|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Pandorraa napsal(a):
Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu,
vůbec jsem nepochopila, do čeho nemám šťourat a jak to myslíš - copak se nemůžu mít ráda jen tak?
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Ametyst napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Já myslím, že nejsou.
Pavli, na co jsi reagovala tím "panebože"?Na mě.
Myslím, že spoustu lidí řeči o sebevraždě děsí.neděsí mě řeči o sebevraždě, ale u tebe mám pocit, že se v tomhle tématu prostě vyžíváš. nechápu tvou potřebu to rozebírat až do takových podrobností, přijde mi to ujetý. a ty pořád jako kolovrátek, jak bys tohle mohla a tohle nemohla. a ještě úvahy, jestli to v nich něco aktivuje nebo ne. nezlob se, ale k takovýmu kroku si myslím sáhnou lidi, kteří buď mají narušenou psychiku, nebo už prostě fakt neví jak dál a tohle vidí jako jediné východisko. tohle lidi nedělají z rozmaru nebo proto, aby si zkusili něco novýho. prostě mi to přijde nemístný takový řeči.
mimochodem, znala jsem paní, která k tomu měla sílu podruhé i potřetí. neaktivovalo to v ní vůbec nic. chtěla umřít a dotáhla to do konce.
Tak to jo - já Ametyst čtu prvně 
Není tady
lupina montana napsal(a):
Tak to jo - já Ametyst čtu prvně
Aha, tak to bude tim. Ted uz chapu ze jsi me nechapala.
Není tady
Lupi, to není nic proti ametyst, jindy si ji přečtu ráda. jen tohle téma rozebírat do každý nitě mi přijde za hranicí vkusu. teda toho mýho, jasně že jinejm to může připadat v pořádku.
moje babča by na to asi řekla nerouhej se 
Není tady
Neviem či sa mám zrovna rada, nikdy som o tom takto nepremýšľala, ale pri čítaní vašich príspevkov som si spomenula na jeden pre mňa nie práve lichotivý večer, kedy som zapochybovala o živote, o tom, že je to dar, s ktorým nevieme občas zaobchádzať a nevážime si ho. Tiež som chcela urobiť niečo veľmi hlúpe, ale v ten okamih sa stalo niečo, čo si neviem vysvetliť do dnes a myslím, že to bol proste varovný prst, ktorý ma chcel upozorniť, že vždy je dôvod žiť a mať sa rád.
Pavli, tvoj príspevok pre Ametyst je pravdivý, naprosto s tebou súhlasím, ale nie každý je schopný takto uvažovať a veľa záleží na tom, v akom prostredí sa človek nachádza, akými ľuďmi sa obklopuje, či a aké zázemie má. Tie jej reči pramenia možno práve z niektorého z týchto dôvodov, ale je dobre, že o tom hovorí.
Není tady
Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.
Není tady
Bety napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu,
vůbec jsem nepochopila, do čeho nemám šťourat a jak to myslíš - copak se nemůžu mít ráda jen tak?
Přesně tak Bety: můžeš, ba přímo musíš se mít ráda jen tak 
A pokud to tak máš, není třeba "do toho šťourat", tedy dělat nějaké "zrcadlové testy" - takového člověka totiž vůbec nenapadne něco "testovat" 
Prostě žije 
Já měla na mysli jen to, že pokud někdo padá do pochybností o sobě samém, o svém přístupu k sobě, tedy pokud má pochybnosti, pak..... Už mi rozumíš?
Není tady
Ametyst napsal(a):
Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.
To je snadny broucku,mozna by mohlo stacit jit na svoje vlakno a povidat si o tom tam.
Není tady
hirondel napsal(a):
Ametyst napsal(a):
Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.To je snadny broucku,mozna by mohlo stacit jit na svoje vlakno a povidat si o tom tam.
Už jdu, beruško.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.
Blbosť, každý má svoje "depkovské dni", len pozorne čítaj, čo ti dievčatá píšu, pretože ak na teba reagujú (tak či onak) znamená to, že im na tebe záleží 
Není tady
Bety napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu,
vůbec jsem nepochopila, do čeho nemám šťourat a jak to myslíš - copak se nemůžu mít ráda jen tak?
Môžeš - a ide práve o to, aby ti to zostalo čo najdlhšie... Čiže asi: neškrabať, aby to nesvrbelo... (Ak to nesvrbí napriek škrabaniu, tak to je úplne už ideálny stav).
Není tady
A aj tak treba občas kontrolne poškrabať 
Apoň v určitej fáze...
Není tady
Miluš napsal(a):
Tiež som chcela urobiť niečo veľmi hlúpe, ale v ten okamih sa stalo niečo, čo si neviem vysvetliť do dnes a myslím, že to bol proste varovný prst, ktorý ma chcel upozorniť, že vždy je dôvod žiť a mať sa rád.
Ja som dostala...čosi ako pohár vody, dajme tomu, keď vyzeralo, že už nebudem vládať. Aj zo dva razy dokonca.
Ale si myslím, že takto sa pomáha, kde to má zmysel
Není tady
Čtu trochu s údivem toto vlákno a dochází mi, že jsem ( když to porovnám s vašimi příspěvky) asi hodně šťastný člověk: Nějaké větší problémy se sebepřijetím jsem si neměla nikdy. V pubertě, pravda, jsem na sobě nějaké mouchy hledala a tedy i našla, avšak ani tehdy nic výrazného.
Sice by bylo samozřejmě na mě (jako ostatně na každém) co vylepšovat ( a tam, kde to má smysl se i o vylepšování snažím), ale vcelku jsem se sebou spokojená. Nikdy jsem se nechtěla zabít, a nepamatuju ani nějakou svou myšlenku, že bych se třeba nenáviděla.
Jsem si vědoma svých nedostatků i svých předností. Jsem sama se sebou vyrovnaná a dá se říct i vcelku spokojená.
Přála bych totéž i vám ostatním.
Ametyst napsal(a):
Jo, to by mě fakt naštvalo, kdyby to nevyšlo. Už bych podruhé k tomu neměla sílu to udělat. Ale žilo by se mi s tou zkušeností opravdu blbě. No co, může to i posílit.
Tebe to posílilo, majkafo?
Třeba se tím znovuzrozením aktivují nějaké sebezáchovné síly z rezerv, kdoví.
Ano, posílilo mě to.
Nejdříve mě to děsně naštvalo a bylo mi hrozně po zjištění, že jsem pořád tady. Pak jsem ještě tak 3 měsíce silně uvažovala, že tady opravdu nechci být, ale vždy mě zadrželo to vrácení zpět. Co když to zase udělám blbě, co když vlak přejede přede mnou na jinou kolej, co když to přežiju, ale zůstanu postižená? Už víckrát bych nechtěla zažít to, že mě vrátí zpět. Kdyby nic jiného, to by mě myslím, určitě zastavilo. Ale od té doby už takové myšlenky nemám. Jsem tu a jsem tu moc ráda. Svět je nádherné místo pro život. A jak říká Selima, jestli mě mají zastřelit, tak mě nepověsí nebo tak nějak
Agatha napsal(a):
Ametyst, ty jsi teda číslo!
Jé známé, že ten, kdo takhle okusil druhý břeh a "vrátil se", už nikdy není jako před tím...
Spíš než "posílení" nebo "znovuzrození" lze čekat určité poškození mozku...
Tak jestli je tohle, jak žiju teď, s poškozeným mozkem, v tom případě je to super. Nemohu si to vynachválit.
I když - já to mám vždy naopak. Řekla bych, že poškozený mozek jsem měla předtím a opravdu jsem jiná, to vrácení mi ho zřejmě opravilo.
Takže jsem se dopracovala k tomu, abych se měla ráda, přes své dno a totální odepsání sebe sama, že jsem tak nemožná, že nemám právo žít.
Upravil(a) majkafa (6. 7. 2010 22:13)
Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí. Teď všude čtu, že aby se mi stávaly pozitivní události a ne ty špatné (po čemž toužím jak dítě po sladkosti, protože série malých negativních blbostí mě ubíjejí), musím mít sama sebe ráda. Jak to, připadá mi to divné. Myslela jsem, že události zvenku tak moc nezávisejí na nás. Prostě se nám stanou, přihodí. Slovo "náhoda, příhoda, přihodit se" z duše nenávidím. Jako kdyby nahoře někdo bezcitně házel kostkou a bylo mu jedno, jak se při tom cítíme. Prostě tobě se stane právě toto a hotovo.
Není tady
Blossom napsal(a):
Čtu trochu s údivem toto vlákno a dochází mi, že jsem ( když to porovnám s vašimi příspěvky) asi hodně šťastný člověk: Nějaké větší problémy se sebepřijetím jsem si neměla nikdy. V pubertě, pravda, jsem na sobě nějaké mouchy hledala a tedy i našla, avšak ani tehdy nic výrazného.
Sice by bylo samozřejmě na mě (jako ostatně na každém) co vylepšovat ( a tam, kde to má smysl se i o vylepšování snažím), ale vcelku jsem se sebou spokojená. Nikdy jsem se nechtěla zabít, a nepamatuju ani nějakou svou myšlenku, že bych se třeba nenáviděla.
Jsem si vědoma svých nedostatků i svých předností. Jsem sama se sebou vyrovnaná a dá se říct i vcelku spokojená.
Přála bych totéž i vám ostatním.
Úplně Ti věřím, neboť z tvých mnoha příspěvků to vyzařuje. Někdy stačí otevřít příspěvek určitého člověka a už to na Tebe ,,dýchne".
Není tady
v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí
Ale skromnost se přece s "mít se rád" nijak nevylučuje. To neznamená "mít rád jenom sebe" - když zůstanu u těch pohádek, tak třeba ti dva co se ne/rozdělí se s dědečkem o poslední buchtu 
.
aby se mi stávaly pozitivní události... musím mít sama sebe ráda. Jak to, připadá mi to divné. Myslela jsem, že události zvenku tak moc nezávisejí na nás.
Zkus to obrátit - když budeš mít sama sebe ráda = budeš se brát taková, jaká jsi, začneš ty špatné příhody brát s nadhledem. Takže ne "já jsem ta, kterou potkává jen to špatný", ale "jsem dobrá a proto mě kdejaká blbost nerozhází". Časem ty "události zvenku" přestaneš vnímat jako osobní útoky "někoho nahoře" konkrétně na sebe, ale jako něco, co se holt občas stane každýmu.
Není tady
luminka napsal(a):
Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí.
Já si myslím, že "mít se rád" neznamená neskromnost, sobeckost, namyšlenost a samolibost, luminko. Je to o vlastním, vnitřním pocitu, který se odrazí i v reakcích okolí. Třeba když se budeš usmívat a vyzařovat dobrou náladu, lidi okolo tebe budou mít taky dobrý pocit a tím se to vrátí. Totéž ovšem když budeš morous. A stejné je to u "mít se rád". Někoho se spíš týká spojení "nemít se rád", a tak se taky bude k tomu člověku chovat okolí. S tím jde něco udělat (například změnit myšlení z "nelíbí se mi pohled na mých pár špekovatých kil navíc" na "jedno kilo hezčí než druhé". )
Upravil(a) Daphné (7. 7. 2010 6:46)
Není tady
majkafa napsal(a):
Agatha napsal(a):
Ametyst, ty jsi teda číslo!
Jé známé, že ten, kdo takhle okusil druhý břeh a "vrátil se", už nikdy není jako před tím...
Spíš než "posílení" nebo "znovuzrození" lze čekat určité poškození mozku...Tak jestli je tohle, jak žiju teď, s poškozeným mozkem, v tom případě je to super.
No jasně, i tak se to dá brát... 
Není tady
Daphné napsal(a):
luminka napsal(a):
Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí.
Já si myslím, že "mít se rád" neznamená neskromnost, sobeckost, namyšlenost a samolibost, luminko. Je to o vlastním, vnitřním pocitu, který se odrazí i v reakcích okolí. Třeba když se budeš usmívat a vyzařovat dobrou náladu, lidi okolo tebe budou mít taky dobrý pocit a tím se to vrátí. Totéž ovšem když budeš morous. A stejné je to u "mít se rád". Někoho se spíš týká spojení "nemít se rád", a tak se taky bude k tomu člověku chovat okolí. S tím jde něco udělat (například změnit myšlení z "nelíbí se mi pohled na mých pár špekovatých kil navíc" na "jedno kilo hezčí než druhé".
Tak to je pěkný, někdo, kdo už tak má mindráky (třeba z těch špekovatých kil, nebo z něčeho jiného), tak ho ještě budou nesnášet ostatní. Jak to? Dřív jsem myslela, že ostatní nesnášejí spíš krasavce, namyšlené, kteří o tom vědí, nebo hůře vypadající, co si myslí, jak jsou krásní.
Není tady
někdo, kdo už tak má mindráky... tak ho ještě budou nesnášet ostatní. Jak to?
Takto - nikdo nechce poslouchat neustálý skuhrání "jsem tlustá... mám nemožný vlasy... tohle nikdy nezvládnu..." a další lahůdky. Jednak je to otravný, jednak má každej svejch starostí dost, než ještě slyšet další, ne je ještě skuhravci rozmlouvat.
Není tady
Budeš se divit, ale já bych někdy radši utěšovala skuhravce než poslouchat, jak se lidé sami sebe pozitivně chválí, z těch řečí, co toho doma ženské nadělaly, jak ve vedru 35 stupňů všechno vyžehlily, z toho dostávám osypky. Mě bolela v nedávných vedrech tak příšerně hlava, že žehlit teplou žehličkou by bylo nemyslitelné, to plánuju dělat dnes. V tom vedru, to by mě našli ve mdlobách pod žehlicím prknem.
Upravil(a) luminka (7. 7. 2010 9:05)
Není tady
Budu se držet názvu vlákna: Jak se dopracovat k tomu, mít se rád?
Přesný recept asi není jednotný, každý jsme originál a cest je mnoho.
Jen vím o pár věcech, které pomáhají pozitivnímu pohledu na sebe sama, tedy aspoň na mě platí, tak vám je sem napíšu:
Cíleně se vyhýbám škarohlídům, chronickým skuhralům a lidem, co si pořád jen stěžují. A cíleně směřuju ve svém okolí svůj čas na setkání s lidmi pozitivními, tvořivými, inspirujícími.
Ti první mě vysávají energii, od těch druhých se energií nabíjím. A podle jejich reakcí je to nabíjení se pozitivní energii vzájemné.
A další věc: Každý, úplně KAŽDÝ, máme přeci své plusy a mínusy. Je potřeba nasměrovat sám sebe směrem, ve kterém je člověk dobrý a ve kterém přináší sobě i jiným užitek. A věci, ve kterých dobrý není, tak přenechat ostatním, tedy aspoň tam, kde to jde.
Vždyť i lidi slavné a úspěšné známe přeci podle toho, co oni dobře umí, a ne podle toho, co neumí.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
