Klikla som do tohto fóra náhodou, ale nedá mi to nenapísať. Žili sme u svokrovcov a oni chovajú staforda v posteli. Hnusilo sa mi to, aspoň do našej izby nesmel chodiť. Obmedzoval ma v tom, že som musela stále striehnuť na mimino, aby nedošlo ku konfliktu (nebol agresívny, ale prdnúť v guli mu mohlo kedykoľvek). Hnusili sa mi aj tie chlpy z neho, ale to už  asi aj len preto, lebo sa mi nikdy takí psi ani výzorovo nepáčili a aj preto, že som zrejme na neho žiarlila, keďže ma obmedzoval a nežila som s ním od jeho mala, takže som si k nemu nevybudovala žiadny vzťah. Teraz sme sami, psa máme, dovnútra nesmie, ale on je taký demolition man, likviduje kýble, stierače, hojdačky, kríky, spätné zrkadielka....manžel sa mu venuje na maximum, takže si myslím, že ochudobnený nie je. No ale zase máme vnútri kocúra. Doniesli sme ho strašne malinkého, piplali sme ho vnútri, sám by na dvore neprežil, nechcel spávať sám, tak skončil s nami v posteli, keďže som mu sunar zarábala a spával so mnou ako mimino, tak mám k nemu silný citový vzťah a nevadí mi, že je vnútri. Už aj vyrástol a stále je vnútri, aj keď ma niekedy poriadne vie nas..... V posteli už nespáva, zbožňuje kartón (každú krabicu, ktorú vyhadzujem, musím skontrolovať, či tam nie je nasáčkovaný, už sa mi to raz stalo s krabicou od topánok :-)
A inak v detstve sme chovali voľne pustené morča v byte, by človek neveril, ako sa to dá vycvičiť...

Blossom napsal(a):

eva4444 napsal(a):

misha88 napsal(a):

JAK TO TED MYSLÍŠ? DOVOLIT MIMINKU SPÁT V POSTELI:)?

Myslím to jako dovolit miminku a i třeba batoleti spát v posteli spolu s rodiči pravidelně.
Zde na babinetu kolem toho taky byla diskuze a většina se schodla, že miminko by mělo mít svou postýlku a to z různých důvodů (aby rodiče měli klid na sex, aby nebyl problém s odvykáním společného spaní...).
No přijde mi to, že člověk je jediný tvor, který většinou nespí s vlastními dětmi v "jednom pelíšku" a je ochotný nastěhovat si do svého pelíšku jiné zvířátko... No to platí akorát o lidech v rozvinutých zemích.
Promiňte mi, že sem míchám mimina, asi mi hrabe z hormonů, ještě jsem v šestinedělí. Prostě mě to jen zajímá, jestli je zde nějaká za mlada přísná matka s názorem: "Dítě musí mít svoji postýlku a spát v ní.", která si ke stáru nastěhuje do postele klidně zvíře. Já takovou jednu znám, tak nevím, jestli je to výjimka a nebo je to častější.

U nás děti měly samozřejmě svou postýlku, ale do postele jsme je někdy brali, když byl čas a chuť se pomazlit. Ráda vzpomínám, jak když jsem bývala na mateřské, tak jsem si děti ráno někdy vzala do postele, mazlili jsme se a blbli... No a pak třeba když byl nějaký výraznější zdravotní problém - ony plakaly a nemohly bolestí usnout.

Ale pes v posteli mi vadí. Zažila jsem to mimo jiné, u jednoho přítele, se kterým jsem chvíli chodila. Přiznám se, že mi hodně vadila v intimních chvílích pouhá přítomnost psa  v téže místnosti, natož když se nám v nejlepším dral do postele...    
Patrně to tady bude generalizováno, že já, která přítomnost psa v posteli nesnáším, psy nemám ráda, a tehdejší přítel, který mu do postele jít povoloval, psy rád má. Jenže ono to bylo složitější: Já bych nikdy ráno nevyšla z domu, aniž bych psa aspoň krátce nevyvenčila, nedala mu po návratu domů nažrat, nedolila vodu, pak jsem ho vždycky pohladila a odjížděla jsem do práce. Přítel byl hodně pohodlný a laxní, ráno mu bylo zatěžko vstát o pár minut dřív, takkže když jsem tam nebyla já, tak pes byl venčen 1*denně tím, že mu přítel po návratu z práce otevřel dveře ven a pes se venčil sám. Že samozřejmě kakal sousedům před dům na chodník přítele nezajímalo.
A občas pes nedostal nažrat vůbec, když se přítel někde zdržel, nebo zrovna zapomněl... Takže i takto může vypadat "láska ke psu"... (no, ona podle přítele takto nějak vypadala i láska k ženské, takže jsem ho raděj opustila.....psa chudáka pak při jednom jeho venčení sama sebe přejelo auto )

Chci říct, že já to mám tak, že psa doma schvaluji, ale nesměl by mi  na gauč, už vůbec ne do postele a skákat na kuchyňskou linku a na stůl a vyžírat a krást odtamtud v nestřežené chvíli, co tam zrovna je.
Ale když jsme psa dřív mívali, vždy měl jídlo, pití, brala jsem ho na procházku já, prostě starala jsem se, ale já to mám tak, že já mám své místo a pes má mít taky své.

Myslim, ze to mas nastaveno dobre. Pokud ti z nejakeho duvodu vadi pes na gauci a v posteli , tak to je tvoje vec a pes se v pohode nauci , ze tam nesmi. Ze by mi pes kradl jidlo ze stolu je nepredstavitelne i pro mne, to uz je otazka vychovy a s posteli to nema nic spolecneho.

mirka.. napsal(a):

reňas..zníš jako člověk,co zvířata až tak nemusí..jak můžeš vědět,co znamená to, že pes ví,kde má své "místo"?nebo ty myslíš jen to hmotný místo,ten pelech?pes není náplast na samotu...já svýho psa nemám,protože ještě studuju,ale chybí mi..chybí mi psí kukuč,tulení,hraní,chybí mi mít na procházce psího parťáka...
se ani nedivim, že psa bys doporučila hlavně důchodcům, který zvířata krmí bezelstně salámama, protože hlavně staří osamocení lidé svoje zvíře polidští!!!!takže jednou kousnu já,jednou pejsek...bezva,aspoň maj veti co léčit.
znám hlavně mladý lidi,co maj psa vychovanýho,chodí a berou ho všude,pes poslechne na slovo,spí s nima v posteli a co?to je povinnost chtít dítě?je pravda, že mít psa je trend,ale já znám lidi,kteří mají psa,protože mají psi rádi a psa chtěli.
a největší blbost je koupit psa,když je pár neplodný...zase,hrozí,že se k němu budou chovat jak k děcku a navíc touha po dítěti nepředpokládá lásku ke zvířeti.

Tak mezi zvířaty jsem vyrůstala. Zním,nezním,zvířata mám ráda,nesnáším,když  slyším,že jim je ubližováno,ale nemusím mít zvířata v paneláku. Obzvlášť,když většinu času tráví čekáním na pánička.  A vůbec nejraději mám zvířata,když jsou ve svém prostředí,tudiž ve volné přírodě. Nemyslím ta domácí.To co jsi tady vyjmenovala,jak ti chybí pes,to si myslím,že  právě může být ta náplast na samotu,to znamená,že právě tohle může zaplnit někomu tu samotu.. On i ten Srstka s Kubišovou to myslím,doporučuji v tom svém pořadu. No a nyní to škatulkuješ i ty. Nemyslím si,že všichni důchodci to zvíře polidštují. Někdy to jsou mladí,někdy střední věk a někdy ti důchodci. Bude to individuální. I když v tomhle případě si myslím,že právě tuhle generaci(důchodci) nejméně zajímá,jaká rasa je in a klidně si pořídí nějakého vořecha. No a já než toho psa bych si raději pořídila třeba kočičku.. Ty,máme rádi i hlavně dcera. No,ale jsme silní alergici(děti i já)+astmatici.(děti)  No a na druhou stranu zase tak potom netoužím,mít nějaké zvíře takže si žádné zvíře pořizovat nebudu.

Ještě k té otázce,rozhodně to není povinnost. To nikdo nepsal. To je každého věc a rozhodnutí,zda chce děti a kolik nebo zda nechce vůbec děti.  Já jsem psala,jen čistě za mně,že jsem nikdy neuvažovala mezi pořídit si dítě nebo raději třeba psa. Já vždy chtěla dítě a k němu ještě jedno. A jsem strašně šťastná,že se mi to po dvou neúspěšných těhotenstvích,kdy jsem jednou měla na mále, splnilo a děkuji moc zato. Toť vše k tomu.

Selima napsal(a):

REŇAS napsal(a):

No, tak zevšeobecňovat se to nedá,to je jasné. Ale co se týče především mladší generace,tak to tak v mém okolí často je.. prostě,už mi to připadá,tak trochu trend mít psa. U starších,osamocených občanů,důchodců,nebo těch co nemohou mít děti a pejsek jim zaplní volný čas a berou ho jako společníka,to je jiná věc. No a já přesto,že ze zdravotního hlediska nebo ,že jsme s manželem na růžích ustláno neměli a nejedli jsme ze zlatých talířů,tak bych nikdy nevolila mezi mít dítě nebo raději psa..  Ale to,mluvím za sebe,někteří to mají asi jinak. Ale jinak si myslím,že vůbec pejsku neuškodí,když ví,kde má své místo. No,ale jak psala misha 88 na tohle budou vždy existovat dva tábory.

Ak myslíš dvadsiatnikov, tak je podľa mňa lepšie, keď si najprv vyskúšajú, aké to je vôbec sa starať o niekoho, kto si nevie ani sám otvoriť chladničku, nehovoriac o tom ísť si sám nakúpiť... Niektorí na to možno nedorastú vôbec a potom je lepšie, keď deti radšej nemajú. Starala som sa o chlapca, ktorého jeho matka jedného pekného dňa - mal 7 mesiacov - odniesla k susedom a už sa poňho nikdy nevrátila... To už fakt hádam radšej nech chová psov alebo mačky, tam sú napáchané škody menšie.
A prečo za to, že VY s manželom ste nikdy nevolili medzi dieťaťom a psom, to iní nemohli robiť? Mmch, väčšina ľudí, ktorých poznám ja, má Aj psa(mačku, kanárika), Aj dieťa, alebo potom ANI žiadne zviera (max. rybičky), ANI dieťa. Nepoznám nikoho, kto by si ťahal karty alebo hádzal kockou, či dieťa alebo pes...

Ale samozřejmě,jiní,ať se takhle klidně rozhodují a také to očividně někteří dělají a je to i jejich volba. Já psala čistě za sebe.

Selima napsal(a):

Ja si myslím, že rôzni ľudia majú rôzne hranice a že to tak je OK. Dôležité je len, aby ľudia, ktorí spolu bývajú, mali tie hranice postavené rovnako, potom je to OK. A ešte považujem za dôelžité, aby s apes- či už posteľový alebo "dvorový" nestal hlavou svorky , to je potom ten pravý prúser! Všetko ostatné je proti tomu len sranda.

anebo aby nebyl jem postelovy nebo jen dvorkovy to je taktez hruza.

Sel, já tedy nikde neviděla, že by se Reňas rozčilovala ...myslím, že do jejího příspěvku vkládáš, co tam vůbec není. Přečti si její příspěvek znovu, opravdu tam píše jen o sobě samé, ani slovo  o tom, jak to mají mít správně jiní, natož pak nějaké rozčilování...

A musím polemizovat s tím že "Pes na páníčka čeká vyrovnaně" a že pes ve městě netrpí. I psi jsou individuality, a je to u nich kus od kusu jiné:
Má kamarádkasi pořídila pejska, když byla na mateřské. Pes si zvyknul, že stále je s ní, v domku se zahradou. Pak šla ona do práce, a pes celé dny v domě proštěkal a provyl. Nezvyknul si ani po roce. A co hůř - kamarádka se rozvedla, přestěhovala se do paneláku i se psem. A ten , v novém stísněném prostředí, po celé dny (když byla ona v práci a děti ve škole) zas jen vyl a štěkal. Sousedi z toho byli pochopitelně na nervy, a skončilo to tak, že volali několikrát policii a nakonec se to řešilo na městském úřadě. Musím říct, že ty sousedy chápu a že psa mi je líto.

Nakonec to vyřešili tak, že psa si vzala maminka té kamarádky, která je už v důchodu. Pes má aspoň po celý den společnost a opět i výběhna zahradu, a je spokojený.
Bohužel, spokojená moc není ta maminka-důchodkyně, bývala velmi aktivní, na výletech na kole a tak, a to musela úplně vzdát a psovi se v podstatě obětovat. Což je blbé. A i když musí na chvíli někam, kam ho opravdu vzít nemůže (k doktoru a tak), tak pes opět srdceryvně celou dobu doma vyje....

Blossom napsal(a):

Sel, já tedy nikde neviděla, že by se Reňas rozčilovala ...myslím, že do jejího příspěvku vkládáš, co tam vůbec není. Přečti si její příspěvek znovu, opravdu tam píše jen o sobě samé, ani slovo  o tom, jak to mají mít správně jiní, natož pak nějaké rozčilování...

A musím polemizovat s tím že "Pes na páníčka čeká vyrovnaně" a že pes ve městě netrpí. I psi jsou individuality, a je to u nich kus od kusu jiné:
Má kamarádkasi pořídila pejska, když byla na mateřské. Pes si zvyknul, že stále je s ní, v domku se zahradou. Pak šla ona do práce, a pes celé dny v domě proštěkal a provyl. Nezvyknul si ani po roce. A co hůř - kamarádka se rozvedla, přestěhovala se do paneláku i se psem. A ten , v novém stísněném prostředí, po celé dny (když byla ona v práci a děti ve škole) zas jen vyl a štěkal. Sousedi z toho byli pochopitelně na nervy, a skončilo to tak, že volali několikrát policii a nakonec se to řešilo na městském úřadě. Musím říct, že ty sousedy chápu a že psa mi je líto.

Nakonec to vyřešili tak, že psa si vzala maminka té kamarádky, která je už v důchodu. Pes má aspoň po celý den společnost a opět i výběhna zahradu, a je spokojený.
Bohužel, spokojená moc není ta maminka-důchodkyně, bývala velmi aktivní, na výletech na kole a tak, a to musela úplně vzdát a psovi se v podstatě obětovat. Což je blbé. A i když musí na chvíli někam, kam ho opravdu vzít nemůže (k doktoru a tak), tak pes opět srdceryvně celou dobu doma vyje....

Chyba ve výchově. Já si psa pořídila, když jsem se doma učila na státnice a i když jsem celý měsíc doma šprtala, tak jsem každý den nechávala psa doma samotného nejdřív třeba 5 min. a protahovala jsem to až na konečných 9 hodin. Měla jsem labradora ve 2+1, teď ve 3+1, v životě neštěkal na někoho za dveři a výt ani neumí
Jinak v posteli s náma spala do loňského léta, kdy se sama vystěhovala na zem. Jo a když přijde špinavá z procházky (což je dost často), stačí říct do koupelny a čeká na mě ve sprchováku.

Blossom napsal(a):

Sel, já tedy nikde neviděla, že by se Reňas rozčilovala ...myslím, že do jejího příspěvku vkládáš, co tam vůbec není. Přečti si její příspěvek znovu, opravdu tam píše jen o sobě samé, ani slovo  o tom, jak to mají mít správně jiní, natož pak nějaké rozčilování...
A musím polemizovat s tím že "Pes na páníčka čeká vyrovnaně" a že pes ve městě netrpí. I psi jsou individuality, a je to u nich kus od kusu jiné:

Ak si ma čítala, tak som napísala aj to, že je dobré rozmýšľať pri výbere plemena (a pri útulkovom psovi chodiť ho predtým venčiť, aby som zistil/a, aký je) a zvážiť svoje možnosti. Jasné, že môžu trpieť psi v byte, rovnako ako môžu trpieť psi pri dome. Ale tvrdiť, že PSI VŠEOBECNE V BYTE TRPIA, je asi rovnaké ako tvrdiť, že psi všeobecne trpia pri dome. A navyše - rozprávajú to skoro bez výnimky tí, ktorí v tom byte psa nemajú - čo v mojich očiach trošku znižuje výpovednú hodnotu. Ja som zažila JEDNÉHO psa, ktorý v byte trpel a trápil zavýjaním aj okolie, ale ten bol jednak zle vychovaný a rozmaznaný - chybá pánov, neskúsených prvomajiteľov - a druhak chorý na epilepsiu, takže by som ho asi ako vzorový príklad neuvádzala.
A tvoj príklad je podľa mňa tiež skôr o otm, že ho včas nevychovali a potom ešte o tom, že sa zmenili podmienky a ten pes si už nevedel zvyknúť...

Upravil(a) Selima (23. 7. 2010 20:33)

Psa mám, maličkýho, shi-tzu, do postele nám leze. Nevím, nepřemýšlím nad tím. Když jsem byla děcko, hrabala jsem se venku v písku, hrála si na dvoře s naším tehdejším psem, na zahradě, venku s děckama a ruce jsme si jako děcka na každým kroku nemyli. Někde jsme si utrhli jabko, snědli ho, těma nemytýma rukama to nemýtý jabko a tak podobně. No a přežili jsme to. Kolik špíny nebo bakterií si myslíte, že ten donese, řekla bych, že tak stejně, jako my. Já si nemyslím, že by ten pes v bytě nějak byl zdravotně závadný. No a že občas vleze do postele, no, tak vleze, no. Sice nejsem nadšená a řeknu mu, ať sleze, ale nebudu se kvůli tomu hroutit. Taky si sedne na křeslo, na židli v kuchyni. Nejsme doma žádný prasata, ale takhle se tím až nezaobírám. Náš pes v bytě netrpí, máme ho rádi a rozhodně mi vadí míň to, že vleze pes do postele, než to, že jsem denně sahala na madlo dveří výtahu, na který sahala špinavá alkoholička u nás v baráku a její kamarádi bezdomovci, se sakra špinavýma rukama, který si ta dáma tahala k sobě na návštěvu.
Bobky po našem psovi sbírám, vadí mi, že někteří jedinci, a že jich je většina, nechávají ty výkaly válet po okolí. Ale to, že si pes občas lehne do postele, to mě netrápí.

většina se schodla, že miminko by mělo mít svou postýlku a to z různých důvodů (aby rodiče měli klid na sex, aby nebyl problém s odvykáním společného spaní...).

proč si lidé pořizují děti, když chtějí mít klid na sex? Si polož vedle do pokoje panenku a máš pokoj.
Miminko má především cítit lásku rodičů; není nic krásnějšího, než společné tulení s dítětem. Jen nezkušení mladí rodiče si myslí, že budou muset "odvykat" dítě společnému spaní. Ono si pak totiž samo řekne, že už chce do svého pokojíčku.
Spíš si ujasni, z jakého důvodu jsi to dítě vlastně měla.

Miluju zvířata a jednou od mé švagrové mi bylo (v konfliktu)vyčteno že je miluju víc než lidi...ani jí to nemám za výtku jako nejspíš i za pravdu...
Psa máme je to huskyna křížená s ovčákem či co alespoň tak to vypadá....do bytu a do postele nesmí...když jsme neměli děti směla spát i v posteli a pohyb měla volný po celém bytě...pak co zestárla jak ona tak my a přišli děti ,do bytu, ne že by až tak nesměla ,ale ani nejde,je to nekonfliktní pes ale táhne jí na 11 let a má ráda svůj klid a opravdu je vidět ,když jde nahodou za náma na návštěvu, tak po chvilce se raději sama zdekuje,na předsíni má svůj klid.Musím ale říct že i kdyby sama nechtěla tak bez mého 100% soustředění by do bytu nemohla ,musím být u toho když přijde do kontaktu s dětma mám strach aby se něco nestalo,přecejen je to zvíře a děti "taky zvířata:lol:"mají blbý napady (moje děti nikdy žádné zvíře netahali a podobný ubližování a za to bych je přetrhla) a tak si myslím že třeba jen blbý zvuk či co by mohl stačit aby pes vystartoval..prostě to neriskuju pokud nejsem bezprostředně u toho...
Do hlavy jí nevidím...takže je na předsíni a je do bytu zavřeno..
Jinak manžel s ní chodil běhat 3x v týdnu 15km a mezitím 2x dlouhá procházak denně,je tedy pravda že u nás jsou na tom biti děti ,protože se prostě musí se psem ať se jim chce nebo ne a místo do sídliště na prolezky tak do lesa nebo do polí..už to tak prostě je..i když malej remcá má smůlu ...takže napřed pes a pak s dětma..
Jenže už nám nějak stárne nebo co ,běhání jí nejde začala posedávat a stát že prostě neběží,takže dlouhé procházky ještě jo,ale teď v tom horku jen nejnutnější venčení přes den a na dlouhou v noci když mi děti spí a manžel hlídá...

Jinak psi miluju ale nevěřila bych žádnýmu že bych ho dala do postele s dítěm nebo nechala dítě po něm se válet apod. Jsme zastánce toho že já jsem pán a já jsem nad ní a proto mě musí poslechnout,a jak tu bylo řečeno už jen pohledem ví co má udělat...a já zas za její oddanost bych toho nikdy nezneužila k nějakému ubližovaní ...

Děkuji všem za zajímavé příspěvky.
Koukám, že jednoznačně vedou ti, co psa do své postele pouštějí. To odpovídá i mému malému "průzkumu" mezi známými v reálu.
Dovolím si tedy konkrétní podotázku, která způlky patří sem a způlky spíš na sexuologickou: Vám pes v posteli při intimním životě nevadí? Mě (jak píšu už dříve) toto vadilo strašně, nesmírně mě to rušilo a už přítomnost dalšího tvora v ložnici (byť to byl pes a i když se "jen díval") mě minimálně rozptylovala, ale spíš vysloveně vadila. Já to mám tak, že postel je MŮJ intimní prostor.

Pak bych chtěla ještě poprosit o korektnost obou táborů: Toto vlákno nemá posoudit, kdo to dělá s chovem psa SPRÁVNÉ, jen jsem chtěla zjistit, jak to kdo cítíte a máte.

Chci říct - kdo chce se svým psem v posteli spát, ať spí. A kdo ne, tak ať nespí.
Není důvod jedni druhými proto pohrdat a napadat se vzájemně (naštěstí tady byly jen malé náznaky, ale byly...proto prosím o korektnost, díky.

Vám pes v posteli při intimním životě nevadí?
Buď mám v posteli chlapa nebo psa - každého ovšem za jiným účelem
Ostatně stačí zavřít dveře. Vychovaný pes pochopí, že momentálně není žádán...

Upravil(a) helena (26. 7. 2010 7:04)