Ahojky,
je mi 43 let a v 16 jsem zažila první lásku. Mazlení , líbání a vlastní nedočkavostí jsem se o tento vztah připravila. Když mi bylo 17 a byl na vojně, ozval se, s tím, zda bychom nemohli obnovit náš vztah. A tak jsme si dopisovali rok a půl. Nejdřív byl úplně zblázněný ale s blížícím se koncem vojny z jeho strany začala láska ochabovat.Třikrát jsme se milovali. Také se na tom podepsalo, že rodiče nechtěli, abychom spolu chodili.Po celou dobu jsem mu byla věrná a když jsme se rozešli nějak jsem litovala, že jsem nepoznala jiného partnera. Nakonec jsme se rozešli a každý si našel jiného partnera a uběhlo 25 let. Celou dobu jsem však na něj myslela a litovala toho , že nejsme spolu.
Náhoda tomu chtěla, že jsme se potkali a začali se stýkat na kafi.Povídali jsme si a trvalo to skoro denně dva měsíce.Bavili o dětech jak vše uteklo a jak to bylo krásné a co s tím, když neustále k sobě něco cítíme. Dohodli jsme se, že se pomilujeme,abychom tak nějak ukončili sexuální sezónu
on nevěrný v manželství už byl ale já ne. Oběma je nám jasné, že nechceme měnit svá manželství a že by to mělo být pouze takové nějaké rozloučení s mládím atd.  Pořád na něj vzpomínám , na milování s ním a nevím, zda byl tak dobrý nebo jsem si něco pouze vysnila .
Probrali jsme spolu co by se komu líbilo a jakým způsobem, lae nějak k tomu nedošlo, protože jako každá ženská jsem chtěla na sobě vychytat do té doby ještě své nedostatky. / shození pár kg. /
Dohodli jsme se, že po dovolené začneme uvažovat o přesném termínu,KDY SE POMILUJEME, uběhly necelé tři týdny a ten čas se ted po neděli blíží. ale nějak ve mě vrtá určitý červík pochybnosti, zda nebudu pouze další zářez ... a že se do toho ještě více zamotám než ted: 
zda opravdu je to o tomtéž i z druhé strany, protože během dovolené se neozval přes email ani telefon. Prý je manželka hodně žárlivá.
nEMŮŽU VŠAK ŘÍCT, ŽE by byl vůči mě chladným,spíš je možná trochu i nesmělý.  No prostě bych řekla, že já jsem aktivnější více než on, nejen proto, že jsem si přeorganizovala svůj způsob života,abych se s ním mohla vídat, zatímco on mě měl pouze jako vyplnění pracovní přestávky cca 1,5 hod asi 3 krát týdně. Po skončení práce si však čas nikdy nenašel , pak byl taky fotbal, který měl taky přednost.
No na stránce druhé, rozhodla jsem se , že chci ještě vyzkoušet sex s jiným mužem a on má první láska mi připadal nejvhodnějším, protože přece se již známe a tak nějak chci na něco v důchodu vzpomínat a ne zase říct byla jsem věrná hm.
S mým manželem celkem nemáme v manželství žádné zásadní problémy,vyhovujeme soi v sexu, je milý, ohleduplný, ale tak nějak ho cítím za náhradu, když mě ta moje velké první láska nechtěla.
Co myslíte, když se pomiluji s mou první láskou, uzavřu tím kapitolu  a třeba zjistím, že vždy je to úplně stejné a každý dožijeme svým životem. Nebo co to s člověkem udělá ?
Nebo mám zavřít vrátka a dožít život tak, jak byl nastaven a nějak si vyčítat, že možnost tu byla ale já se rozhodla jinak ?