sorajaa napsal(a):

Proč chci vycházet vstříc? Chtěla jsem si ušetřit ty soudní tahanice o majetek, chtěla bych, aby bylo vše rychle vyřízené bez zbytečné házení špíny jeden na druhého, chtěla jsem uchovat vzájemné vztahy na slušné úrovni, ale vím, že to musíme chtít oba, nejde to za každou cenu nebo za cenu toho, že manžel bude diktovat nehorázné podmínky nebo vydírat. Pak to budu muset řešit sama.

Sorajo, myslím, že v tomto pádě děláš chybu a to velkou. Usuzuji z chování tvého manžela a zkušeností svého nynějšího manžela.
Ten také ustupoval své BM "aby měl klid"  a ustoupil až "za čáru" -oškubala ho jako  husu.   Vzhledem k tomu, že chtěl "klidný rozvod"  ustoupil prakticky veškerým jejím požadavkům a skončil doslovně  "s dvěma igelitkama". přitom  nového partnera  si našla jeho žena, on nebyl tím, kdo  chtěl odejít od rodiny. Přenechal svůj podíl na majetku dětem / tehdy dospělým/  v domnění, že alespoň něco z jeho vkladu do manželství budou mít. No a děti se nechaly maminkou  vmanipulovat do přepsání veškerého majetku na ni. Takže ve finále- žába sedí na prameni a tři  bezzemci na ni čučí... s tím, že dvěma se možná(pokud nebude majetek  přepsán na  nového partnera) se  dědictvím  něco jednou dostane.....
Píšu to tu proto, že ustupovat moc, se nemá.....

Sor: S rozvodem nechci čekat, takže buď se nějak slušně domluvíme, nebo mi nezbyde nic jinýho než požádat o rozvod sama.

Vážně to myslím v dobrém, jen to trošku chci zlehčit : tu slušnou domluvu si představuješ jak? Že se jako chytnete za ruce a svorně spolu vycházkovým krokem zajdete k soudu podat žádost?
Když UŽ TEĎ víš, že on se rozvodu vlastně brání? Obávám se, že UŽ TEĎ Ti nezbývá než si všechno oběhat sama. Raději.
Aspoň podle toho, co píšeš, jsem na jeho straně dosud nějakou snahu o slušnou domluvu nezaznamenala. A víš přece, že ke slušné domluvě musí být dva.

Sor. poslechni místní baby a fakt se s nim už nemazli, nebude s ním rozumná řeč. Tyhle typy lidí co si jdou jen tvrdě za svým přičemž mají máslo na hlavě a vůbec na nikoho neberou ohledy mám nejradši.
Rodinu vám rozbil kvuli milence ON, rozumně se vypořádat nechce ON, ještě si klade podmínky i když by měl držet hubu a krok ON.
Co nejrychleji podej žádost o rozvod a poraď se s právníkem jak zamezit tomu, aby mohl svým nezodpovědným chováním zbytek rodiny zadlužit. A právníkem myslim PRÁVNÍKA za peníze, rozhodně ne ty joudy co jsou schopni dělat téměř zadarmo, jen aby ulovili klienta

on se hrozně urazil, tak že prý neuvidí ani jeho... že mu nepřeje štěstí
Já ti nevím... přece jen je to máma. On si, pakůň, takhle zavírá dveře k celý rodině, nebo aspoň k těm, kdo mu kopretinu neschválí. Asi bych mu řekla (i když bych to obrečela), fajn, když neuvidím, tak neuvidím, ale holt každej svýho štěstí strojvůdce, tak milej synáčku dělej jak uznáš za vhodný... já budu taky (jenže se svojí blbou povahou když se zakousnu, tak držím a asi bychom se hodně dlouho neviděli)

Tak vyhrožuje, že se z domu v tom případě nehne. Prostě se snaží urvat co nejvíc, i když ví, že by u soudu s něčím podobným nepochodil. Snažila jsem se mu vyjít vstříc, nechci se dohadovat, chtěla jsem se domluvit, i když bych mu dala mnohem víc, než na co by měl nárok
Sorajoo, NENÍ čas na hrdinství. Čím víc budeš ustupovat, tím víc porostou jeho nároky, protože si bude myslet, že nejsi vstřícná, ale slabá a povolná. Z jeho pohledu by ti vlastně jakoby dělal milost případnou dohodou, dobrovolným odstěhováním atd. - tím, že by tvým požadavkům vyhověl. Takže dělá bububu, protože doufá, že ty pro klid svůj i dětí mu na stříbrným tácu doneseš až pod čumák všechno, na co si ukáže. Celkem průhledná taktika - jen bys mu na ní neměla skočit, protože přesně na tohle čeká.

On pořád naříká, že bude potřebovat peníze, že já budu mít kde bydlet, ale on si bude muset vzít s paní hypotéku a sehnat byt, že se zadluží na dvacet let, že bude muset jít vydělávat do ciziny
Ale to je snad jeho problém, ne? Nějak mu nedochází, že nakonec ani ty nebydlíš ve svém... a proboha PROČ byste mu ty nebo tvoji rodiče měli sponzorovat nové hnízdečko s novou paní? Nějak mu nedochází, že je vždycky něco za něco... a pokud chce začít znova, tak hezky za svoje - ne urvat co se dá, notabene na úkor vlastních děcek.

PavlaH napsal(a):

sorajo - jsi úžasná, víš to? Snažíš se nehrát jeho "hry", snažíš se uchovat důstojnost nejen svoji ale i jeho - musíš být bezva ženská, akorát to ten tvůj tetřev hlušec nevidí...

Souhlasím!!!
Asi bych ho zatím nechala platit nájem. Nevím jaká je u Vás sazba za pokoj,ale u nás minimálně 4000,-. A když to s ním nehne,tak máte s dcerami alespoň solidní kapesné na nákupy .

Nevím, jak to máš ty, Sorajo.
Ale mě by strašně moc bolelo, kdyby u nás bydlel v podnájmu, než půjde pryč. Bolelo by mě, že ho stále vidím a on už mě nemá rád. To raději obětuju peníze za nájem, než bych se takhle týrala. My tady probíráme materiální záležitosti, které jsou velmi důležité.
Ale existují taky city.
Mluvím jen o své zkušenosti. Tolik bolelo, když byl BM ještě u nás, než si zařídil podnájem, když byl často pryč, doma byl duchem nepřítomný, ležela jsem vedle něj v noci v posteli s otevřenýma očima a tolik bolelo, že mě už nechce, že se už nikdy nebudeme milovat, že že že...
Když odešel, bylo to mnohem lepší. Že jsem ho už neviděla.

Já, Já, Já jenom Já. Takového haj... íka, který je zahleděný jen do sebe, to, aby pohledal. Tenhle chlap potřebuje pořádnou životní lekci. A myslím, že se mu jí brzy dostane.
Sorajo, když to tady tak čtu, tak rychle jak to začalo, tak by tahle fraška měla skončit. Můžeš brát jako úlevu, že už nemusíš hrát žádné divadýlko před tchýní. Je jasné, že je Ti jí líto, ale tohle si musí vyřešit oni dva. Většinou matky mají v těchto pozicích tendenci vyhrožovat, že tu "druhou" nikdy nepříjmou, ale nakonec se s daným stavem smíří. Ale znám i případ, kdy i po deseti letech rodiče synovi "neodpustili", tehdy novou manželku nepřijali a dodnes syn může přijet, ale jeho paní ne. Je to těžké pro všechny a nic dobrého to nikomu nepřineslo. S bývalou manželkou se rodiče dál stýkají a navštěvují. Hlavně se nenech do jejich "komunikace" zatáhnout. Řeš jen to, co se týká Tebe a dětí.
Pokud se manžel nemá k odchodu a "vyhrožuje", tak bych mu asi řekla, že pokud chce, aby jsem ztratila už i ten poslední zbytek úcty a lásky vůči němu, tak ať se dál takto chová. Že se mu divím, že nemá strach, že si ho za takové chování přestánou vážit i jeho děti, které to vše vidí a vnímají. A že je vlastně do toho všeho vtahuje, což Ty jsi nechtěla.
Je těžké domluvit se s volem, ale za pokus to stojí.
Drž se.

Sorajaa:
Mužíček v tobě vidí poddajnou a měkkou ženu a NEVÁŽÍ si toho.
On ke štěstí potřebuje metrnici. Když mu napsala ať nejezdí, že má jiný plán, byl z toho vyřízený a připravený jako pejsek vystartovat, kdyby ona milostivě svolila, aby přijel. O ni má starost, protože ho ona nechává v nejistotě a to je pořádný adrenalin. Tam se musí sakra snažit.
Tebe má jistou , nemusí se o nic snažit a ještě si drze vyskakuje a chce cizí majetek. Předpokládá, že ty, jako vždy, vyměkneš a on se na úkor svých dcer a tebe obohatí.
Zajímalo by mě, proč nechce vyplatit podíl (byt, dům?) od svých rodičů?

Zuzi777a:
Nee, já žiju už mnoho let ve šťastném manželství. Ovšem v práci jsem dělala kolegyním vrbu, tak vím, jak to chodí a jak to může díky dlouhému váhání dopadnout.

Také znám pár, který se po uklidnění situace přátelí a jsou v pohodě, dokonce znám dva páry, kdy manželka udělala rázný konec, manžela vyhodila, rozvedla se a stalo se, že ON potřeboval přesně takovou vzpruhu a pořádný vichr, aby se mu rozsvítilo v hlavě a  znovu  se do manželky zamiloval a znovu se vzali. Teprve potom, co padnul pusinkou na zem, se vzpamatoval a začal si vážit toho, co má doma. Jeden pár funguje stále, ve druhém páru manželka přišla o život při autonehodě. V obou případech se pánové začali starat o domácnost, včetně vaření, úklidu a nákupů a péče o děti.

Ještě dodatek - jeden psycholog mi vysvětloval, že to moje chování je prý docela časté u opuštěných manželek. Jen málokterá s nevěrným manželem tvrdě zamete, jak to tu některé holky radí. Většina se psychicky sesype (zejména my dlouho vdané), nakonec si to v tom mozku přerovnáme, že si za to vlastně můžeme samy, skloníme hlavu a v slzách se klidíme z cesty. A protože se vlastně vůbec rozvádět nechceme, tak se snažíme tomu zamilovanýmu chlapovi ještě nějak zavděčit a proto se snažíme tvářit jako že "v pohodě" a snažíme se s ním "vesele" bavit jako by nic (a podvědomě strašně toužíme po zázraku).

Holky díky, po vašich reakcích se na to začínám dívat trošku s odstupem a jinak , asi ustupuji zbytečně moc a nezůstala by mi v podstatě ani koruna. A i to se zdá manželovi málo a ještě by chtěl nejraději vyplatit i peníze z domu, což jsem ale odmítla hned na počátku. On pořád poukazuje na to, že tam vložil do úpravy bytu těch svých cca 50000 a svoji práci, jen nevím ,co jsem asi dělala těch dvacet let já. Já zřejmě podle něj asi nepracovala.
Takže s těma penězma si to budu muset ještě promyslet, ale je mi jasný, že tím by padla veškerá možná domluva a rozvod dohodou by se nekonal.
On pořád  jen poukazuje na sebe, jak on sám to má těžký, co všechno ho čeká, jaký problémy a starosti, mě prý "všechno" zůstane, prostě všichni by měli pochopit, jak on to má blbý. Před pár dny mi dokonce řekl, že naší starší dceři řekl, že má milenku, ještě než jsem se do dozvěděla já. Prý čekal, že ho dcera pochopí.  Dcerka mi samozřejmě nic neřekla, ale jak jí muselo být, když jí toto řekl? On si chce ulevit svědomí na úkor vlastního dítěte, ale co ta holka, to je mu asi jedno. Když mi to říkal, nechápala jsem, jestli to má vůbec v hlavě v pořádku.
Dcera mu včera  volala, že by s ním chtěla mluvit, o svých studiích, o tom, co bude dál, prostě o budoucnosti, manžel jí slibil, že si promluví, než ovšem stačila přijet odpoledne domů, on mezitím opět odjel za svou vyvolenou.   Asi se řídí heslem, že problémy se nejlépe vyřeší tím, že se od nich uteče.

sorajaa napsal(a):

Holky díky, po vašich reakcích se na to začínám dívat trošku s odstupem a jinak , asi ustupuji zbytečně moc a nezůstala by mi v podstatě ani koruna. A i to se zdá manželovi málo a ještě by chtěl nejraději vyplatit i peníze z domu, což jsem ale odmítla hned na počátku. On pořád poukazuje na to, že tam vložil do úpravy bytu těch svých cca 50000 a svoji práci, jen nevím ,co jsem asi dělala těch dvacet let já. Já zřejmě podle něj asi nepracovala.
Takže s těma penězma si to budu muset ještě promyslet, ale je mi jasný, že tím by padla veškerá možná domluva a rozvod dohodou by se nekonal.
On pořád  jen poukazuje na sebe, jak on sám to má těžký, co všechno ho čeká, jaký problémy a starosti, mě prý "všechno" zůstane, prostě všichni by měli pochopit, jak on to má blbý. Před pár dny mi dokonce řekl, že naší starší dceři řekl, že má milenku, ještě než jsem se do dozvěděla já. Prý čekal, že ho dcera pochopí.  Dcerka mi samozřejmě nic neřekla, ale jak jí muselo být, když jí toto řekl? On si chce ulevit svědomí na úkor vlastního dítěte, ale co ta holka, to je mu asi jedno. Když mi to říkal, nechápala jsem, jestli to má vůbec v hlavě v pořádku.
Dcera mu včera  volala, že by s ním chtěla mluvit, o svých studiích, o tom, co bude dál, prostě o budoucnosti, manžel jí slibil, že si promluví, než ovšem stačila přijet odpoledne domů, on mezitím opět odjel za svou vyvolenou.   Asi se řídí heslem, že problémy se nejlépe vyřeší tím, že se od nich uteče.

Nemaž se s ním!!
Rozvedou Vás , neboj se toho. Tuším Petr H nebo kdo tu radil aby sis vzala dobrého právníka- to má pravdu .
  Neboj se těch výhrůžek, nemá ti moc jak škodit. Utopí se sám, ty jen  dávej bacha  aby Vás i s holkami nestáhnul s sebou.  Je to sobec a jao sobec už musel jednat dřív. Te´d to jen graduje.  Tak se  staň taky trochu potvorou a braň se!

Peníze bych rozdělila na půl a vůbec bych se s ním nebavila. S lehkým srdcem bych rozdělila i zařízení v bytě, jen ať si to odstěhuje k madam, jistě bude mít radost.
V domě rodičů bydlel celé manželství zadarmo. (Mám na mysli holý nájem.) Těch pár korun, které vložil do rekonstrukce koupelny je směšná částka, kterou si tam  odbydlel a navíc i on sám koupelnu plnohodnotně užíval, t.j. opotřebovával. Jeho drzost nemá hranice.
Ty ses celé manželství starala denně o něj i o rodinu, což považuje za samozřejmost, ale on si svojí  jednorázové práce "na koupelně "  cení a přepočítává ji na peníze. Je to parazit.

Já bych se s ním už vůbec o ničem nesnažila dohodnout, stejně to nikam nevede. Celou záležitost bych dala dobrému právníkovi a soud  nestranně posoudí a rozhodne sám.
Jen bych chtěla vidět, jak se u soudu bude ztrapňovat, až  bude chtít peníze z domu rodičů.

Nezapomeň, že přísloví "pro dobrotu na žebrotu" platí.