Oznámení

29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu

6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog

#1 20. 7. 2010 17:58

Sisinice
♥------
Registrovaný: 20. 7. 2010
Příspěvky: 7

Neumíme spolu mluvit

Nevím jak popsat svůj problém,ale pokusím se,snad pochopíte co mě trápí.Žiju s nejlepším chlapem,kterýho znám,mám ho ráda,vážím si ho,líbí se mi,jak se chová k lidem.Ale nějak si nerozumíme.Nejde nám spolu mluvit.On nerad cokoliv řeší,nikdy není vhodná doba si o něčem promluvit.Málo je doma-v podstatě ráno odejde a pozdě večer se vrací.Nikam spolu nechodíme,do kina,na večeři,na návštěvu-prostě nikam.Nemá čas a když už přijde domů,tak usne.Ale ještě horší je to prázdno mezi námi,žijeme si vlastně každý svůj život.Já chodím do práce,starám se o děti a domácnost.On vydělává a staví barák.Musím říct,že nás zajišťuje nadstandartně,ale netráví s námi čas.Děti ho milují nade vše,čekají na každou minutku,kterou s nima stráví.Přála bych si to změnit,ale kdykoliv jen naznačím,že něco není v pořádku,strašně ho popudím a je to ještě horší.Tak už nic neříkám a chce se mi utéct.

Není tady

 

#2 21. 7. 2010 2:25

tenonen
♥♥♥♥♥--
Místo: Brno
Registrovaný: 11. 3. 2008
Příspěvky: 507

Re: Neumíme spolu mluvit

A má on čas a sílu a energii se Vám věnovat tak, jak by sis přála, po tom, co vás nadstandardně zajistí? Dokážeš mu Ty tu jeho v práci vydanou energii doma zase vrátit? Bylo by lepší, aby se vám věnoval od rána do večera a nosil domů méně peněz? Je chlap nadstandardně vydělávajicí a vzorně se věnující dětem a manželce tak, aby ona byla spokojená, reálnou postavou nebo vysněným přeludem? Blbé otázky, já vím. Proč nemít všechno, že? Chlapa, co má dost peněz i lásky, citu a porozumění. Nebylo by to ale potom jakési podezřele dokonalé? Jsi Ty tak dokonalá, aby sis zasloužila tak dokonalého chlapa, jakého by sis přála mít za manžela? Jestli ano, pak se k Tobě život zachoval sobecky rollsmile


Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Victor Hugo

Není tady

 

#3 21. 7. 2010 8:33

javena
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 27. 8. 2008
Příspěvky: 4274

Re: Neumíme spolu mluvit

Tak já bych klidně vyměnila barák i nadstandardní zabezpečení za volné chvíle s někým, koho miluji a za chvíle strávené jako rodina s dětmi. Materiální zabezpečení není u mě na 1. místě v žebříčku, ale to má asi každej jinak. Mě by tohle nestačilo, Sisinice, takže ti rozumím a pro své děti bych místo baráku chtěla tátu... Ale pokud on to nebude chtít nějak změnit, byť jen třeba na jeden den v týdnu s rodinou, nehneš s tím.

Není tady

 

#4 21. 7. 2010 10:24

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

Aj ja... spomienky (detí aj partnera/partnerky) na pekné spoločné chvíle sa podľa mňa nedajú ničím vyvážiť. A ani dobehnúť - poznám rodičov, čo chceli "deti" brať do Disneylandu alebo do Zoo ako 30-ročné a "deti" ich poslali niekam. lol Čas nikto nevráti.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#5 21. 7. 2010 17:35

Sisinice
♥------
Registrovaný: 20. 7. 2010
Příspěvky: 7

Re: Neumíme spolu mluvit

Děkuju za odpovědi.Špatně se mi popisují moje pocity,samozřejmě nejsem dokonalá a psala jsem,že si ho vážím.Nepotřebuju ho mít doma pořád,jsem zcela samostatně fungující jednotka,jen s námi prostě není nikdy.Jde o to,že mám pocit,že už ani nemá žádné emoce a city,je zcela pohlcen prací a nic jiného nevnímá.Přemýšlela jsem,jestli se to třeba netýká jen mě,že mě nemá rád,ale on se tak chová i k dětem a to jsem si jistá,že je miluje.Chtěla bych nějak prolomit tu zeď,ale nevím jak.Jsem asi moc lítostivá a když o něčem začnu mluvit a on mě okřikne,nebo zpraží že nemá čas,chce se mi brečet a zase nějaký čas mluvit taky nemůžu.Já vím,že to je i má vina,nechci tady na něj nic svádět,potřebuju si o tom promluvit a přečíst si,co si o tom myslíte.Už i kamarádky to vidí a ptají se sami,jestli s námi bude aspoň o prázdninách.Scházíme se na různých akcích s dětma a manžel každé z nich se tu a tam někde ukáže.Ten můj ale nikdy.Už i odmítám pozvání na různé grilování atd,protože je mi trapné přijít zase sama.Já nevím,jak ho alespoň trochu" přitáhnout " domů.A  taky mi chybí,že mě nikdo nepohladí,nepochválí,že mi to sluší atd...Já přijdu domů taky kolikrát unavená,ale nikdy si to doma nevylévám ani na něm,ani na dětech.On když přijde špatně naložený,tak jen vztekle vrčí a nemluví ani na děti.Jak mu říct,že vím kolik toho má,ale že je nám pak líto,když je ošklivej na nás?

Není tady

 

#6 21. 7. 2010 17:43

Sisinice
♥------
Registrovaný: 20. 7. 2010
Příspěvky: 7

Re: Neumíme spolu mluvit

Ještě dodám,že myslím,že tavý dřív nebyl.Dostal pár facek od života a mám pocit,že se tak nějak obrnil a zapřel.A jede si svou.Nebo třeba opravdu nemá jen rád mě.Ale já jsem se ho ptala(když mi zase řekl,že teď nic měnit nebude)jestli mě má vůbec rád a chce se mnou být.Zarazil se a řekl,mám a chci.A všechno je pořád stejné.Podotýkám,že do něj opravdu nehučím obden.

Není tady

 

#7 21. 7. 2010 19:03

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

No, on proste robí, čo vie a čo dokáže - a tebe sa to zdá málo (podľa mňa právom, ale to je druhá vec). Mmch - ako žili/žijú jeho rodičia?


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#8 21. 7. 2010 19:21

Sisinice
♥------
Registrovaný: 20. 7. 2010
Příspěvky: 7

Re: Neumíme spolu mluvit

Vlastního otce nezná a prý znát nechce,táta se kterým později vyrůstal  zemřel,když bylo manželovi asi 18let a od té doby je máma sama.

Není tady

 

#9 21. 7. 2010 19:29

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

hmm Asi nič moč vzory - možno proste nevidel ako dieťa alebo v mladosti, ako sa rodič/otec správa ideálne k deťom. grater


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#10 21. 7. 2010 21:57

Bety
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 9003

Re: Neumíme spolu mluvit

Sisinice napsal(a):

Žiju s nejlepším chlapem,kterýho znám

ostatní jsou tedy ještě horší, když tenhle je nejlepší kterého znáš. Všechny ostatní ženy v tvojem okolí mají tedy mnohem horšího, ty máš nejlepšího, jakého znáš a ještě je to málo. Nevíš jak mu říci - no tak mu to napiš!


Strach je malá smrt...

Není tady

 

#11 21. 7. 2010 22:12

Sisinice
♥------
Registrovaný: 20. 7. 2010
Příspěvky: 7

Re: Neumíme spolu mluvit

Nechtěla jsem říct,že mají ostatní ještě horší partnery.Pro každého jsou důležité jiné vlastnosti a tak jako já bych nedokázala žít s manželem své kamarádky,ona by nedokázala a nechtěla žít s manželem mojim.Já ale řeším svůj vztah a to co trápí mě.Nechci vyzdvihovat ani zatracovat jiné vztahy.

Není tady

 

#12 23. 7. 2010 7:42

javena
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 27. 8. 2008
Příspěvky: 4274

Re: Neumíme spolu mluvit

Sisinice napsal(a):

Děkuju za odpovědi.Špatně se mi popisují moje pocity,samozřejmě nejsem dokonalá a psala jsem,že si ho vážím.Nepotřebuju ho mít doma pořád,jsem zcela samostatně fungující jednotka,jen s námi prostě není nikdy.Jde o to,že mám pocit,že už ani nemá žádné emoce a city,je zcela pohlcen prací a nic jiného nevnímá.Přemýšlela jsem,jestli se to třeba netýká jen mě,že mě nemá rád,ale on se tak chová i k dětem a to jsem si jistá,že je miluje.Chtěla bych nějak prolomit tu zeď,ale nevím jak.Jsem asi moc lítostivá a když o něčem začnu mluvit a on mě okřikne,nebo zpraží že nemá čas,chce se mi brečet a zase nějaký čas mluvit taky nemůžu.Já vím,že to je i má vina,nechci tady na něj nic svádět,potřebuju si o tom promluvit a přečíst si,co si o tom myslíte.Už i kamarádky to vidí a ptají se sami,jestli s námi bude aspoň o prázdninách.Scházíme se na různých akcích s dětma a manžel každé z nich se tu a tam někde ukáže.Ten můj ale nikdy.Už i odmítám pozvání na různé grilování atd,protože je mi trapné přijít zase sama.Já nevím,jak ho alespoň trochu" přitáhnout " domů.A  taky mi chybí,že mě nikdo nepohladí,nepochválí,že mi to sluší atd...Já přijdu domů taky kolikrát unavená,ale nikdy si to doma nevylévám ani na něm,ani na dětech.On když přijde špatně naložený,tak jen vztekle vrčí a nemluví ani na děti.Jak mu říct,že vím kolik toho má,ale že je nám pak líto,když je ošklivej na nás?

Tak tohle mě praštilo do očí... plus to, že akce s dětmi - sama, s přáteli - sama... a ta dovolená? Tam jedete všichni? I když, ono jde spíš o náplň  - kámoška takhle jezdí i s manželem, kterej si ovšem napíchne noťas do sítě a "jede" - takže jako doma... hmm usch
Můj bývalý muž byl teda alespoň o dovolený cca třetí den již duchem přítomen... nebo o vánocích... to byl vždycky naměkko, že je to super - bejt takhle pohromadě, jako rodina. dumbom
Já byla taky samostatně fungující jednotka a jednoho dne jsem si řekla, že to zlegalizuju a podala žádost o rozvod. Ale mě teda nestálo v cestě to nadstandardní zabrezpečení... tongue

Není tady

 

#13 24. 7. 2010 18:22

tenonen
♥♥♥♥♥--
Místo: Brno
Registrovaný: 11. 3. 2008
Příspěvky: 507

Re: Neumíme spolu mluvit

Já tady asi píchnu do vosího hnízda, ale prosím všechny vosy, aby nechaly svá žihadla ve stavu stand-by big_smile Já jsem byl se svou ženou 19 let a tvrdím, že jsem se snažil, aby byla spokojená. Žili jsme materiálně mírný nadstandard, jezdili 2x-3x ročně do ciziny, hlídal jsem naše batole (žena byla na mateřské jen 6 měsíců), jezdil s kočárkem, přebaloval plínky a umýval nádobí smile Když se žena zblbla do psů, jezdil jsem s ní na výstavy, udělal psí web pro její miláčky, jel s ní nakrýt naši fenu do zahraničí za 40 000 Kč. A stejně jsem nezabránil tomu, aby žena nebyla podrážděná, když se jí překulilo 40 (byla o něco starší) a aby mi nevyčítala nejrůznější pitomosti. Pozor, teď to přijde cool Mně se zdá, že se spokojeností ženy ve vztahu s mužem je to velmi podobné jako se spokojeností malého dítěte. Když dostane, co chtělo, nějaký čas je klid a pak chce víc. Podobně ženy uvažují i o lásce. Už 2 mi po (mém) rozvodu řekly, že potřebují cítit, že láska roste, vyvíjí se. Mně to připadá stejně málo rozumné, jako když ekonomové chtějí, aby neustále rostl hrubý národní produkt jednotlivých států. Všechno má totiž nějaké svoje limity, řekněme ne časové (pojem endless love je docela hezký a líbí se mi), ale kvalitativní a kvantitativní. Nemůžu jíst pořád víc a víc, protože jednou bych prasknul. Nemůžu pořád stupňovat výkon ekonomiky, jednou musí přijít krize, všichni už si všechno koupili. A nemůžu neustále očekávat, že svého partnera/partnerku budu mít "víc a víc" rád a jedině pak to bude "opravdová" láska.

Ale možná Sisi křivdím a ona taková není. Píše, že její muž nemá (nebo nechce mít) na ni a na děti čas.  To může mít všelijaký důvod.  Zkusím si nějaké představit: A.  důvody řekl bych "chlapecké" (racionální) 1. upnul se na kariéru a našel v ní uspokojení, baví ho, dává mu pocit, že jen tak žije naplno, všechno ostatní mu připadá jako ztráta času, chce "něco" dokázat  2. zažil v dětství materiální nedostatek a má strach ze selhání v úloze živitele rodiny B. důvody "dívčí" (iracionální, pocitové) 3. je citově  ořezaný kvůli problematickému dětství (neúplná rodina), má ženu i děti rád, ale nechce nebo neumí to dávat dostatečně najevo 4. jako předchozí bod, ale láska k ženě a k dětem u něj ustoupila do pozadí, necítí ji tak silně, jako žena a děti k němu 5. něco mu po svatbě začalo vadit (na ženě, na dětech, na novém způsobu života apod.) 6. zamiloval se do jiné ženy, ale nechce ztratit svou rodinu, může mít přitom svoji ženu pořád rád, ale už trochu jinak 7. jako 6, ale žena i děti už jsou mu vlastně šum a fuk sad

Každý vztah dříve či později více či méně zevšední, ale jde o to, jestli se to přetaví do nové podoby nebo jenom zredukuje na zvyk atd. Já Sisi neznám, nevím, jaká je. Může se třeba snažit a být milá, pozorná, obětavá - a právě tím jít manželovi na nervy. Nebo mu naopak jde na nervy tím, že tyto vlastnosti nemá v té míře, v jaké by je on chtěl u ní vidět. Sisi skutečně píše, že je zcela samostatně fungující jednotka, jak už upozornila Javena. Taková byla má žena a mně to čas od času trochu vadilo, protože mi tím dávala najevo, že mě v podstatě nepotřebuje, dokonce se tím ve společnosti ráda chlubila, a to i tehdy, když jsem u toho byl. Sisi, víme toho o vás dvou málo na to, abychom Ti mohli poradit, musela bys trochu víc popsat sebe i jeho a možná být i trochu intimní. Protože já jsem si až po rozchodu se ženou uvědomil, že v posledních cca 2-3 letech už jsme měli sex méně a méně často, třeba měsíce ne, a žádný z nás to vlastně nepovažoval za problém. Ale ono se z toho pak už stane i to, co píšeš sama - už se ti partneři ani nepohladí, nic, jenom vedle sebe žijou. U nás to byl pomalý proces, ale neustálý. To jsem ale viděl jasně až když jsme se rozcházeli a já se ohlížel dozadu. Měla by ses asi taky ohlídnout, podívat se kriticky na něj i na sebe a zkusit přijít na to, v čem to je. Protože jestli je vám oběma něco přes 30, dá se to ještě možná spravit. Jak se to ale rozjede na delší časový úsek, tak se pak někde přejede jakási hranice, za kterou už se nedá vrátit. To je jako to slavné místo v severní stěně Eigeru - přelezeš ho a už musíš jen dopředu, zpět nelze.


Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Victor Hugo

Není tady

 

#14 24. 7. 2010 19:12

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

tenonen napsal(a):

Podobně ženy uvažují i o lásce. Už 2 mi po (mém) rozvodu řekly, že potřebují cítit, že láska roste, vyvíjí se. Mně to připadá stejně málo rozumné, jako když ekonomové chtějí, aby neustále rostl hrubý národní produkt jednotlivých států. Všechno má totiž nějaké svoje limity, řekněme ne časové (pojem endless love je docela hezký a líbí se mi), ale kvalitativní a kvantitativní. Nemůžu jíst pořád víc a víc, protože jednou bych prasknul. Nemůžu pořád stupňovat výkon ekonomiky, jednou musí přijít krize, všichni už si všechno koupili. A nemůžu neustále očekávat, že svého partnera/partnerku budu mít "víc a víc" rád a jedině pak to bude "opravdová" láska.
Ale možná Sisi křivdím a ona taková není. Píše, že její muž nemá (nebo nechce mít) na ni a na děti čas.  To může mít všelijaký důvod.  Zkusím si nějaké představit: A.  důvody řekl bych "chlapecké" (racionální) 1. upnul se na kariéru a našel v ní uspokojení, baví ho, dává mu pocit, že jen tak žije naplno, všechno ostatní mu připadá jako ztráta času, chce "něco" dokázat  2. zažil v dětství materiální nedostatek a má strach ze selhání v úloze živitele rodiny B. důvody "dívčí" (iracionální, pocitové) 3. je citově  ořezaný kvůli problematickému dětství (neúplná rodina), má ženu i děti rád, ale nechce nebo neumí to dávat dostatečně najevo 4. jako předchozí bod, ale láska k ženě a k dětem u něj ustoupila do pozadí, necítí ji tak silně, jako žena a děti k němu 5. něco mu po svatbě začalo vadit (na ženě, na dětech, na novém způsobu života apod.) 6. zamiloval se do jiné ženy, ale nechce ztratit svou rodinu, může mít přitom svoji ženu pořád rád, ale už trochu jinak 7. jako 6, ale žena i děti už jsou mu vlastně šum a fuk sad
Každý vztah dříve či později více či méně zevšední, ale jde o to, jestli se to přetaví do nové podoby nebo jenom zredukuje na zvyk atd. Já Sisi neznám, nevím, jaká je. Může se třeba snažit a být milá, pozorná, obětavá - a právě tím jít manželovi na nervy. Nebo mu naopak jde na nervy tím, že tyto vlastnosti nemá v té míře, v jaké by je on chtěl u ní vidět. Sisi skutečně píše, že je zcela samostatně fungující jednotka, jak už upozornila Javena. Taková byla má žena a mně to čas od času trochu vadilo, protože mi tím dávala najevo, že mě v podstatě nepotřebuje, dokonce se tím ve společnosti ráda chlubila, a to i tehdy, když jsem u toho byl. Sisi, víme toho o vás dvou málo na to, abychom Ti mohli poradit, musela bys trochu víc popsat sebe i jeho a možná být i trochu intimní. Protože já jsem si až po rozchodu se ženou uvědomil, že v posledních cca 2-3 letech už jsme měli sex méně a méně často, třeba měsíce ne, a žádný z nás to vlastně nepovažoval za problém. Ale ono se z toho pak už stane i to, co píšeš sama - už se ti partneři ani nepohladí, nic, jenom vedle sebe žijou. U nás to byl pomalý proces, ale neustálý. To jsem ale viděl jasně až když jsme se rozcházeli a já se ohlížel dozadu. Měla by ses asi taky ohlídnout, podívat se kriticky na něj i na sebe a zkusit přijít na to, v čem to je. Protože jestli je vám oběma něco přes 30, dá se to ještě možná spravit. Jak se to ale rozjede na delší časový úsek, tak se pak někde přejede jakási hranice, za kterou už se nedá vrátit. To je jako to slavné místo v severní stěně Eigeru - přelezeš ho a už musíš jen dopředu, zpět nelze.

Láska podľa mňa nemôže rásť - teda aspoň ja nemám nejakú mernú jednotku a merací prístroj - ale VZŤAH sa podľa mňa buď vyvíja, alebo stagnuje a dlhá stagnácia mu rozhodne neprospieva, tak ako skoro ničomu. To, KAM a AKO (aj ako rýchlo) sa vzťah vyvíja, ovplyvňujú samozrejme OBAJA partneri a prúser podľa mňa je, ak jeden vývoj príliš naháňa a druhý brzdí. Alebo ak sa ich smerovanie začne diametrálne odlišovať. Vtedy vzniká nerovnováha a často nasleduje rozchod. Ale na vývoji ako takom nič zlé nevidím - a nemám ani pocit, že ženy by boli nejaké chronické nespokojníčky. Skôr vidím okolo seba, že muži - a dosť často aj ženy - majú pocit, že sobášom už majú "odpracované" a odteraz sa už budú snažiť inde... Ale tak to naozaj nefunguje.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#15 24. 7. 2010 20:10

tenonen
♥♥♥♥♥--
Místo: Brno
Registrovaný: 11. 3. 2008
Příspěvky: 507

Re: Neumíme spolu mluvit

Selima: Já ale nevím, proč by se musel vztah pořád vyvíjet. Když je už vyvinutý, tak by takový mohl zůstat, ne? Ty říkáš stagnovat - to znamená být stále stejný. Ale kdo si nepřeje, aby hezký vztah zůstal pořád stejný, tj. hezký? smile Jasně, láska mezi lidma kolem 30 je jiná než kolem 40 nebo 50. Ale to asi není případ Sisi a jejího manžela, ti mají zřejmě relativně nedávno po svatbě.


Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Victor Hugo

Není tady

 

#16 24. 7. 2010 21:33

Sisinice
♥------
Registrovaný: 20. 7. 2010
Příspěvky: 7

Re: Neumíme spolu mluvit

Moc děkuju za odpovědi,moc se mi líbí co píše tenonen,ještě jednou opravdu dík.Je mi 35let,manželovi 40.Hodně teď o všem přemýšlím,protože mě situace trápí.Zatím jsem došla asi ke třem důvodům,které tu jsou.Manžela práce baví-upnul se k ní a bez ní nedokáže být ani den,jak píše tenonen-zažil v dětství materiální nedostatek a nechce,aby ho zažily taky jeho děti.Moc díky za tenhle postřeh,mě to nenapadlo o tom takhle přemýšlet,ale je to jasné,dost často mi vyprávěl,co jako kluk nikdy neměl.A poslední, ale asi největší chyba byla ve mě.Postupně jsem přebírala všechny starosti a povinnosti kolem domácnosti a dětí na sebe,takže získal pocit,že se to doma bez něj obejde.Tady vidím teď po přečtení různých debat a diskuzí(i knih),že je asi největší chyba.A je to chyba z mojí strany.Vlastně mi to teď připadá jako učebnicový příklad...

Není tady

 

#17 24. 7. 2010 21:35

Astra
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 5. 6. 2007
Příspěvky: 605

Re: Neumíme spolu mluvit

tenonen: Láska a fungující vztah je jak květina. Musíš se o ně pořád starat, nestačí jen vypěstovat, zalít a pohnojit a říct si, že už jsi udělal dost, tak ať už napořád jen zdobí v květináči. Když ji nebudeš pořád opatrovat, tak ti zahyne.
A zrovna tak je to s láskou, musíš ji pořád udržovat, stačí milým pohlazením, pěkným slovem, chtít udělat radost druhému třebas tím, že je unavený a ty mu uvaříš kafe nebo za něho uděláš nějakou práci. Ale to udržování musí být oboustranné, druhá strana musí cítit, že ji máš rád a bude ti to vracet. To jsou takové drobnosti všedního dne, kterými si partneři i v dlouhodobém vztahu umějí udělat radost, dávají najevo, že si toho druhého váží a mají ho rádi. I když se občas pohádají, tak jsou rádi, když se zase smíří.
V podstatě všechno se musí stále udržovat i třebas dům. Kdybys ho postavil a další desetiletí na něj nešáhl, tak se taky začne rozpadat. Taky potřebuje soustavnou péči, někdy drobnost, někdy větší opravu.
NIC NEMŮŽE STAGNOVAT, ani vztah.


Každý chce být šťastný. Aby toho dosáhl, musí především vědět, co vlastně štěstí je.

Není tady

 

#18 24. 7. 2010 21:50

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

Ja sa práve obávam, že VO CHVÍLI, KEĎ JE VZŤAH krásny, dá najväčšiu makačku krásnym ho udržať. Ako píše Astra, SÁM sa neudrží, nebude rovnaký, bude buď upadať(rozpadať sa), alebo vyvíjať. Pracovať na vzťahu nemusí znamenať nejakú otročinu tongue , ale skôr nezabúdať na toho druhého, nebrať ho ako inventár domácnosti, ale ako ľudskú bytosť, a vnímať ho/ju, komunikovať, venovať energiu, city, čas a trebárs aj peniaze. Hlavne doňho investovať SEBA. A to by mali robať obaja, podľa mňa.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#19 25. 7. 2010 0:27

tenonen
♥♥♥♥♥--
Místo: Brno
Registrovaný: 11. 3. 2008
Příspěvky: 507

Re: Neumíme spolu mluvit

Selima + Astra: souhlasím s Vámi, nesoulad mezi námi je spíš verbální než obsahový. Ano, tím, že jsem napsal, že hezký vztah by mohl zůstat hezký, čili vlastně stagnovat, mám na mysli přesně to aktivní udržování onoho vztahu každodenní péčí a pozorností. Ten vztah touto péčí a pozorností přece vznikl, vyvinul se a rozvinul. A já bych chtěl, aby takový zůstal. Aby se neměnil. Tedy ještě přesněji: aby se neměnily ty krásné pocity, které vztah mně a partnerovi přinášel a přináší, aby se neměnil pocit štěstí a uspokojení, který z něho máme. Když chci aby se toto neměnilo, musím se ale asi snažit paradoxně o opak, o to, abych každý den partnera překvapil nějakým novým projevem, který se mu bude líbit. To je to udržování vztahu, o kterém píšete vy dvě a které jsem měl na mysli i já. Ale pes je zakopaný asi jinde. Aniž si to připouštíme, měníme se postupem času my, partner, naše děti a okolí, věci, vztahy a lidé kolem nás. Mění se tím i naše chování, projevy a pocity, tím i reakce na chování partnera, které ale mnohdy nedáme z nejrůznějších příčin najevo a vysíláme k němu signály, které nezobrazují nebo neříkají to, co bychom mu předat měli nebo chtěli. A začíná řetězení příčin a důsledků mikroskopické eroze toho krásného původního souznění duší i těl (nebo těl a duší, jestli se to tak někomu víc líbí smile ). 

Sisinice: nejdůležitější při tomto procesu našeho stárnutí a změn je umět určit nebo vycítit, jakou by Tě chtěl partner mít. Jestli spíš samostatnou a racionální nebo závislou a emocionální. Teď  jsem popsal dva hraniční modely chování ženy, mezi kterými je možno najít asi tak 1000 mezistupňů včetně mixu. Třeba 50:50, 30:70, 70:30 atd. Ale podle mých zkušeností jde ve vztahu právě a hlavně o toto. Do jaké míry má být žena samostatná a nezávislá, aby muži imponovala jako partnerka, která si poradí i bez něj a o kterou musí tak trochu bojovat, má-li se mu podvolit (tj. má-li mu vlézt do postele, protože o to jde chlapovi koneckonců až na prvním místě smile). A kde je ta hranice, kdy už začíná být mužatkou, o kterou muž ztrácí zájem, protože se mu příliš začíná podobat, je příliš emancipovaná, zatímco on má v genech zakódováno ulovit a přinést toho pověstného mamuta, nechat se obsloužit oddanou ženou a pochválit za to, že ji ochránil a zajistl jí potravu. A za to je pak odměněn sexem (protože o to jde chlapovi nejvíc i na druhém místě big_smile). Je to tak, my muži jsme takoví malí umínění a ješitní kanečci tillfreds Velmi schematicky, zjednodušeně a nepřesně to tu kreslím. Ale Sisinice se mi zdá být vnímavá citlivá, takže něco si z mých nápadů "lovce mamutů" pro svou potřebu třeba vybere.

Sisi, podle Tvého psaní se mi zdá, že začínáme o Tvém manželovi uvažovat podobně. Ono je to totiž podobné všude, u vás, jako to bylo podobné u nás i u ostatních. Ale opravdu - jakmile sebereš chlapovi jeho pocit důležitosti, pocit, že bez něj to nepůjde, je to útok na to nejcennější, co má, totiž na jeho penis (pardon, mužství smile).


Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Victor Hugo

Není tady

 

#20 25. 7. 2010 8:16

majkafa
Host

Re: Neumíme spolu mluvit

tenonen, ptám se tebe, jako zdepřítomného muže. Proč máš ty (a zřejmě většina mužů) problém se ženou, která je samostatná jednotka?
Osobně si myslím, že Muž s velkým M s takovou ženou problém nemá. Protože je Muž a ví, že samostatnost ženy není osobním útokem na jeho penis lol jak jsi napsal, ani neznamená, že by ho žena nepotřebovala, že by jí nechyběl. Ovšem takových mužů zřejmě na světě moc není, Mužů s velkým M.
Děkuji za odpověď.

Týý jofka, až teď jsem si přečetla, že máme vycítit, jaké by nás partner chtěl mít. To je ale blbost. Skutečný partner přijímá ženu takovou, jaká je. A ne aby se ona přetvařovala a ladila do přání partnera. No to by mě fakt mohl milovat, hnedka by mazal někam. dumbom

Upravil(a) majkafa (25. 7. 2010 8:18)

 

#21 25. 7. 2010 10:33

tenonen
♥♥♥♥♥--
Místo: Brno
Registrovaný: 11. 3. 2008
Příspěvky: 507

Re: Neumíme spolu mluvit

Majkafa: Vyloženě problém s tím nemám, přesně naopak. Má manželka mi zřejmě právě svou samostatností a energií imponovala, proto jsem se do ní zamiloval a přes všechny možné překážky si ji jako mladičký panic vzal (mně bylo 21, jí 25 a musela se před naší svatbou rozvést po 5letém manželství). A ona se se svým prvním manželem rozvedla právě proto, že ji neuznával jako samostatnou partnerku a dělal si z ní prču. Problém ale nastal po cca 15 letech, když ta její samostatnost, suverenita a jáismus dosáhly takového stupně rozvoje, že když mi například umřel otec a má matka to k nám odpoledne zavolala telefonem, abych za ní přijel do 100 km vzdáleného městečka a pomohl jí, má suverénní manželka zcela samostatně a iniciativně usoudila, že to není důvod, abych kvůli tomu neuskutečnil s dcerou a tchánem naplánovanou cestu autem za lyžováním a informaci o úmrtí otce mi předala až po našem návratu ve 23 hodin, kdy jsem už za matkou kvůli špatnému počasí jet nemohl, takže zůstala s mrtvým otcem zřejmě přes svou nejhorší noc v životě sama. Neúcta a nevlídnost k partnerovi, sobectví a zahleděnost do sebe, tak se změnila samostatnost mé ženy z té původní vlastnosti, která se mi na počátku líbila. A svou samostatnou jednotku ještě posílila spojenectvím se psem, ze kterého si udělala druhé dítě a který se s námi dělil o vše, včetně manželské postele yikes

No a proč muži potřebují mít vůči ženám ochranitelský pocit, alespoň malililinko, to je všeobecně známo. Je to evoluční záležitost tisíců let a samostatné a břitké Majkafy kolem nás pochodují nanejvýš takových 100-150 let (viz George Sand & / versus Fryderyk Chopin smile).


Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Victor Hugo

Není tady

 

#22 25. 7. 2010 15:34

tenonen
♥♥♥♥♥--
Místo: Brno
Registrovaný: 11. 3. 2008
Příspěvky: 507

Re: Neumíme spolu mluvit

Majkafa: Jo, a promiň, Tvá představa o muži s velkým M, to je podobná pohádka a dívčí/ženský mýtus jako princ na bílém koni. I muž s velkým M bude mít JEDNOU se svou ženou-samostatnou jednotkou problém, protože nebude potřeba jeho pomoci a ochrany a on nebude mít pocit, že ho ta žena potřebuje. To je pořád dokola. Ty můžeš argumentovat, že znáš kolem sebe spoustu mužů, kterým ženská samostatnost vyhovuje. Určitě souhlasím, já jsem s tím do svých cca 32-35 let taky neměl problém. Jakmile se ale chce muž trochu usadit a vést klasický rodinný život, tzn. už není úplný mladík a trochu se už vybouřil, začne to být u něj jiné. Takže nelze tu dávat všeobecná poučení platná pro všechny věkové skupiny. A aby to nebylo tak úplně jednoduché - některý muž je vybouřený v 25, jiný v 35, další až v 45 nebo taky nikdy. Je rozdíl mezi městem a vesnicí, věřícími a nevěřícími atd. Tolik variant, hrůza, radši na to nemyslet. Já jsem se vyjadřoval původně k tématu Sisinice a jejího muže, tam jsme si asi porozuměli. Jakmile začneme vést ale všeobecnou debatu o mužích a ženách, tak se vzdávám, to je příliš široké a nekonečné téma. Rozhodně lze ale konstatovat jedno - ženská emancipace je historicky velmi mladá, mužská dominance má mnohonásobně delší tradici a paradoxně dodnes žije v podvědomí i navenek emancipovaných žen. Proto si myslím, že nové rozdělení úloh a jejich uznání není jen úkol pro muže, ale i pro ženy.


Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Victor Hugo

Není tady

 

#23 25. 7. 2010 15:39

PPavlaa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 1. 3. 2007
Příspěvky: 28044

Re: Neumíme spolu mluvit

tenonen, ty vůbec nevíš, co je muž s velkým M smile


Umění žít není umění hrát s dobrou kartou, ale umění sehrát se špatnou kartou dobrou hru.

Není tady

 

#24 25. 7. 2010 16:06

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

Ja som momentálne samostatná jednotka a mám priateľa, ktorý CHVALABOHU vie, že ho chcem a potrebujem, ale nie logisticky a materiálne, ale hlavne DUŠEVNE (a aj telesne, to tiež - neviem, či  v prvom rade, ale dôležité to určite JE...). Ja skôr vidím problém v tom, že chlapi sú súťaživí (=kanci alebo bejci a tak big_smile ) a majú sklon prenášať tú súťaživosť aj do vzťahu a nezdravo tým vzťah posúvať niekam, kde by podľa mňa nemal byť. Je nonsens súťažiť o to, kto je lepší, dôležitejší a kto má vo vzťahu hlavné slovo, prípadne kto je nezávislejší a viac "free". Toto bol jeden z dôvodov rozpadu môjho dlhodobého vzťahu a popravde, do takého vzťahu už by som nešla, to radšej kúpim vibrátor alebo budem mať "nezáväzné vzťahy", ako bojovať ešte aj v súkromí o to, kto je väčší KING. butter


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#25 25. 7. 2010 16:11

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Neumíme spolu mluvit

Ženská emancipácia je relatívne mladá, ale netreba zabúdať, že prvým spoločenským zraidneím bol MATRIARCHÁT a nadvláda mužov je teda historicky mladšia, keď už trváš na historických rozboroch. Ja si myslím, že nastáva čas ROVNOPRÁVNOSTI (ale nie ROVNAKOSTI, božechráň!), čo je skvelé a hoci k tomu dospieť je naozaj asi bolestné (a bolestnejšie pre pánov tongue ), niet inej cesty.... možno ešte konvertovať na islám. stolt Ale výsledok - dve rovnocenné bytosti, ktoré sa NAVZÁJOM potrebujú a chcú, je podľa mňa skvostný. rock
A k Sisinici - skús sa s mužom porozprávať a povedať mu, kao vidíš situáciu a aké vidíš riešenie... Otázka je, či on bude mať záujem o nejakú nápravu, ale ja by osm to aspoň skúsila. A keď nie, tak dumbom dokelu s ním, nejaký iný si ešte všetkých 20 prstov oblíže.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

  • Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů