14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahoj,
tak si tak pro sebe přemýlím o svém "ivotním plánu" či vizi a napadlo mne se zeptat, zda něco takového máte i vy.
Moná bych to měla trochu upřesnit - ivotním plánem mám na mysli nějakou představu, cíl (představy, cíle) o svém budoucím ivotě. Moná to půjde lépe vymezit tím, co na mysli nemám ;o) Nejde mi teď o vizi ve stylu Básníků - první dítě, dovolená v Jugoslávii, první auto, druhé dítě.. ale spíe o to, jestli vůbec víte, kam směřujete, jestli máte nějaké představy o svém ivotě a těch se dríte. A je jedno, jestli je to o tom, e chci tohle vystudovat, mít takovou práci nebo velkou rodinu s pěti dětmi...
Já si toti docela s hrůzou uvědomila, e mně se tyhle věci definují hrozně těce. přitom si myslím, e mít představu o tom, kam bych chtěla "dojít", je docela důleité.
Ne, e bych hned chtěla předjímat argumenty "člověk míní, ivot mění", ale ráda bych podotkla, e tohle je samozřejmě jasné. Můu si nakrásně naplánovat pět dětí a pak to nakonec skončí tak, e děti mít nemůu, můu si nakrásně naplánovat práci snů, ale pak se stane něco, co mne odvane jinam... take nemám na mysli nějaké nalikování ivota bez schopnosti se vyrovnat s případnými "hříčkami osudu". Spíe impulzy, které vás posunují dál, ivotní směr... připadá mi toti, e v dnení společnosti, kde člověk můe "vechno", větina z nás nedělá vlastně "nic" ;o) snad rozumíte, co mám na mysli ;o))
Není tady
Jsem zvědavá na odpovědi ostatních
Momentálně ani nevím, jestli to, kam teď mířím jsem měla naplánované nebo to samo přilo. Dostudovala jsem vysokou kolu, jako zázrakem nala práci, 1. nastoupím a co bude dál.. nevím. V budoucím plánu je svatba, děti, vlastní bydlení, kariéra.. a do té nejvzdálenějí budoucnosti nějaký útěk od kariéry k něčemu z mého pohledu ulítlému .. asi vlastní krámek nebo se stanu knihovnicí
Sním často, ale ani si nepředstavuju, e to tak dopadne. Můj ivot vdycky nějak plyne, daří se mi, vynakládám na to více či méně úsilí.. já ani nevím, co bych mohla chtít víc. Případné plány mám tak na půl roku dopředu. Momentálně jako případný dlouhodobějí plán bych chtěla během přítích několika let a dovolených procestovat nějaké vzálenějí končiny, na které jsem dosud neměla finance. To bude asi jediná moje vize do budoucna, kterou můu ovlivnit.
Není tady
Je mi 47. Nemám ádnou vizi ani ivotní plán. Těch jsem měla. A stačila jedna vteřina a vechno bylo pryč. K čemu vize, k čemu plány? Myslím, e "stačí" ít poctivě k sobě, spokojeně, klidně kadou vteřinu. Teď, teď, teď, ... Abych byla v kteroukoliv chvíli připravena třeba odejít do jiných světů, kdy to přijde a měla čistý stůl.
Mám plány, a některé se plní, některé ne - a i v těch nesplněných kupodivu nacházím svou cestu .
Ohledně povolání jsem měla jasný plán - u od páté třídy jsem směřovala k přírodním vědám - botanice, ornitologii, ekologii... Cíleně jsem za tím la, biologické olympiády apod., gympl, vysoká kola s "přírodním " zaměřením. Říkala jsem si - hlavně nesedět někde v kanclu!
No, a ivot to zaonačil jinak - já dělám zcela jiný obor, a větinu času v tom kanclu sedím - a světe div se - toto, co jsem naprosto neplánovala, mě baví!!!
Plány v osobní rovině vyly částečně - mám skvělé děti, ale bohuel neměly úplnou a astnou rodinu, bohuel...nelo to, i kdy jsem pro to udělala ve.
Ale nyní jsem přesto celkem spokojená - mám fajn přítele, iju naplněný ivot. A děti mi (větinou ) dělají radost.
A v průběhu ivota se vynořují nové a nové plány a nápady, co si plním: cestovat, být uitečná lidem kolem - organizuji mnohé veřejné akce u nás ve městě, splnila jsem si svůj velký a krásný sen - zřídit si vlastní galerii (ale po roce jsem ji z nedostatku času předala kamarádce a teď své "dítě" s láskou zpovzdálí sleduji).
Baví mě věci vymyslet, zrealizovat, rozjet tu pomyslnou lokomotivu, no a kdy je to u zajeté a rozběhnuté, předávám to dál, jen samotné provozování mě u tak nebaví, to jdu zas raděj vymýlet něco na zelené louce, zcela nového.
Momentálně pracuji na pokračování jedné akce, kterou jsem vymyslela tady u nás ve městě a ona se tak líbila, e se dalí rok uchytila a chystá se i na dvou místech v Praze. I tam tomu zpovzdálí napomáhám.
Plán nyní nejaktuálnějí - dopsat svou rozepsanou knihu a na podzim ji vydat. Na to se moc těím.
Plánů a vizí mám tolik, e bych se potřebovala naklonovat. ivot mě moc baví.
A omlouvám se za dlouhou a vyčerpávající bilanci, já na ni mám ale dneska nárok a tu správnou náladu: Dnes je mi krásných 45 !
Blossom, blahopřeji ti. Hodně lásky a těstí. A taky zdraví.
Hm, vlastně momentálně jednu konkrétní vizi mám. Co nejvíc si uít svého vnoučka i vech dalích vnoučátek, a (jestli) přijdou. To je nejkrásnějí úděl, kdy se člověk "dopracuje" k vnoučátkům. Díkybohu, e je mi přáno.
Díky moc majkafo za přání!
Mějte se tu, odcházím slavit!
Bloss....kočko...jen tak dál....přeji hodně sil...a tak jede jetě moc dlouho
Není tady
Blossom ve jen to nejlepííííííí,zdravíčko(bez toho to nejde a nebo jde ve tak nějak hůř)a hlavně,aby ti ve vycházelo o čem si sní a začím si jde. A také jetě spoustu inspirativního cestování.
Bloss Vechno nejlepí!!!
Já jinak zatím ádný plán nemám, jen na nejblií dobu: vyřeit existenční problémy, sehnat novou práci, vyřeit vztah s muem a pak? Pak si budu (moná) u jen uívat.
Není tady
Bloss - vechno nej
Teru - mám to podobně jako Bloss, osud mě tak různě zavlává (je to vůbec slovo? ). Taky dělám něco úplně jinýho, ne co jsem dělat chtěla. A taky mě to baví (no, někdy teda ne ). Dál prostě budu pokračovat v tom co přijde. A ano, mám cíle a plány, ale teď jsou spí materiánlního charakteru. Jako třeba postavit barák, udělat si autokolu, rozířit firmu. A na první místě je rodinka a její blaho
Není tady
ivotní plán... jako jízdní řád ivota... Nikdy jsem ádný neměla. Něco přilo samo, něčemu jsem la naproti a něco mě minulo úplně... Zajímavý je, e to, čemu jsem la naproti, se mnohdy ukázalo jako úlet... i kdy mě to zase někam posunulo... No, kadopádně jediný, v co doufám, je, e a se jednou ohlídnu, řeknu si, e to bylo fajn a s těma kartama, co jsem měla v rukách, jsem to vcelku uhrála...
Není tady
Mne to často ilo tak nejako samo, bez "plánovania". Skôr intuitívne som cítila, e "toto je ono!". proste podvedomie mi potvrdzovalo, e moja cesta je v súlade s plánom - aj keď to tak občas navonok nevyzeralo. Teraz mám plánov niekožko, pracujem na nich (teda skôr len na jednom) pomaly a nenápadne, ale posúvam sa asi správnym smerom. Pokiaž ide o ivotné plány, práve sa mi vdy osvedčilo ma v zálohe aj "plán B", prípadne "plán C", aby človek nezostal zrazu visie vo vzduchoprázdne.
Není tady
Vem díky moc za gratulace.
A ráda si čtu ve vaich vizích, plánech i ne-plánech. Je to inspirativní.
majkafa napsal(a):
Je mi 47. Nemám ádnou vizi ani ivotní plán. Těch jsem měla. A stačila jedna vteřina a vechno bylo pryč. K čemu vize, k čemu plány? Myslím, e "stačí" ít poctivě k sobě, spokojeně, klidně kadou vteřinu. Teď, teď, teď, ... Abych byla v kteroukoliv chvíli připravena třeba odejít do jiných světů, kdy to přijde a měla čistý stůl.
Majkafo, moc hezky jsi to napsala.
Moje plany se vekem meni, ted bych rada zalozila rodinu a vzhledem k tomu, ze jsem si to planovala uz od svych 18ti let a myslela si jak lehce to pujde, tak ted vidim, ze jsem si to sice malovala pekne, ale bohuzel osud me zkousi, takze mam v nebicku uz 4 andilky, ale stale bojuji a verim, ze to vyjde. Musi.
Dal bych chtela postavit domek a hlavne bych chtela, aby jsme se s manzelem milovali porad tak jako ted, aby nase manzelstvi vydrzelo az "naveky" v dobrem i ve zlem, takze to je tak nejak moje predstava o mem zivote.
Není tady
Bloss, já také moc gratuluju, i kdy asi později..
mám ráda tyto typy en (kam jsem tě taky zařadila - snad se nebude zlobit.. ) "aktivistky", v dobrém slova smyslu - aktivní činorodé , lehce mrnclé sufraetky - bojovné...
Má mraky plánů a hodně práce a výsledků za sebou - činorodá jsi víc, ne já - co oceňuju velmi.
Na knihu, pokud bys ji dala vplen, bych se přihlásila o informace kde a kdy..
Jinak je mi velmi známý pocit - potřeba se naklonovat - já tomu říkám, e bych potřebovala 3hlavy, abych vechny zájmy mohla uspokojit...
To je vůbec zajímavé téma.
Dlouho mi vrtalo hlavou, (před lety) , e vlastně dlouhodobý plán nemám. Ale, nyní, tedy posledních pár roků se mi rozběhlo pár věcí, aktivit, které tu vizi do budoucna vlastně představují. Líbí se mi na tom, e to vzniklo jakoby samo. Samozřejmě, e jsem si to vytvořila (i ve spolupráci), ale nebylo to jaksi prvoplánové, vyplynulo to ze situace, tedy jakási přihrávka k mému cíli spokojeného bohatého ivota.
A pokud bych měla být konkrétní, alespoň trochu - tak budu moc ráda, kdy doděláme dům a zahradu podle svých představ, domu moc neschází, zahradě ano. A pak jednu praktickou - chci si zajistit finanční důchod i budoucnost dětí - to vlastně běí a bude běet dál. A přitom vem , přestoe to doposud vypadá jen materiálně, bych se ráda dopracovala klidu a abych si mohla ve finále dovolit "vyskočit" ze svého "krysího závodu". I kdy není nijak upachtěný a vypocený, .. ale je.
A nakonec můj sen - zárodek plánu - přání dosud neopeřené, je velké psí cetrum, psí útulek s adopčním centrem
Kadý den se můe stát cokoliv, můe mi skočit do cesty jakákoliv překáka, zdravotní, sociální, emocionální, atd..atd.., která mě donutí plány změnit. To vím, ale také vím, e těstí (nebo po mém - přihrávky..)přeje připraveným a pomoc přijde těm, kteří si pomohou sami . Proto se nesnaím na plány upínat a sázet na jednu kartu a vytvářím si více podpěrných sloupů.
Na druhou stranu - nedělat plány, protoe by mohly nevyjít - to by znamenalo ít tak nějak naprázdno, ze dne na den, a to by mě nebavilo. Spí jsem ochotná a otevřená plán pozměnit či upravit..a zase jít dál.
Táák ...to jsem si pěkně popsala.., ale..kdy toto téma mi fat nedalo... díky Terru
Upravil(a) Wiki (23. 6. 2010 12:40)
Není tady
A grautlujem oslávenkyni ... Ui si oslavu!
Není tady
Me zivotni plany jsou,aby cela moje rodina mela praci a zila tak nejak normalne klidne,bez stresu takovy ten obycejny zivot s pritelem a detma.Muj sen i,kdyz vim,ze je nesplnitelny je podivat se do Australie nebo na Novy Zeland.
Upravil(a) eremuruss (23. 6. 2010 17:24)
Není tady
Plány ivotní nemám asi jen ten,e chci prostě ít (ít s mým manelem,dětma a i sama se sebou). A také bych ráda jetě co nejdéle viděla. Nechávám ten ivot plynout a beru to co příjde a né vdy je to procházka růovou zahradou. A vdy se přizpůsobuji momentální situaci a tu pak řeím či spí iju tím co je.
Momentálně vím,e brzy opět příjdu o práci,take jsem zvaovala co dál. V regionu kde na jedno místo na pohovor příjde 201 lidí. Tak mě tak nějak momentálně napadlo zkusit podat přihláku na kolu k dálkovému studiu a jak se to ve bude vyvíjet dále se uvidí. Pokud to bude nutné zůstanu jen (zatím u té koly),pracák k tomuhle nebere vůbec nebere ohledy. (třeba,e si mě pozve v hodinu kdy mám být ve kole atd.nebo,e by bral v úvahu práci při které bych mohla i studovat,to znamená směnnost,úlevy v ten den atd.) Jene to by bylo pro manela velmi finančně náročné. Ale jinak bych zkusila oboje kolu i práci,pokud bych měla tolerantního zaměstnavatele..či aspoň brigádu. Ono tady je vůbec problém v tomhle regionu práci sehnat, kde na jeden pohovor na práci příjde 201 uchazečů. A to i pro zdravé a bezdětné,například. Take uvidíme. Pokud to se kolou nepůjde zůstanu u hledání té práce. Dále si momentálně uívám těení se na dovolenou. Cestování mám straně ráda to je snad jediné co trochu moná plánuji,ale také dle momentální situace.
Dál,u nenahlíím a neplánuji,uvidíme co ivot přinese..
majkafa napsal(a):
Blossom, blahopřeji ti. Hodně lásky a těstí. A taky zdraví.
Hm, vlastně momentálně jednu konkrétní vizi mám. Co nejvíc si uít svého vnoučka i vech dalích vnoučátek, a (jestli) přijdou. To je nejkrásnějí úděl, kdy se člověk "dopracuje" k vnoučátkům. Díkybohu, e je mi přáno.
Co je na tom tak krasneho ?
Není tady
Grainne napsal(a):
majkafa napsal(a):
Blossom, blahopřeji ti. Hodně lásky a těstí. A taky zdraví.
Hm, vlastně momentálně jednu konkrétní vizi mám. Co nejvíc si uít svého vnoučka i vech dalích vnoučátek, a (jestli) přijdou. To je nejkrásnějí úděl, kdy se člověk "dopracuje" k vnoučátkům. Díkybohu, e je mi přáno.Co je na tom tak krasneho ?
Já se na to taky těím... a to mám děti v pubertě.
Asi to vychází z kadého konkrétního člověka - pro mě je to takové zakončení kruhu. Rozhodně budu mít větí radost z vnoučat ne třeba z toho, e má dcera/ syn dva doktoráty. Jako - diplom dobrý, ale to mi neuzavře kruh. A jestli moje děti nebudou mít/ nebudou chtít děti, tak si nějaký vnouče adoptuju.
Není tady
Grainne napsal(a):
majkafa napsal(a):
Blossom, blahopřeji ti. Hodně lásky a těstí. A taky zdraví.
Hm, vlastně momentálně jednu konkrétní vizi mám. Co nejvíc si uít svého vnoučka i vech dalích vnoučátek, a (jestli) přijdou. To je nejkrásnějí úděl, kdy se člověk "dopracuje" k vnoučátkům. Díkybohu, e je mi přáno.Co je na tom tak krasneho ?
Já se tedy na vnoučata taky těím. I kdy u nás to bude (doufám) jetě pár let trvat, děti jetě studují.
Těím se, e uvidím zase ten zázrak - první úsměv, první krůčky...a jeitně budu hledat v jeho tváři i nějaký svůj rys, nějakou podobu, i podobu svého dítěte - jeho rodiče...a těit se, mimo jiné i z toho, jak kousek ze mě je vystřelen do daleké budoucnosti, tak daleké, kam já u určitě nedohlédnu... To vědomí trvalé kontinuity rodu a určitého prvku "nesmrtelnosti", mě bude hřát.
A straně se těím, jak s vnoučaty budu blbnout, jezdit na výlety, něco kutit a vyrábět. Jak si zopakuji dětství své, dětství svých dětí a budu se těit z toho neustálého permanentního znovuzrození a začínání ..
Grainne napsal(a):
Co je na tom tak krasneho ?
Úplně vechno.
Blossom napsal(a):
Grainne napsal(a):
majkafa napsal(a):
Blossom, blahopřeji ti. Hodně lásky a těstí. A taky zdraví.
Hm, vlastně momentálně jednu konkrétní vizi mám. Co nejvíc si uít svého vnoučka i vech dalích vnoučátek, a (jestli) přijdou. To je nejkrásnějí úděl, kdy se člověk "dopracuje" k vnoučátkům. Díkybohu, e je mi přáno.Co je na tom tak krasneho ?
Já se tedy na vnoučata taky těím. I kdy u nás to bude (doufám) jetě pár let trvat, děti jetě studují.
Těím se, e uvidím zase ten zázrak - první úsměv, první krůčky...a jeitně budu hledat v jeho tváři i nějaký svůj rys, nějakou podobu, i podobu svého dítěte - jeho rodiče...a těit se, mimo jiné i z toho, jak kousek ze mě je vystřelen do daleké budoucnosti, tak daleké, kam já u určitě nedohlédnu... To vědomí trvalé kontinuity rodu a určitého prvku "nesmrtelnosti", mě bude hřát.
A straně se těím, jak s vnoučaty budu blbnout, jezdit na výlety, něco kutit a vyrábět. Jak si zopakuji dětství své, dětství svých dětí a budu se těit z toho neustálého permanentního znovuzrození a začínání ..
To vědomí trvalé kontinuity rodu a určitého prvku "nesmrtelnosti", mě bude hřát.
Tak to by me nikdy nenapadlo takovy duvod . Mne tohle vubec neoslovuje a doufam, ze jeste tak 10 let budu mit cas se s tim srovnat a pak se uvidi . Vidim to, ale na rodinny problem.
Není tady
ivotní plán jsem měla - těila jsem se, a děti dospějí a my budeme zase jen sami dva a budeme si uívat dovolených, výletů, kultury, cestování...
ivot to zaonačil jinak, take já u ádný ivotní plán nemám. iju ze dne na den, někdy je hůř, někdy líp. Vím, e v nedaleké budoucnosti, a děti dostudují a odejdou z domu, budu muset prodat ná byt a koupit si svůj malý a nějak si ho zařídit. Bojím se toho, ale i se trochu těím. Občas si představuju, e si vezmu z útulku malého pejska, ale nevím, to a v důchodě asi, aby nebyl celé dny sám doma.
Na to, e by mě děti obdařily vnoučaty, moc nespolíhám. Dceři bude 25 a jetě neměla ádného kluka, prohlauje, e ádného nechce a děti se jí hnusí. Syn taky nemá ádnou vánou známost. A ani nevím, jaká bych byla babička. Malé děti mě dost rozčilují, neumím si s nimi hrát, vařit a péct buchty taky neumím ...
Radi si nic nepředstavuji, ono stejně vechno nakonec dopadne úplně jinak a hlavně ne tak, jak bychom to chtěli.
Jen se děsím, abych jednou nebyla nemohoucí a nesvéprávná a nevisela dětem na krku jako balvan. To je můj ivotní plán - být soběstačná a do smrti. Ale člověk míní, pánbůh mění ...
Není tady
Mne sa na (nevlastnm) babičkovstve páči tá anca by s mladou, hravou a ete neskazenou energiou bez nutnosti vychováva, bez zodpovednosti a akýchkožvek pocitov "musu". A nesmierna rados je s chuou vráti rozbláznené decko rodičom.
Není tady