29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Pubert'ačka xP napsal(a):
VŠEM DĚKUJI MOC ZA RADY. BOHUŽEL MÁM POVAHU HOLKY, KTERÁ TAKOVÉ VĚCY PROSTĚ MOC NEZVLÁDÁ
KAMARÁDY MÁM Z KROUŽKŮ (CHODÍM DO ZUŠ)..JENŽE..ONO JE TO TĚŽKÉ, BYT S NĚMA VE ŠKOLE KAŽDÝ DEN A POSLOUCHAT TY BLBÉ KECY..NARÁŽKY ATD.
RODIČE, HLAVNĚ MAMINKA, SE MI SNAŽÍ POMOCT..PŘEDTIM SE TO NĚJAK SROVNALO A PAK UŽ JSEM MAMCE NECHTĚLA ŘÍKAT, ŽE JE TO TADY ZASE
SAMA MÁ HODNĚ STAROSTÍÍ
ALE ZASE MÁM STARŠÍHO KAMARÁDA (18) KTERÝ MI NABIDNUL POMOC...CO SE TÝČE JINÉ ŠKOLY, TŘÍDY,...: JSME MALÁ ŠKOLA, PROTOŽE JSME ZAMĚŘENI NA JINY JAZYK A PROTO NÁS TAM NECHODÍ HODNĚ..PROTO NEMÁME ÁČKA, BÉČKA,..A TAKY PŘESTOUPENÍ NA JINOU ŠKOLU BY BYLO TĚŽKÉ, KDYŽ SE VŠECHNO UČÍM V JINÉM JAZYCE
(
Víš tady moc nemá smysl se radit, tady hodně žen žije hlavně na diskuzích a chtějí se zviditelnit, proto píšou tak dlouhé "hodnotné" příspěvky, které s realitou nemají nic společného. Jejich reálný život je tady, jejich seberealizace také. Protože jsou nespokojené se svým životem a často neúspěšné, snaží se spíš člověka obvinit z toho, že si za věci může sám a že by měl na sobě pracovat )).
Já ti věřím že jsi typ , který se špatně brání, takové děti existují a je potřeba jim pomáhat .
Umím si představit, co to je za hrůzu, být ve škole celou dobu ve stresu.
Já mám tu zkušenost, že nefugnoval ani školní psycholog, který na škole pracoval právě z toho důvodu.
Pokud budeš mít sílu to snášet, bojuj, pokud to bude moc, přesvědč rodinu, aby ti pomohli.
Nebo mi napiš vzkaz a já ti přesně napíšu, kam se máš obrátit.
Není tady
Pubertacka: Ahoj, moc nevím, jak konkrétně poradit. Sama jsem byla během školních let v podobné pozici jako teď ty. Když se na to koukám zpětně, měla jsem se chovat jinak. Necítít se jako oběť, ale chovat se prostě normálně a věřit, že je to přestane bavit. Občas něco rázně odpovědět, ne hystericky, v klidu a s nadhledem. Nenechat se stáhnout na jejich úroveň. Třeba pak dodatečně jsem si uvědomila, že se mě některé holky zaměřovaly, protože jsem vypadala líp než ony a byla jsem chytřejší. Když mi to tehdy maminka říkala, tak jsem jí nevěřila.
Ta pomoc od staršího kamaráda je super nápad!!! Rozhodně to využij! Určitě se hned roznese, že s ním chodíš ale to nevadí, aspoň sklapnou
. Mít na základce 18letého kamaráda, o tom se těm slepicím ani nesní
.
A ještě něco - základku jsem si protpěla, ale pak na gymplu a na vysoký je to úplně jiný. Lidi dospějou a chovají se k sobě slušně. Vydrž to, dostaň se na dobrý gympl a bude to fajn, uvidíš. Jsi chytrá a předpoklady na to máš. Držím palce!
Upravil(a) koniklec (5. 8. 2010 11:45)
Není tady
Puberťačka:
Souhlasím, co napsala Majkaja a koniklec.
Pokud dítě nevyrůstá v rodině kde se "bojuje" podobným způsobem, je zaskočeno. Neví, jak takové situace řešit. Žít ve stresu je neúnosné, proto bych mu pomohla najít cestu, jak na to. Nejde o umetání cestičky, jde především o to, naučit dítě, jak si s takovou situací poradit a jakou roli v ní může sehrát samotné dítě. Nejen teď, ale i do budoucna. S takovými lidmi se bude setkávat celý život a milé dámy, víme, že si s tím mnohdy neumí poradit ani dospělí.
Puberťačko, jsi šikovná holka, určitě to zvládneš. Neboj se požádat o pomoc a užívej si prázdniny.
Není tady
Majkaja napsal(a):
Víš tady moc nemá smysl se radit, tady hodně žen žije hlavně na diskuzích a chtějí se zviditelnit, proto píšou tak dlouhé "hodnotné" příspěvky, které s realitou nemají nic společného. Jejich reálný život je tady, jejich seberealizace také. Protože jsou nespokojené se svým životem a často neúspěšné, snaží se spíš člověka obvinit z toho, že si za věci může sám a že by měl na sobě pracovat
)).
Já ti věřím že jsi typ , který se špatně brání, takové děti existují a je potřeba jim pomáhat .
Umím si představit, co to je za hrůzu, být ve škole celou dobu ve stresu.
Já mám tu zkušenost, že nefugnoval ani školní psycholog, který na škole pracoval právě z toho důvodu.
Pokud budeš mít sílu to snášet, bojuj, pokud to bude moc, přesvědč rodinu, aby ti pomohli.
Nebo mi napiš vzkaz a já ti přesně napíšu, kam se máš obrátit.
TOhle myslíš vážně? Hm, to ti asi hodně uniká relalita. Nezlob se na mě, ale radit někomu - neposlouchej je, všichni jsou blbí, jen já vím, protože jsem éro - moc o tvé fundovanosti, nadhledu a potřebných znalostech problému a problematiky nesvědčí. Ty si to možná umíš představit. Já to prožila.
Za spoustu věcí si člověk může sám, co vysílá, to se mu také vrací. Pro někoho , kdo si nevidí ani na špičku nosu a má POCIT, že všemu rozumí, protože si vyslechl sousedku a sám taky prošel pubertou a možná ještě přečetl knihu, to může být hodně nepochopitelné.
Není tady
Dospělí, kteří si neumí poradit, byly nejspíš jako děti voděni příliš za ruku nebo přehlíženi... je to o nastavení mě jako člověka, ne o nastavení těch druhých, které potkávám... Ty nezměním, ale svým chováním jim vymezuji jejich chování vůči mě...
Pokud se dítě nenaučí si bránit svoje "území", tak se bude takové chování třeba cyklicky opakovat. Vždycky nastoupí rodiče, škola udělá bu bu bu na toho, kdo se chová špatně a chvíli je klid. Ale chvíli... Tím neříkám, že si má budovat prostor bez pomoci rodičů - to já beru jako samozřejmost, pomoc svému dítěti. Jde o to, že nikdo jiný, než puberťačka, prostě nezařídí, že jí budou děcka brát.
Nebudu psát jiný případ, kdy děcka vždycky sekala chvíli latinu, protože kluk si moc všechno bral a pak s ním zas nekamarádily, protože když se na něj křivě podívaly, tak si na ně neustále stěžoval... By někoho mohlo trefit, že si to tu tahám z prstu a žiju virtuálně.
Je to citlivý téma, to každopádně, ale aby mě kolegové a přátelé měli za fajn babu, jsem musela ujít dlouhou cestu, ne maminka, ne tatínek - ti mě směřovali - já, já musela jít.
Není tady
Ještě mi to nedá - když si rozbiju koleno, taky mi poradíte jít na chirurgii? Nebo se nejdříve pokusíme ránu ošetřit vydezinfikovat a zkusit zahojit? A pokud se ukáže hlubší problém, pak zajdeme na tu chirurgii?
Nikdo z vás, ani já neznáme hloubku a záběr problému. Ale dozhodně bych nešla s flintou na komára, podle mých zkušeností pubertačka nevykazuje známky oběti. Jen si neví rady s chováním vrstevníků a s jejich vymezováním. Proto mi rady s policií a tvrdém postupu přijdou ujeté, protože takovým způsobem sebevědomí a sebeúctu nezíská. Jenžeto už asi mluvím hodně mimo dotaz.
Tedy pokud mám opět zopakovat postup , pak 1. naučit se zastat se sama sebe, nepřehlížet výpady , ale naučit se na ně reagovat.
2: v případě stupnujících se potíží vyhledat dětského psychologa a poradit se s ním na dalším postupu, začít spolupracovat se školou.
3. naučit se nějakou obranu typu judo, aikido
4. vyhledat policii a řešit vše mimo školu.
Není tady
MYSLÍM, ŽE TO CO JSTE MI TU NAPSALI, MI DOST POMŮŽE...VÍM, ŽE JSOU I DALEKO VĚTŠÍÍ PROBLÉMY, KTERÉ SE POTOM MUSÍÍ ŘEŠIT PŘES POLICII ATD. TAKHLE DALEKO TO NAŠTĚSTÍ (ZATÍM) NEDOŠLO..A DOUFÁM, ŽE ANI NEDOJDE... JEN MĚ DOST MRZÍÍ TO, ŽE SE VŠICHNI DOKÁŽOU ŘÍDIT PODLE JEDNÉ HOLKY..ŘEKNE JIM ŽE SE SE MNOU NEMAJÍ BAVIT A ONY TO FAKT UDĚLAJÍ, PROTOŽE JDE VIDĚT, ŽE Z NÍ MÁJÍ RESPEKT...
SNAD NA ZÁŘÍ NABERU DOST ODVAHY A NEBUDU SE BÁT JÍT DO ŠKOLY..UVIDÍÍME, JAK TO CELÉ BUDE..A POTOM VÁM TO TADY NAPÍÍŠU..DĚKUJI.
Není tady
Pubert'ačka xP napsal(a):
MYSLÍM, ŽE TO CO JSTE MI TU NAPSALI, MI DOST POMŮŽE...VÍM, ŽE JSOU I DALEKO VĚTŠÍÍ PROBLÉMY, KTERÉ SE POTOM MUSÍÍ ŘEŠIT PŘES POLICII ATD. TAKHLE DALEKO TO NAŠTĚSTÍ (ZATÍM) NEDOŠLO..A DOUFÁM, ŽE ANI NEDOJDE...
JEN MĚ DOST MRZÍÍ TO, ŽE SE VŠICHNI DOKÁŽOU ŘÍDIT PODLE JEDNÉ HOLKY..ŘEKNE JIM ŽE SE SE MNOU NEMAJÍ BAVIT A ONY TO FAKT UDĚLAJÍ, PROTOŽE JDE VIDĚT, ŽE Z NÍ MÁJÍ RESPEKT...
SNAD NA ZÁŘÍ NABERU DOST ODVAHY A NEBUDU SE BÁT JÍT DO ŠKOLY..UVIDÍÍME, JAK TO CELÉ BUDE..A POTOM VÁM TO TADY NAPÍÍŠU..DĚKUJI.
Ptám se znovu, co ti vlastně provádějí a proč to vzniklo?
Není tady
aprill: noo..v naší třídě se najednou z jedne holky stala šéfka celé třídy..kdysi jsme byly skvělé kámošky, ale od té doby, co tou "šéfkou" to bylo právě naopak..začala mě odstrkovat, do očí mi říkala, že nesedím v kolektivu třídy...maminka to na mě poznala a proto se mě začala ptát co se děje..prvně mi řekla, že to tak nemám jen já, že i u nich to tak bylo..a že je to určitě i na více školách a proto se mám držet své nej kámošky a nevšímat si jich..jenže potom jsme jeli na lyžák a ony na mojí nk byly tak hodné, jako ještě nikdy předtím..a samozdřejmě ji stáhly..ona mi potom řekla, že na ní nikdy nebyly tak hodné a že tuhle šanci nechce propásnout..bylo mi to líto, brečela jsem a maminka se mě zase ptala co se stalo..tentokrát už jí to mrzelo fakt strašně moc..volala mi z práce každou přestávku a ptala se, jak to ve škole probíhá..po 2 měsících si toho začali všimat i učitelé..dokonce mi brácha řekl, že slyšel, jak ředitel říkal, že se mu to nelíbí, že jsem fajn holka a že to není fér..a ptal se jiné učitelky, jeslti už to je konečně v pohodě..ta mu ale řela, že neví..jednou nás třídní učitelka rozdělila no hodině na kluky a holky...řešila to s náma a já jsem se nestačila divit, co si ta "šéfka" umí vymyslet..no jo..celou dobu mluvila ona. Ostatní holky držely pusu.. učitelka se mě ptala na názor, řekla jsem asi 2 slova, ale nedokázala mluvit dál ,protože jsem měla slzy na krajíčku
( hned jsem potom volala mamce, že to učitelka řešila a já jsem ji brečela do telefonu, že to nebyl nejlepšíí nápad..
maminka to potom se mnou po škole zase řešila..po čase se to nějak srovnalo..nebylo to už sice jako dřív ale bylo to ok..jenže pak jsem jela do Anglie (vyhrála jsem to v jedné soutěži) a ony pak na mě zase byly takove, a řikaly mi, že se se mnou odmítají bavit, protože jsem to určitě odepsala od kámošky která jela se mnou..ta jim ale řekla, že 100 procentně ví, že ne..protože test psala od zadu a já ho psala normálně..štvalo mě to, nechápala jsem, o co jim zase jde
jenže nějak to potom zase vyšumělo...potom jsem zase jela na tyden pryč..přijela jsem a všechno bylo zase jako dříív: ignorace, nadávky, narážky apod...byly jsme dokonce pozvané na jedny narozeniny..byly tam i ony a byla jsem tam i já..pomlouvaly mě tam předemnou a mysely si, že já nevím, že mluví o mě
( bylo to strašnéé..od té doby se mi zhoršily známky, nic se mi nechtělo, neměla jsem vůbec chut hrát na svůj hudební nástroj, ve kterém jsem dost dobrá
všechno bylo jinak, protože jsem se nedokázala soustředit a myslela pořád na to, proč se to všechno děje
a proč?? protože to tu šéfku baví..
Není tady
JO baví, zřejmě puberťačko jsi trochu jiná než ostatní. Zřejmě si i v něčem dobrá, něco umíš a možná to i doma máš krásné. Závist je mrcha a závidět jde cokoli. MOžná ti ta tvoje bývalá tohle provádí jen proto,aby si sama něco dokázala.
Upřímně, je to nahraně. To co píšeš je opravdu na hraně. Zkus si ted před zrcadlem nacvičit postoj, stáhnout ramena dozadu, nehrbit se, vytáhnout krk a stoupnout si tak, abys měla ruce lehce od těla a říct - nedělej to mě se to nelíbí a navíc to není vůbec vtipné. Nepřeslýchej narážky, bran se, odcházej středem. Stačí jedna věta. Já vím, není to jednoduché, máš knedlík v krku, nejraděj by ses schovala a schoulila a utekla. ALe nezbude ti stejně nic jinéhonež se tomu nakonec postavit. Jinak tě tohle popichování zase někde dožene. Strach je dobrý rádce, ale šopatný pán, zažen jej někde do kouta. Opět a opět se snaž obnovit vztahy se spolužáky. A když uvidíš, že je to marné, najdi si kámoše v jiném kroužku. Víš , ten postoj těla je hooodně důležitý, mohla by ses jej naučit právě v aikidu , judu, ted docela frčí i taek won do. Nevzdávej to. Je fajn, že chceš svoje problémy řešit. Málokdo má k tomu odvahu.
Jo a prosím tě, vypni si CAPS LOCK, na většině diskuzí jsou velká písmena zdůrazněním, jakýmsi křikem v písmenkách.
Není tady
PavlaH napsal(a):
JO baví, zřejmě puberťačko jsi trochu jiná než ostatní. Zřejmě si i v něčem dobrá, něco umíš a možná to i doma máš krásné. Závist je mrcha a závidět jde cokoli. MOžná ti ta tvoje bývalá tohle provádí jen proto,aby si sama něco dokázala.
Upřímně, je to nahraně. To co píšeš je opravdu na hraně. Zkus si ted před zrcadlem nacvičit postoj, stáhnout ramena dozadu, nehrbit se, vytáhnout krk a stoupnout si tak, abys měla ruce lehce od těla a říct - nedělej to mě se to nelíbí a navíc to není vůbec vtipné. Nepřeslýchej narážky, bran se, odcházej středem. Stačí jedna věta. Já vím, není to jednoduché, máš knedlík v krku, nejraděj by ses schovala a schoulila a utekla. ALe nezbude ti stejně nic jinéhonež se tomu nakonec postavit. Jinak tě tohle popichování zase někde dožene. Strach je dobrý rádce, ale šopatný pán, zažen jej někde do kouta. Opět a opět se snaž obnovit vztahy se spolužáky. A když uvidíš, že je to marné, najdi si kámoše v jiném kroužku. Víš , ten postoj těla je hooodně důležitý, mohla by ses jej naučit právě v aikidu , judu, ted docela frčí i taek won do. Nevzdávej to. Je fajn, že chceš svoje problémy řešit. Málokdo má k tomu odvahu.
Jo a prosím tě, vypni si CAPS LOCK, na většině diskuzí jsou velká písmena zdůrazněním, jakýmsi křikem v písmenkách.
děkuji...a omlouvám se za ten CAPS LOCK!
Není tady
Pubert'ačka xP napsal(a):
í..
Přesně tak jak to popisuješ to probíhalo i u tý sousedky,( já tady citím tu tvou učitelku jako hodně slabou a bez autority) ,slečna která ji šikanovala byla vůdčí osobnost a učitelce se líbilo, jak jí děti uznávají a nedokázala odhalit, jak je falešná.
Když do situace učitelka zasáhla, pomohlo to na dva dny a pak to znova jelo ve starých kolejích, vlastně do tý doby, než maminka pohrozila policií. Potom najednou nastal veliký klid , aspon pro sousedku a odnesla to hned jiná dívka , zvláštní je , že ta šikanující neměla strach , že z toho bude znova malér.
Já myslím, že pokud se nervuješ a zhoršují se ti známky , tak je situace už dost závažná .
S budoucí prací tohle vůbec nesouvisí , v práci člověk řekne nazdar a jde, zvlášť vzdělaná slečna jako naše tazatelka. V práci se často dobře uplatní i podivíni, nebo různě postižení lidé, pokud jsou nadaní, takoví , kteří byli ve školách terčem šikany.
Kromě toho nikdo z nás nepotřebuje v práci být oblíbená baba, to jestli jsem v práci oblíbená není důležité Javeno, v práci už je to potom jinak .A když si na tebe v práci zasedne šéf, nepomůže ti ani svěcená voda ani hluboké dýchání a Hooponopono :-D
PavloH. my chápeme, že se ti nedaří v životě a snažíš se být autorita uznávaná aspoň na diskuzích:-D, cítím z tebe obrovskou samotu ,ale pubertačka nemá na celou situaci moc vliv, když odejde ona, agresor si najde okamžitě jinou oběť.
Není tady
Majkaja napsal(a):
než maminka pohrozila policií
co bude policie řešit - že se holky pomlouvají a nebaví se spolu?
Není tady
Puberťačko, připadá mi, že za tím je ze strany té holky závist, touha být nej aspoň v něčem, potřeba mít kolem sebe skupinu obdivovatelů... Je to na hraně psychické šikany, určitě. Zároveň i v téhle diskusi je vidět, že některé typy prostě baví do někoho se navážet, vymezovat a dělat "nenápadné" "vtipné" poznámky a to i v dospělosti
Setkala ses s jednáním, které je ti cizí, nevíš, co si máš počít. Zaznělo tady hodně dobrých rad - nebát se stát si za svým, nenechat se vyprovokovat, ale jednat za sebe, promyslet si a třeba i natrénovat, co říkat a jak se tvářit. Nebát se říct si o pomoc - i když bude situace v mezích toho, jak to mezi dospívajícími chodí, a ty to budeš zvládat sama, dospělí ve škole by měli vědět, jak se cítíš a co se děje (že se něco děje už si všimlo víc lidí včetně ředitele, jak píšeš), třeba jen proto, aby, pokud se situace vyhrotí, měli větší přehled a neslyšeli jenom vyjádření jedné strany...
Není tady
Majkaja napsal(a):
Pubert'ačka xP napsal(a):
í..
Přesně tak jak to popisuješ to probíhalo i u tý sousedky,( já tady citím tu tvou učitelku jako hodně slabou a bez autority) ,slečna která ji šikanovala byla vůdčí osobnost a učitelce se líbilo, jak jí děti uznávají a nedokázala odhalit, jak je falešná.
Když do situace učitelka zasáhla, pomohlo to na dva dny a pak to znova jelo ve starých kolejích, vlastně do tý doby, než maminka pohrozila policií. Potom najednou nastal veliký klid , aspon pro sousedku a odnesla to hned jiná dívka , zvláštní je , že ta šikanující neměla strach , že z toho bude znova malér.
Já myslím, že pokud se nervuješ a zhoršují se ti známky , tak je situace už dost závažná .
S budoucí prací tohle vůbec nesouvisí , v práci člověk řekne nazdar a jde, zvlášť vzdělaná slečna jako naše tazatelka. V práci se často dobře uplatní i podivíni, nebo různě postižení lidé, pokud jsou nadaní, takoví , kteří byli ve školách terčem šikany.
Kromě toho nikdo z nás nepotřebuje v práci být oblíbená baba, to jestli jsem v práci oblíbená není důležité Javeno, v práci už je to potom jinak .A když si na tebe v práci zasedne šéf, nepomůže ti ani svěcená voda ani hluboké dýchání a Hooponopono :-D
PavloH. my chápeme, že se ti nedaří v životě a snažíš se být autorita uznávaná aspoň na diskuzích:-D, cítím z tebe obrovskou samotu ,ale pubertačka nemá na celou situaci moc vliv, když odejde ona, agresor si najde okamžitě jinou oběť.
Pokud si myslíš, že na to, jak se uplatní člověk v práci a životě všeobecně nemá vliv dětství, dospívání... tvůj problém. Stačí si tady přečíst pár lidí, jaké mají mindráky... nechci jmenovat. A mám i přátele na kterých je moc pěkně vidět, co s nima zamávalo (rozchod rodičů, tloušťka v dětství...) a jak se stím perou, protože to nezpracovali.
Jestli je fuk, jak na tebe koukají v práci. No, nějakej pátek už pracuju. Není to med chodit někam, kde se na tebe koukají, jak na puberťačku ve škole spolužačky... FAKT SI MYSLÍŠ, ŽE TO JE PAK V PRÁCI JINAK? Kolik kolektivů jsi prošla. Nějaký asi virtuální, ne? Když budeš zdravě sebevědomá, nezasedne si na tebe šéf, prokrista - o to tu jde. Já neznám jedinýho zdravě sebevědomýho člověka, který by byl terčem šikany ze strany šéfů či spolupracovníků... ale znám jednu, co ji vyrazili, protože se šéfovi nelíbila (byla nejistá a o to víc machrovala) a jednu, co se s ní nikdo z kolektivu nebaví, protože sedí v koutku, plaše kouká a když něco řekne, tak spíš šeptá... celý život byla taková. Jí nepomůže ani, když změní práci - má to takhle všude, už si zvykla... Možná, kdyby už v dětství zabojovala, mohla sedět někde blíž dění... Podle tebe na tom nezáleží, ale já říkám upřímně - neměnila bych s ní... Já jsem ráda, že mě kolegové berou, mluví se mnou o normálních věcech, o svých dětech, partnerech, že jdeme na pivo, na bowling... nikdy si na mě nezasedl nikdo, šéf, kolegové... já si hlídám hranice.
Jsem ráda, že jsem oblíbená správná baba , že jsem zvládla dospět a že nesedím v koutku a neřeším mindráky... A můžeš se stavět na hlavu...
Co se týče Pavly, nemluv za všechny, beruško... Nebo si onikáš?
Upravil(a) javena (6. 8. 2010 7:30)
Není tady
Kromě toho nikdo z nás nepotřebuje v práci být oblíbená baba, to jestli jsem v práci oblíbená není důležité
Prd a vořech, děvče... Pokud nejsi špičkový odborník, který nemá potíž najít okamžitě nové místo, pak s těmi lidmi v práci musíš nějak vycházet. To není "v práci člověk řekne nazdar a jde" - kolik znáš takových, co položí vercajk a do rána na práci ani nevzdechnou? Co si s sebou nenosí domů starosti ze zaměstnání - ať už pracovní nebo vztahové? Kterým je totálně u zadele, jestli je v práci dusno, pohoda, nebo aspoň korektní ovzduší?
Není tady
A puberťačko, je to vážně na hraně. Nicméně stále si stojím za tím, že musíš zabojovat nejdřív ty a pak můžete s rodiči postupovat ve spolupráci se školou, příp. policí.
Jak tu holky píšou, klidně natrénovat postoj - žádný hrbení. Když mluvíš, žádný kuňkání - krátký věty. (Jsi trapná.. ještě tě drží puberta?.. ) Jeden, dva kámoši/ky, se kterými budeš chodit na oběd či se bavit o přestávce a vůbec není špatný, že by pro tebe před školu přišel ten kámoš... I když blbka si bude myslet, že budeš oblíbená místo ní, že máš kluka a mohla by přitvrdit... tak uvidíš podle situace, možná bude lepší, když jí chytí za flígr a narovinu řekne, ať od tebe dá ruce pryč.
Moc ti držím palce, abys to zvládla, abyste všichni ve třídě přes prázdniny trochu dospěli (včetně paní učitelky, protože její řešení situace bylo přinejmenším neprofesionální) a nic takového nemuseli řešit. Jsi chytrá holka, tak hlavu vzhůru.
Není tady
Majkaja napsal(a):
PavloH. my chápeme, že se ti nedaří v životě a snažíš se být autorita uznávaná aspoň na diskuzích:-D, cítím z tebe obrovskou samotu ,ale pubertačka nemá na celou situaci moc vliv, když odejde ona, agresor si najde okamžitě jinou oběť.
MY? Kdo je to my? Bud prosím konkrétní. A děkuji za politování, kdybys na to nepřišla, asi bych tady bezradně dál bloudila.
Tomáš Marný
Není tady
Majkaja: napsala jste "....slečna která ji šikanovala byla vůdčí osobnost a učitelce se líbilo, jak jí děti uznávají a nedokázala odhalit, jak je falešná." přesně je to takhle u nás..třídní ji pořád chválí jak udržuje kolektiv (přitom právě naopak) a dokonce řekla řediteli at na konci roku před celou školou řekne, že jí třídní musí pochválit za to, jak milá je ke spolužákům..že jim pomáhá atd...a přitom je ona ta nejhoršíí
Není tady
Puberťačko xP, chci tě podpořit, dát ti sílu, sebevědomí, protože ti moc dobře rozumím. Sama jsem byla na základce obětí psychické šikany. Trvalo to v podstatě celý druhý stupeň, přišlo to tak nějak plíživě, v deváté třídě se se mnou už téměř nikdo ve třídě nebavil. Udělala jsem tehdá velkou chybu, neřešila jsem to. Byla jsem jak stroj, chodila jsem poctivě do školy a snášela šikanu. Teprve za pár let jsem si uvědomila, jak moc mi základka ublížila. Srazila mi tak moc sebevědomí, s následky se potýkám do dneška.
Prosím, nenech se to tak, řeš to, řekni to rodičům, běžte k dětskému psychologovi, ať vám poradí, jak se máš chovat. Je to strašně důležité. Jestli to nebudeš nijak řešit, budeš bita na celý svůj život. Nenech to zajít ještě dál. Mně se ke konci smála celá škola, i děcka z nižších ročníků!
Držím ti palce.
Vilemína
Není tady
Vilemína napsal(a):
Puberťačko xP, chci tě podpořit, dát ti sílu, sebevědomí, protože ti moc dobře rozumím. Sama jsem byla na základce obětí psychické šikany. Trvalo to v podstatě celý druhý stupeň, přišlo to tak nějak plíživě, v deváté třídě se se mnou už téměř nikdo ve třídě nebavil. Udělala jsem tehdá velkou chybu, neřešila jsem to. Byla jsem jak stroj, chodila jsem poctivě do školy a snášela šikanu. Teprve za pár let jsem si uvědomila, jak moc mi základka ublížila. Srazila mi tak moc sebevědomí, s následky se potýkám do dneška.
Prosím, nenech se to tak, řeš to, řekni to rodičům, běžte k dětskému psychologovi, ať vám poradí, jak se máš chovat. Je to strašně důležité. Jestli to nebudeš nijak řešit, budeš bita na celý svůj život. Nenech to zajít ještě dál. Mně se ke konci smála celá škola, i děcka z nižších ročníků!
Držím ti palce.
Vilemína
Vidis Vilemino tohle je spravny prispevek! Tady ses projevila jako zrala a chapajici osoba. Te holce je 13 let, spis je inteligentnejsi nez ostatni a s lidskou zasti a nenavisti si nevi rady. Jasko kazdy normalni clovek. POdle me musi jit k psychpologovi a hledat pomoc v okoli v rodine.
Sdelit diteti v tomhle veku, ze se mu nedostane pomoci a je to jen na nem, ho muze zlomit. Je to brutalni.
Ja ososbne znam taky takove skvele manipulatory. Tahle trisdni manipulatorka vi, ze se ji deti vlastne boji a tim ziskava ohromnnou moc a silu nad ostatnimi. katastroficke je, ze si podmanila i DOSPELE nadrizene, a to ve trinacti letech.
Pubertacce drzim palce, je v kriticke situaci a mela by to resit s pomoci okoli a rodicu. Tahle situace je totiz prikladem manipulace a sikany. Zde ztraci odvahu i dospeli lide a ne dite ve trinacti.
Obdobi puberty je dost krusna zalezitost a prave ted se tvori dulezite NOVE socialni vazby a taky pohlked sama na sebe a tudiz sebevedomi. SEbevedomi ovsem taky znamena, hledat pomoc u ostatnich kompetentnich osob, ktere maji vliv na situaci. Taky u ucitelu a odborniku.
Upravil(a) sahleb (7. 8. 2010 19:22)
Není tady