11angelika napsal(a):

tak to byl dobrej ze odesel ja ho zadala nekolikrat a ptala se a nic se nedelo

Také nechtěl odejít když jsme to řešili po prvé, minulý rok, ale po třech dnech mého naléhání, protože se s ní stále scházel i když mě půl roku tvrdil, že to s ní ukončil se nechal přesvědčit.Nechtěl odejít, nechtěl, vůbec se mu ani ve snu nezdálo, že budu chtít, aby odešel, když jsem tak o něj bojovala před pár měsíci.
Apelovala jsem na své zdraví, že nemůžu v tomhle stresu žít, aby mě dal možnost se s tím srovnat, když bude doma, že to nedokážu,domluvila jsem i to, že může jít k jeho rodičům, aby věděl, že ho nepošlou spět za mnou. Tak šel ale za 14 dnů mě přemluvil a že už ví, kde je jeho místo, že ji nechce, že má už jasno. Uvěřila jsem, necjtěl se rozvádět samozřejmě. Chtěla jsem věřit. Pár měsíců, tak 3 byly fajn, přesvědčilo mě to, že mám být klidná a znovu důvěřovat. Uběhlo dalšího půl roku a dověděla jsem se, že se s ní zase začal scházet a dokonce, když jsem už poznala zase jeho změnu v chování ke mě, k dětem jsem se zeptala, jestli někoho zase nemá.Nenapadlo mě, že je zase s ní, myslela jsem, že má jinou.Tak se přiznal a že ho k ní tahne srdce. Tak jsem hop opět požádala o to aby odešel, ale myslela jsem to totálně vážně a už definitivně. On si myslel, že to bude jako rok před tím, pár dnů mimo a pak mě ukecá.Až zjistil , že jsem mu poslala po 14ti dnech zbytek jeho věcí, trak se naštval a začal dělat naschvály. Za měsíc změnil taktiku a pláče že mu chybím, miluje mě atd.. Je to velký herec, s ní mu to neklape a chtěl by zase klídek jako dřív, doma po mém boku, časem bokovka. Ale takhle ať si žije s jinou.Já už nechci.Stálo mě to dost slz i doufání, že se změní. Ale jedna věc je jasná, že dokud si nenajde jinou, bude žít s touhle, protože sám být neumí.Jinak nevidím důvod, proč s ní je, když mi píše, jak je strašný život po jejím boku. Co chtěl, to má. Já už ho nechci, radši budu sama.

sisina jsi fakt dobra, kolik mas deti?

angeliko, proč čteš mezi řádky? To, co tam není? Čti to, co ti lidé píši a nedělej si domněnky. Nebuď vztahovačná.

jaeviku:

tak co mě z tohoto čtení přišlo jako první na ránu je ten fakt, že OBA máte Plzáka několkrát přečteného - takže nezlob se, ale sice on ho může mít xkrát přečteného, ale usadila se mu v hlavě jediná věc - ZATLOUKAT, ZATLOUKAT A ZATLOUKAT - no a ty mu to "žereš" s prominutím. Božínku, ty mu fakt věříš, že s ní nebude spát, do té doby, dokud nebudete mít poradnu za sebou? A pak jako už jo? A další věc - on ti řekne, že to s tebou "ještě zkusí" - jako, jestli budeš svolná ke věšemu, co si umane..?.... a uvidí, co se dozví v poradně? A co se tam asi dozví? Že má jít za mielnkou, nebo má zůstat doma? I kdyby mu doporučil onen pán(paní) v poradně, že už kvůli rodině a dětem by měl zůstat, že třeba to prvnotní zamilování (1-2 roky) přejdou a spadnou růžové brýle a bla bla.....ty bys takového chlapa vedle sebe "bezmozka" chtěla? Takového, co sám neví, co chce?
Ale důležité je, co chceš ty? Pokud ti takovéto soužití vyhovuje, buď si v tom - však si silná, před dětma se nehroutíš... ty se budeš raději užírat vnitřně potají. Kde jsou tvé hranice? Co si ještě k tobě všechno dovolí, nebo co mu vlastně dovolíš?

11angelika napsal(a):

Sisina to mas muj obdiv a jak to zvladas se 3 detma??????

Majkafa a agewa holky diky mate pravdu

Zvládám to celkem dobře. Bez nich bych to nezvládla. Jsou moje opora, miláčci, radost, samozřejmě i starost, ten nejstarší zlobí, ale není to tak hrozné, znám horší případy:D
Od té doby, co je manža pryč, tak se vztahy dětí ke mě velmi zlepšily, moc se jich to dotýkalo, co se doma dělo, i když jsem myslela, že to řešíme v klidu.
Musí se to zorganizovat, ti starší pomáhají s hlídáním prcka, když jsem v práci a jde to. Jsme taková sehraná parta. Starší děti jsou rádi, že je manža pryč a nechtějí ho spět a malý se s ním stýká pravidelně, ale vůbec o něm nemluví, takže si myslím, že je to doma v klidu, bez stresu a ponižování.Je to lepší tak, jak je to nyní.Přestala jsem také o sobě tak moc pochybovat a už se nějak cítím líp. Jde to i bez chlapa a až nyní po těch pár měsících, co jsem sama bez něho, zjišťuji, že je to lepší, nikdo mě netrápí a ten strach z toho, že mě opustí , už ani nevím,  proč jsem ho měla. Je mi bez něj dobře, opravdu ten stres opadl a jsem v klidu. Trvalo to tak 2 měsíce, než jsem to všechno strávila, odchod, změna práce, organizace chodu rodiny, ale stálo to za to.To víš, plakala jsem, byla jsem na dně,litovala se, ale musela jsem to už nějak vyřešit. POstavit se tomu čelem. Už bych nikdy nikomu nedovolila, aby se mnou takhle manipuloval a trápil mě, jako můj muž.

  Drž se holka a časem uvidíš, že není tak božský, jak jsi myslela. Já to také dlouho nechápala, že je jinný, než jsem ho viděla v mých očích. Ani jsem netušila, s kým ty roky žiju. Byl pro mě princ a on toho jen zneužíval.

Sisino promin uz jsem to nasla na druhem vlaknu......

jeee to je dobry Pan ja jsem ho tedy vyrazila tak dobre uz se stalo tak jak ted ten vztek ze sebe dostanu porad??????,

Pan to je hezky ale me to nejak nejde asi nevim kde zacit, nejvic me ten vztek popadne, kdyz se objevi neco na co je potreba chlap

jo presne neco v tomhle smyslu, akorad to cele nechapu, protoze ikdyz byl s nama stejne jsem takove veci resila ja, nedava mi to logiku, na terapii nemam s dvema malymi detmi moc casu

11angelika napsal(a):

jedine na co jsem prisla ze kdyz mi pise nebo ho posloucham tak je to same JA  musim resit tohle, Ja bych s timhle potreboval pomoc JA JA JA, ale co ty s detma ho vubec nebere, jak to zvladam ja, jestli maji deti vsechno co potrebuji atd.

Nenapadlo tě někdy při těhle "přesmyčkách", že se vlastně díváš do zrcadla? On ti jenom ukazuje, jaká jsi ty sama.... To není nic proti ničemu, to je přece fajn, protože když se na to zaměříš, můžeěš to změnit

A nevykládej, že se dvěma dětma nemáš čas sama na sebe. Ono: jaký si to uděláš, takový to máš, prostě platí.

11angelika napsal(a):

takze jsem takova ze myslim jen na sebe??? tak to myslis??? rekla bych spis ze se casto zbytecne sebelituju

A co se na to zkusit podívat tak, že tyhle dvě věci jsou často úzce propojeny: litovat se může především ten, kdo mylsí hlavně sám na sebe, protože věci nejsou vždy tzak, jak on sám by chtěl, aby byly... ty přece nejlíp víš, co potřebují tvé děti, dokonce líp než ony, takže i když chce starší dítě být s otcem, ty v tom vidíš ohrožení SEBE sama - ostatní to nevidí jako ty, tudíž jsou proti tobě a je tedy důvod k tomu se litovat....

Myslet sám na sebe není apriori žádná špatná věc, naopak. Kdo upozadňuje sám sebe a myslí jen na ty druhé, dělá stejnouo chybu jako ten, kdo myslí jen sám na sebe a na druhé nemyslí vůbec. Říkám STEJNOU, protože je to jako když se uzavře kruh, je to STEJNÉ.
Takže všeho moc škodí a ve všem je potřeba najít rovnováhu.

haluad,
pokud odejde partner, který pro tebe představuje stres, úleva jistě příjde. Bylo to totiž jeho vlastní rozhodnutím, není v tom žádná tvá energie, ani negativní, ani pozitivní, takže se s tím časem vyrovnáš. Pokud ho ale v afektu vyhodíš, energii zablokuješ. To je pak něco jiného, energie neplyne a ty v tom uvízněš, dokud se to neodblokuje. A k tomu je obvykle potřeba přijmutí, odpuštění, propuštění všech zápo*ných energií - vzteků, křivd, zloby...