Ať jste sledovali nebo ne, po IVF jsem 31.10.2009 objevila na těhu testu dvě nááádherné čárky takže se zadařilo!!! Objednala jsem se ke gyn, která mě potvrdila těhotenství a zároveň sdělila, že vidí jen jedno "mimi" a až na utz v nemocnici se potvrdilo, že dětičky budou dvě Později se ukázalo, že to nejspíš budou kluci...
Moje gyn mě docházku ukončila a předala mě do rizikové poradny ve zdejší nemocnici. Na první návštěvě mě mudr řekla, že se jí nelíbí moje tvrdé břicho ani trochu rozšířené děložní hrdlo a nařídila přísný ležing doma. Trochu jsem z toho byla vykulená, protože tvrdé břicho jsem měla vesměs pořád (přikládala jsem to svojí postavě a tomu, že prťata jsou dvě) a rozšířené hrdlo mě víc než děsilo. Navíc mě upozornila, že na další kontrolu si mám vzít pro jistotu věci k hospitalizaci. Doma jsem ležela a myslím, že ve středu k ránu jsem začala cítit silný tlak v podpřišku a jen na jedné straně, takže jsem vyčkávala do nějaké "rozumné" hodiny a volala mamce co že to může být. Myslím, že jsem obeslala sms i Karal za její rady porady tímto ještě jednou děkuji! Rozumně jsme usoudili, že bude moudřejší zastavit se v nemocnici ať mě zkontrolují. Tak jsem zalarmovala kamarádky manžela a jela do nemocnice kde mě samozřejmě přijali s tím, že mám vysoce dráždivou dělohu která se stahuje a vypuzuje miminko ven. Jen pro info dodávám, že bylo 21.4. Průběh hospitalizace myslím popisovat nebudu, navíc by vás to nebavilo číst a k porodu už bych se nedostala Jen konstatuji, že na odd. rizik. těhu byl personál naprosto úžasný!!!
Tak a po všem tom ležení, infuzích, lécích na vysoký tlak, monitorech, odběrech, cévkování apod. nakonec mudr usoudili, že když jsem ještě neporodila (což bylo super a já jim velice děkuji, že je tam ještě takhle dlouho udrželi) pustí mě dom bylo 25.5., říkala jsem si, abych nejela za 2 hod zase zpět což mudr nevyloučil, ale pravděpodobné to prý moc není. Bylo úterý, počasí bylo děsné vlastně celý ten měsíc a já se jala psát manželovi sms, že mě asi ve středu pustí dom a jak jsem se tak vrtěla na posteli a pomalu už sbírala věci k odchodu občas se mě zdálo že "učůrávám" tak jsem si šla vyměnit vložku a zase si lehla, jenže za chvílu to bylo znova a já si říkala, že to není možné, že čůrat se mě prostě nechce a tak jsem zase zvedla tel a volala mamce jak vypadá když teče plodová voda (myslím, že i Karal jsem se ptala) a ona, že mám říct sestře, mají jakousi vodičku a poznají je-li to plodovka. Tak jsem cinkla na sestru a řekla jí, že nechci plašit, ale pro jistotu. Díky extra savosti Always nebylo nic poznat takže jsem dostala ještě jednu, klasicku nemocniční a ejhle... vložka politá tou tekutinou byla úúúplně modrá tak se jen usmála a povídá, tak dom nepůjdete, jdu volat mudr a jde se rodit. Já koukala jak puk a honem psala opět sms, že změna, že místo odchodu dom se jde rodit. Co vám budu povídat šlo to tam ráz na ráz Monitor, holení, podpisy jakýchsi papírů a poletující sestřičky a doktoři. Rodila jsem císařem (konečně jedna mudr, která mě vysvětlila, že s mou úzkou pánví, v dětství operaci břicha a dvojčaty normální porod nehrozí). Zpětně si říkám, že jsem pramálo vnímala vysvětlivky ohledně anestezie apod. a když se do toho dali cítila jsem jen hrozný tlak na jedné straně a v místě žeber... říkala jsem si, bože co mě tam dolují, vždyť kluky mám v břiše a ne pod žebrama...Najednou bylo slyšet hrozný řev a sestra mě povídá ať otočím hlavu, že mě ukáže klučíka jak ho ponese pryč...Nebudete tomu věřit, ale jak to tu píšu a připomněla jsem si ten pocit naprostého štěstí brečím tu... byl nádherný, tmavovlasý a krásně řval. Během minutky jsem viděla druhého a taky mu předcházel hrozný řev a já si řekla - díky bohu, jsou v pořádku protože takhle hlasitě a silně řvou! Děkovala jsem bohu, doktorům i sama sobě, že jsem to v té nemocnici tak dlouho vydržela a tím jim dala skoro měsíc navíc tudíž ani jeden nemusel do inkubátoru a na tom sále se rozbrečela štěstím. Mamka stála hned na chodbě takže je viděla jako první, manžel díky tomu, že nepracuje v místě bydliště to nestihl a přijel akorát když je odnášeli na novorozenecké odd. Další dny na novorozeneckém odd. bylo pro mě zklamáním ze strany personálu, nervama a stresem, ale po 9dnech v tomhle blázinci a tím, že menší Vojta dobral zpět na 2,04 nás pustili dom!
Dvojčata jsou fakt mazec, je to fuška, lítání, stres apod. ale je to nádhera a já bych rozhodně neměnila! Ono vůbec mít dítě je nádhera. Takže přeji všem co ho ještě nemají, ať se brzo dočkají!!!!
A taky bych tu ráda poděkovala Silvii - ona už od začátku byla moje spřízněná duše po všech směrech a já v ní našla kamarádku a i když to pro ní určo občas nebylo jednoduché vždy mě dodala elán. A taky chci poděkovat Karal za její rady a "normální" přístup k čemukoliv!