Tohle je těžký a přítel by si měl uvědomit, že by se i tobě mělo v bytě líbit. Jistě, malé dekorativní předměty jsou alternativou, jak si udělat hezčí prostředí. Ale i to mu může vadit - zruší to ráz strohého dojmu...
Na druhou stranu, možná tě výsledek překvapí a budeš se cítit dobře. Třeba to nebude tak černo - bílý.
Já měla taky svůj byt, ale při zařizování jsme se prostě dohodli na rozumném kompromisu.

Jak píšou holky. Pripada mi trosku jako sobec. My jsme ted uz s manzelem, vzdycky vsechno zarizovali spolu. Po 1,5 jsme se sestehovavali a nebylo to, ja to platim, tak to i zaridim. Neni jednoduche hledat kompromisy, ale o nich prave vztah je. Pokud dva lide bydli kazdy sam, je vztah o necem jinem, nez kdyz bydli v jednom byte. Ja bych s nim taky promluvila, a pokud by si stal na svem, asi bych uvazovala, jestli je to pro me to prave orechove. Ale taky je mozne, ze to bude prijemne prekvapeni pro Tebe 

Kokino, v pondělní příloze MF DNES v ONA DNES vyšel dobrý článek "Začínáme spolu bydlet", kde jsou rady pro ty co chtějí spolu bydlet, jak na to, aby to klapalo. Určitě si to přečti, je tam mnoho poučného.
A jak tady píší ostatní, bude to i tvůj domov, tak by ses měla podílet na zařizování, jinak se budeš pořád cítit jak na návštěvě, nic tam nebudeš mít podle sebe a určitě ti to za chvíli začne vadit. Společné bydlení je především o komunikaci, toleranci a vstřícnosti. Pokud bude jen jeden rozhodovat a druhý se bude podřizovat, tak vám to dlouho nevydrží.

Kokino, máš šanci vzít to jako dobrou životní zkušenost. Nech svoje snahy pro začátek u ledu. Korunky se ještě můžou hodit. Nevíš, zda spolu budete žít tak dlouho, aby pak s nějakým majetkovým vypořádáním nebyl problém. Jako pozorovatele Tě bude jistě zajímat, jak se bude on stavět k řemeslnickým pracem, kde všude se dá sehnat to či ono a za kolik, atd. Přispívej svojí půlkou na nájem a jídlo a jinak si prostě šetři, až budeš jednou zařizovat své bydlení. Protože pokud bude váš vkus odlišný skutečně diametrálně, budete možná platit jednou dva nájmy a jen se vídat. Nechci Tě od vztahu odrazovat a malovat čerta na zeď, nicméně nech ho se projevit. Tím spíše, že on má, i když se to zde diskutujícím moc nelíbí...ani mně by se nelíbilo jen bydlet bez přiložení ruky k dílu, společných plánů a vybírání...vpodstatě pravdu - byt je jeho a chce si ho zařídit a uzpůsobit po svém. Můžu Tě ujistit, že my měli vkus podobný, vybírali jsme spolu i drobnosti, a stejně jsem rozvedená...Ono se to všechno uvidí, chce to jen netlačit na pilu, třeba budeš ještě příjemně překvapená. Dej nám vědět, až bude byteček k nastěhování a jak se tam cítíš.

Buď ten chlap chce bydlet právě se mnou a bude mě respektovat, nebo ať si bydlí sám.

Tercilo, možná ti uniklo, že "se jedná o jeho první samostatné bydlení a byt plně financuje on". Krom toho - začnou spolu bydlet úplně poprvé, což je taková zkouška ohněm a (aniž bych chtěla malovat čerta na zeď ) může se stát, že to nedopadne. V tom případě by chlapci zůstal byt zařízený tak, jak si vlastně nepřál jen proto, že partnerce vyšel vstříc... Nevím, ale já bych asi vyčkala a měnit k obrazu svému bych začla teprve časem.

Já jsem zas možná až příliš tolerantní (nebo žeby pitomá ) a myslím si
- že "kdo platí, ten rozhoduje" (viz analogicky Rikitan a jeho veselka)
- on o rozchodu uvažovat nemusí, ale holt si naplňuje svoje představy a možná tak trochu
  doufá, že jeho "uvidíš ho až hotový" přítelkyni nakonec taky nadchne...
  (naiva )
- je sakra rozdíl spolu 2 roky chodit a začít bydlet se vším všudy
Ale jak říkám - jestli kokině vadí jen to zařízení, může si začít zútulňovat jen co se zabydlí.

Tercila napsal(a):

helena: V tom případě by chlapci zůstal byt zařízený tak, jak si vlastně nepřál jen proto, že partnerce vyšel vstříc...

No a co, Heli? Já tedy považuji za normální, že se partnerovi (a hlavně partnerce) vyjde vstříc.... (možná jsem zhýčkaná) .
Ostatně, myslím, že zrovna tato Tvoje věta už je trošku k zamyšlení - kdybych totiž věděla, že páníček si trvá na svém zařízení, protože "co když se rozejdeme... neměla bych důvod ve vztahu pokračovat (ač mám tedy daleko do naivity, že jako "až za hrob")
Chodí spolu 2 roky, ne 2 měsíce... Po dvou letech chození má zůstat společně užívaný byt bez její stopy? Hmmm...
Chtěla bych s Tebou souhlasit - že je dobré chvíli počkat a vidět atd..., ale něco mi říká, že při způsobu takového chování od chlapa by zrovna tohle pro mě nebylo... Je to vlastně stejné, jako kdyby ona nehodlala prát a vařit, protože proč se namáhat? -  co když se rozejdeme?...
A možná kromě jeho nekompromisních úvah o zařízení JEHO bytu by mě varoval i ten jeho totáně odlišný vkus. Já jsem zvyklá ladit nebo nebrat .

Tak "vyjdi vstříc" partnerovi TY a nechaj ho zariadiť si to podľa svojho... Nie?
Inak, vyberať si chlapa podľa vkusu ohľadom nábytku nie je úplne márne, ale je možné, že keď už sa taký nájde, nebudeme ladiť povahovo alebo sexuálne... To by teda mne osobne vadilo viac.
A kupovať byt vo dvojici - na to by som sa po mojich skúsenostiach už asi nedala, alebo len za výnimočných okolností. Je fakt, že mladí sú asi optimistickejší a bez predošlých zlých skúseností, ale aj tak... Keby od teba dcéra drankala väčšiu sumu na zariadenie spoločného bytu s partnerom (bez sobášneho papiera a SJM), dala by si jej ju?

Upravil(a) Selima (2. 7. 2010 22:04)

Tercila napsal(a):

Hmm, já bych hodně o tom vztahu přemýšlela a nejspíš z něj i couvla.
Buď ten chlap chce bydlet právě se mnou a bude mě respektovat, nebo ať si bydlí sám.
Mně připadá ideální si kupovat bydlení společně a ne, že ta důležitá střecha nad hlavou patří jen jednomu... Necítila bych se tam "klidně".
Na prosazování barev a stylu zařízení mužem já nemám žaludek.
Domácnost jsem vždycky považovala za svoji doménu a kam si postavím květináč, nebo jakou barvu sedačky zvolím, jsem odjakživa považovala za svoje "právo" . Měla jsem štěstí, že manžel tyhle věci rád nechával na mně a ještě mě za můj vkus "pochválil" .

Kokino, ono vlastně ani tak nejde o barvu nábytku atd.; jde o to, jakým způsobem si Tvůj přítel něco prosazuje, jak s Tebou mluví, jak plánuje, jak se k Tobě chová celkově. Ale záleží na vašich povahách. Zkus to s ním ještě pořádně a víckrát probrat, sonduj jeho náhledy na váš společný život...

třeba to on cítí taky takhle

Tercila napsal(a):

Selimo, každý žije jinak a každý má jiné tužby, přání  a potřeby .
Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
To je celé .

JÁ, JÁ, JÁ... neodpovedala si mi na otázku, či by si dala peniaze svojej dcére, ktorá by chcela bývať s priateľom, na zariadenie JEHO bytu.
Zatiaľ som nebola nútená riešiť takýto prípad, respektíve som sa sťahovala k mužovi do jeho UŽ zariadeného bytu, kde som si fakt musela vybojúvať nejaké veci po svojom... ale bol to JEHO byt, JEHO zariadenie a tak sme to obaja brrali. A hľadali sme spolu nejaké riešenie - a našli; nie bohvieaké, ale našli. Po rozchode aspoň ani jeden nemáme pocit krivdy a nemusíme druhého ohovárať a sťažovať sa...
A reči, čoho BY si bola alebo nebola schopná sú zaujímavé, ale len ako skutkom nepodložené predstavy. BY nefunguje, funguje realita. Ktorá je u každej dvojice iná  - a hlavne bytová realita dnes je podstatne iná ako za socíku alebo tesne po ňom.

Vladena napsal(a):

helena napsal(a):

Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
Tak ještě jednou - nesestěhovávají se do společného bytu, ale kokina jde bydlet do bytu přítele. Nemůžu si pomoct, ale pořád vidím rozdíl v bydlení společném, tedy i společně financovaném a bydlení "u někoho" - kdyby to ten jedinej na světě byl.
Dost dobře nechápu, proč bych měla v podobném případě trvat na tom, že se v podstatě "cizí" byt bude zařizovat podle mýho vkusu.

Zkušenost mé kamarádky. Přenechala synovi kompletně zařízený byt, který chodil asi 3 roky s dívkou. Ona si přála vše vyměnit včetně oken, dlaždiček,podlah, vyhození nábytku. Během rekonstrukce (neměl na ní tolik času) se zamilovala do jiného. Chlapec sedí v prázdném bytě a splácí půjčku na okna a stavební úpravy. Psáno životem.

I to se muze stat,proto pokud financuje zarizovani jen on, tak by si mela respektovat hlavne jeho vkus,protoze se muze stat,ze ty jednoho dne odejdes a co on se zarizenym bytem podle tveho vkusu.Neco jineho by bylo v pripade,kdyby jste to financovali oba.

A otázke, či by sa dala peniaze dcére, keby išla bývať "na psiu knižku" k priateľovi do JEHO bytu, si stále nezodpovedala. Mno, aj to je odpoveď. Zrejme tu panuje dvojaký meter.
Ale prezraď - ako to teda riešiť? Investovať peniaze do "cudzieho" bytu? (To by som asi zasa nerobila ja, po doterajších skúsenostiach... Prenajať si spoločný byt, kam pochopiteľne budeme investovať buď spolu - alebo radšej vôbec (tiež je to cudzie...)? Alebo....?

Selima: A otázke, či by sa dala peniaze dcére, keby išla bývať "na psiu knižku" k priateľovi do JEHO bytu, si stále nezodpovedala.

Že jsi to Ty : moje dcera už svůj byt má. U nás se nemluví o tom, čí je byt, ale že zařízení bytu je obvykle doménou baby.    
Jistě by mě mohlo mrzet, že se někde ztratilo "mých" 100 tisíc za zařízení "cizího" bytu, ale
1. všecko se dá ošetřit právníkem
2. by mě daleko víc mrzelo, kdyby moje dcera chodila s takovým týpkem, jako Kokina (tedy myslím v tom směru, jaký popsala)
3. když jednou dceři peníze dám, už je její věc, jak s nimi naloží.

Seli, já Ti rozumím.
To je právě to, že řešení musí nalézt vždycky ti dva nějakou dohodou. Co to je psí knížka po 2 letech chození, co to je "pozvat" si ke společnému bydlení holku do svýho bytu, co to znamená, když já mám ráda světlý nábytek a můj partner chce nekompromisně černý?.... Že jo - a takových otázek bychom mohli položit...
Říkám pořád: je nutno se nějak dohodnout, případně nalézti vhodnějšího partnera .
Ale kdyby mi můj muž diktoval, jaký nábytek chce (a diametrálně se jeho přání lišilo od mého) já bych s ním nebydlela . Však za jeho povahu taky děkuji bohu (ač ateista). Mám rozvedeného kamaráda, který ve svém bytě okamžitě přemístil něco, co jsem mu věnovala, a já v tu chvíli nabeton věděla (fakt skoro jako by někdo rozsvítil žárovku), že s ním bych žít nemohla, i když si ho jinak vážím (mně by prostě ty chlapské rošády v bytě vadily) , a že jeho případná nová partnerka to nebude mít v tomto směru lehké. Jsem prostě taková. A Ty jsi asi jiná a - každý je holt nějaký .
Já myslím, že jestli Kokina položila tuhle otázku, tak o tom asi nějak ze všech stran uvažuje (a dělá správně).

Upravil(a) Tercila (5. 7. 2010 19:51)