prostě jsem si řekla, že něco jednou vyjít musí, věnovala jsem se sama sobě, jezdila jsem na výlety, občas jsem si koupila něco pro radost... říkala jsem si mám obě ruce a nohy, svět se nezblázní...
Nenech se vydeptat... Držím palce!
Není tady
Heddus,
tak to je skvělé. Tohle bych chtěla taky umět.
Jak to popisuješ, tak to už fakt nevím, kdo by se měl na trhu práce uplatnit, když ne ten, co má vzdělání, dovednosti a pracovat chce. Jako Ty.
To je úplně proti zdravému rozumu.
Seš dobrá. Třeba se Ti něco nového objeví, až to nebudeš čekat. Život ale někdy tedy tropí hlouposti, no.
Není tady
V podniku,kde jsem drive pracovala nam bylo oznameno,ze konci bez prace razem bylo 350 lidi.Jsme na mensim meste a sance sehnat praci zadna.Nikdy jsem si nepripoustela,ze by se tohle mohlo stat,kdyz me to bylo oznameno psychicky me to hodne vzalo.Museli me 2x zvysovat leky na tlak.Byl to pocit beznadeje.Nikdy pred tim jsem na uradu prace nebyla mela jsem hrozny pocit.
Sehnala jsem si brigadne na dohodu praci v supermarkeru.Prace me bavila po 2 mesicich me bylo nabidnuto vedouci jestli nechci zustat na stalo.Byla jsem rada i,kdyz za polovicni plat nez jsem mela v podniku.Smouvu jsem dostala na pul roku. Po roce prace me bylo oznameno,ze me vedouci musi propustit.Postavil se novi market a ubyla polovina lidi co chodili nakupovat takze museli snizovat stavy a ja byla posledni co tam nastoupila takze jsem sla.Jeste v dobe,kdy jsem byla zamestnana jsem hledala praci a nikde nic.
Nakonec jsem mela stesti,ze do jednoho podniku nenastoupila pracovnice a vzali me.Plat na nase mesto docela dobry,ale na 3 smeny.Ale kolektiv katastrofa .Sikana a vysmech pri zaucovani novych pracovniku.Do prace se vubec netesim nelibi se me tam,ale co mohu delat nikde nic neni.
Není tady
Ametyst, hledala jsem práci těsně před 50 - tři měsíce v kuse. Fyzicky jsem obešla přes stovku firem (někdy i 3-4 denně), mailů, faxů a telefonů nepočítaně. Paní na ÚP byla natolik slušná, že mi rovnou řekla "nic pro vás nemáme, ale 3 měsíce vás nechám, jestli něco najdete - pak byste musela vzít i práci horší" - a fakt jsem se jí jen jednou měsíčně přišla "ukázat". Přestože jsem věděla, že hlady neumřu, tak jsem nespala, hubla, cítila vinu (za co???) a jen já vím, kolik mě to stálo sil - vydržet, protože jako sesypaná baba jsem se nikde prezentovat nemohla. K tomu naproto iracionální výčitky, jak jsem stará, blbá, nemožná a nezaměstnatelná... a děsně mě sráželo, že spousta oslovených VŮBEC nijak nezareagovala - opět iracionální pocit, že jim ani za mail nestojím. Týden před koncem třetího měsíce jsem flek dostala a jsem tam dodnes - možná, že i do důchodu to doklepu.
Klidně kopej do zdi, řvi, ječ, nadávej, jací jsou to blbci, když ausgerechnte TEBE nechtějí... ale hlavně nerezignuj - to je sešup hrozně rychlej. Vezmi i místo pod úroveň tvých představ - budeš mezi lidmi, nebude tě tak ničit pocit, že jsi "k ničemu" (myšlenky jsou sviňa) - a vždycky můžeš hledat dál. Neboj, ono to přijde.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Heddus,
tak to je skvělé. Tohle bych chtěla taky umět.
Jak to popisuješ, tak to už fakt nevím, kdo by se měl na trhu práce uplatnit, když ne ten, co má vzdělání, dovednosti a pracovat chce. Jako Ty.
To je úplně proti zdravému rozumu.
Seš dobrá. Třeba se Ti něco nového objeví, až to nebudeš čekat. Život ale někdy tedy tropí hlouposti, no.
Stejný pocit po přečtení příspěvku od Heddus mám i já...
Není tady
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.
Upravil(a) luminka (28. 10. 2010 1:13)
Není tady
luminka napsal(a):
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.
...můžu se zeptat co děláš, že si dostala třetí výpověd? Máš třeba pocit, že to je tím, že špatně pracuješ nebo něčím jiným? Neuraž se opravdu mě to zajímá. dík
Upravil(a) xxxx (28. 10. 2010 8:57)
Není tady
Do tohoto neveselého tématu chci vnést trochu optimismu:
V příspěvku č.3 popisuji 2 své kamarádky, které s nezaměstnaností také mají svou dlouhou a trpkou zkušenost. Napíšu Vám, jak to s nimi je teď:
Obě pro nalezení zaměstníní udělaly úplné maximum, stejně jako mnozí z vás, co to tady popisujete. Kde všude hledaly a sháněly práci, tedy nebudu tedy znovu opakpvat.
Ta jedna tedy velmi ráda vzala u nás ve firmě úklid a občasné pomocné balení výrobků apod., na dohodu o provedení práce, časově to dávalo tak 1 den v týdnu. Říkala, že jí to, mimo určité pomoci finanční, strašně pomáhá psychicky, být mezi lidmi, cítit se nějak užitečná.
Skoro těstně po roce nezaměstnanosti jí volali z podniku, odkud byla před rokem z organizačních důvodů propuštěna. Volali jí v 8 ráno, zda je ještě volná, a jestli ano, tak ať v 10 přijde k řediteli. No - a v půl 11 měla podepsanou smlouvu a druhý den nastupovala do práce!!!! 
Sama mi říkala - to byl takový fofr, pro ni šok, že pořád nevěřila, že se jí to nezdálo... Před tím rokem ta její firma na tom byla blbě, málo zakázek, tak propouštět museli, i když s ní byli spokojení. No, situace toho podniku se pak zlepšila, navíc tam někdo odešel, tak trochu přeorganizovali pracovní náplně a najednou jim tam chyběl technolog. Tak vzpomněli na tu mou kamarádku, věděli, že ona je dobrá, že celý podnik, i lidi v něm a částečně i technologii zná. Předtím tam dělala na nižší pozici, takže tu technologii znala jen částečně, ale kdyžtak přesně věděla, koho se na co zeptat.
Zkrátka, když už si fakt zoufala, získala práci v tom samém podniku jako dřív, 5 minut pěšky od domova, mohla se vrátit do prostředí a mezi lidi, které znala a měla to tam ráda, a dokonce za dost vyšší plat!! Sice se trošku bála, jak tu pozici technologa zvládne. Ale nyní už 3. měsíc pracuje, prý to zvládla, je spokojená a říká:" Vždycky když kolegové v pondělí ráno nadávají, že už se tedy zas musí do práce, já mlčím a v duchu si říkám: Zaplaťpámbu, že mám kam jít do práce! "
No a ta druhá kamarádka-samoživitelka se 3 dětmi: Vrátila se ke svému oboru (umělecké řemeslo), začla v něm podnikat jako OSVČ. Víceméně jí ani nic jiného nezbývalo, se 3 dětmi (nejmladší ve školce) ji žádný zaměstnavatel nechtěl. První měsíce byly velmi krušné - do podnikání se nejdřív totiž musí hodně vložit (energie i financí - nakoupit materiál, nechat udělat webovky, atd.,atd.), a pak se modlit, zda zákazníci zareagují a začnou kupovat. No, nyní konečně v září prý už prodala aspoň tolik, že září (jako první měsíc) nebylo ztrátové. A teď se konečně zdá, že její úsilí začíná nést ovoce, že se jí to konečně trochu rozjíždí. I když teď je to jen tak-tak na holé uživení, je to šance, že se to později rozjede víc a že to podnikání ji i její děti snad nějak uživí.
Takže víceméně-oba příběhy,, které znám, měly tedy po roce svůj happy-end.
Vzkazuji tedy vám všem hledajícím - nevzdávejte to, ono se to jednou rozsekne, a přeji vám, aby u vás ten úspěch přišel dřív, abyste na něj nemuseli tak dlouho čekat.
Upravil(a) Blossom (28. 10. 2010 10:02)
Holky, já to nechci zjednodušit, ani "zduchařit", ale já ve chvíli kdy jsem práci neměla, jednou v životě, jsem vůbec nezapochybovala o tom, že ji neseženu. Věřila jsem pevně, že jsem dobrá a tedy budu vybírat. Ani mě nenapadlo přemýšlet, že by to bylo jinak. Neležela jsem přitom na gauči, to je nutné dodat. Udělala jsem vše, co bylo v tu chvíli možné. A vybrala jsem si. 
Možná se to zdá směšné, ale já vím, že to funguje. Rozhodněte se vnitřně,dělejte co umíte, rozhodtě sítě kam dosáhnete a nepochybujte! Podle totho také vystupujete, nemusíte se na nic připravovat.
Přeju ti Ame hodně štěstí a hlavně pevné rozhodnutí.
Není tady
luminka napsal(a):
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.
Dobre muzes vypadat i bez penez pokud ovsem nejsi bezdomovec. 
a par korun koupis veci v sekaci staci,ze mas praci pracek ,vodu a zehlicku a je z tebe hvezda.Co se tyce liceni muze te stacit treba tuzka na oci za 10 kc.Na vlasy te staci levny sampon a levny balzam na vlasy.Pokud mas nepodajny vlasy tak lak na vlasy ktery sezenes taky levny v obchode vse za 39.Hlavne je dulezity ty vlasy mit ciste.
Co se tyce prace tak je pravda,ze je lepsi mlcet sem tam prohodit par slov,zadne sverovani nebo si myslet,ze,kdyz se na nekoho nalepite,ze ziskate kamaradku.
Na prvnim miste pro vas musi byt prace a ,az potom rodina,protoze se musite prizpusobit tomu jak oni vas potrebuji.Zadne rodine planovani.
Upravil(a) eremuruss (28. 10. 2010 18:40)
Není tady
xxxx napsal(a):
luminka napsal(a):
Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem....můžu se zeptat co děláš, že si dostala třetí výpověd? Máš třeba pocit, že to je tím, že špatně pracuješ nebo něčím jiným? Neuraž se opravdu mě to zajímá. dík
Tu muzes dostat velice jednoduse.Ja mam za sebou dve a to behem 15 mesicu.V te prvni se rusil podnik a v te druhe u nas na malem meste se otevrel druhy market.Museli snizit stav prodavacek,protoze by nas albert neuzivil.Sly jsme vsechny co jsme meli smlouvu na dobu ucitou.Dalsi vypoved,spise neprodlouzeni smlouvy mam,uz na vlasku tak uvidime.
Není tady
Wiki napsal(a):
Holky, já to nechci zjednodušit, ani "zduchařit", ale já ve chvíli kdy jsem práci neměla, jednou v životě, jsem vůbec nezapochybovala o tom, že ji neseženu. Věřila jsem pevně, že jsem dobrá a tedy budu vybírat. Ani mě nenapadlo přemýšlet, že by to bylo jinak. Neležela jsem přitom na gauči, to je nutné dodat. Udělala jsem vše, co bylo v tu chvíli možné. A vybrala jsem si.
Možná se to zdá směšné, ale já vím, že to funguje. Rozhodněte se vnitřně,dělejte co umíte, rozhodtě sítě kam dosáhnete a nepochybujte! Podle totho také vystupujete, nemusíte se na nic připravovat.
Přeju ti Ame hodně štěstí a hlavně pevné rozhodnutí.
Ja jsem taky nepochybovala o tom,ze bych v budoucnu praci nenasla,ale,kdyz jsem procestovala vsechny okolni mesta a nic jsem nenasla zacala jsem panikarit.
Není tady
Já byla bez práce rok 
oběhala jsem snad všechno, co se oběhat dalo, v rámci Úřadu práce jsem si udělala rekvalifikační kurs. Po jeho absolvování jsem chodila na různé pohovory v tomto oboru, jenže jsem zase měla smůlu: máte čerstvý rekvalifikační kurs, nemáte praxi, my potřebujeme někoho s praxí. Až se na mě štěstí usmálo, kamarádka mi dala tip na jedno výběrové řízení, přišli jsme tam tři uchazeči a vybrali mě
Moje rada zní - hlavně nerezignovat, nevzdávat to a věřit, že se ta smůla jednou prolomí a na člověka se konečně usměje štěstí. Chce to ovšem zkoušet nejen přes internet, nejen přes Úřad práce, nejen přes inzeráty, ale chodit se osobně ptát a v neposlední řadě "rozhodit sítě" i mezi kamarády a známými. Já mám skutečně velmi špatnou zkušenost s odepisováním na inzeráty přes internet (odepsala jsem příkladně na deset inzerátů a osm zadavatelů z nich se mi ani neuráčilo odpovědět), s obcházením doporučenek z pracáku (poslali mě a další uchazeče na pozici, která už byla přes měsíc obsazená). Mně se tedy při hledání práce osvědčilo spoléhat se na "vlastní linii", kdy někdo, kdo mě znal - kamarádka - mi pomohl získat užitečný kontakt a díky němu se mi podařilo sehnat práci 
Upravil(a) Kiara (28. 10. 2010 19:06)
Není tady
V práci zůstala jen hrstka lidí, tak propouštěli i ty šikovné. Stačí, když jste maličko pomalejší než ostatní nebo máte problém s dopravou, pak už se vybírá podle kdečeho. Ale tak bolestný vyhazov, kdy tam moje známé zůstaly, jsem dosud nezažila. Jsem zlomená a to jsem si myslela, že se zítra půjdu poptat po práci. Ale schopná toho nejsem, to už teď cítím, momentálně jsem zlomená tak, že vypadám jako bezdomovkyně. A pak, všude chtějí lidi z pracáku, aby za ně měli peníze, a tam já budu až od pondělka, protože smlouva mi končí v neděli. Na druhé straně se bojím, že mě někdo z ostatních propuštěných předeběhne.
Není tady
luminka napsal(a):
V práci zůstala jen hrstka lidí, tak propouštěli i ty šikovné. Stačí, když jste maličko pomalejší než ostatní nebo máte problém s dopravou, pak už se vybírá podle kdečeho. Ale tak bolestný vyhazov, kdy tam moje známé zůstaly, jsem dosud nezažila. Jsem zlomená a to jsem si myslela, že se zítra půjdu poptat po práci. Ale schopná toho nejsem, to už teď cítím, momentálně jsem zlomená tak, že vypadám jako bezdomovkyně. A pak, všude chtějí lidi z pracáku, aby za ně měli peníze, a tam já budu až od pondělka, protože smlouva mi končí v neděli. Na druhé straně se bojím, že mě někdo z ostatních propuštěných předeběhne.
Jak predbehne to nechapu?V cem?Ze budou driv na pracaku? 
Není tady
Ne, že se budou dřív ptát na práci.
Není tady
Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píšu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, že o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a švagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, než jsem dostala zpátky starou práci, a teď, když jsem si myslela, že všechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokoškoláky a je to fakt tragédie. Ještě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi ještě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepište, ať se dám dohromady, nejde to. Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, že ješte vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, že budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věšet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, než vloni, když jsem byla mezi posledními propuštěnými a čekali jsme na pracáku, až zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůžu ani na brigádu, už jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.
Upravil(a) luminka (29. 10. 2010 5:33)
Není tady
A ještě něco. Kolegyně, která už je jednou nohou v jiné firmě, ví se to o ní, je tam zapsaná a jen čeká, kdy ji tam vezmou, stále v práci je! Jen se jí zeptali, zda tam prvního nastupuje, a když nenastupuje, tak jí dali podepsat prodložení smlouvy! Jsem rozzlobená na nejvyšší stupeň! Jí je trapně a já se nedivím, taky by mně bylo. Já jsem chtěla pro firmu pracovat a nikam jsem nechtěla utíkat kvůli většímu výdělku, a podívejte, tak svět odplácí! Oni si snad váží lidí, kteří chtějí utéci.
Upravil(a) luminka (29. 10. 2010 7:57)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.