29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tulipánka napsal(a):
Mariposo,
ano, pochopila jsem ji zhruba už dávno, ale teprve teď mi došly všechny souvislosti
Mně nemusíš vysvětlovat jak to máš. To je přeci Tvoje věc, já nejsem Tvůj rodič
Není tady
Selima napsal(a):
Nie som Pandora, ale podľa mňa sa bolesť môže transformovať v niečo iné, alebo môže torchu odplynúť - nie nutne DO toho druhého, s ktorým ju zdieľam, ak to len ON/ONA neprijme a nevstrebe. Niekedy pomôže len pootočiť uhol pohľadu, niekedy, na akutálne boliestky, pomôže aj zasmiať sa, rozptýliť, vypočuť si bolesti iných... It depends.
Keď napríklad dvaja pozostalí spomínajú na svojho nebohého blízkeho, môe sa to zo smútku zvrtnúť na veselé historky, spomienky na dotyčného, smiech - zažila som na vlastnej koži. Keď pozostalý smúti sám, stáva sa to málokedy.
Líbí se mi Tvůj pohled, Sel
Není tady
mariposa napsal(a):
Psala jsem o sdílení radosti. O sdílení (prožívání bolesti s druhým) bolesti jsem nepsala.
Jestli ty nejsi sociální tak napůl
Není tady
Jak to máte s fyzickou bolestí? Stejně jako s psychickou?? Ohledně sdílení..
Není tady
Stran fyzicke bolesti - kdyz se sverim kamaradce, ocekavam od toho, ze proberem jaky je puvod bolesti a co s tim muzu delat a to jak na psychicke urovni, tak i co se tyce prostredku klasicke mediciny. Jinak na skuhrani z bolesti mam radeji samotu, kdy zalezu do postele a chci byt sama.
Stran psychicke bolesti - rada prodiskutuju s kamaradkou z nekolika duvodu - kdyz mam slovne vyjadrit, co me boli a jak se citim, nuti me to presne si ujasnit, co mi je a zformulovat do srozumitelne podoby pro kamaradku. Timto si ja sama ujasnim, o co jde. Casto se stava, ze jeji pomoc uz pak nepotrebuji, behem rozhovoru se mi rozbreskne. Za druhe, kamaradka neni emocne zainteresovana, takze jeji nazor neni emocemi ovlivnen tak jako ten muj. Za dalsi - mam vyjimecne 2 kamaradky, s kteryma si rikame na rovinu, co citime, co si myslime a velice si cenim toho, ze dostanu uprimny nazor na moji situaci.
Totez ja poskytuju jim, pokud je potreba, takze pomoc je vzajemna.
Umim snizit bolest mym detem a prevzit ji na sebe a zpracovat, aby mi neublizila. Ne vzdy se mi to podari, pak musime hledat jinou pomoc.
U cizich lidi - vyslechnu a poradim, pomuzu. Davam si pozor na energeticke upiry. Nez jsem se naucila obrnit, trapila jsem se jejich trapenim snad vic nez oni sami. jim se ulevilo, ja byla znicena. Nastesti jsem clovek ucenlivy
Není tady
Anno, ohledně dětí.. mluvíš o jaké bolesti, kterou umíš snížit?
Přesně to, co prožíváš během hovoru a rozebírání s kamarádkou - to je přesně můj pocit. A mnohých dalších, i zde. Člověk si vlastně sám ujasní a roztřídí problém, jaksi ohraničí a pak s ním může lépe nakládat. Mnohdy člověk nepotřebuje ani tu přímou radu a návod. K tomuto slouží nepochybně i tento server.
Stačí i jen ta účast a nabídka náhledu.
Není tady
Jo - taky potvrzuju.
Ale někdy mi hrozně dobře padne takový to brumlání a broukání ve smyslu "poceem, to je teda hrozný, namouduši..." provázený nějakým tím pohlazeníčkem. Protože někdy prostě stačí jen utěšit a řešení si najdu. Jenže my to všeobecně moc neumíme, i ženy mají sklon nasadit si klobouk pana Zařídila a řešit - takovej mužskej přístup.
Není tady
Jo, problém se při sdílení ohraničí, ale vnímání člověka se rozšíří, a to taky pomáhá. Protože ve stresu nebo při jakémkoli pocitu nepohody a trápení má člověk tendenci koukat jakoby rourou (pomyslně) a když se v příjemné, bezpečné atmosféře uvolní, dokáže vnímat širší souvislosti. A zároveň má pocit, že ten problém se zmenšuje, protože už nezabírá celé zorné pole.
Není tady
error
Upravil(a) mariposa (20. 8. 2010 22:02)
Není tady
Wiki napsal(a):
Anno, ohledně dětí.. mluvíš o jaké bolesti, kterou umíš snížit?
Oboji, jak fyzickou, tak psychickou. Ne ale vzdy, a ne pokazde stejnou merou.
U fyzicke to zacalo prilozenim rukou, nyni bezdotekove, tim, ze vizualizuji fyzicky kontakt. Nebyla jsem na zadnem kurzu apod... kdyz to bylo poprve, byla jsem tim zaskocena. Nyni vim, ze tuto schopnost mam.
Není tady
Ono už samo pohlazení - jakékoliv - zmenšuje bolest, láskyplná něžnost je prostě lék. A to i mezi lidmi a zvířaty . Já to tak měla taky - nejen na děti, ale na děti to fungovalo báječně. S psychickou bolestí moc nevím - ale fyzickou určitě.
Není tady
Anno, to je prostě v tobě, ta síla ta energie....seš šikulka!
Mně se to také několikrát podařilo. Já tomu totiž moc nevěřila, a tak jsem do toho šla jako "na zkoušku". Dokonce od zarytých "nevěřičů", kteří se teda nechali...ise mi dostalo uznání. Moje dcera se tázala - co že to blbnu..? A pak byla překvapená... Jen mě překvapilo, že jsem nedokázala pomoct sama sobě u bolesti hlavy, a to jsem zkoušela mockrát.
Ale zkusila jsem to na druhých jen párkrát (po reiky - v nadšení pro věc..), takže nebilancuju..
Znám jednu paní, která léčí i rýmy, nachlazení a teploty u vnoučat. To jsem vážně koukala.
Psychiku s dětma - to jsem řešila rozebráním toho trápení a pootáčením jím (pomyslně). Ale myslím se staršími dětmi.
Ještě co mi pomáhá ohledně trápení ?
a)že někdo má úplně jiný pohled na věc. (př. - pro mě je to "strašné" a pro někoho to "nic není" nebo jen "kravina" ). To mě zarazí, řeknu si "jak je to možné?" a mám na týden práci s aplikací. Někdy ten jeho pohled přijmu, jindy ne, ale každopádně mě to zaměstná na dlouho.
b) a ještě "lepší" (bez ironie - účinnější) je, když na problém (který jako řeším) se navalí další problém (úplně jiný) To se mi stalo včera. (řešila jsem celý víkend problém technických nedostatků a reklamací s vjezdovou branou a případné naše škody a náhrady atd, atd, a v noci dostal pes epilept. záchvat a najednou bylo "po" všech problémech a už mi brána neleží ani v malíčku. ) Léčba šokem. Krutý, ovšem účinný.
Upravil(a) Wiki (24. 8. 2010 14:14)
Není tady
Pozrite, s deťmi: Malým deťom niekedy pomôže už to, že im niekto - podľa možností mama- pofúka koleno a uistí ich, že to bude dobré... a keď sa NIKTO nevydesí a tým nevydesí ani ich. Keď spanikári dospelý, spanikári aj dieťa. Keď dospelý zachová chladnú hlavu a prejaví empatiu a súcit, aj zlé zranenie sa môže zaobísť apsoň bez šoku, následkov apod. U väčších je to už komplikovanejšie, všimla som si, že od istého veku si deti takto aj vynucujú pozornosť, opateru, lásku, sladkosti, výhody... trucujú, apod. Už nie sú také bezprostredné, ale trošku(podvedome!) kalkulujú.
Není tady
Já si vzpomínám - odbočím - selima mi to připomněla. Já jsem (coby dítě) měla jasný identifikátor. A to - jestli teče krev. Když krev netekla (třebaže to bylo zlomený) - bylo to dobrý. A když tekla- třeba po štípnutí komárem (dost možná jeho krev), tak jsem raději brečela, páč jsem to vyhodnotila jako vážné.
Není tady