|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den, je mi 20 let a od svých 15 studuji v Praze, více než 100km od mého trvalého bydliště. Hned na začátku 1. ročníku SŠ jsem si našla o sedm let staršího přítele, se kterým jsem dodnes. Nyní mám za sebou 1. rok VŠ. Moji rodiče se k mému životu staví velmi odmítavě - nelíbí se jim můj přítel, kamarádi, zaměření, které jsem si vybrala, to, že mám pár kilo navíc atd. Neustále mám doma na talíři, kolik toho pro mne v životě udělali a že mi dávají peníze. Veškeré snahy o vysvětlení toho, čeho chci v životě dosáhnout, a toho, co cítím, končí větou "na to jsi ještě malá, tomu nemůžeš rozumět". Za poslední rok jsem kvůli vytížení (2 školy a brigáda) zvládala jezdit k rodičům pouze jednou za tři týdny. 5 let na koleji je opravdu hodně a postupem času jsem u přítele přestala pouze přespávat, ale trávila jsem tam většinu času. Přesto, že rodiče nakonec souhlasili, abych se k němu od září natrvalo nastěhovala, odmítají respektovat fakt, že jsem dospělá a že si začínám budovat svůj vlastní domov. Vyčítají mi, že jsou nemocní, že se o ně nezajímám a nepomáhám jim. Snažím se, co můžu, při každém příjezdu domů napeču, uvařím, uklidím celý dům, žehlím tam jen já. Oba dva pracují a řeči o nemocech jsou poněkud přehnané, navíc pořád mají doma 17letého bratra, kterého ale nic dělat nenechají, protože "to neumí pořádně". Přítel sice pracuje, ale vím, že nás dva prostě neuživí. Peníze od rodičů potřebuji a to, že se chci stěhovat do svého nového domova přece neznamená, že se o ně přestanu zajímat nebo je dokonce nebudu ráda. Chtěla bych, aby pochopili, že jsem dospělá a dokážu se postarat o svoji domácnost, ale oni mi nevěří. Chtějí, abych domů jezdila každý víkend, musím se dovolit, jestli mohu v Praze jít na koncert apod. Mám strach, že pokud budu takhle rozpolcená mezi rodiče a přítele ještě dlouho, zničí to nakonec můj vztah s ním. Přece mám právo žít tam, kde se cítím opravdu doma, a trávit volný čas (víkendy) s mými přáteli, dělat to, co mě baví, nebo v rámci možností při náročném studiu alespoň trochu relaxovat! Jak je mám přesvědčit? Je opravdu tak špatné začínat žít jako dospělá, svéprávná osoba, ale za finanční podpory rodičů při studiu?
Není tady
Puppy napsal(a):
Dobrý den, je mi 20 let a od svých 15 studuji v Praze, více než 100km od mého trvalého bydliště. Hned na začátku 1. ročníku SŠ jsem si našla o sedm let staršího přítele, se kterým jsem dodnes. Nyní mám za sebou 1. rok VŠ. Moji rodiče se k mému životu staví velmi odmítavě - nelíbí se jim můj přítel, kamarádi, zaměření, které jsem si vybrala, to, že mám pár kilo navíc atd. Neustále mám doma na talíři, kolik toho pro mne v životě udělali a že mi dávají peníze. Veškeré snahy o vysvětlení toho, čeho chci v životě dosáhnout, a toho, co cítím, končí větou "na to jsi ještě malá, tomu nemůžeš rozumět". Za poslední rok jsem kvůli vytížení (2 školy a brigáda) zvládala jezdit k rodičům pouze jednou za tři týdny. 5 let na koleji je opravdu hodně a postupem času jsem u přítele přestala pouze přespávat, ale trávila jsem tam většinu času. Přesto, že rodiče nakonec souhlasili, abych se k němu od září natrvalo nastěhovala, odmítají respektovat fakt, že jsem dospělá a že si začínám budovat svůj vlastní domov. Vyčítají mi, že jsou nemocní, že se o ně nezajímám a nepomáhám jim. Snažím se, co můžu, při každém příjezdu domů napeču, uvařím, uklidím celý dům, žehlím tam jen já. Oba dva pracují a řeči o nemocech jsou poněkud přehnané, navíc pořád mají doma 17letého bratra, kterého ale nic dělat nenechají, protože "to neumí pořádně". Přítel sice pracuje, ale vím, že nás dva prostě neuživí. Peníze od rodičů potřebuji a to, že se chci stěhovat do svého nového domova přece neznamená, že se o ně přestanu zajímat nebo je dokonce nebudu ráda. Chtěla bych, aby pochopili, že jsem dospělá a dokážu se postarat o svoji domácnost, ale oni mi nevěří. Chtějí, abych domů jezdila každý víkend, musím se dovolit, jestli mohu v Praze jít na koncert apod. Mám strach, že pokud budu takhle rozpolcená mezi rodiče a přítele ještě dlouho, zničí to nakonec můj vztah s ním. Přece mám právo žít tam, kde se cítím opravdu doma, a trávit volný čas (víkendy) s mými přáteli, dělat to, co mě baví, nebo v rámci možností při náročném studiu alespoň trochu relaxovat! Jak je mám přesvědčit? Je opravdu tak špatné začínat žít jako dospělá, svéprávná osoba, ale za finanční podpory rodičů při studiu?
Nejsi dospělá a samostatná když potřebuješ finanční podporu rodičů..bohužel. Samozřejmě že chceš svůj samostatný život.. v tom případě ale se vším všudy.
Není tady
Samozřejmě, že ve 20 letech už by normálně rodiče měli více respektovat tvou dospělost, řeči "na to jsi ještě malá a tomu nemůžeš rozumět" nejsou na místě.
Na druhou stranu, dokud tě živí a financují, tvá dospělost a samostatnost nikdy nebude úplná.
Jak to jen trochu půjde, pokus se osamostatnit se i finančně (brigády, práce třeba na půl úvazku při studiu, v krajním případě přechod na dálkovou formu studia + zaměstnání.).
Ale ono je to převážně o povaze, někteří rodiče mají tyto tendence řídit dětem život a citově je vydírat ( typu musíte jezdit každý víkend domů pomoci, vždyť jsme staří a nemocní a my toho pro vás tolik udělali) celý život, a ani finanční osamostatnění dětí to nezastaví.To pak musí ty dospělé děti řešit asertivitou.Samozřejmě, jiná je situace, když jsou rodiče OPRAVDAU staří a nemocní a potřebují naši péči, to je pak povinnost se starat.
Ale mám bývalého kolegu, on je 58letý invalidní důchodce a má opravdu vážné zdravotní problémy, a jeho matka je velmi čiperná osmdesátnice, neustále svého syna úkolující a citově vydírající, že on ji přeci MUSÍ dovézt tam a tam, a MUSÍ pomoct tehdy a tehdy - ačkoli jemu je třeba momentálně mizerně kvůli vážnám potížím se srdcem, ale jeho matce je to jedno, ona vidí jen to své JÁ,JÁ,JÁ. 
Jen pro upřesnění - nepsala jsem nic o samostatnosti, ale o dospělosti. To, že úplné samostatnosti nedosáhnu, dokud nezvládnu svůj život finančně zabezpečit sama / se svým partnerem, je mi jasné. Ale ono při 2 školách se příliš brigád zvládnout nenechá a moje studijní obory bohužel nenabízí dálkovou formu studia. Dospělost je ale přece něco jiného - jde mi o respekt rodičů vůči mým rozhodnutím a potřebám a o uznání toho, že mám právo na vlastní život, kde se všechno neřídí jejich schválením...
Není tady
"na to jsi ještě malá, tomu nemůžeš rozumět"... mají doma 17letého bratra, kterého ale nic dělat nenechají, protože "to neumí pořádně"... Vyčítají mi, že jsou nemocní, že se o ně nezajímám a nepomáhám jim
Oni by rodiče rádi, kdybyste pořád zůstali "jejich malý dětičky" a protože se s tím neumějí smířit, tak tobě vyčítají nezájem, protože jsi daleko a bráchovi neumětelství, páč toho mají doma.
Bohužel dokud budeš závislá na jejich penězích, nezbývá než se s tím vyrovnat. Ryze teoretická možnost by byla přestat jezdit domů vůbec a podat žalobu na výživné - jenže to jednak rozbourá rodinné vztahy úplně, jednak bys (asi) nedostávala tolik, co teď.
Zeptám se tě - co by se stalo, kdybys a) o všech svých pražských aktivitách neříkala (viz dovolení koncertu), b) řekla jim, že víc času na ježdění domů prostě nemáš, c) zkusila jim povědět, že tě jejich výčitky a omezování trápí (ne štvou!) a když to budou pořád opakovat, cesty domů prostě omezíš ještě víc?
Není tady
Puppy - měli by přibrzdit jak rodiče, tak ty.
Asi takhle - rodiče by měli chápat, že nemůžeš být doma víc, že je ti dvacet a máš svoje zájmy a svůj život, přítele... Ty bys mohla zase vzít v úvahu maličkost, že když tě finančně podporují na dvou školách, tak ti do života trochu kafrat můžou. Nebo dělej jen jeden obor a času na brigády bude... 
Přítel pracuje, ale dva neuživí... no, až budeš jednou na mateřský, taky tě budou podporovat rodiče... Nemají tak trochu pravdu, když se jim partner nezamlouvá? Jen na okraj, tvoje věc... 
Další je, že ty sama děláš chybu - neptej se, oznamuj... Přijedu příští víkend, tenhle něco mám. Oni si postupně zvyknou.
Není tady
Já rodinné vztahy měnit až takto extrémní cestou nechci, máma se svojí matkou nekomunikovala skoro 10 let a vím, že ji to dnes mrzí. Samozřejmě o všech svých pražských aktivitách rodičům neříkám, to ani zdaleka ne, bohužel od mých 15 platí "dohoda", že každý večer kolem 21h zavolám a ne vždy je možné se s telefonem někam "uklidit" a říct, že jsem na bytě. O čase na ježdění domů jsem se s nimi bavila již několikrát, ale zastávají názor, že co můžu dělat o víkendech v Praze, to můžu i doma (učit se, chodit na procházky, psát práce apod.), a že zábava s přáteli je jakýsi nadbytečný přepych, který si oni dovolí tak jednou měsíčně. Kdykoliv se jim pokouším vysvětlit, jak mne trápí jejich přístup, dozvím se, že jsem teatrální a zlá, opět jsem malá na to, abych tomu rozuměla, vždyť to dělají pro mé dobro. Cesty domů se snažím omezovat co nejvíc, ale opět narážím na problém financí - peníze na více než tři týdny nevystačí, ačkoliv utrácím víceméně jen za jídlo a potřebné oblečení apod. Navštěvuji klasické koncerty, které mám díky studiu zdarma, a žádné divoké akce s přáteli opravdu nepořádám - nejsem diskotékový ani klubový typ a večer s přáteli mne nikdy nestojí více než 200Kč. Připadám si, že se motám v bludném kruhu, každý víkend doma odnáší přítel potokem slz po příjezdu zpět a já jen čekám, kdy mu dojde trpělivost... :-(
Není tady
puppy zeptej se svých rodičů, jak to měli oni ve tvých letech. Zda se taky museli každý den hlásit a podobně a jak se jim to zamlouvalo...?
Píšeš, že tvoje maminka s tou svojí 10 let nemluvila..pročpak asi.? Nedělá teď tvoje matka stejnou chybu, jako kdysi ta její? Co ty, máš nějakou brigádu, nebo jsi finančně plně závislá na rodičích? Pokud nemáš jiný zdroj příjmů, to se pak vyskakuje dost těžko.
Nezbývá než si promluvit s rodiči o tom, že by k tobě měli mít více důvěry a přestali tě kontrolovat. Přece jsi jejich důvěru nezklamala,ne?
Není tady
Ty Puppy jsi ta, kdo řídí Tvůj život, a někdy si musí člověk vybrat, protože nemůže mít všechno.
Říká se: "něco za něco" nebo také "nic není zadarmo".
Pokud toužíš být dospělou, ale zároveň jsi finančně dotována rodiči (tedy bereš si peníze od rodičů), dospělost to podle mě není. Studovat dvě školy je skutečně náročné, to souhlasím a smekám, otázkou ale je, za jakou cenu je vystuduješ a zda Ti to za to stojí, přeci jen studium trvá 5 let. Pokud si bereš od rodičů peníze, mají nad Tebou svým způsobem "moc", tak to vidím já. Nejsi tím pádem svým vlastním pánem. A to je podle mě to, co si potřebuješ sama se sebou vyřešit 
Píšeš, že potřebuješ peníze jen na jídlo a na pár oblečení. To se mi zdá, že nejsou velké výdaje, existují méně časově náročné brigády se slušným výdělkem. Podle mě jde o to, skutečně se osamostatnit. To jak to máš teď zařízené Ty, to podle mě žádné osamostatnění není.
A k těm telefonátům, podle mě už máš věk na to říci rodičům, že Ti to tak jak to je, nevyhovuje. Jednoduše si s nimi promluvit a říci jim jak to cítíš. A hlavně stát si za svým a nenechat si namluvit, že "Ty tomu nerozumíš a že jsi malá holka", protože už dávno nejsi.
Upravil(a) mariposa (2. 8. 2010 10:59)
Není tady
Změň dohodu, volej v sedm. Bez upozornění prostě dvakrát v týdnu zavolej z domova v sedm. Překvapená, jestli řeknou, že je brzo - sedíš nad učením a nehlídáš čas. Když budou chtít důkaz, že jsi doma - dej jim k telefonu přítele. Pomalu to obrousíš. Ne každý rodič je tolerantní a pokud tvá matka nemluvila se svou 10 let... tam moc změnu k toleranci nevidím. 
Nehledě na to, že třeba kolegyně posílá dceři peníze na účet, takže už tím, že jedete z ručky do ručky tě oni patrně schválně limitují. Pak ještě - když myslí, že se učit můžeš i u nich, tak to dělej. Přijedeš, vaříš, pečeč, žehlíš... proč? Uč se dívko... celý víkend nevylez z pokoje - máte toho moc. Pamatuj, že na koně, kteří dobře táhnou se hodně nakládá. A nic doma nevysvětluj. Přijeď, pokecej, vem si prašulky, uč se (žádný vyváření) a tradá... Pak nebudou potoky slz. Zas tě to jednou za tři týdny nezabije, když nebudete řešit neřešitelné. A nejezdila bych moc brzo ráno a vypadla odpoledne po obědě. Je to daleko...
Není tady
máma se svojí matkou nekomunikovala skoro 10 let a vím, že ji to dnes mrzí
Možná bys mohla opatrně naznačit, že máš strach, aby to mezi vámi dvěma nedopadlo podobně.
Jinak jak píše javena - pomalu a vytrvale. Častá krůpěj... 
Tenhle režim jste si zavedli (nebo spíš vaši zavedli) v době, kdy jsi byla, s odpuštěním, telátko ve velkoměstě a kontrola aspoň na dálku mušela bejt 
Rodiče buď zamrzli v době před 5 lety, nebo jim to (spíš) vyhovuje - kontrola + pocit jisté moci, když už tě nemají po ruce denně. Hele - jak to má brácha? Taky krátkej řetízek? Jestli ne, možná bys jeho větší volnosti mohla v tom "boji" malinko zneužít 
- a jestli jo, tak vlastně taky, jako starší, dospělejší, zkušenější, dosud průšvih neprovedší...
Není tady
Kolegyni volá dcera i před zkouškou, třeba dopoledne - zkus to taky. Máš strach, že ji neuděláš, nervy na pochodu, pak cinkni, že dobrý... budou mít pocit, že je o ně zájem, že ti na nich záleží i když máš i svůj život... Pak jednou zavoláš, že nestihneš tenhle víkend přijet, jestli by ti peníze neposlali na účet... že přijedeš ten další... a třeba nebude takovej problém, když vlasně vědí co a jak je s tebou v týdnu... a když bude bugr, dorazíš až v neděli na otočku, protože jinak by to vypadalo, že toho moc nemáš... unavená, pochopitelně - do rána jsi psala nějakou práci...
A taky by mě zajímalo, jak to má brácha. On to většinou obrousí ten starší - bráchovi už taky prošlo víc věcí a dřív, než mě. To je život. Ale mě toho teda prošlo dost, hodnoceno zpětně. Budu mít dost problém udělat to taky tak, až budou děti postupně dospívat... Ale ono to asi postupně vyplyne.
Tak pak písni, jak se to vyvíjí.
Není tady
Puppy:
Promiň, ale já se rodičům nedivím, že se jim tvůj přtel nelíbí. Mít přítele, který neuživí rodinu, nebo tě alespoň finančně nepodpoří, to by mi pořádně červeně blikala kontrolka.
Chceš se starat o domácnost a ještě za své (rodičů) peníze? Rodiče tě podporují ve studiu, nikoliv v péči o přítele a domácnost.
Platí- koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Začít žít jako dospělá svéprávná osoba můžeš začít žít kdykoliv, ale za své vydělané peníze, v případě společné domácnosti za finanční podpory tvého přítele. Jak píšeš, on se k tomu nemá a ani se o to nesnaží.
Není tady
Mít přítele, který neuživí rodinu, nebo tě alespoň finančně nepodpoří, to by mi pořádně červeně blikala kontrolka.
Prosím???
Soudím, že Puppy u něj bydlí zadarmo nebo za nějaký nepatrný příspěvek - to ti přijde jako malá podpora? Píše, že utrácí "víceméně jen za jídlo a potřebné oblečení" a tak tak vyjde, takže možná ani ta částka o rodičů nebude nijak závratná... a proč by proboha jejich povinnost měl suplovat přítel?
Není tady
Tak ale mě napadlo Heleno to samý už v prvním příspěvku, co jsem Pupině psala.
V sedmadvaceti by mohl ten týden, co Puppy už nemá prachy vypomoct, zvlášť, když ví, že každou návštěvu obulí... Fakt je, že nevíme, kolik dávají rodiče a pod. a samo není jeho povinnost ji živit, ale mě by blikala kontrolka taky... Ve dvavadvaceti si narazí 15ti letou holku a po pěti letech je problém jí koupit bundu, skripta nebo žvanec, když jak píše Puppy "si budují vlastní domov"? Já ve vlastním jím za vlastní... Takže tak... mě by taky blikalo... Ale chápu Puppy - na mě by to bylo moc péče. Proto ale taky jím za svý už od devatenácti... Vždycky je něco za něco.
Upravil(a) javena (2. 8. 2010 13:10)
Není tady
javeno, já pořád beru v úvahu to (co zatím nevíme), že Puppy bydlí prakticky grátis a je docela možný, že to jídlo aspoň občas kupuje pro oba. Podívej (a zas je to jen fabulace), kluk mohl ve 22 klidně ještě taky studovat nebo holt jen zatím nemá zaměstnání s průměrným a vyšším platem... a (zas víme houby) jestli si ten byt nějak po kusech zařizujou, taky to něco stojí. No a vzhlede k tomu, že Puppy rodiče utrušujou po špetkách a navrch se jim přítel nelíbí, nevypadá to, že by řekli "Hele, neplatíš kolej, tak my ti přidáme a nějak se s ním srovnej."
Není tady
helena napsal(a):
Mít přítele, který neuživí rodinu, nebo tě alespoň finančně nepodpoří, to by mi pořádně červeně blikala kontrolka.
Prosím???
Soudím, že Puppy u něj bydlí zadarmo nebo za nějaký nepatrný příspěvek - to ti přijde jako malá podpora? Píše, že utrácí "víceméně jen za jídlo a potřebné oblečení" a tak tak vyjde, takže možná ani ta částka o rodičů nebude nijak závratná... a proč by proboha jejich povinnost měl suplovat přítel?
Proč by ji proboha měl živit přítel. Mě se taky moc nelíbí, že syn (potom co přispěje na domácnot) všechny peníze v podstatě utratí za náklady přítelkyně - paušály na dva telefony (1500 z toho on provolá 300-400, cigarety ...)
Když jsou u nás, tak se aspoň najedí, ale u její mámy nedostanou ani najíst a teď tam za týden zhubl o pět kilo.
Od září by chtěli bydlet sami (spíš slečna), ale mě se to vůbec nelíbí. Nemá stálou výši platu, slečna půjde na vysokou, on bude platit byt a živit je a ona bude za jeho peníze studovat, protože od mámy nic nedostane?
Nevím, no. To je různý úhel pohledu.
Rozhodně dokud tě rodiče živí a šatí, nemůžeš si asi moc vyskakovat. Na druhou stranu ve dvaceti letech volat denodenně domů v přesnou hodinu se mi zdá dost přehnané.
Není tady
Jasně Heli, já myslím, že taky studoval a možná že teď skončil a ještě ani nedělá, může mít brigády a byt mu platí rodiče...a i jeho dotujou rodiče... Víme kulový.
Já jen, že i mě bliklo...
Není tady
Helena:
Jak to Puppy má dohodnuté se svým přítelem nevíme, jsou to jen spekulace.
Každopádně, kdyby moje dcera měla přítele, který není schopen uživit rodinu, tak by mi kontrolka blikala. Ne kvůli momentální situaci, ale do budoucna, kdy se dá předpokládat dítě, mateřská dovol. atd. Všechny víme, jak si společné soužití nastavíme od začátku, tak už to je a jen těžko se to dá změnit.
Nikde nepíšu, že by rodiče neměli k Puppy dál vyživovací povinnost a měl ji suplovat přítel, ale píšu jen o podpoře, kterou by měl poskytnout. Už jenom proto, že Puppy píše, že povede domácnost, což také není málo.
Není tady
ambo, postarat se o domácnost 2 dospělých lidí je sranda... i při studiu. Navíc holce je dvacet, těžko předpokládat, že hodlá porodit dřív, než dostuduje - a řekla bych, že je dost rozumná i na to, aby ještě před tím nějakej čas vydělávala. To máš dalších nejmíň 8-10 let... a do tý doby by na tom i přítel mohl být finančně líp. Jinak do zblbnutí opakuju, že u něj (asi) bydlí skoro/zadarmo - a to pořád nějak nevidíš.
Není tady
Helena:
Ne, nevidím, jsou to jen spekulace.
Puppy píše, že její přítel pracuje. Opravdu mě zaráží, že se nesnaží zlepšit svoji finanční situaci, ať už dalším vzděláním, nebo brigádou, jakkoliv. Vůbec nejde o to, kolik peněz momentálně investuje/neinvestuje do Puppy. Jde o princip.
Není tady
Vlaďka.
Nikde nepíšu, že by Puppy měl živit přítel, jen si myslím, když ona povede společnou domácnost, že by ji měl podpořit, když pracuje.
Není tady
Tak, popri dvoch školách a brigádach už asi toľko časi nezostáva- možno nakoniec bude v tej domácnosti viac maakť priateľ. A naozaj nevidím dôvod, prečo by ju mal živiť na škole, keď ešte sama nezarába (materská je podľa mňa diametrálne odlišná situácia, to s ana mňa nikto nehnevajte...). Ak uňho dievčina býva zadarmo a on platí ešte aj energie, tak dievčina (a poťažmo aj rodičia) fakt ušetrí... Myslím, že ďalšie peniaze už by ani z morálneho hľadiska neboli namieste. Takže asi toľko - zaťať zuby a doštudovať, alebo sa vykašľať na školu a "byť dospelá". Tretie riešenie nevidím.
Není tady
Sel, máš plnou schránku 
Není tady
Život je o prioritách. A pokud je pro pisatelku momentálně důležité studovat dvě školy naráz (klobouk dolů, musí to být dost náročné), tak halt bude muset ještě chvíli tuto situaci vydržet a doma "držet pusu a krok", jestliže jí rodiče stále dávají peníze na studia. Nechápu, proč by ji měl přítel živit. Myslím, že každý z nich by měl přispívat do domácího rozpočtu podle svých aktuálních možností. Věřím, že Puppy tam nežije asi úplně zadarmo.
Jinak ty telefonáty každý den se mi také zdají dost přehnané.
Takže, Puppy, Selima to shrnula - buď budeš studovat dál dvě školy naráz a budeš muset být ještě nějaký čas poslušná svým rodičům, nebo jeden obor přeruš a najdi si práci / brigádu.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
