Ahojky, tak já ráda jezdím na kole, chodím na tůry, hlídám děti ... Dělám taky VŠ. Během semstru teda moc volno nemám, ale když se vyskytne nějaká chvíle, tak třeba korálkuju Z korálků vyrábím zvířátka. Tohle mě fakt baví! Jinak si ráda zkusím plno jiných věcí... z dětma jsem dělala ubrouskovou techniku, zažehlování korálků, atd atd Ale je pravda, že toho volného času je čím dál tím míň

Zajímavá otázka, celkem jednoduchá odpověď ... krom mé práce a mých dvou dětí mě neskutečně baví digiscrap (to je opravdu velký "kůň") a focení

Díky za vaše reakce!
Jenom abych ještě trošku přiblížila, proč takováhle podivná otázka. Vždyť každého něco baví a není třeba o tom dlouze přemýšlet. U mě je to tak, že po cca 8 letech plácání v anorexii a přidružených problémech (hlavně rodinných) jsem nějak zapomněla, jaké to je pro něco se zaujmout. Pomalu se vracím k focení, sportu, knížkám, ale není to, co to bývalo. Zdravotně i psychicky jsem v pořádku a hledám cestu i k těm příjemným stránkám života. Ale nějak se nedokážu zaujmout jako před tím. Ráda bych našla sama sebe a potěšení z nějaké činnosti pro radost. Proto hledám inspiraci a proto se takhle ptám :-). A taky jsem se chtěla někde svěřit - i když je to taková pitomost

Hnevka napsal(a):

Znám dost lidí co si vystačí se vztahy, s prácí, se studiem a s domácností. Někdo si dokonce vystačí sám se sebou.  Nechci je odsuzovat, možná jim ten jejich svět přináší radost a já nejsem od toho, abych je za to posuzovala nebo odsuzovala. Ale zkušenosti ukazují, že když o ten svůj svět přijdou, ať už proto, že dostudují, dostanou výpověď, partner je opustí a děti vypadnou z hnízda, zůstanou s prázdnýma  rukama, ale hlavně s prázdnou duší a najednou nemají vůbec nic. Děkuji za to, že mi byl dán dar umět se pro něco nebo nečím zaujmout, schopnost poznání, přináší mi to radost, lidský kolektiv a bytí  s lidmi při určíté činnosti, sdílet s nimi ten čas zážitku. Při tom poznávám různé lidi, někteří jdou vedle mě, s některými jdu kousek cesty a pak se zase naše cesty rozdělují, ale zůstali v srdci  a někdy, když na to srdce sáhnu, tak tam jsou, i když už jsme každý někde jinde.
A doufám, že mi to nakročení vždycky k něčemu umožní, že i když třeba budu sama, tak nikdy nebudu osamělá.

Přesně tak to cítím také. Potvrzuje to můj pocit, že má smysl hledat cestu k něčemu, co člověka těší. Budu se o to pokoušet.

AndreaP. napsal(a):

Zajímavá otázka, celkem jednoduchá odpověď ... krom mé práce a mých dvou dětí mě neskutečně baví digiscrap (to je opravdu velký "kůň") a focení

tak jsem si vygůglila, co je digiscrap, nikdy jsem to neslyšela :-). Focení je i moje láska a postupně k ní zase hledám cestu - k té digitální. Moje srdce tak trochu zůstalo v temné komoře a ve vývojce .

Hnevka napsal(a):

Někdo, když odejde z dětství a z mládí tak ztratí tu jiskru a trošku pocitově otupí.

To je právě to, co bych nerada :-) Otupělá snad ještě nejsem, spíš roztěkaná a spousta myšlenek mě rozptyluje....hledám

Lilly, držím ti palce, ať se v něčem naplno najdeš .

Částečně bych se podepsala pod slova Ronji - knihy taky miluju. Není nad to zklidnit mysl a ponořit se do světa jejich moudrosti,...příběhů...
Taky mám ráda cestování a nedokážu si představit život bez blízkosti přírody,...bezcílných procházek, lesa, západů slunce nebo pěších tůr...

Muj pes,internet,vareni,pokojove kytky.

No já myslím,že se dá podnikat spoustu věcí,ale i s rodinou a dětma se dá dělat spoustu věcí. A myslím,že je fakt důležité mít koníčky nebo dělat věci co člověka baví.
Já třeba ráda cestuji (a to můžu i společně s manželem a dětma,brzdí to spíš finance a volný čas). Dále mám ráda turistiku (hlavně hory a občas i nějaké památky a zajímavá místa,no a tohle by šlo klidně provozovat s  nějakým klubem, sama nebo s přáteli,já momentálně nyní s rodinou) a zase jediné co mi k tomu chybí je volný čas. Pak strašně ráda čtu,takže chodím do knihovny a občas utratím nějakou tu kačku v knihkupectví. Dále ráda kouknu na nějaký fajn film,takže návštěva kina,aspoň někdy to jistí. Je to jiné než si film pustit doma.
Pak mám  ráda metalovou a rockovou hudbu (to oba s manželem),takže tu poslouchám,známý nás informuje o novinkách. Někdy ještě zajdem na nějaký koncert,ale spíš výjmečně,ale zas pak to stojí zato. A je to paráda.
A ještě se momentálně ponořuji do tajů numerologie,astrologie a tak. Jedna mladá kočka z práce mi půjčila nějaké knížky,tak to pročítám.
No a v hlavě mám ještě,že bych si pořídila nové kolo..začla zas pilovat nějaký jazyk,jelikož nyní bohužel zas budu bez práce tak by se to i  hodilo.  No a momentálně se budu učit řecky(jelikož se chystáme na dovolenou). Uvažuji o cvičení pro zpevnění postavy,třeba o pilatesu. No a ještě jsem uvažovala o onlinech bruslích,jenže kdo by mě tohle naučil..aniž bych přišla k úrazu.. Dcera to ještě sama neumí a syn je sportovní antitalent ten zvládne tak to kolo,maximálně..
No a ještě jsem zapomněla na surfování na netu,kde se dozvím také spoustu věcí,já spíš pročítám různé fora(hry mně téměř nebaví) a nesmím zapomenout na Babinet..
Musím říct,že mám štěstí v tomhle asi na manžela a děti,že spousta věcí nás baví dělat společně,hudbu máme také rádi stejnou. Ale manžel ze synem zas mají svého koníčka,kterému se většinou věnují doma,syn ještě  v kroužku,ale dá se kvůli tomu i vyjíždět ven. A to zas s něma sdílíme my někdy s dcerou. Ale jinak si umím najít i své aktivity bez nich a jediné co mě brzdí je spíš ten čas,když člověk pracuje na směny,až do večera a někde začíná cvičení v šest a člověk pak  pravidelně vynechává tak to nemá ten efekt.. a doma mě to nepřinutí a není to ono.

Lilly1984 napsal(a):

Agatha napsal(a):

Částečně bych se podepsala pod slova Ronji - knihy taky miluju. Není nad to zklidnit mysl a ponořit se do světa jejich moudrosti,...příběhů...
Taky mám ráda cestování a nedokážu si představit život bez blízkosti přírody,...bezcílných procházek, lesa, západů slunce nebo pěších tůr...

Tak pod to se můžu podepsat také :-)

Hudba je krásná záležitost, ale nemám na ni bohužel buňky. Ráda bych měla!

P.S. jak o tom ted večer přemýšlím, tak ten zádrhel bude asi v tom, že mě pořád otravuje ten sebehodnotící hlas, který mi říká, že to co dělám já je nějak méněcenné a nemá to smysl. To bude asi jádro pudla. To mě napadlo po tom, co mi přišly první reakce od vás. Tak díky za ně! A těším se i na další podněty :-)

Lilly, jestli Ti něco přináší radost a uspokojení - cokoliv - tak to je to ono. Asi to chce nějaký čas a vývoj, hledání. Ale rozhodně nic nemůžeš brát jako méněcenné. Vždyť jsme různí a každý má proto i jiné zájmy a neznamená to, že nějaký je lepší a nějaký horší. Vůbec nic není na tom, že něco zkusíš a uvidíš, jestli Ti to sedí či ne. Jsou lidé činorodí, kteří mají hodně koníčků a jsou velice šikovní a zase Ti druzí, kterým stačí daleko méně. Vychází to z typu člověka.
Já, protože pracuji s lidmi, tak si nejlépe odpočnu v přírodě. Vezmu kolo a jedu - nejraději sama. Hudba, to je taky nádhera. Stačí poslouchat. Mně baví kytara a zpěv, někdy si zpívám i na tom kole (proto taky jezdím ráda sama ).
O občas taky pletu. Uklidňuje to. Focení je taky moc fajn, ale s tím digitálem mě to nějak nebaví - odpadá taková ta radost a čekání, jak ty fotky budou vypadat.
A co zvířátka? Pro někoho je to kůň jak blázen. Tak hodně štěstí a do ničeho se nenuť - nech to plynout.

Grainne napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Muj pes,internet,vareni,pokojove kytky.

Moje hobby jsou  odjakziva zviratka . Role matky a manzelky mne nikdy neuspokojovala a velmi brzy  jsem si prosadila zvire. Zacala jsem  s kockama a az v 35 letech jsem si splnila svuj sen mit psa. Nepredpokladam, ze by to mohlo byt nekdy jinak.

Moje hobby taky, od mala jsem vyrustala s kockama.Psa jsem vlastne poridila dceri pres velke premlouvani poridit si staforda.Ted bych nasi fenecku za nic nedala mam ji jako dalsi dite

eremuruss napsal(a):

Grainne napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Muj pes,internet,vareni,pokojove kytky.

Moje hobby jsou  odjakziva zviratka . Role matky a manzelky mne nikdy neuspokojovala a velmi brzy  jsem si prosadila zvire. Zacala jsem  s kockama a az v 35 letech jsem si splnila svuj sen mit psa. Nepredpokladam, ze by to mohlo byt nekdy jinak.

Moje hobby taky, od mala jsem vyrustala s kockama.Psa jsem vlastne poridila dceri pres velke premlouvani poridit si staforda.Ted bych nasi fenecku za nic nedala mam ji jako dalsi dite

Taky bych moc pejska,ale počkám si na důchod ;)pokud se ho dožiji!