Bohužel jsem ten film neviděla, to je asi chyba. Já když jdu k zubaři, tak mi pokaždé něco dělá, buď vrtá, nebo trhá, nemám dobrý zkušenosti, jednou mi vytrhl zub a pak jsem tam chodila týden na čištění, měla jsem tam pořádný zánět. Možná to bude také tím zubařem, je to takovej docela nepříjemnej člověk, ale na našem malém městě moc jiných možností není.

Tak v tom filmu je Tom Hanks na pustém ostrově a bolí ho zub, tak se to snaží ignorovat, ale pak už to nejde. Nemá žádné nástroje, jen brusle, tak jednu použije jako zrcátko a druhou si opře o ten zub a kamenem uhodí do té brusle. Docela soda, nevím, jestli bych to dokázal. Pak člověk ocení práci zubaře.

Tak se ho neboj a ber ho radši jako někoho, kdo ti určitě pomůže.

Janina:
tak já jsem na tom naprosto stejně. Také mám panický strach ze zubaře... taky mám ulomenou stoličku a špatnej moudrák a taky se nemůžu přinutit jít k zubaři.
Třeba Radka tu píše, že chyba je ve špatných zkušenostech... ale to není vůbec pravda (alespoň u mě to neplatí!). Já měla takový panický strach ze zubaře vždy a i v dobách, kdy jsem neměla ještě žádné zkušenosti = zubař mi nikdy nevrtal, netrhlal, nic.
Nevím, jak se toho zbavit. Když už jdu, tak si i na vrtání nechávám píchnout injekci, ale stejně to nepomáhá.

Ahojky, asi v tom strachu ze zubaře opravdu bude nějaká špatná zkušenost z dětství. Taky zažívám to, co popisuješ. A hlavně si pořád pamatuju ty hromadný akce, kdy celá třída na základce šla s učitelkou k zbaři, ten byl z tolika dětí nervní a nerudný, pokaždé mi něco trhal nebo vrtal a ještě navíc vynadal, že brečím nebo se klepu. Po přestěhování jsem naštěstí narazila na zubaře, který mě bere takovou jaká jsem a i na to nejmenší vrtání mi bez řečí a divení dává injekci. to píchnutí vydržím a potom ať si se mnou dělá co chce. V čekárně to už zvládám dobře, protože vím, že to prostě opravdu bolet nebude..... Tak hodně odvahy, je nás víc....

Já bych to taky chtěla vydržet, kdyby mi to nějakým způsobem šlo. Můj muž se mi taky diví, čeho se bojím, ten tam chodí pravidelně každýho půl roku. Ale já jsem prostě baba! Zas tam půjdu až bude hodně pozdě ach jo.

Mohu Tě - Vás trochu pobavit... Od malička mám panickou hrůzu ze zubaře. Nic proti lidem vykonávajícím toto ušlechtilé povolání, ale od pachu v ordinaci až po různé nástroje mi prostě způsobují žaludeční obtíže. Když mi bylo asi deset let, byla jsem u našeho místního stomatologa - umělce. Vyznačoval se tím, že neznal slovo "anestetikum" a pravidelně býval v dobrém rozmaru po požití neurčitého množství alkoholu. Svým velmi laxním přístupem ke své praxi časem přišel o možnost toto povolání dál vykonávat. Vzhledem k tomu, že jsem vždy byla velmi drobné postavy, už jen vyšplhat se na křeslo a udržet na tom kluzkém povrchu balanc, mi činilo značné obtíže. K trhání prvního zkaženého zubu se mnou tedy šla i máma, která mě konejšila : "Neboj, to nic není... co já si užila se zubařem....atd". Vzhledem k tomu, že mám poměrně silné kořeny a velmi malý prostor v ústech pro tak velké zuby, nelítostně musel ven. V momentě trhání jsem visela zubařovi za kleště dobrých patnáct čísel nad křeslem!!! Od té doby mě dostat k zubaři byl nadlidský úkol. Vystupňovalo se to až tak daleko, že jsem někdy na druhém stupni při povinné školní návštěvě zubaře utekla záchodovým okýnkem z budovy. Dostala jsem třídní důtku a kde kdo se divil jak zrovna já, se svým titěrným vzrůstem dokázala takový akrobatický čin. Holt, strach se zubaře byl větší než strach z pádu z okna.... Pak byla ale návštěva u stomatologa nevyhnutelná. Bohužel svými nešetrnými zásahy způsobil, že jsem se při zákroku začala bránit. Nebylo to cílené, spíše pudové. Začal si na mě brát tedy "kovový prst" a připsal mi to i do karty ( to asi kdyby pozapomněl:-)). Časem jsem se tedy nebála já zubaře (ale bála), ale ON mě... Volil většinou cestu kompromisů. Místo dlouhého vrtání a trhání mi zaléval mátu do vzniklých děr a pod.. Což se ovšem časem neukázalo jako vhodná alternativa. V momentě, kdy mě začli trápit nejrůznější obtíže, bolesti a otoky čelistí, poslala mě doktorka k jinému stomatologovi. Ten mi poprvé v mých sedmnácti pořídil rentgenový snímek a zjistil neuvěřitelnou věc. Nejen že jsem měla všechny ty efektivně zamaskované kazy po jeho zásazích v pokračujícím stádiu rozkladu, ale navíc mi všechny zuby moudrosti rostly kolmo na stoličky. A jako bonus se mi pod dvojkou objevil nevylezlý špičák. V tu chvíli začal kolotoč po stomatochirgiích v kraji. Bylo potřeba osmičky vysekat, udělat pár přemostění, nastolit rovnátka a zničit kazy. Nejdříve jsem myslela, že mi nezbude, než nechat si pořídit protézu. Zdálo se to jednodušší. Dokonce jsem, co by nezvyklý úkaz, vzbudila pozornost vysloužilého primáře stomatochirgie v Olomouci. Nikdy prý za celou praxi něco tak divného neviděl a se slovy " na vás se tedy pán Bůh vyřádil" - čož potěší- mne okamžitě objednal na první zákrok. O co horší bylo moje utrpení ( střeva a žaludek dostali fakt zabrat), když jsem zjistila, že zákroku při plném vědomí ( při použití lokálního umrtvení) budou přítomni i medici. Nespočetná skupinka posměšně zírajících tváří a řada nástrojů, pro které bych sotva hledala pojmenování. Inu, k dnešnímu dni, jsem o dva moudráky hloupější a na další dva si brousí skalpel můj nynější stomatolog. Mohu jen říct, že jsem si opravdu užila a můj strach se nezmenšil. A upřímně pochybuji, že tomu jednou bude jinak. Zuby prostě bolí. A co bolí v nás nevyvolává příjemné pocity. Nikdy si prostě neoblíbíte někoho, kdo Vám bude způsobovat bolest. Snad vyjma manželů.... Pořád je to ale lepší, než vyčkávat na zubní pohotovost, kde chytnete rozladěného a rozespalého lékaře, který už moc na výběr mít nebude...

to Radka: řekla bych, že z jejich strany jde o typický mýtus, který za to pomyslnou hradbou severní Moravy trvá dodnes... "Pokud nebudeme chodit k našemu panu doktorovi, může se stát, že až budeme akutně doktora potřebovat, tak nás neošetří... a co mi pak? Pojedeme 40km v noci k jinému? " ... Postupem času se mě podařilo jí zlomit, aby alespoň s kardiologickými problémy nebo rakovinou šla do Prahy. Platí sice, že si lékaře pacient vybírá, ovšem, ne všude přijímají..... Je to dřina a ona na ní tenkrát asi neměla odvahu:-)... Ale žiju...

Janino
Já jsem dopadla dobře,jen mi blombovala a ani to nebolelo,ale den před tím jsem se dozvěděla,že moje 12 ti letá dcera má v dásni jeden zub navíc (nahoře) a dole má jeen zub v dásni naležato.Zjistili to z rentgenu při vyšetření kvůli rovnátkům,takže dceru rovnou objednali na 22.3 na odstranění toho zubi a možná najednou i toho dolního.Takže já šla k zubaři otupělá strachem o dceru,takže  jsem měla slzy v očích a ptala jsem se zubařky spíš na tenhle problém.Takže já to zvláda,ale teď prosím někoho o radu,nebo jestli měl někdo s tímto zákrokem,co čeká dceru zkus´šennosti. Myslím,že potvůrka tady psala o něčem podobném.Jedná se o chirurgický zákrok (stomatochirurgie) odstranění zubu,kterej roste směrenm do nosu. Prosím,podstopili jste někdo něco takového?

Potvůrko,moc děkuju,ale povzbuzující to není.Je to hrůza.Ale ten zub asi musí pryč,biď.Kdyby ho tam nechali,tak by to později zlobilo.

Díky Potvůrko.Nějak se toho nahromadilo moc.Před týdnem byla na operaci krčních mandlí,takže zákrok v puse a po operaci taky bolesti,pomalu přechází z kašovitý stravy na normální.No a za 3 týdny by měla jít na tohle. Kdyby mi někdo řekl třeba před rokem,že musí na to zubní,tak mám taky strach,ale bylo by to jiný . Ty mandle byly taky nutný vyndat.No a teď mi je jí chudinky líto,že z jednoho se vzpamatovává( je statečná-operaci zvládla v pohodě), ještě musí být doma v klidu a hned má jít zase na další zákrok. Nemyslíš,že bych to třeba měla odložit,aby to nebylo tak brzo za sebou? Zeptám se i dětskýho doktora,jestli to není moc velkej nápor na organismus,jeden zákrok za druhým.

potvůrko: zarazilo mě,že ti dovolili vyplachovat pusu.Měla jsem stejný problém-vpáčené osmičky.které jsem byla sekat na fakultce. Nic příjemného,ten majzlík cítím snad ještě teď po letech. Antibiotika jsem brala jenom na dvě a jediný výplach,který povolili byl po 24 hodinách od zákroku -heřmánkový čaj. Jestli jsem tě dobře pochopila,tak ti je sekají postupně,to je dobře.Mě je chtěli udělat naráz.To jsem odmítla a raději změnila lékaře.Tam jsem sice chodila dýl,ale díky komplikacím,které se vyskytly.Kdybych kývla na první návrh,tak jsem nejspíš skončila na JIP. Teď mám novou zubařku,ke které chodí rády i moje holky.Je to o přitupu zubaře.