Já žila nejdřív ve starém  domě, pak nějaký krátký čas v paneláku, a pak zase v domě, nejdřív v novostavbě, a pak zas v tom starém domě z dětství. Opsala jsem kruh.  
Spokojená jsem celkem byla všude - i ten panelákový byt měl aspoň naštěstí malý balkón s výhledem na řeku, nádhera....
Ale představa bytu v paneláku bez balkonu, kde se dívám jen sousedům naproti do oken, nebo pražského činžáku kdesi na křižovatce, mi nahání hrůzu.

Já preferuji jednoznačně dům, i když je to samozřejmě mnohem dražší na údržbu a pracnější , než byt. A dokonce mám raděj než novostavby domy staré, letité, originály s příběhem, s duší, i když jejich oprava je jedna jobovka za druhou
Ale ta rána a večery na zahradě, bez toho si už nějak život představit nedovedu....

určitě dům, i když bydlíme v paneláku

Rozhodně dům

Domku se bojím(že by jsme to neutáhli finančně) bydlíme v novostavbě -máme malý byt 3kk-76 m ale malý je taky po*ný je malý protože neni sklep a věci jako kola a koloběžka...se prostě musí někam dávat ,ale to je taky až tak nepodstatný,má balkon velký,a k baráku jako k celku náleží dvorek který je pouze pro nájemníky je tam hřiště a prolejzky je to oplocený a nikdo jiný krom nás tam nesmí a nechodí což je paráda,malej je venku s kamarády a já až uklidím uvařím vezmu kávu a jdu taky ven kde máme už z holkama takovou drb.partu:lol: a fakt dobrý,když už toho  mám dost,mužem cca 5 min...do Zoo nebo na druhou stranu do lesa a k řece,nebo na jezírko...což je super...
jediný co je tu k minus je že na sídlišti neni žádný obcho jen čongové s večerkou ale už jsme si zvykli...bydlí se nám tu pohodově...jo ještě máme taky garáž takže vlastně vše jako v baráčku...já vím ...skoro!!!!! ale cokoliv potřebuju spravit posekat trávu vyměnit písek v pískovišti zvednu telefon a správce zařídí a udělá...

majkafa napsal(a):

Vyrostla jsem v dome na vesnici. Pak chvilku dum ve meste u tchýne, pak ubytovna, byt ve dvoubytovém okále, byt v bytovce na vesnici, vlastní dum ve meste, teď byt s balkonem. Byt s balkonem, kde bydlím teď, je super. Už bych nemenila. S domem jsou akorát starosti a spousta práce, človek je tam uvázán jak pes u boudy, jak fyzicky-pracovne, tak i finančne. A já radeji cestuju, chodím do kina, divadla, setkávám se s lidmi a plavu ve velikých bazénech, rybnících, prehradách, jezerech, ne v malém bazénku nekde na zahrade.
Byt s balkonem je to nejlepší, co me potkalo.

ale to se přeci nevylučuje...i při baráku se dá cestovat, chodit do kina..

Já jsem celý život žila v bytě a jsem maximálně spokojená. Dům bych nechtěla ani za nic, jsem manuálně nezručná, zahradničení mě nebaví, zešílela bych z toho starat se o to.
Mně stačí sednout si s kafem a knížkou na balkón nebo vypadnout na nějaký výlet. Byt mám uklizený za dvě hodiny a víc se nestarám. Je to super.

Wiki napsal(a):

Záleží ale na povaze, prioritách a způsobu života každého z nás. V neposlední  (nebo v první? ) řadě na penězích - Pokud bych byla spíše městský typ (obchody, hospody, kamarádi apod) a sama bo jen s partnerem a  byla přitom hodně pracovně vytížená , tak volím byt. Nový, pěkný, pohodlný..třeba s terasou.
Dům je taky náročný (náročnější)na všechno a doprava (jak jsem si všimla) je také finančně znát, proto je potřeba promyslet finance, aby se člověk nenavezl do problémů. Pak by tam skutečně mohl být uvázaný...JInak nevidím důvod. Zn. "dvě auta podmínkou"


Koneckonců - každé obydlí jde přeměnit v teplý a útulný domov, ne?

Pro mě vítězí jednoznačně dům. Ten, ve kterém žijeme my, tu postavila jedna rodina v lese za vesnicí před 150 lety. Zatímců dům chátral, vesnice se sem rozrostla. Moji rodiče a pak my jsme opravili každou cihlu, zrenovovali každý trám. Ani v parném létě nevyleze teplota v obyvacím pokoji přes dvacet stupňů: zdi jsou neuvěřitelně tlusté. V zimě si topíme v krbu, miluju vůni dřeva.

Znám tu každý výklenek, každé okno jsem natírala, miluju i ty křivé zdi, prostě se tenkrát podle pravítka nestavělo. Každé ráno udělám čaj a sednu si na zápraží. Na zahradu nám chodí srny, v zimě je fotíme z okna. Od sousedů občas přijdou kočky, někdy se zastaví ježek. Cítím tu klid v duši. Vyrostla jsem v paneláku, tohle je proti tomu jako být pořád na prázdninách. Práce? Ano. Je to práce. Já mám práci ráda, zaměstnání mám sedavé, takže když večer přijede můj muž, jdu mu ráda pomoct natřít plot nebo přibít poličky. Když tu mám na návštěvě neteř, užijeme si. Na dvoře má pískoviště a bazenék, tahá kočky, hladí psa. Miluje to tu.

Bydlím hend u lesa, velké koupaliště tu mám asi 300 metrů po cestě. Kina, divadla nebo koncerty nehrozí tak často, jako kdybych bydlela ve městě. Vynahradím si to, když cestuju. Tříkrát čtyřikrát ročně vyrazím do velkého města, většinou do Londýna, a užívám si přeplněné ulice, kluby a kulturu...a pak už se zase moc těším domů do svého království. V téhle chvíli je to pro mě ideální. Až jednou budeme mít děti, mám radost, že budou vyrůstat v tomhle klidu, budou si stavět bunkry v lese za domem, lovit ryby v rybníce a plavat na koupališti.

Takhle to mám já. Vidím výhody i nevýhody bydlení ve městě, na vesnici, v bytě i v domě. Záleží na povaze...pro mě žít blíž přírodě, ve vlastním prostoru, znamená strašně moc a nevyměnila bych to za lenošení ve dva plus jedna. Krom toho mám pocit, že když dnes jdu k někomu do bytu, dusím se tam. Suchý vzduch, přetopeno a stísněno...

Ronjo, tiše závidím, tohle je přesně ono, co hledáme a stále nenacházíme. Ale jednou to určitě vyjde, páč já se svýho snu prostě jen tak nevzdám.

Zrovna včera jsem si vzpomněla na tuto diskusi. A přišla jsem na to, že pro mě nestojí ani tak otázka dům nebo byt, ale hlavní otázkou pro mě je KDE.
Vysvětlím: Byla jsem na návštěvě u známých. Oni bydlí v prvním patře u hlavní silnice našeho města. Bylo nás tam asi 15, takže bylo pootevřené okno. A debata byla neustále přerušována, jelikož jsme se neslyšeli: když pod okny projíždělo jen auto, stačilo jen zvýšit hlas. Ale co chvíli projížděly náklaďáky a to musela debata na 5 vteřin ustat a pak zas pokračovat - rachot projíždějícího náklaďáku přehlušil vše.
A to nemluvím o prašnosti a nadýchaných výfukových plynech.
Takže pravím- nechtěla bych žít ani za nic  těsně u hlavní silnice, a je úplně jedno, zda by to byl dům nebo byt.

V hodně věcech se shoduji s Ronjou, co píše, jen já jsem šťastná, že bydlím v klidné části města, dům na samotě by pro mě byl už moc.
Nejpodstatnější výhodou domu je podle mě zahrada a jistota parkování. Na zahradě, v bezpečí a čistém prostředí, vyrostly mé děti , měly tam 2 houpačky, pískoviště a hrací domeček, takže tak do jejich cca 8 let byla zahrada jejich hlavním místem dětství (+ všech dětí z naší ulice také ).
A i teď je pro mě zahrada balzámem: Teď v létě mám největší pracovní fofry (je naše hlavní sezóna ve firmě) , takže bývám tak 10 hodin v práci, pak kolem 18.hodin se jdu domů najíst, pak si tak na hodinku sednu na zahradu, kde relaxuji - koukám nepřítomně na vodoměrky běhající po mém zahradním jezírku, po rorýsech kroužících na nebi, po kytkách, které mi krásně kvetou....a pak jdu většinou navečer zas do práce,až tak do 22 hodin.
Ta půlhodinka až hodinka na zahradě mi dovoluje tohle tempo přežít, neuvěřitelně mě nabíjí.
A kromě toho občasné posezení s přáteli u ohníčku, nebo nádherné snídaně na zahradě, v orosené přírodě a zpěvu ptáků...

A k tomu parkování: Když mi má kamarádka, bydlící na sídlišti, líčila, jak třeba třikrát krouží sídlištěm, než najde místo k parkování, jak v zimě kvůli sněhu parkovat často nelze v okruhu 300 m vůbec a jak si sousedi , když jim někdo zaparkuje na "jejich" obvyklých místech, ulamují navzájem stěrače a zrcátka, tak to na mě šly mrákoty....

Nejsem sice vyslovene ropak, ale k zivotu potrebuji mesto, cim vetsi, tim lepe.  Auta, smrad, tramvaje, lidi a cely ten mestky mumraj mi nevadi, ba naopak v nem se citim jako ryba ve vode. Do prirody potrebuji asi jako Ronja do velkomesta tri - ctyrikrat v  roce. Uziju si to a pelasim domu. Pro mne by bylo idealni bydleni nekde v centru velkomesta, hodne vysoko s okny od podlahy az ke stropu, s vyhledem a terasou, abych mohla grilovat. Priblizit se idealu se mi v zivote povedlo myslim dvakrat. Nato jak casto se stehuji, je to bida. Vestsinou jsem skoncila a vlastne v detstvi i zacala  v dome v klidne casti mesta a ve slepe ulici. Uz od detstvi me zahrada nelakala ani ke hrani, pozdeji posezeni a uz vubec ne k praci kolem ni. Ruku k dilu jsem prilozila jen pod pomerne brutalnim natlakem rodicu. A zustalo mi to. Kdyz jsem jako dospela zila sama v dome, na zahrade me nikdo nevidel a na skalku, co tam byla uz predemnou, sekani travy a odhazovani snehu jsem si musela sjednat souseda duchodce.
Ani ted nebydlim, jak bych chtela. Zas bydlim na predmesti, nastesti ne v dome, ale takovem promyslenem klustru nekolika dvoupodlaznych bytu bez spolecnych prostor. Kazdy mame vlastni vchod z ulice a dvougaraz, dvere, okna a terasy jsou umisteny tak, ze se se sousedy nevidime a nepotkavame. Vlastne potkavame nekde venku, kdyz vencime psy. Z jedne strany mame jezero a golfove hriste, z druhe kus travniku a pak zacina les. Je to tady sama kanadska husa, kachna, volavka, vydra, medvidek myval, srnky s kolousky se nam pasou na travniku a kytkach, sem-tam nam tu pro povyrazeni psu probehne liska. 
Bazen, posilovna, kurty jenom pro nas jsou tri minuty pesky. Hospoda taky, ale jenom jedna, bohuzel. Jsou tady kilometry a kilometry stezek a chodniku na projizdky na kole nebo prochazky. Jenze do viru velkomesta to mam dvacet minut autem. No a mne by to vyhovovalo presne naopak, z domova vyjit na ulici s obchody, kavarnami, restauracemi, dojit si pesky do kina, mit to kousek do divadla, za zeleni bych si klidne obcas dojela.

majkafa napsal(a):

Vyrostla jsem v dome na vesnici. Pak chvilku dum ve meste u tchýne, pak ubytovna, byt ve dvoubytovém okále, byt v bytovce na vesnici, vlastní dum ve meste, teď byt s balkonem. Byt s balkonem, kde bydlím teď, je super. Už bych nemenila. S domem jsou akorát starosti a spousta práce, človek je tam uvázán jak pes u boudy, jak fyzicky-pracovne, tak i finančne. A já radeji cestuju, chodím do kina, divadla, setkávám se s lidmi a plavu ve velikých bazénech, rybnících, prehradách, jezerech, ne v malém bazénku nekde na zahrade.
Byt s balkonem je to nejlepší, co me potkalo.

Jakékak plavání v malém bazénku -plyvátku,jak to nazývám já.Osobně nechápem s manželem ty lidi,co si pořizují bazény - je to tolik starostí navíc,o penězích a práci kolem toho nemluvě.A v dnešní době,kdy je nerezových plováren jak hub po dešti,tak nejdřív cosi luxovat,pak vybírat hmyz podběrákem,abych si pak mohla postát ve vodě.To ve mě tedybudí hrůzu.O klimatických podmínkách nemluvě.

Já jsem 23 let žila v paneláku,pak RD.Protože je manžel šikovný,přistoupila jsem na tuto formu bydlení,ale jinak stále stejně sním,že třeba jednou,kdybych byla na stará kolena vdova,chtěla bych skončit v nějakém malém panelákovém vypiplaném bytečku s výtahem a balkonem vevelkém městě s jeho možnostmi a krásnými procházkami po chodnících a okukováním výloh třeba a pozorováním cvrkotu kolem.Takže jsem a zůstávám spíš panelákovým typem,ani takové grilování mě nepřivádí do extáze zrovna,protože si můžu výborně ugrilovat masíško i v troubě na grilu.