|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ještě tak před 4 lety bych po takovém výstupu upadla do těžké deprese a proplakala noc. Jak MOHL na mě křičet? Chudinku ubohou, pracovitou, která se tolik snaží. Tento pocit by se střídal s pocitem Cco si to KE MNĚ dovolil?
Život tak zkrásní, když nám to DOJDE. 
majkafa napsal(a):
Lidé, kteří tomu ještě neporozuměli a neprocítili to, si myslí, že je to sobectví, narcizmus a nevím co ještě. Tak to není.
On nám bohužel nikdo nikdy neřekl (ani doma ani ve škole), že mít rád sám sebe je základ všeho, že bez toho to nejde. Že kdo nemá rád sám sebe nemá rád nikoho na světě.
Mezi lidmi se šíří přesvědčení, že kdo má rád sám sebe je sobec a egoista, že myslí jen na sebe. Ale to je omyl. Až budou všichni lidé myslet na druhé se stejnou láskou s jakou myslí sami na sebe, nebudou existovat války a zabíjení.
Ten kdo myslí pouze na druhé je větší egoista než ten kdo myslí s láskou sám na sebe. Za tou snahou myslet na druhé (zavděčit se jim, dělat jim dobře) je skrytý strach, že mě nikdo nemá rád, že nic neznamenám, že jsem sám a zároveň touha dostat na oplátu od lidí nazpět to co jim dávám. V takovémhle přístupu jednoduše chybí láska, k sobě i k druhým. Tím, že se starám o druhé si skrytě přeji, aby i oni se starali o mě, aby mi dali to co potřebuji i já, to co dávám chci zase nazpět.
Tak mě to naučili doma a tak jsem to viděla ve škole a tak jsem to dlouho dělala i já.
Není tady
Ano. 
Neplatí - když se starám o druhé, starají se (musí a jo a jo) i oni o mě. To je ohromná manipulace s druhými. Co dávám, to CHCI zpět. 
Platí - když se starám o sebe, pak jsem schopná starat se i o druhé, když vnímám, že potřebují. Nelpím na tom, aby mi to vrátili zpět.
mariposo, k tvému: Až budou všichni lidé myslet na druhé se stejnou láskou s jakou myslí sami na sebe, nebudou existovat války a zabíjení.
jen dodám - Až budou mít všichni lidé rádi sami sebe, pak budou myslet na druhé se stejnou láskou, s jakou myslí sami na sebe...
mariposo, mě to taky učili doma i ve škole a všude stejně jako tebe. Trvalo mi 44 let, než mi došlo, že to tak není správné.
majkafa napsal(a):
Až budou mít všichni lidé rádi sami sebe, pak budou myslet na druhé se stejnou láskou, s jakou myslí sami na sebe...
Přála bych to nám všem lidem
Není tady
mariposa napsal(a):
majkafa napsal(a):
Lidé, kteří tomu ještě neporozuměli a neprocítili to, si myslí, že je to sobectví, narcizmus a nevím co ještě. Tak to není.
On nám bohužel nikdo nikdy neřekl (ani doma ani ve škole), že mít rád sám sebe je základ všeho, že bez toho to nejde. Že kdo nemá rád sám sebe nemá rád nikoho na světě.
Mezi lidmi se šíří přesvědčení, že kdo má rád sám sebe je sobec a egoista, že myslí jen na sebe. Ale to je omyl. Až budou všichni lidé myslet na druhé se stejnou láskou s jakou myslí sami na sebe, nebudou existovat války a zabíjení.
Ten kdo myslí pouze na druhé je větší egoista než ten kdo myslí s láskou sám na sebe. Za tou snahou myslet na druhé (zavděčit se jim, dělat jim dobře) je skrytý strach, že mě nikdo nemá rád, že nic neznamenám, že jsem sám a zároveň touha dostat na oplátu od lidí nazpět to co jim dávám. V takovémhle přístupu jednoduše chybí láska, k sobě i k druhým. Tím, že se starám o druhé si skrytě přeji, aby i oni se starali o mě, aby mi dali to co potřebuji i já, to co dávám chci zase nazpět.
Tak mě to naučili doma a tak jsem to viděla ve škole a tak jsem to dlouho dělala i já.
Podľa mňa je dobré nájsť ten zlatý stred... a nepreklápať sa do extrémov. Ja mám hlavne rada život a keďže aj ja som jeho súčasťou, tak aj seba. (Aj duruhých ľudí, zvieratá, väčšinu hmyzu, rastlín, stromy, slnko, more, ale aj púšť, hory, sopky a všekto, čo na tejto úžasnej Zemi existuje.)
Není tady
Souhlasím se Selimou, že v tomto je nejlepší zlatý střed. (Ono ostatně ve většině věcí. Málokterý extrém je dobrý).
Je fakt, že je třeba naučit se mít rád sám sebe, být se sebou samým v souladu. To je předpoklad k tomu, aby pak člověk mohl předávat lásku a všechny pozitivní věci dál.
Ale v životě jsem potkala i pár lidí, kteří ustrnuli na půlce cesty: naučili se mít rádi sami sebe, JEN sami sebe, a u toho taky skončili. Ten druhý krok (že budou na ostatní myslet stejnou láskou jako sami na sebe) nepřichází automaticky.
Na toto ustrnutí je potřeba si dávat bacha.
Blossom napsal(a):
Je fakt, že je třeba naučit se mít rád sám sebe, být se sebou samým v souladu. To je předpoklad k tomu, aby pak člověk mohl předávat lásku a všechny pozitivní věci dál.
Ale v životě jsem potkala i pár lidí, kteří ustrnuli na půlce cesty: naučili se mít rádi sami sebe, JEN sami sebe, a u toho taky skončili. Ten druhý krok (že budou na ostatní myslet stejnou láskou jako sami na sebe) nepřichází automaticky.
Na toto ustrnutí je potřeba si dávat bacha.
Bloss, neumím si představit člověka, který má rád sám sebe, mluvím o čisté upřímné lásce, a zároveň nemá rád ostatní. To podle mě není možné. Lidé si dokáží nasazovat různé masky, i masky lásky i masky sebelásky, ale jsou to pořád jen masky. Pod tou krásnou maskou ta láska ale není. Když tam je, tak vychází ze srdce a všichni to vidí=cítí, jinak je to jen hra na lásku a to není skutečné, nikdo tomu ve skutečnosti nevěří.
Pokud má člověk opravdu rád sám sebe, zná se, zná svoje plusy i mínusy a má se rád přesně takový jaký je, se vším všudy. Zároveň si uvědomuje, že všichni lidé jsme si velmi blízcí, že není možné někoho nadřazovat a někoho podřazovat a že spoustě lidem ta láska (sebe-láska) vlastně chybí. Takový člověk má velké porozumění pro druhé, chápe jak se cítí, soucítí s nimi a nikoho nesoudí, protože ví, že všechno čím člověk ubližuje druhým je vlastně způsobem strachem a velkou nejistotou v sebe sama.
Člověk, který má rád sám sebe jedná ze svého srdce. Je v rovnováze a ve svém vlastním středu.
Není tady
Ja poznám ľudí, ktorí majú radi seba - aspoň do určitej nevyhnutnej miery - ale radšej než ľudí majú trebárs zvieratá. Ja viem, že je za tým skôr strach ako ne-láska, ale pdoľa mňa je strach istá forma ne-lásky. Takže z môjho pohľadu nevyhnutne nemusia byť priamo úmerné láska k sebe a láska k durhým (ľuďom).
Není tady
majkafa napsal(a):
Pár týdnů máme nového nejvyššího šéfa firmy. Uvedl se poněkud "svérázně", vše kritizoval a na všechny řval a nadával. Jedna kolegyne se rozplakala.
Na mě křičel v pondělí do telefonu kvůli jedné záležitosti. Spojení vypadlo, když řval. Za chvíli volal znovu a jako první na mě řval, jak to, že jsem mu to položila.Klidně jsem mu řekla, že jsem to nepoložila, že jsem ho najednou neslyšela.Znovu opakoval, že jsem to položila a pokračoval ve řvaní. Když se vyřval, ukončili jsme hovor. Byla jsem klidná, nebrala jsem si to osobně. Věděla jsem, že jsem v té záležitosti udělala všechno, co bylo v mých silách na základě informací, které jsem měla.
Ve středu ráno si mě zavolal, nezavřel ani dveře k sekretářce a omluvil se mi, že na mě řval. Sekretářka, která je u nás týden, říkala, že byla překvapená, že se mi omluvil před ní. A že se hrozně bála, jestli nebude řvát i na ni.
Včera mi říkal, že jedna kolegyně plakala, když na ni řval, že se teď bojí mít s ní jednání, aby zase neplakala. Zeptal se, jestli já jsem v pondělí plakala. Řekla jsem mu, že ne. Vypadal překvapeně. Po chvilce řekl, že jsem asi silná osobnost. Já vím, že je to proto, že se mám ráda, že o sobě vím, že dělám, co můžu, a jestli na mě někdo řve, je to jeho problém, ne můj. Tak proč bych se kvůli tomu trápila, byť by to byl nejvyšší šéf. A kdyby to překročilo mez a on se dlouhodobě choval jako hulvát, půjdu o dům dál. Nemám s tím problém.
Tak to jsi dobrá 
, Majkafo. Na mě takhle řvala jedna řidička, když jsem přecházela po přechodu s kočárkem, že jsem jí tam prý naschval vběhla a bylo mi z toho nepěkně asi dva dny.Říkala jsem si, že jí asi někdo naštval, tak to vypustila na mě, ale moc to nepomáhalo.
Co jsi při tom křiku vnímala a říkala si?Máš nějakou zaručenou pomůcku, kterou si představíš v té chvíli? Děkuji.
Není tady
mariposa napsal(a):
Blossom napsal(a):
Je fakt, že je třeba naučit se mít rád sám sebe, být se sebou samým v souladu. To je předpoklad k tomu, aby pak člověk mohl předávat lásku a všechny pozitivní věci dál.
Ale v životě jsem potkala i pár lidí, kteří ustrnuli na půlce cesty: naučili se mít rádi sami sebe, JEN sami sebe, a u toho taky skončili. Ten druhý krok (že budou na ostatní myslet stejnou láskou jako sami na sebe) nepřichází automaticky.
Na toto ustrnutí je potřeba si dávat bacha.Bloss, neumím si představit člověka, který má rád sám sebe, mluvím o čisté upřímné lásce, a zároveň nemá rád ostatní. To podle mě není možné. Lidé si dokáží nasazovat různé masky, i masky lásky i masky sebelásky, ale jsou to pořád jen masky. Pod tou krásnou maskou ta láska ale není. Když tam je, tak vychází ze srdce a všichni to vidí=cítí, jinak je to jen hra na lásku a to není skutečné, nikdo tomu ve skutečnosti nevěří.
Pokud má člověk opravdu rád sám sebe, zná se, zná svoje plusy i mínusy a má se rád přesně takový jaký je, se vším všudy. Zároveň si uvědomuje, že všichni lidé jsme si velmi blízcí, že není možné někoho nadřazovat a někoho podřazovat a že spoustě lidem ta láska (sebe-láska) vlastně chybí. Takový člověk má velké porozumění pro druhé, chápe jak se cítí, soucítí s nimi a nikoho nesoudí, protože ví, že všechno čím člověk ubližuje druhým je vlastně způsobem strachem a velkou nejistotou v sebe sama.
Člověk, který má rád sám sebe jedná ze svého srdce. Je v rovnováze a ve svém vlastním středu.
Mariposo, to vytučněné mě velmi oslovilo, tedy především právě od tebe....
Přemýšlím, jak to napsat tak, aby to nevyznívalo rýpavě, osobně. Chci k tomu vytučněnému napsat jisté KONSTATOVÁNÍ, prosím, tak to ber jako konstatování, či můj osobní pocit:
Mariposo, právě ty na mě působíš jako člověk s maskou. Dokonce mi k tomu sedí i tvůj nick - mariposa , tedy mari - póza.
Takto na mě působí i pár dalších lidí tady. Někteří z těch, co často a hodně píší o lásce k bližnímu a o všelijakých vyšších duchovních ideálech (ne všichni, ale někteří z nich velmi), no a pak se jim občas sesmekne ta maska a objeví se pravdivá podstata - u tebe to byl například nedávno výrok na vlákně Život s řidičem kamionu No a slípky sedí doma v kurníku a kvokaj
Byla to reakce na příspěvky holek, které psaly, že by si přály mít svého mužského raděj nablízku, než aby jezdil pořád někde daleko kamionem, byť za slušné peníze.....
To je v tak ostrém protikladu k tvému vlastnímu příspěvku tady ( o 3 přízpěvky nazpět) Takový člověk má velké porozumění pro druhé, chápe jak se cítí, soucítí s nimi a nikoho nesoudí, .... a že všichni lidé jsme si velmi blízcí, že není možné někoho nadřazovat a někoho podřazovat
Vím, že ty sama a asi i další, které mám na mysli, se o tu rovnováhu v sobě snažíte, ostatně asi tak jako každý přemýšlivý člověk.
Jen doporučuju, o tom méně ostatním přednášet a více se pokoušet o realizaci těchto myšlenek právě u sebe samé. A tedy právě - neustrnout na té cestě a nezaseknout se pouze u té SEBElásky.
A nebo možná právě ty (a ti další) ses k tomu opravdovému souladu sama se sebou ještě nedopracovala....
Bloss, je to Tvůj názor a jako takový ho beru Já se tady na babinetu především učím.
Mariposa znamená ve španělštině motýl, když to slovo vysloví rodilý Španěl zní to jakoby zpíval.
Není tady
Natálie napsal(a):
Tak to jsi dobrá
Co jsi při tom křiku vnímala a říkala si?Máš nějakou zaručenou pomůcku, kterou si představíš v té chvíli? Děkuji.
Říkala jsem si, že vím, že jsem udělala všechno, co bylo v dané záležitosti v mých silách. Mám čisté svědomí. A jestli šéf má jiný názor, ať si trhne nohou a ať se vyřve, jestli mu to pomůže. Kdybych to odflákla, mrzelo by mě to, ne ten jeho křik, ale že jsem neudělala vše, co jsem mohla.
Kdyby na mě řvala řidička a já věděla, že jsem jí tam nevběhla naschvál, nedotklo by se mě to. Proč se tě to dotýká? Možná to tady souvisí se sebevědomím. Kdysi jsem se taky trápila věcmi, za které jsem nemohla, nebo když mě někdo osočil nespravedlivě. Teď už je to jenom velmi výjimečné.
Hodně mi pomohla knížka 4 toltécké dohody. Jedna z nich - nebrat si nic osobně. Ale stále nezvládám dohodu - nehřeš slovem. Už jsem pochopila, co to znamená, ale občas hodně ujedu.
Upravil(a) majkafa (28. 7. 2010 18:08)
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.