Cesta k Barunce nam prinesla dve neuspesna tehotenstvi, ktera po trech mesicich nadeji a radosti skoncila na operacnim sale..Nastesti na treti pokus se zadarilo a i pres problemy miminko sililo a rostlo jak melo..od pocatku bylo miminko drobnejsi, a kdyz nam po amniu v Gennetu rekli, ze to bude holcicka, normalne jsem si dojetim pobrecela..Kluka uz mame doma a ja moc touzila jeste po holcicce, ikdyz samozrejme bych byla stastna i za kluka..

V 38tt+5 mi mudra delala vahovy odhad s tim ,ze ma 2800g a ze by bylo dobre, vydrzet co nejdele, aby nabrala..HAHA Pak uz se v podstate nic nedelo, az na jeden plany poplach, termin minul a Barus se stale slechtila..Ja mezitim uspesne poslikovala, ale nic se z toho nerozjelo do porodu..Modlila jsem se kazdy den, aby uz, nechtela jsem prenaset a uz vubec jsem nechtela jit treba na vyvolani..
Nakonec jsem se dockala, to bylo 40tt+4, kontrakce mi zacaly v osm rano po deseti minutach a trvalo to cely den. Okolo sedme vecer se zkratili na sedm, tak jsme sbalili rvouciho synatora, odvezli ho k babicce a v devet vecer v Motole rikal doktor, ze nalez nic moc, max. 2 cm, a ze tedy jako druhorodicku si me tam pro jistotu nechaji, ze mi pichnou plegomazin a bud se rozrodim a nebo rano posupajdim domu...takze manzel domu a ja na hekarnu..hekarna des bes, byly jsme tak 4 zenske s kontrakcema po 6 minutach, porad nekdo dychal a stenal, fakt des..mezitim na nas chodila hulakat sestra at pospavame, ze budeme unavene, a ze nebudeme mit silu na porod..co  se tyka me, ja na posteli kontrakce proste neprodychala, takze pri kontrakci na mic,po ni do postele atd..rano ve tri prisla PA, sahla a ze pry ani kus..no chtelo se mi brecet..v pet ze asi 3 cm, a ze mi 1cm prida rucne, auau.. ve trictvrte na sest jsem volala manzovi, at vyrazi, ze jdu do pripravy..

Na sal jsme sly najednou 4 maminky, kdo zna Motol, vi, ze jednotlivé porodni saly jsou oddelene jen zastenama..Po hodine na priprave zadny pokrok, nalez stale stejny..kontrakce by se jeste v tehle fazi prodychat daly, ale ty udesne krizove bolesti ne, byla jsem uz unavena, takze jsem si rekla o epidural..Ten jsem dostala a bylo to neco uzasneho..prislo mi, jak kdyz me z valeni po kamenech posadili na oblacek, pekne jsem si pospavala tohle bylo vazne super.. Jenze po hodine a pul na epiduralu, stale zadny postup na porodnich cestach, stale jen 5 cm..predtim epiduralem mi jeste pichli vodu, stihla jsem zaregistrovat ze se jim neco nezdalo, ale nemela silu se na neco ptat a modlila se at nezdrzujou a honem mi ho udelaji..(teprve pri odchodu domu jsem z papiru zjistila ze plodova voda byla zakalena, ale nekdo nahore nam drzel palce a Barborku to neohrozilo)..Pak to i pres epi zacalo zase bolet, PA rikala, ze to je super, ze bezbolestny porod neexistuje, ze se treba neco deje, ze se zase koukne..odevsad okolo se ozyvalo stenani, hekani, funeni a pak i plac miminek, protoze ac jsem tam byla jedina druhorodicka, vsechny tri zbyvajici prvorodicky porodily drive nez ja

Pak dalsi kontrola a PA KONECNE rika, ze uz 8 cm a v kontrakci dokonce uz lem mizi, ze to bude brzo, ale Barunka ze je vysoko, ze ji musime dostat dolu..nechali me sedet na kraji lehatka a cekat aby klesla.. HURA!! To me vlilo trochu sily do zil, jen jsem netusila, ze ta nejhorsi cast me jeste ceka.. Najednou tu bylo deset cm, jenze...Uz z utz jsem vedela, ze Barunka je spatne nebo spis neobvykle natocena, ze misto temene do briska kouka oblicejik a ze se v ramci prvni doby porodni musi otocit, aby sla ven zahlavim..coz se asi vetsine miminek podari, jenze Barunka byla velika a nepodarilo se ji to..takze ja na deset cm, byvala bych uz mohla tlacit, jenze takhle to neslo..takze na bok, jednu nohu nahoru a prodychavat kontakce i potrebu tlacit..to bylo hodne narocne, uz mi tekly slzy, mlela jsem z posledniho..navic to neskutecne bolelo, hlavicka byla velika a pretlacovana v panvi nam ani jedne nedelala dobre..takze me nechali pul hodiny, obcas nekdo prisel, kouknul, trochu Barunce pomohl, ale jinak si to holka musela oddrit sama..Asi po hodine PA rika: Takze honem na zada a volala detske doktory, at jdou, ze budeme rodit..pak jeste pridala, at nechaji zastery zasterama a jdou hned..No na tlaceni jsem se fakt tesila, vedela jsem uz z prvniho porodu, ze tohle fakt umim Zabrala jsem co to slo, na dve konrakce jsem dostala hlavicku ven..jenze ach jo, Barunka byla opravdu velika a zasekla se raminkama, ona je totiz oproti ostatnim miminkum ma jak zapasnik ..vsichni na me zacali kricet at tlacim, ja tlacila co to slo, jenze se ztratily kontrakce..v te dobe uz kolem me staly snad vsichni doktori a jedna PA..nez jsem se nadala, snad s rozbehem mi jeden z doktoru skocil na bricho a rval Barus ven..Na jecela jsem ja tur, mela jsem strach a navic jsem se bala o svoje zebra, pac na me fakt lehnul..nastesti tohle uz netrvalo dlouho a za chvili jsem slysela, jak PA rika, ze uz mava rucickama a za dalsi okamzik uz jsem slysela ten nejhezci plac co znam..

Pak uz se nedelo nic, prisla pani doktorka rikala, ze Barunka je v poradku, ze ma 50cm a 3970g..a ja ji rikam neco jako v tom smyslu Nase Barus? Ale ta ma byt prece malinka Pak uz jen klasika, podor placenty, siti, Barca do inkubatoru, rozlouceni s manzou a na sestinedeli..

Az druhy den jsem si vsimla,ze Barunka ma podivne sisatou hlavicku a pani doktorka mi rikala, ze to je kefalhematom, ze to je z te cesty porodnima cestama, ze ta obrovska boule, co tam ma, ze se za nekolik tydnu vstreba..taky byla hrozne cervena v obliceji a stale jeste je, protoze v porodnich cestach stravila proste vic casu nez mela a nahromadily se ji tam cervene krvinky,ale ze i to zmizi a ze jinak  je naprosto v poradku, jen ze zloutenky ze se bude vzpamatovavat diky tem porodnim poranenim dele..

Po trech dnech nas pustili domu, ted uz nase sladke miminko spinka vedle me a je tak jako vsechna miminka ktera vznikla z lasky naprosto uzasna..nase cesta k ni byla trnitejsi a i jeji cesta na svet mela sva uskali, ale zvladla to krasne a ja ji chci stejne jako svemu manzelovi, ktery me cele tehotenstvi a behem porodu podporoval, hrozne moc podekovat..

Stejne tak diky bezvadne parte z letnatek 2010, kde jsme se a doufam, ze i nadale budeme, podporovaly navzajem..

Upravil(a) Karal (31. 7. 2010 16:18)