Kolikrát jsem tak přemýšlela, jakýpak to tentokrát asi bude.. Člověk už tak trošku nějakou představu měl z prvního porodu, ale přece jenom.. každej porod je stejně jinej.
Plány a představy - ty jsme měla zmáklý na jedničku - říkala jsem si, že by bylo super rodit ve dne, nejlíp někdy k ránu (Domču jsem totiž rodila v noci) a protože mi poprvé nejdřív praskla voda a porod se pak rozjel až za několik hodin.. tentokrát by to mohlo být bez té vody,pěkně s kontrakcema, ne?
Poprvé jsem rodila měsíc před termínem a tentorkát jsem si byla jistá, že to bude taky tak.. Přece jenom ten zápřah s malým prckem, do toho nějaký komplikace, celkem velký bolesti zad (kostrče) a i moje "akčnost" mně v tom jenom utvrzovala.
Jenže se jaksi nic nedělo.. a mě asi 14dní před termínem došlo.. že to tentorkát opravdu dřív nebude..
Na porod už jsem se strašně moc těšila a samozřejmě na toho našeho chlapečka, kterýmu jsme mmch nakonec OPĚT vybrali jméno, až na porodním sále..
Poslíčky jsem měla už celkem delší dobu.. a jednou večer to nebylo jinak. Ještě jsem si stihla s Lenďáskem dělat srandu, že brzo pojedu, že zrovna dnes má švagrová porodila krásnou holčičku, tak aby nebyly v porodce samy a taky, že porod bude rychlovka a naprostá pohodička..
Vzala jsem si vyjímečně Domíčka k sobě - začínala mu rýma, tak abych celou noc nemusela lítat k němu do pokoje.. protože co kdyby náhodou, že jo - tak ať se aspoń trošku vyspím..
Během noci mě trošku zlobili poslíčci.. ale nevěnovalajsem tomu pozornost, přece jenom spánek byl silnější..
V 5:07 ráno jsem se poprvé podívala na budík, to už mě probudila známá bolest..a já si uvědomila, že se něco opravdu chystá.. Ležela jsem dál.. a když se kontrakce po 7minutách opakovali- byla jsem si jistá, že brzo pojedeme. Domula si spokojeně chrupkal a manža když viděl, že vstávám.. vystartoval z postele, a prohlásil to slavné "už"?
Tak jsem ho poslala znovu si lehnout s tím, že jdu dát sprchu a uvidíme..
Ve sprše se mi během chvíle kontrakce snížili po 5minutách, tak jsem lezla ven.. přece jen- do porodky 25km a než se vybabráme..
To už měl obezřetnej manžel zajištěnou babi na hlídání a já si šla konečně dobalit tu tašku a oblíkat.  Domíček koukal, já si ho pońuhńala a při stále silnějších kontrakcích si nesla dolů tašku a uklidňovala tchýni i manžela, že je všechno v pořádku..
Na cestu autem opravdu nezapomenu.. kontrakce čím dál častěji, manža jel jak k ohni.. a řeknu Vám rozdejchávat kontrakce, když manža brzdí do zatáček.. opravdu super!
Dojeli jsme před nemocnici, tentokrát zkušený muž šel najít vhodné místo k zaparkování (minule jsme málem projeli vrátnicí i se závorou a křikem, že manželka rodí ) a já mezitím prodýchavala další mrchu..
Další pak po chodbě, ve výtahu a když jsme pak zvonili na ten zvonek- při příjmu... přišlo mi to jako bych tam stála včera.. Dojeli jsme v 6ráno.
Honzu nechali někde mimo a mě už si brali na příjem.. To už jsem zažívala celkem perný chvilky.. dovyplňovávali jsme ještě nějaký papíry a druhá sestra mě prohlídla. Oznámila, že skoro rodím... (šikulka ) že prý jsem otevřená na 7cm.
Zavolali manžela, vypsali jsme dotazník se jménem (ikdyž v tu chvíli bych souhlasila s čímkoliv ) a začal šrumec.
Došla jsem si na pokoj... chvíli chodila sem a tam a když už se to nedalo.. lehla si na postel a snažila se prodýchávat. .  Když do pokoje vešla má p.a.,málem mě rejhlo.. taková mladá žaba.. měla jsem fakt  obavy, co si s ní jako počnu..
Po chvíli mi ale poradila polohu na boku a mě se ty kontrakce podařilo líp ustát. Navíc mě hodně povzbuzovala a to mi pomáhalo opravdu dost. Po chvilce mi píchla vodu a já byla překvapená jak málo jí bylo.
Hrozně mě překvapilo, když mi chvíli na to říká, jdeme na to..Pomohli mi s manželem na kozu a já celá šťastná, že to jde tak rychle začla tlačit jak zběsilá..
Poprvé mi tlačení moc nešlo, trvalo to poměrně delší dobu.. tak jsem zabořila nohy, zapřela se rukama, zavřela pusu a tlačila a tlačila. Najednou jsem uviděla víc lidí, přišla se podívat doktorka i další PA a všichni mě neuvěřitelně chválili. Manža mě otíral krk i čelo, vlastně celej obličej a pořád opakoval jak moc jsem šikovná.
Najednou všichni křičí , už to bude, pořádně zatlačte, PA mi skákla na břicho, a já tlačila jak o život a po chvilce jsem znovu zažila ten nejnádhernější pocit, kterej snad může být.   Ta neuvěřitlená úleva, radost a pocit štěstí, že už je to všechno za mnou a že už konečně uvidím svýho Honzíčka...
Přinesli mi ho, šikulka se hnedka přisál a manža pořád povídal, jak je krásnej.. To bylo 7:10

No a zase ta placenta.. opět nešla porodit... V podstatě jsem ji rodila dýl než Honzíčka, ke konci už jsem si řekla i o přikrývku a teplý ponožky jaká mi byla zima.. Tlačila jsem o 106, skákali mi zase po břichu, ale ani po hodinové snaze prostě ven nešla. Píchli mi i něco na lepší vypuzení.. ale ani to nepomohlo. Později už dr rozhodla, že mi ji fiknou, protože jsem ztratila hodně krve. na nic se prý už čekat nebude.
Tentokrát byl kolem mě ještě větší šrumec, přišla paní anestezioložka, dala mi masku na hlavu a já během chvilička upadla do sladké nevědomosti a odpočinku..
Když jsem se probudila.. manžel už byl vedle mě, usmíval se.. a celej nervózní mi říkal, jak je šťastnej, že jsme oba v pořádku, že měl strašnej strach.
Já se dozvěděla, že všechno proběhlo dobře, zašili mi rovnou i natrženou starou jizvu a nechali s manželem ještě odpočívat..
Po nějaké době jsme se s manželem rozloučili a PA mě vezla na pokoj. Strašně jsem se těšila až si odpočnu a pořád nevěřila jaká rychlovka to vlastně byla.
Vezla jsem se na posteli na pokoj a už s humorem jsem PA říkala, že minule jsem se vezla na vozíku, teď na posteli a ona na to, jakej to prej mám super servis! Když jsem zahlásila, že jo  a že pokud mě nevezou nohama napřed, tak je to dobrý... to už jsme se smály obě na celou chodbu..

Chtěla bych moc poděkovat úžasnýmu personálu v Boskovicích jak na porodním i poporodním oddělení a taky svýmu manželovi, kterej se o mě celou dobu perfektně staral a doteď obrovitánky moc pomáhá! Takže Honzíčku děkuju moc, bez tebe bych to nezvládla!

Holky, krásně jsem si porod naplánovala.. ale ve skutečnosti to bylo ještě lepší než by mě kdy vůbec mohlo napadnout. Moc a moc bych Vám přála takovej porod jako jsem si prožila já a tak trošku doufám, že až budu rodit tu svou princezničku , bude to zase nějak takhle..

P.S.- omlouvám se za tak dlouhou slohovku.. , ale když se mě holky na podzimńatech ptaly.. kde mám slohovku a já jim napsala - hrc-prc a bylo to... ... zjevně jim to nestačilo.. Tak si to vyřiďte s něma, jo?