moonwalk:..já nejsem šťastný ani v této chvíli být šťastný nemůžu, ale o mě už v totmo příběhu nejde...

Hmmm, kdyby Ti o sebe šlo, mohl by sis dávno žít i lépe

manželka pocítí ŽE NA NÍ NEJSI NIJAK ZÁVISLEJ (HLAVNĚ CITOVĚ) a děláš si co chceš - máš ji na háku
Hmmm - tohle se mi zdá jako těžko proveditelná věc - možná s tím psychologem, ale stejně nejdřív musí moonwalk CHTÍT. A nezdá se mi, že by chtěl. Vidím ho jako člověka, kterej se stylizoval do role "oběti" a z nějakýho (jen jemu známýho důvodu) si v ní libuje.

Moonwalku, četla jsem jen toto tvé vlákno, tak možná nebudu vědět všechny souvislosti a pereptie co jsi řešil před půl rokem.
Já taky nejsem příznivcem razantních řešení vztahu, pokud se vše odehrává v mezích slušnosti, existují ohledy na toho druhého ať jsou k nim jakékoliv důvody, pokračují nějakým způsobem rodinné tradice a i sex.  Taky se mi  přihodilo před 4 roky, že si manžel našel milenku, nyní jsme spolu 27 let.
Já jsem hrozně dlouho řešila, jestli to mám vyřešit co mi srdce napovídá nebo co rozum. Byly to dvě naprosto protichůdné cesty. Nakonec jsem zvolila, co mi napovídala intuice a srdce.  Je také pravda, že mi muž milenku nikdy ofic. nepřiznal, vše u nás taky fungovalo. Jen já mezi námi cítila někoho třetího a v  posledním roce i konkrétně věděla.
Jo, bylo to o mém trápení, bezesných nocích a problémech, které jsem v sobě nesla, bylo to i o tom, že jsem to pak musela rozseknout, ať se muž rozhodne, ale neřešila jsem to také hned, až po 2 letech.
Muž se taky zamilova, ale mladá paní byla opravdu mladá a nijak zásadně se nehrnul min. jeden z nich do nové rodiny, takže počáteční nadšení opadlo a já to asi začala řešit v době, kdy to pro ně dva bylo již víc reálné. Taky si myslím, že muž byl na milence víc závislý, jako je tvoje žena na milenci.

Možná taky nastane doba, kdy to budeš muset rozseknout,  buď ty nebo ten druhý. Nebo to prostě vyprchá samo, protože doma jinak fungujete a to je důležité pro cestu, kterou jsis vybral. Jestliže víš, že milenec se nehrne do nového vztahu, ženu pak většinou přesvědčí rodinná hodnota a jistota. Ale tu bohužel vidí, až když ji opadnou růžové brýle, což je odvislé od toho, jak moc je zamilovaná.

Možná bych tebou víc řešila, aby ses stal víc chlapem pro svoji ženu, né tolik oddaným a navěky čekajícím. Můžeš mít v sobě, že budeš čekat co to půjde, ale nedávej to tolik znát, zaujmy něčím novým. Aby třeba zjistila, že nevisíš na ní. Ona to možná neuvidí hned, protože může být stále ještě vůči tobě slepá, ale ty musíš na sobě zapracovat, nějakým způsoběm si sobě "zkrásnět".
Každý sám v sobě si musí uvědomit, jestli mu ten druhý za to stojí, mě muž za to prostě stál.
Jestli občas uděláme zoufalou věc nebo něco, za co se časem stydíme, to se stane. Prostě hledáme cestu, jak z toho ven, když cítíme, že pálit mosty je ještě předčasné a stojí za to o toho druhého zabojovat.

Tercila napsal(a):

Dával jsem jí okatě najevo že mám milenku a vždy jsme se kvůli tomu zhádali.

Kdyby mi manžel dával okatě najevo, že má milenku, dala bych mu okatě najevo, že mu ji přeji - protože už by mi na něm nezáleželo . Zamilování bych pochopit dokázala, ale naschvály bych přehlížela těžko. Jako člověk a partner by u mě klesl hodně hluboko. Neříká se podobnému jednání "zastydlá puberta"?
Mně není jasné, proč jste se "kvůli tomu zhádali". Ten důvod hádky si nějak neumím představit (v případě, že manželka se ráda věnuje svému milenci). Hádku vyvolala ona? Nebo kdo? A proč vlastně? A hádku o čem?
Moone, v manželčině prosazování milence a přitom setrvání doma, v zajetých kolejích, bych asi (aspoň na první pohled) viděla jenom vyčůranost, nic jiného.
Ale to je skoro jedno, stejně to musí být mezi vámi strašný vztah. Nezávidím...

myslim že manželka tu hádku nezačala - jí přece nezajímá co Moonwalk dělá, když není doma. Ona má svého milence, má na koho myslet x hodin denně, k tomu má doma svou jistotu v závislém manželovi. Nedovedu si představit proč by jí měla milenka která je pouze na truc vadit.
I kdybys jí Moonwalku milence odpudil, tak si stejně brzy najde nového.
Až budeš mít Moonwalku přítelkyni, se kterou budeš zamýšlet nějakou budoucnost, kterou budeš mít v hlavě většinu dne, na kterou se budeš těšit, až přestaneš manželce poslušně hlásit co jsi kde a kdy dělal, až se doma budeš vyskytovat málo, až budeš mít plány ve kterých tvoje manželka nehraje zásadní roli..... pak bude nucena nad vámi dvěma přemýšlet, pak možná si uvědomí co by mohla ztratit, pak si Tě možná začne vážit.
To všechno platí i když vynecháš svou přítelkyni - v té to totiž není.
Anebo taky ne a uteče za milencem - ale aspoň budeš mít jasno a možnost začít nový lepší život.

Pro tebe by měl být úkol v ní zdravě probudit, že by sama chtěla vědět, co děláš mimo domov. Aby měla zase zájem.
Co to je - "zdravě probudit"? V normálním vztahu buď rámcově vím, co ten druhý dělá a víc mě nezajímá - nebo nemělo by zajímat, protože pak nastupuje systém stíhačka, případně "převýchova" ve stylu "a musíš...?" (zůstat v práci, jít s klukama na pivo, na fotbal...)

myslim že manželka tu hádku nezačala - jí přece nezajímá co Moonwalk dělá, když není doma
Dobrý - takže se moon pohádá s manželkou, protože ji nezajímá jeho milenka? Něco jako když prcek zlobí, aby aspoň nějak připoutal pozornost toho, kdo si ho nevšímá?

Heleno, trošku koukám, že jsem to nedopsala. Zájem by měl probudit.

Koi: Terci, ale já nepíšu o lásce.  Spíš o rozhodnutí, že chce zůstat doma a nemá už zájem zakládat novou rodinu. Láska může se vrátit může nebo nemusí, to už jiná.

Koi, myslím, že jsem Tě pochopila - a právě jen dodávám, že např. mě by ten uvedený důvod jako partnera absolutně netěšil.
K návratu "lásky" jsem poněkud skeptická. Čímž netvrdím, že by to tak nemohlo dopadnout.

Upravil(a) Tercila (6. 8. 2010 13:23)

Nejlepší řešení je zůstat s manželem a tvrdit mu, že miluje jen jeho.
Obzvlášť když manžel se může přetrhnout, aby jeho žena "byla šťastnější, než on" a jak mi tak z jeho písmenek vypadává, milence víceméně toleruje - víc mu vadí, že ho žena nemiluje, než že spí ještě s někým jiným.

Dlouho jsem tu nebyl..
Vidím že se tu nad mím příběhem rozjela zajímavá diskuse...já už jsem rozhodnut nad svým chováním a rolí v životě...už nehledám co mám dělat. Vím že to tak má být...udělal jsem hodně konin, ale chybama se člověk učí..ublížil jsem své milence a to jsem nechtěl. Nechci ubližovat už nikomu ve svém okolí, ale mám bohužel temperamentní povahu co se blbě krotí...musel jsem si najít blokační mechanizmy na svoje chování abych při každým blbým slovíčku nevybuchnul jako etna. Moje řešení je být trpělivý a udělat se pro svoji ženu zajímavější než jsem...to jsem pochopil...jenže ono se to hezky mluví a hůř provádí...člověk musí začít žít hlavně pozitivně místo neustálých výčitek svědomí..coby kdyby a užírání se...zase hezký předpoklad, ale horší realizace. Je opravdu ještě asi moc brzy na to rozhodnot se a dát partnerovi na vybranou..ona je na něm nyní citově závislá i když už se neviděli dva měsíce, ale předpokládám, že se co nejdřív sejdou. O to víc to zase bude intenzivní. :-)...Mám se doma teď naprosto skvěle, když jsem s ní nic skoro nic mi nechybí. Ale vím, že k ideálu muže v jejich očích mám daleko...Vyznávám názor, že každý muž nebo žena má na světě svůj ideál. Ona si nejdřív myslela, že jsem to já, pak jí ale osud do cesty přivál jeho a je ve všem o pověstný kousel lepší, lepší školy, více peněz, líp vypadá, lepší v posteli atd. atd...prostě každá oblast ldské činosti ho činní lepším než mě. Těžko můžete překonávat pana dokonalého. kdyby byl volný je už dávno s ním, protože cítím že má nad ní obrovskou moc. A tuším taky, že ani ona mu není lhostejná, protže kdoby z Vás mužů zvládnul každý den několik desítek SMS nebo MMS každý den v týdnu mimo soboty a neděle po dobu celého roku, k tomu nějaký ten dopis v plném pracovním nasazení. proč byste to dělali kdyby Vám na dané ženě nezáleželo. klíč ke všemu je on. Buď jí nechá protože se mu omrzí neustále psát a posílat MMS se svým nástrojem :-)...a nebo se rozhodne opustit svůj nynejší život pro ni. Když to udělá je vymalováno. Ale pak jí to opravdu ze srdce přeji protže je pro ní ideální muž. Tak jak si ho ve svých snech vysnila. Když do toho nyní zasáhnu a že už sem to udělal dvakrát, nic nevyřeším. stáhli by se do větší ilegality..lásku nemůžete zabít když je ta velká. Až a jestli on jí nechá pak se z toho bude vzpamatovávat dlouho, ale pak zase bude všechno v pořádku. jenom to do toho bodu musí dojít. Vyložený tarot mi na to vyšel tak doufám, že to tak dopadne. Do té doby mi radost v životě dělají děti, mám svoje cíle které budu pomale ale jistě plnit a vím, že mám po boku ženu která mě má ráda jako manžela protože se cítí svobodná vedle mě. Vím, že na plno otázek na které se jí zeptám dostanu takovou odpověd aby pro mě byla přijatelná i když je lživá, takže dotazy typu miluješ ho, máš mě ráda apod. postrádají smyslu..mohu si na ně odpovídat sám. ale dotazy typu milovala jsi ho v tu a tu dobu , které zazněli tuším v pondělí mi zase hodně rozkryly. protže poprvé přiznala, že v té době (leden, až duben) jí byl bližší než já a milovala ho. Což samozřejmě tenkrát vehementně popírala a zase tolik jsme se nehádali a nebylo to o moc horší než dnes. Je to stejné jako teď...za pů roku dotaz na dnešek povede ke stejnému výsledku, takže je lepší neptat se. Cítím jeho každodenní přítomnost v našem domě i když tam fyzicky není. Vím také že jsem to dělal špatn, hledal jsem na ní stále to špatné a hrozné, ale už 4 měsíce hledám jenom to krásné a milé a frekvence hádek se dostala na minimum a jsou to spíše než hádky se zvyšováním hlasu takové výměny názoru coby kdyby apod. Za celý rok jsem prošel mnoha sinusoidama..nahoru a dolu...teď se to trošku ustalilo na hladine 99%...vím že plno lidí žije daleko hůř ,nemá co jíst apod, celý problém tkví v mé hlavě...nejde vyřešit.

Ja doufám že je to jinak..že je to jenom přechodné a i když je ideál tak to že jí nechce a nechce opustit svojí rodinu kvůli ni, jí prostě dostane z toho pobláznění. Víš když najdeš svého vysněného muže a on tě sice má rád, ale jenom do postele tak po kratší či delší době si to uvědomíš doufám. Zatím to nevypadá, že by chtěl opustit svoje hnízdečko. Čas pracuje pro mě, jde o to jak dlouho je ochotna čekat a tolerovat toto jeho postavení. Samozřejmě jsou ženy co se to pokusí rozbít násilým, ale to ona není, ona čeká na jeho reakci.
S tím hledáním toho špatného. Ono to není tak, že bych jí vmetl do tváře tos dělala špatně atd., jde o to, že jsem to měl v hlavě, myslel jsem na ni v negativním duchu a to bylo špatně. Ne že bych přišel dom a řekl tos udělala špatně, todle děláš špatně atd. atd, to ne, to se prostě nedá ženě říkat do očí..ale myslel jsem si to a to bylo špatně.
Své ženě přeji jenom to nejlepší a když on jí bude chtít k sobě nebo ona půjde za ním tak jí to budu z celého srdce přát, ale nynejší stav kdy on jí nechce není pro ní moc ideální. Proto si myslím, že když jí nechá tak bude zase vše v pořádku, protože si stále myslím a všechny události několika posledních měsíců tomu nasvědčují, že mě opravdu ještě má dost ráda na to aby mě mohla milovat stejně jako jeho. nebo je to možná moje zbožné přání, nevím v každém případě, není radno dělat nic. Potvrdilo se že když člověk nic nedělá nic nezkazí a čím méně se vměšuji do situace tím lépe pro mě a tím šťastnější je ona.

moon: ..že je to jenom přechodné a i když je ideál tak to že jí nechce a nechce opustit svojí rodinu kvůli ni, jí prostě dostane z toho pobláznění.

Moone, to víš, že si to uvědomí, ale to její vystřízlivění vůbec nesouvisí s láskou k Tobě. A když se k Tobě vrátí, bude to spíš z pohodlnosti. Ale třeba se mýlím. Každý z nás je jiný.  Já osobně bych už nechtěla manžela, kdyby mi došel po ročním nebo dvouletém provaleném vztahu s milenkou zpátky domů jak zpráskanej pes, že ho nechtěla. To není žádná "výhra", to bych si o sobě myslela, že jsem "z nouze ctnost", a to přece nemám zapotřebí, že?
A že by Tě mohla milovat stejně jako jeho? Tak to jsi mě přiměl k zamyšlení. Osobně si teď říkám, že to skutečně nejde... maximálně tak z vděčnosti, že jsi "počkal".
Přeji Ti klidný a hezký život. Samozřejmě Ti držím palce, ale skoro bych si tipla, že za rok budeš uvažovat jinak - ne o ní, ale o svém vztahu k ní.

Upravil(a) Tercila (13. 8. 2010 15:24)

Tak je to zase jinka :-)...Příběh nekončí....:-)...sem teď zralej na psychiatra nebo manželskou poradnu. I když vím, že moje manželství je asi velmi krásné po tom co slyším od přátel, kolegů apod., ale stále si říkám co kdyby to bylo ještě hezčí a jak to udělat. No přejdu k věci. Milenec mojí ženu asi před týdnem nechal. BYlo to náhlé a ona se z toho zhroutila. I když stále tvrdila, že už to samo končí apod., tak když to přišlo tak najednou byla zdrcená a probrečela dva dny. Takže dokázala předemnou, že opravdu to bylo velmi vážné a  s přátelstvím to nemělo nic společného. Jenže jsem taky pochopil, že je opravdu dvojaká a že to co říká mě, jsou jenom sladké řeči a fakta se nedozvím. Milovala ho celý ten rok, bere to jako konec, uzavřela se do sebe a je hrozně nešťastná. Sálá to z ní jak z kamínek. Před tím vyzařovala pozitivní energii, teď se to o 180 obrátilo. Postel jsme návštívili jenom jednou, neříkám, že to nebyl uragán jako vždy, byla to nádhera, ale před tím neměla problém se milovat třikrát do týdne, byla stále veselá a zářila jak sluníčko. Nyní je smutná, stále čte, stále přemýšlí a je smutná, jak ta smutná prinzecna. Jako by pohasla uvnitř. Všechno kolem je jako by kašírované, takové umělé. Myslím, že to asi nějak spolu doklepeme, ale je to takový život na půl. Ztratila jiskru a já nevím jak ji pozitivně naladit. Děláme spolu plno věcí, jsem s ní když můžu a prostě ji miluji, ale nevím zda už mi neujel vlak. Zda se snažím o něco co už se nevrátí. On nasadil ve všem laťku tak vysoko, že nemám šanci na ni vyskočit. :-)...zbývá mi jenom čekat co bude a zda se to z té šedi průměrnosti nějak dostane. Protože i když ten rok sem se v jednom ohledu dost trápil a vztekal, tak v druhém pohledu jsem byl šťastný z toho, že ona září a žije na 100 procent. Sám nevím co chci, určitě bych nerad zopakoval minulý rok a dalšího milence, na druhou stranu nevím jak jinak ji nakopnout do života.

Nech tomu (jí) čas a nech život plynout přirozenou cestou. Ono se to "vyvrbí". Ona se teď trápí. Pomoci ji můžeš svým klidem, laskavostí a rovnováhou. Nic neřeš. Třeba to jednou ocení a "vrátí se" k tobě zralejší o bolestnou zkušenost, že zahrávat si s ohněm se nevyplácí.
A pro tebe - každá závislost je nesprávně. I v lásce je lepší zlatá střední, ale vyžaduje to sebekázeň. Jinak se dostáváš v emocích do závratných výšin a hlubokých propastí. To dává zabrat a okrádá o energii.
Každý z nás má svá přání a plánuje krásnou budoucnost, ale život často změní co jsme chtěli mít a nám nezbývá, než přijmout tyto změny i když nechceme, bráníme se, taktizujeme, ale není to nic platné.
Přeji vám šťastné pokračování, spokojené a věrné soužití.